ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2225.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 2225/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a/ V. L. a b/ S. K. , zastoupených JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, proti žalované městské části Praha 8 , se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 29/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2010, č. j. 68 Co 574/2009-191, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. září 2009, č. j. 26 C 29/2008-174, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalované ze dne 19. listopadu 2007 z nájmu žalobců k „bytu č. 4, sestávajícímu z 2+1 s částečným příslušenstvím, nacházejícímu se v 1. podlaží domu v katastrálním území (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. února 2010, č. j. 68 Co 574/2009-191, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná – v té době řádně zastoupená advokátkou – dovolání.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnila (námitkami, že „v souzené věci je najisto postaveno, že usnesením Rady městské části Praha 8 ze dne 18.5.2005 byla schválena změna Provozního řádu správy domovního a bytového majetku“ , že „podle nové přílohy č. 1 a 2 organizačního řádu Úřadu MČ Praha 8 schválené usnesením rady městské části s účinností od 1.1.2007 byl vedoucí odboru zmocněn rozhodovat o výpovědích z nájmu bytu a dávat v těchto věcech pokyny právním zástupců městské části a že takový pokyn byl /v dané věci/ dán“ , že „Rada MČ Praha 8 svoji vůli ztvrdila ještě usnesením č. 123/2009 ze dne 25.2.2009“ , jakož i námitkami, že „předmětný obecní byt s regulovaným nájmem neslouží nájemcům manželům L., K. k uspokojení jejich bytových potřeb, od roku 2004 není jimi užíván, byl ke dni doručení výpovědi pronajímán bez souhlasu vlastníka nemovitosti cizím osobám a toto jednání je předmětem stížností ostatních nájemníků v domě“ a že „nájemci v bytě nebydlí a nastávají komplikace s údržbou domu“ ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (který dovolatelka – opět vzhledem k obsahu dovolání – uplatnila námitkou týkající se „nepředvídatelnosti rozhodnutí soudu“ ) pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního významu.
Napadené rozhodnutí spočívá na právním názoru, že výpověď z nájmu předmětného bytu, daná na základě pokynu vedoucího bytového odboru městské části Praha 8 bez předchozího souhlasného rozhodnutí rady městské části Praha 8, je pro rozpor se zákonem absolutně neplatným právním úkonem a že tento stav působící od samého počátku „nemohla zhojit následná rozhodnutí rady městské části Praha 8 výpověď dodatečně schvalující“ .
V rozsudku ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007, uveřejněném pod č. 85 v sešitě č. 8 z roku 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud České republiky – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 128/2000 Sb. a zejména v zákoně č. 131/2000 Sb. – dovodil, že dal-li starosta městské části hlavního města Prahy (obce) výpověď z nájmu bytu bez předchozího schválení v radě městské části (obce), jde o absolutně neplatný právní úkon podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), pro rozpor se zákonem. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž uvedl, že do samostatné působnosti městské části náleží mimo jiné i správa bytového fondu (§18 odst. 1 písm. c/ zákona č. 131/2000 Sb.) a že o záležitostech patřících do samostatné působnosti městské části rozhoduje rada městské části, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu (u správy bytového fondu tomu tak není – §89 zákona č. 131/2000 Sb.) nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradí (v řízení nebylo ani tvrzeno, že by si zastupitelstvo městské části Praha 8 vyhradilo rozhodování v oblasti správy bytového fondu). K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutích z 20. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 3049/2007, z 11. listopadu 2009, sp. zn. 26 Cdo 4831/2008, z 22. září 2009, sp. zn. 26 Cdo 3513/2009, a z 26. října 2010, sp. zn. 26 Cdo 1619/2009 (ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 14. března 2011, sp. zn. IV. ÚS 140/11). V rozsudku ze dne 3. července 2009, sp. zn. 26 Cdo 3479/2007, Nejvyšší soud – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 367/1990 Sb. a především v zákoně č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů – mimo jiné i s odkazem na svůj rozsudek ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007, dovodil, že obvodní rada nebyla oprávněna delegovat svou pravomoc v oblasti samostatné působnosti (v oblasti správy bytového fondu) na majetkoprávní odbor, že dodatečný souhlas obecní rady (resp. v daném případě rady městské části) s dáním výpovědi z nájmu bytu nemůže zhojit absolutní neplatnost tohoto právního úkonu ve smyslu §39 obč. zák., jež působí ex tunc, a že tudíž absolutně neplatný právní úkon nemůže být konvalidován (obdobně – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 128/2000 Sb. a především v zákoně č. 131/2000 Sb. – srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. 26 Cdo 140/2010).
Jestliže se tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř.) přiklonil k uvedenému právnímu názoru, neodchýlil se od již ustálené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. dubna 2011
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu