ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3521.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3521/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Ing. M. K. , zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, proti žalovaným: 1) P. S. a 2) L. S. , zastoupeným JUDr. Patrikem Girglem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Dědická 14, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 675/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2009, č. j. 19 Co 90/2009-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem z 30. 9. 2009, č. j. 19 Co 90/2009-147, potvrdil rozsudek Okresního soud ve Vyškově (dále „soud prvního stupně“) z 2. 10. 2008, č. j. 4 C 675/97-119, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu 4+1 s příslušenstvím v obci Luleč č. p. 154, kterou dal žalobce žalovaným, určil, že nájemní poměr končí uplynutím výpovědní lhůty v trvání tří měsíců, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a že žalovaní jsou povinni byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů poté, co jim bude zajištěn přiměřený náhradní byt, a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Dovolání, které žalovaní podali proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.“), neboť odvolací soud, který usnesením z 8. 11. 2007, č. j. 19 Co 222/2006-95, zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 15. 2. 2006, č. j. 4 C 675/97-65, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jej nezavázal žádným právním názorem, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze napadené rozhodnutí přezkoumat, je dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp. zn. 23 Cdo 4562/2009, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). Navíc vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnostní vady uvedené v §229 o.s.ř. a jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pouhé námitky žalovaných, že soudy obou stupňů neprovedly jimi navrhované důkazy, proto přípustnost dovolání nezakládají, stejně jako tvrzený nedostatek poučení žalovaného o možnosti „uplatnění nároku na zhodnocení užívaného majetku“, ten navíc za situace, kdy žalovaní byli v řízení zastoupeni advokátem. K tomu dovolací soud dodává, že předmětem jeho přezkumu v tomto řízení nemohou být výsledky řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 6 C 839/95, které bylo pravomocně skončeno 30. 6. 2004.
Dovolatelé dále uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], odůvodněný tím, že výpověď obsažená v žalobě je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť postrádá závazek zajistit nájemcům bytovou náhradu, k čemuž odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 3. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2498/2007.
V citovaném rozhodnutí z 11. 3. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2498/2007, uveřejněném pod C 7236 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2009, byl vyjádřen právní závěr, že „závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu ve formě přístřeší (§711 odst. 3 občanského zákoníku – dále „obč. zák.“) musí být obsažen i v jeho výpovědi z nájmu bytu, dané nájemci z důvodu podle §711 odst. 2 písm. d) obč. zák.; jinak je výpověď absolutně neplatná“. Dovolatelé však přehlíží, že předmětem uvedeného řízení byla žaloba na určení neplatnosti výpovědi podané po novele občanského zákoníku č. 107/2006 Sb. účinné od 31. 3. 2006. Naproti tomu v daném případě se jedná o žalobu na přivolení k výpovědi, která byla učiněna před zmíněnou novelou, přičemž podle tehdejší úpravy nebyl závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu náležitostí výpovědi (srov. §710 odst. 3 obč. zák. v tehdejším znění).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. by žalobci vůči žalovaným náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2011
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu