ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3532.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3532/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 11 , se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1, proti žalované E. M. , zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1662/35 , o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 128/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2009, č. j. 68 Co 278/2009-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. 28 C 128/2004-44, ve spojení s usnesením ze dne 29. dubna 2009, č. j. 28 C 128/2004-49, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalované k „bytu č. 20, o velikosti 3+1, I. kategorie, v 6. podlaží domu č. p. 2148 v ulici B. č. 8 v P. 11, k. ú. Ch.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. října 2009, č. j. 68 Co 278/2009-66, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10).
Dovolatelka sice formálně odkázala rovněž na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., avšak tento dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizovala. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnila především nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. a dále také dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (v dovolání totiž uvedla, že dlužné nájemné „vždy řádně zaplatila a dluh na nájemném jí nevznikl“ , že „její doložené důkazy v podobě složenek prokazujících úhradu nejsou brány na vědomí“ , že jí nebylo umožněno předložit doklady, kterými by vyvrátila tvrzení žalobkyně o dlužné částce, že znalecký posudek je podle jejího názoru „neobjektivní a nesprávný“ , že je ve složité životní situaci, že „v řízení vedeném pod sp. zn. 43 C 285/2003, o který se opírá rozsudek odvolacího soudu a z něhož se dovozuje dluh vůči žalobkyni, napadla návrhem na obnovu řízení, neboť veškeré platby vůči žalobkyni má zdokumentovány“ , a že „dluh na nájemném jí nevznikl“ ). Takto uplatněné dovolací námitky, zčásti podřaditelné rovněž pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2011
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu