ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.254.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 254/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně LEASING - STAR spol. s r. o. Teplice , se sídlem v Teplicích, Nákladní 1060, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 41324536, zastoupené Mgr. Vlastimilem Loučkem, advokátem, se sídlem v Lounech, Pod Nemocnicí 2381, PSČ 440 01, proti žalované J. G., jako správkyni konkursní podstaty úpadce V. B., zastoupené JUDr. Lubošem Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Pekařská 19, PSČ 412 01, za účasti společnosti TRYSK s. r. o. , se sídlem v Litvínově - Horním Litvínově, Tržní 423, PSČ 436 01, identifikační číslo osoby 60068230, jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 28/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 15 Cmo 76/2009-364, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 15 Cmo 76/2009-364, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou byl změněn rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. prosince 2008, č. j. 45 Cm 28/2005-341, ve výrocích o nákladech řízení, a proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá .
III. Žalobkyně a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.760,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 23. prosince 2008, č. j. 45 Cm 28/2005-341, zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí (dále jen „nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce V. B. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 25. června 2009, č. j. 15 Cmo 76/2009-364, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. ve věci samé, změnil ve výrocích II. a III. o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 15. září 2000 byl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek Václava Boušeho (dále též jen „úpadce“). Stejnopis tohoto návrhu byl dlužníkovi doručen do vlastních rukou dne 21. dubna 2001.
2/ Výzvou ze dne 22. června 2001 vyzval Ing. M. V., správce konkursní podstaty úpadkyně MOSCATELLO s. r. o. (dále jen „úpadkyně M“), V. B., aby ve lhůtě 30 dnů složil cenu nemovitostí (jež byla stanovena znaleckým posudkem na výši 1,185.100,- Kč) do konkursní podstaty této úpadkyně, neboť je jimi zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru poskytnutého věřitelkou Komerční bankou, a. s. úpadkyni M.
3/ Kupní smlouvou ze dne 9. července 2001 uzavřenou mezi V. B. (jako prodávajícím) a žalobkyní (jako kupující) V. B. prodal nemovitosti žalobkyni, a to za kupní cenu ve výši 1,185.100,- Kč (dále jen „kupní smlouva“). Vklad vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem byl povolen dne 23. srpna 2001, s právními účinky k 25. červenci 2001.
4/ Z článku II. kupní smlouvy vyplývá, že - s ohledem na výše uvedenou výzvu správce konkursní podstaty úpadkyně M - žalobkyně sjednanou kupní cenu ve výši 1,185.100,- Kč uhradí přímo na bankovní účet správce konkursní podstaty úpadkyně M Ing. M. V. Žalobkyně uvedenou částku poukázala na tento bankovní účet dne 18. července 2001.
5/ Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. října 2003, č. j. 27 K 1019/2000-56, byl na majetek V. B. prohlášen konkurs.
6/ Žalovaná dopisem ze dne 8. února 2005 oznámila úpadci, že s účinností od 7. února 2005 nemovitosti sepsala do majetku konkursní podstaty, majíc za to, že byly na žalobkyni převedeny za nápadně nevýhodných podmínek, když byly prodány za cenu 1,185.100,- Kč, ačkoliv obvyklá (tržní) cena těchto nemovitostí v době jejich prodeje žalobkyni - podle znaleckého posudku zpracovaného na návrh žalované - činila 3,600.000,- Kč.
Již dříve přitom Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. října 2006, č. j. 15 Cmo 161/2006-228, zrušil (v pořadí první) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 45 Cm 28/2005-211, kterým tento soud žalobě o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce vyhověl, a zavázal soud prvního stupně právním názorem, podle něhož v důsledku plnění V. B. - vlastníka nemovitostí, jako zástavního dlužníka do konkursní podstaty úpadkyně M podle §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), úpadce V. B. nepřestal být jejich vlastníkem, neboť v tomto konkursním řízení byli věřitelé uspokojováni nikoliv z výtěžku zpeněžení nemovitostí, ale z finančního plnění poskytnutého zástavním dlužníkem.
Soud prvního stupně, vázán výše uvedeným právním názorem, uvedl, že nejpozději od 21. dubna 2001 V. B. věděl, že je povinen zdržet se jednání směřujícího ke zmenšení svého majetku s výjimkou běžné obchodní činnosti ve smyslu §4a odst. 1 písm. a/ ZKV. V době uzavření kupní smlouvy tedy věděl, že jedná v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání (neboť prodej nemovitosti běžnou obchodní činností není) a že jde o právní úkon vůči jeho věřitelům neúčinný dle §15 odst. 1 písm. c/ ZKV.
Vycházeje ze znaleckého posudku, který nechal v projednávané věci zpracovat, přičemž osobu znalce (znalecký ústav) tento soud určil po dohodě všech účastníků řízení, soud prvního stupně uzavřel, že byla-li obvyklá (tržní) cena nemovitostí ke dni jejich prodeje žalobkyni určena na částku 2,900.000,- Kč, avšak tyto byly prodány pouze za cenu 1,185.000,- Kč (správně 1,185.100,- Kč), tj. 41 % ceny obvyklé, byly prodány za nápadně nevýhodných podmínek, a jde proto o úkon vůči věřitelům úpadce neúčinný.
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, podle něhož nemovitosti byly na žalobkyni převedeny za nápadně nevýhodných podmínek, konstatuje, že o převod za nápadně nevýhodných podmínek jde vždy, nedostane-li se jednomu z účastníků kupní smlouvy od druhé smluvní strany ekvivalentního plnění.
Námitku promlčení práva žalované sepsat nemovitosti do konkursní podstaty úpadce, vznesenou žalobkyní teprve v odvolacím řízení, shledal odvolací soud nedůvodnou, konstatuje, že jde o právo, které promlčení nepodléhá. K soupisu věci do konkursní podstaty neurčuje zákon správci žádnou lhůtu - k zápisu tedy může dojít kdykoliv v průběhu konkursního řízení, od prohlášení konkursu až do jeho zrušení.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vada řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá dle dovolatelky v tom, že soudy obou stupňů neprovedly výslechy znalců Ing. J. Ř. a Ing. J. K. ani výslech správce konkursní podstaty úpadkyně M Ing. M. V., ač je dovolatelka opakovaně navrhovala, přičemž ani nezdůvodnily, proč tyto důkazy neprovedly.
Vadou řízení je dle názoru dovolatelky taktéž to, že soudy se nijak nevypořádaly s námitkou vedlejší účastnice, podle níž tato byla ochotna doplatit rozdíl mezi uhrazenou kupní cenou nemovitostí a jejich tržní cenou určenou ve znaleckém posudku vypracovaném v tomto řízení, nebo i cenu vyšší, avšak žalovaná uvedený návrh odmítla. Sepsání nemovitostí do konkursní podstaty úpadce je tak dle dovolatelky pouze účelové, šikanózní a v rozporu s dobrými mravy.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, podle něhož složením ceny zástavy do konkursní podstaty úpadkyně M nepřestal být V. B. vlastníkem nemovitostí. Dle názoru dovolatelky se složení ceny zástavy do konkursní podstaty úpadkyně považuje za zpeněžení nemovitostí, nemovitosti tak byly zpeněženy v konkursním řízení vedeném na majetek úpadkyně M, a žalovaná je proto nemůže do jeho konkursní podstaty „znovu sepsat“.
Za nesprávný považuje dovolatelka závěr, podle něhož je kupní smlouva neúčinným právním úkonem ve smyslu §15 odst. 1 písm. c/ ZKV. Namítá, že kupní cena ve výši 1,185.000,- Kč (správně 1,185.100,- Kč) byla určena taktéž znaleckým posudkem soudního znalce Ing. J. Ř. ze dne 24. dubna 2001 a ačkoliv bylo v řízení jako důkaz provedeno vícero znaleckých posudků k určení obvyklé ceny nemovitostí ke dni jejich prodeje dovolatelce, soudy obou stupňů „označily za správný“ znalecký posudek zadaný k vypracování v tomto řízení, aniž by uvedený názor zdůvodnily.
Dovolatelka považuje za chybný taktéž závěr, podle něhož se právo žalované sepsat nemovitosti do konkursní podstaty nepromlčuje. Dle jejího názoru se toto právo promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, žalovaná sepsala nemovitosti do konkursní podstaty po jejím uplynutí a dovolatelka řádně vznesla námitku promlčení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl a zavázal dovolatelku k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Vedlejší účastnice se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s dovolacími důvody uváděnými žalobkyní a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části napadeného rozsudku, jíž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.; není však důvodné.
Skutečnost, že soudy neprovedly výslechy výše označených osob, ačkoliv dovolatelka jejich provedení navrhovala, vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není. Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, plyne zcela zřejmě z ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96). Vadou řízení (resp. odůvodnění rozhodnutí soudů) je to, že soudy neodůvodnily, proč navržené důkazy neprovedly. Tato vada však - s ohledem na to, že výslechy dalších osob neměly být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení nároku uplatňovaného v řízení rozhodné a právně významné - nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.
Vadou řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není ani skutečnost, že soudy nepřihlédly k tomu, že žalovaná odmítla návrh vedlejší účastnice na doplacení rozdílu mezi kupní cenou nemovitostí a jejich obvyklou cenou vyplývající ze znaleckého posudku zpracovaného v tomto řízení, neboť tato skutečnost není pro rozhodnutí soudu ve věci samé významná.
S ohledem na datum uzavření kupní smlouvy je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad níže uvedených ustanovení ve znění účinném k 9. červenci 2001, tedy výklad zákona o konkursu a vyrovnání naposledy ve znění zákona č. 120/2001 Sb., s ohledem na dobu poukazu kupní ceny nemovitostí na účet správce konkursní podstaty úpadkyně M dále výklad zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném k 18. červenci 2001, tedy naposledy ve znění zákona č. 229/2001 Sb.
Dle §4a odst. 1 písm. a/ ZKV po doručení návrhu dlužníka na prohlášení konkursu soudu nebo po doručení návrhu na prohlášení konkursu soudem dlužníkovi je dlužník povinen zdržet se jednání směřujícího ke zmenšení svého majetku s výjimkou běžné obchodní činnosti.
Z ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ ZKV vyplývá, že byl-li prohlášen konkurs, jsou vůči věřitelům neúčinné právní úkony dlužníka, provedené v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po podání tohoto návrhu do prohlášení konkursu, kterými převádí věci, práva a jiné majetkové hodnoty ze svého majetku na jiné osoby bezplatně nebo za nápadně nevýhodných podmínek s výjimkou přiměřeného daru osobám blízkým k obvyklým příležitostem.
Podle §18 ZKV soupis podstaty (dále jen „soupis“) provede správce podle pokynů soudu za použití seznamu předloženého úpadcem a za součinnosti věřitelského výboru (odstavec 1). Soupis je listinou, která správce opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku. Do soupisu se zapisují i věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí úpadci (§6 odst. 3), ale mají být zpeněženy; jejich zapsání do soupisu je správce povinen oznámit jejich vlastníku nebo jiné osobě, která s nimi nakládá, a jde-li o nemovitosti, i příslušnému katastrálnímu úřadu. Na žádost osoby, která uplatňuje svá práva k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě, vydá správce osvědčení o tom, zda konkrétní věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla nebo nebyla zapsána do soupisu podstaty (odstavec 2).
Z ustanovení §170 odst. 5 obč. zák. vyplývá, že zástavní právo zaniká i složením ceny zástavy zástavnímu věřiteli, pokud zástavní věřitel nepožádal o doplnění zástavy.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 924/2009, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách tohoto soudu, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož složí-li zástavní dlužník (popř. zástavce) obvyklou cenu zástavy do konkursní podstaty, nezaniká tím zástavní právo „zpeněžením“ zástavy ve smyslu ustanovení §28 odst. 5 ZKV, ale podle ustanovení §170 odst. 1 písm. e/ (dříve §170 odst. 5) obč. zák.
Na tomto závěru nic nemění ani to, že plnění od zástavního dlužníka (zástavce) neobdržel přímo zástavní věřitel, neboť do konkursní podstaty je obvyklá cena skládána především za účelem uspokojení přihlášených zástavních věřitelů (se složenou cenou zástavy se v konkursu nakládá stejně jako s výtěžkem zpeněžení zástavy - srov. např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 41/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a konkursní podstata je tedy místem, prostřednictvím kterého složená obvyklá cena zástavy slouží k uspokojení zástavních věřitelů.
V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 924/2009 Nejvyšší soud dále uvedl, že k zániku zástavního práva podle ustanovení §170 odst. 1 písm. e/ obč. zák. dojde jen tehdy, jestliže bude složena „obvyklá“ cena zástavy. K určení obvyklé ceny zástavy může sloužit též dohoda, uzavřená na straně jedné mezi osobou, která ji hodlá složit (zástavním dlužníkem nebo zástavcem), a mezi zástavním věřitelem na straně druhé.
V případě, že byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka a že proto zástavní věřitel může své právo na uspokojení ze zástavy uplatnit pouze přihláškou pohledávky v konkursním řízení, lze způsobit zánik zástavního práva podle ustanovení §170 odst. 1 písm. e/ obč. zák. jen na základě takové dohody o stanovení obvyklé ceny zástavy, v níž bude na druhé straně vystupovat správce konkursní podstaty; složená obvyklá cena zástavy se totiž stává součástí konkursní podstaty, a právo nakládat s tímto majetkem má proto správce konkursní podstaty, který je také legitimován, za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání, o tomto majetku uzavírat smlouvy (dohody) a který k tomu nepotřebuje, jak dále vyplývá ze zákona o konkursu a vyrovnání, souhlas zástavních věřitelů.
Vyzval-li Ing. M. V. jako správce konkursní podstaty úpadkyně M V. B., aby složil ve prospěch konkursní podstaty úpadkyně cenu zástavy ve výši 1,185.100,- Kč (což jmenovaný sjednaným způsobem učinil), došlo mezi uvedenými účastníky v tomto směru k dohodě o obvyklé ceně zástavy ve výši 1,185.100,- Kč a jejím splněním došlo k zániku zástavního práva váznoucího na nemovitostech.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož samotným složením ceny zástavy ve prospěch konkursní podstaty úpadkyně M nepřestal být V. B. vlastníkem nemovitostí, neboť v tomto konkursním řízení byli věřitelé uspokojováni nikoliv z výtěžku prodeje nemovitostí, ale z finančního plnění poskytnutého zástavním dlužníkem, je tak správný.
Z toho, že se správce konkursní podstaty úpadkyně M a úpadce dohodli o obvyklé ceně nemovitostí, však nelze (bez dalšího) dovodit, že sjednaná částka 1,185.100,- Kč obvyklou cenou nemovitostí v době jejich prodeje žalobkyni skutečně byla. Jinak řečeno, při posuzování, zda nemovitosti byly žalobkyni prodány za nápadně nevýhodných podmínek dle §15 odst. 1 písm. c/ ZKV, jež mají být v projednávané věci dány zejména nepřiměřeně nízkou kupní cenou, žalovaná ani soud výše uvedenou dohodou o obvyklé ceně nemovitostí sjednanou mezi pozdějším úpadcem a třetí osobou (správcem konkursní podstaty úpadkyně M) vázáni nejsou.
Nařídil-li soud prvního stupně - k odstranění významných rozporů v závěrech znaleckých posudků předložených účastníky řízení týkajících se tržní ceny nemovitostí (jež však mají v projednávané věci pouze povahu listinných důkazů) - sám důkaz znaleckým posudkem, na jehož závěrech soudy obou stupňů své rozhodnutí založily, nelze tomuto postupu ničeho vytknout, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje dle názoru dovolacího soudu taktéž dostatečné zdůvodnění tohoto postupu (viz str. 3 odst. 6 rozhodnutí odvolacího soudu).
Namítá-li dovolatelka, že kupní cena ve výši 1,185.000,- Kč byla určena taktéž znaleckým posudkem soudního znalce Ing. J. Ř. ze dne 24. dubna 2001, konstatujíc, že soudy „označily za správný“ znalecký posudek zadaný k vypracování soudem prvního stupně, jde o polemiku s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145).
Z uvedeného plyne, že i závěr, podle něhož kupní smlouva byla uzavřena za (pro úpadce) nápadně nevýhodných podmínek, neboť se mu od žalobkyně nedostalo ekvivalentního plnění, pročež jde o právní úkon vůči věřitelům úpadce neúčinný, je správný. (srov. rozsudek uveřejněný pod číslem 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 130/2004, uveřejněný v časopise Soudní Judikatura číslo 8, ročník 2004, pod číslem 162).
Správný je rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož právo správce sepsat určitý majetek do konkursní podstaty úpadce nepodléhá promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 110/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty celkem činí 5.760,- Kč.
Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud žalobkyni a vedlejší účastnici vystupující v řízení na její straně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalované její náklady společně a nerozdílně nahradily k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. září 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu