ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4233.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4233/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně E. V. , zastoupené JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Smetanovy sady 6, proti žalované Ing. B. Ch. , zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, o zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 36 C 117/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. dubna 2008, č. j. 61 Co 173/2008-310, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.525,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Tesaře, Ph.D., advokáta se sídlem v Plzni, Smetanovy sady 6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem z 29. 5. 2006, č. j. 36 C 117/2005-170, žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 180.000,- Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku, co do částky 10.950,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Částka 180.000,- Kč představuje nájemné z nebytových prostor podle platné smlouvy o nájmu uzavřené účastnicemi 1. 10. 2004, které žalovaná dluží žalobkyni za dobu od 1. 4. 2005 do 31. 12. 2005 spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla zamítnuta ohledně zaplacení smluvní pokuty.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem z 25. 4. 2007, č. j. 61 Co 53/2007-265, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku ohledně částky 180.000,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 100.000,- Kč s příslušenstvím (podle obsahu šlo o potvrzující výrok) a ohledně částky 80.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nájemní smlouva je platný právní úkon i z hlediska určitosti (vymezení předmětu nájmu) podle §37 odst. 1 obč. zák. Protože však nájem zanikl výpovědí žalované z 27. 5. 2005 ke dni 31. 8. 2005, náleží žalobkyni dlužné nájemné jen k tomuto datu ve výši 100.000,- Kč.
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem z 23. 1. 2008, č. j. 28 Cdo 3454/2007-295, ve znění opravného usnesení z 29. 2. 2008, č. j. 28 Cdo 3454/2007-301, odmítl dovolání žalobkyně v části, v níž směřovalo proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč), a zrušil jej v části, v níž směřovalo proti měnícímu výroku ve věci samé a souvisejícím výrokům o nákladech řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vyslovil závazný právní názor, že výpověď žalované z nájmu z 27. 5. 2005 je neplatná, neboť nebyl naplněn výpovědní důvod podle §9 odst. 3 písm. a) zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 18. 10. 2005 (dále zákon č. 116/1990 Sb.).
Dalším rozsudkem ze 16. 4. 2008, č. j. 61 Co 173/2008-310, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ohledně částky 80.000,- Kč s příslušenstvím (dlužné nájemné od 1. 9. 2005 do 31. 12. 2005) a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „o.s.ř.“, a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání, které žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupená, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], spočívající jednak v právním závěru o platnosti nájemní smlouvy (dovozuje, že smlouva o pronájmu nebytových prostor z 1. 10. 2004 je neplatná podle §37 odst. 1 obč. zák. a §3 odst. 3 a 4 zákona č. 116/1990 Sb., neboť není určitě specifikován předmět nájmu) a dále, že výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy.
Rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Právní závěr o platnosti nájemní smlouvy není v rozporu s hmotným právem. Odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze sp. zn. 22 Cdo 61/99 není případný, neboť se týkal věci s jiným skutkovým základem. Je namístě připomenout, že povinnost zaplatit žalobkyni dlužné nájemné z nebytových prostor byla již žalované pravomocným rozsudkem uložena. Odvolací soud se otázkou platnosti nájemní smlouvy z hlediska určitosti předmětu nájmu k námitce žalované zabýval již v rozsudku z 25. 4. 2007, č. j. 61 Co 53/2007-265, kterým potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně z 29. 5. 2006, č. j. 36 C 117/2005-170, jímž bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku 100.000,- Kč s příslušenstvím. V této části nabyl rozsudek soudu prvního stupně ve spojením s rozsudkem odvolacího soudu právní moci již 1. 6. 2007 a dovolání proti tomuto rozsudku žalovaná nepodala.
Pokud namítla nesprávné posouzení věci z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., je třeba poukázat na to, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp.zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp.zn. 26 Cdo 1491/2003, a ze dne 23. 2. 2005, sp.zn. 26 Cdo 192/2004).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti napadenému rozhodnutí není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §2 odst. 1, §3 bodu 4. a odst. 3, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění ve výši 5.225,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a činí celkem 5.525,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu