ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1276.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1276/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně PHL - G.E.N. s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, IČ: 28162684, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalovanému M. P. , zastoupenému Mgr. Markétou Hlucháňovou, advokátkou se sídlem v Praze 7 – Troji, Trojská 69/112, o zaplacení částky 576.861,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 87/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2009, č. j. 19 Co 544/2009-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Michala Žižlavského, advokáta se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (písemným podáním učiněným v elektronické podobě na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem - §42 odst. 1 a 5 ve spojení s §174a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. /dále jen „o.s.ř. před novelou“/, aby jí žalovaný zaplatil částku 576.861,50 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a úhrad za služby poskytované při užívání tam specifikovaných nebytových prostor a dále z titulu smluvní pokuty.
Okresní soud v Kladně (dále též jen „soud prvního stupně“) – poté, co byl v důsledku včas podaného (blanketního) odporu zrušen jeho elektronický platební rozkaz ze dne 18. září 2008, č. j. 44 ERo 5/2008-49 – rozsudkem pro uznání ze dne 24. srpna 2009, č. j. 7 C 87/2009-85, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 576.861,50 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Při vydání uvedeného rozsudku pro uznání postupoval soud prvního stupně podle §114b odst. 1 a 2 o.s.ř. před novelou a usnesením ze dne 25. června 2009, č. j. 7 C 87/2009-81, vyzval žalovaného (dále jen „výzva soudu prvního stupně“), aby se ve věci písemně vyjádřil. Jelikož žalovaný se ve stanovené lhůtě třiceti dnů nevyjádřil a ani v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání (§153a odst. 3 ve spojení s ustanovením §114b odst. 5 o.s.ř. před novelou).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. 19 Co 544/2009-128, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z hlediska zákonem připuštěných odvolacích důvodů (§212a odst. 4 a §205b o.s.ř. před novelou) a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.
Proti rozsudku odvolacího soud podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). K dovolání se žalobkyně písemně vyjádřila prostřednictvím svého advokáta.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že v daném případě rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.).
Podle §114b odst. 1 o.s.ř. před novelou vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1, 2 o.s.ř. před novelou), a věcí uvedených v §118b a §120 odst. 2 o.s.ř. před novelou, místo výzvy podle §114a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. před novelou, nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší 30 dnů od doručení usnesení (§114b odst. 2 o.s.ř. před novelou). Toto usnesení nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci, nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba a lze jej doručovat výhradně do vlastních rukou, náhradní doručování je vyloučeno (§114b odst. 3 a 4 o.s.ř.). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na tuto výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst. 3) musí být poučen (§114b odst. 5 o.s.ř. před novelou).
Podle §153a odst. 3 o.s.ř. před novelou rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (§153a odst. 4 o.s.ř. před novelou).
Podle §205b o.s.ř. před novelou u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v §205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. před novelou a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§153a). Podle §205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. před novelou odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Z citované zákonné úpravy vyplývá, že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v §205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. před novelou – jen z hlediska naplněnosti všech zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §153a o.s.ř. před novelou. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání (§153a odst. 3 o.s.ř. před novelou), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§114b o.s.ř. před novelou). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje již jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o některou z věcí vypočtených v §120 odst. 2 o.s.ř. před novelou a zda nejde o řízení, které je podle §118b odst. 1 o.s.ř. před novelou koncentrováno ze zákona. V odvolacím řízení jsou vyloučeny ty odvolací důvody, které míří do správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. října 2004, sp. zn. 26 Cdo 2136/2004, ze dne 1. prosince 2004, sp. zn. 26 Cdo 272/2004, a ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004). V usneseních z 20. března 2003, sp. zn. 26 Cdo 1878/2002, ze 17. prosince 2003, sp. zn. 26 Cdo 390/2003, a z 13. října 2004, sp. zn. 26 Cdo 2136/2004, totiž Nejvyšší soud dovodil, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován (§114b odst. 5 o.s.ř. před novelou), je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání (která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného). Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku. Vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání nároku, jenž je vymezen žalobními tvrzeními, nemůže být vyloučeno rozporem s právními předpisy kogentní povahy (§99 odst. 2 o.s.ř. před novelou).
Při posouzení otázky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. shledal dovolací soud v posuzovaném případě bezvýznamnými (viz §237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.) dovolací námitky, jimiž dovolatel vyvracel správnost, resp. úplnost, skutkových tvrzení uplatněných v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě) a z nichž usuzoval, že v daném případě požadovala žalobkyně plnění, na nějž neměla právo. I v tomto případě – stejně jako ve věci sp. zn. 26 Cdo 2136/2004 – tedy dovolatel uplatnil (primárně) námitky směřující proti skutkovému základu věci; takovéto námitky ovšem mohl a měl uplatnit ve vyjádření ve věci, k němuž byl soudem prvního stupně vyzván, avšak této možnosti nevyužil.
Podle §99 odst. 1 a 2 o.s.ř. před novelou připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. O smír se má soud vždy pokusit. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.
V usnesení ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 26 Cdo 390/2003, Nejvyšší soud dovodil, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír mimo jiné ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. V souzené věci žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok na zaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytových prostor (§3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů) a smluvní pokuty (§544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jde tedy o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů, jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy svými dispozitivními úkony, tj. i dohodou.
Na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že v daném případě soud prvního stupně o věci rozhodl mimo jiné elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. září 2008, č. j. 44 Ero 5/2008-49 (zrušeným v důsledku včas podaného /blanketního/ odporu žalovaného). V poměrech souzené věci se proto – s přihlédnutím k ustanovení §114b odst. 2 o.s.ř. před novelou – prosadí rovněž právní názor, který Nejvyšší soud České republiky zaujal v rozsudku ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, uveřejněném pod č. 65 v sešitě č. 8 z roku 2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tj. právní názor, že vydání usnesení podle §114b odst. 1 o.s.ř. před novelou není v případě uvedeném v ustanovení §114b odst. 2 o.s.ř. před novelou (při rozhodnutí o věci platebním rozkazem /elektronickým platebním rozkazem/) podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Přitom v rozsudku ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, uveřejněném pod č. 37 v sešitě č. 3 z roku 2009 časopisu Soudní judikatura, zaujal Nejvyšší soud České republiky názor, že rozhodl-li soud o věci platebním rozkazem /nebo elektronickým platebním rozkazem/, jsou splněny předpoklady pro vydání usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. před novelou jen tehdy, bylo-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem a nejde-li o případy uvedené v ustanovení §172 odst. 2 o.s.ř. před novelou. Usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. před novelou může být v tomto případě vydáno také ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání.
V posuzovaném případě uplatnila žalobkyně žalobou, která splňuje náležitosti §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř. před novelou, nárok na zaplacení peněžité částky vyplývající – s přihlédnutím k obsahu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž je účastníkům znám – z okolností v ní uvedených (srov. §172 odst. 1 větu první o.s.ř. před novelou). Protože současně nešlo o věc, v níž má jednat a rozhodovat senát (srov. §9 odst. 3 písm. r/ bod. 5 ve spojení s §36a odst. 2 o.s.ř. před novelou), a elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen na jeho (známou) adresu v České republice, tj. nikoliv v cizině (srov. §172 odst. 2 písm. a/, b/ a c/ ve spojení s §174a odst. 2 o.s.ř. před novelou), byly v daném případě splněny podmínky pro vydání elektronického platebního rozkazu a tím i výzvy podle §114b o.s.ř. před novelou.
Fikce uznání nároku podle §114b odst. 5 o.s.ř. před novelou nastává jen tehdy, byly-li k vydání výzvy podle §114b odst. 1 o.s.ř. před novelou splněny všechny zákonné podmínky, obsahovala-li výzva všechny stanovené náležitosti, byla-li výzva žalovanému řádně doručena a nebyla mu doručeno dříve než žaloba, žalovaný se bez vážného důvodu na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ani v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, a byl o tomto následku poučen. Fikce uznání nároku tedy nenastává mimo jiné i v případě, kdy se žalovaný sice nevyjádřil, ale ve stanovené lhůtě soudu sdělil, jaký důvod mu v tom brání, a přitom šlo o vážný důvod.
Jestliže dovolatel se na výzvu soudu prvního stupně – která mu byla doručena do vlastních rukou dne 30. června 2009 a obsahovala veškeré předepsané náležitosti včetně poučení o následcích spojených s nevyhověním této výzvě – nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký důvod mu v tom bránil, je – logicky vzato – bezpředmětné zabývat se posouzením, zda okolnosti, které uvedl v dovolání, lze kvalifikovat jako vážný důvod ve smyslu §114b odst. 5 o.s.ř. před novelou.
Lze uzavřít, že odvolací soud se od shora uvedené judikatury neodchýlil, pokud – shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že v souzené věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 o.s.ř. před novelou; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Zbývá dodat, že dovolací soud neshledal porušení práva dovolatele na spravedlivý proces v postupu soudu prvního stupně, jenž vyústil ve vydání rozsudku pro uznání, neboť – shodně jako Ústavní soud České republiky v usnesení ze dne 16. listopadu 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06, uveřejněném pod č. 175 v sešitě č. 12 z roku 2007 časopisu Soudní judikatura – dospěl k závěru, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním určité, zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) postup soudu, kterým s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá.
Vycházeje z uvedených závěrů dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 pol. 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 2.060,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. ledna 2011
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu