ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2714.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2714/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63 99 89 80, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) P - Logistics, s. r. o. , se sídlem v Brně, Obřanská 87/503, PSČ 614 00, identifikační číslo osoby 26 24 51 24, zastoupené JUDr. Radkem Coufalem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 5a, PSČ 602 00, 2) J. P. a 3) T. P. , oběma bytem v Brně, Vaculíkova 7, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 41/2006, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2009, č. j. 9 Cmo 475/2008-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání první žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. února 2007, č. j. 23 Cm 41/2006-59, jímž Městský soud v Praze ponechal vůči první žalované v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. října 2005, č. j. 23 Sm 299/2005-22, kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 393.828,- Kč s 6% úrokem od 22. října 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.312,50 Kč a náklady řízení.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že první žalovaná se vznesenými námitkami povinnosti uložené jí směnečným platebním rozkazem neubránila. Námitky, jimiž zpochybňovala výši směnečné sumy, kterou žalobkyně do vystavené blankosměnky doplnila, považoval odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za neurčité a tudíž neprojednatelné, s tím, že z nich není zřejmé, v jakém rozsahu směnečný platební rozkaz napadá (jaká částka měla být správně na směnku doplněna) a k prokázání jakých skutečností by mělo být vedeno dokazování.
Za opodstatněnou neměl ani námitku týkající se pořadí, v jakém mohou být uplatňovány nároky ze zajišťovací směnky a směnkou zajištěné pohledávky. V této souvislosti zdůraznil, že majitel směnky se může na směnečném dlužníku domáhat zaplacení směnky, aniž by musel prokazovat důvod vystavení směnky a obsah související směnečné dohody. Uplatnění nároku ze směnky přitom nemusí předcházet uplatnění nároku z kauzálního vztahu, když takové žaloby se „opírají o různé tituly a tedy (…) nezakládají překážku věci zahájené ani rozsouzené“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání první žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěry učiněné soudy nižších stupňů při výkladu otázky, v jakém pořadí mají být uplatňovány nároky ze zajišťovací směnky a směnkou zajištěné pohledávky, odpovídají ustálené judikatuře (srov. v této souvislosti rozsudek uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého věřitel směnkou zajištěné pohledávky je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně; v případě, že by věřitel v obou sporech uspěl a získal dvě vykonatelná rozhodnutí, mohl by se dlužník bránit dvojímu plnění v případném řízení o výkon rozhodnutí).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska dovolatelem zpochybněných závěrů, které soudy nižších stupňů učinily při posouzení námitky nesprávného vyplnění blankosměnky jako námitky neurčité a tudíž neprojednatelné.
Závěr, podle něhož lze správnost směnečného platebního rozkazu prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek, totiž jednoznačně vyplývá z ustanovení §175 odst. 1 a 3 o. s. ř. (k tomu, že v takovém případě nejde o otázku zásadního právního významu, viz např. důvody usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. 29 Odo 6/2006, jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti tomuto podanou Ústavní soud usnesením ze dne 17. března 2008, sp. zn. IV. ÚS 146/08, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání první žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 10.000,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí žalobcovy náklady dovolacího řízení 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. června 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu