ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4842.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4842/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Krušnohor, se sídlem v Mostě, tř. Čs. armády 1766, zastoupeného JUDr. Václavem Valným, advokátem se sídlem v Mostě, tř. Čs. armády 1766, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, SNP 1872, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 189/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 11 Co 797/2005-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Václava Valného, advokáta se sídlem v Mostě, Tř. Čs. armády 1766, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2.2.2005, č. j. 15 C 189/2002-57, přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalovaného k „družstevnímu bytu č.12, o velikosti 1+3 s příslušenstvím, nacházejícímu se v M., Růžová 521/1687“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a uložil žalovanému, aby byt vyklidil a vyklizený žalobci odevzdal do 15 dnů po zajištění přístřeší. Vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 834.938,- Kč s příslušenstvím vyloučil k samostatnému řízení a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28.11.2006, č. j. 11 Co 797/2005-128, odmítl odvolání proti výroku, jímž byl vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 834.938,- Kč vyloučen k samostatnému řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že byl naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. ve znění účinném do 30.3.2006 (dále „obč. zák.“), obsažený ve výpovědi žalobce z nájmu bytu doručené žalovanému do vlastních rukou 5.6.2002. Žalovaný dlužil žalobci nájemné a úhrady za plnění poskytované s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (od června 2001 do dubna 2002) ve výši 19.343,- Kč. Současně – stejně jako soud prvního stupně – neshledal výpověď z nájmu žalovaného k předmětnému bytu v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný totiž dlužné nájemné dosud neuhradil a ke dni 30. 9. 2006 dlužil na nájemném již 175.808,- Kč. Neopodstatněnou shledal námitku žalovaného, že dluh na nájemném vznikl jen proto, že v roce 1999, kdy ztratil zaměstnání, mu žalobce „znemožnil“ převést členská práva a povinnosti v družstvu na jinou osobu, neboť neoprávněně tvrdil, že byt je ve společném nájmu žalovaného a jeho manželky. Žalovaný je výlučným nájemcem bytu, což žalobce v řízení nezpochybňoval, a i kdyby právo společného nájmu bytu existovalo, zaniklo dne 11.12.2000, kdy manželka žalovaného zemřela. Kromě toho dohoda o převodu členských práv a povinností nepodléhá souhlasu družstva.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, směřující podle obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) proti výrokům ve věci samé (o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a vyklizení bytu). Vytýká odvolacímu soudu nesprávnost aplikace §3 odst. 1 obč. zák. Dovozuje, že vznik jeho dluhu na nájemném zavinil žalobce, který mu tvrdil, že před zamýšleným převodem členských práv a povinností se musí vypořádat s bývalou manželkou. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly v napadené části zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Poukázal na to, že právo společného nájmu žalovaného a jeho manželky k předmětnému bytu zaniklo její smrtí v roce 2000, k dohodě o převodu členských práv a povinností není třeba souhlasu družstva a žalovaný nikdy žalobci žádnou dohodu o převodu členských práv a povinností nepředložil. Nájemné žalovaný stále neplatí.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., kterým byl změněn občanský soudní řád ve znění dalších předpisů a některé další zákony a který nabyl účinnosti 1. 4. 2005. Podle Čl. II. bod 3 zákona č. 59/2005 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (tak tomu bylo v projednávané věci) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení. Není však přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť jím potvrzeno prvé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Z následujících důvodů pak nemůže být dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Zpochybnil-li dovolatel správnost právního názoru, který odvolací soud přijal podle §3 odst. 1 obč. zák., a to i poukazem na (soudy zjištěné) okolnosti uvedené v dovolání, jimž navíc přikládal jiný význam, lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. února 2011
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu