ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.838.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 838/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně STAVOSPOL, s. r. o., se sídlem v Brně, Staňkova 41, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 15 54 55 21, zastoupené Mgr. Petrou Mazalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jundrovská 14, PSČ 624 00, proti žalovanému Ing. P. J. , zastoupenému Mgr. Leonou Žákovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Panská 12/14, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 368/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2010, č. j. 7 Cmo 167/2010-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. října 2010, č. j. 7 Cmo 167/2010-62, potvrdil rozsudek ze dne 28. ledna 2010, č. j. 3 Cm 368/2009-34, jímž Krajský soud v Brně ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. října 2009, č. j. 3 Cm 368/2009-10, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 339.328,- Kč s 6% úrokem od 31. října 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.131,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §175 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že „žalovaný se vznesenými námitkami povinnosti zaplatit směnečný peníz neubránil“.
Námitka, podle níž „blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o jejím vyplnění, neboť dohoda žalobkyni opravňovala doplnit na blankosměnku chybějící údaje pouze tehdy, pokud bude existovat dluh vyplývající z konkrétní kupní smlouvy, k jejímuž zajištění blankosměnka sloužila, přičemž v tomto případě zajištěný závazek zanikl“, totiž nebyla obsažena „v textu námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu“ a žalovaný ji uplatnil až u jednání před soudem prvního stupně. „V posuzované věci z obsahu námitek nelze v žádném případě dovodit, že úmyslem žalovaného bylo tvrdit rozpor mezi údaji na blankosměnce doplněnými a dohodou o jejím vyplnění“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje „v otázce velmi úzce pojatého jazykového výkladu písemných námitek soudem, tedy v otázce obsahové náplně námitek, jak je presumuje ustanovení §175 o. s. ř.“
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „neobstojí argument žalovaného o tom, že původně vyplněná blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o jejím vyplnění“, neboť „se neshoduje s formulovaným tvrzením v textu námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu“. Akcentuje, že „neexistence dohody (z důvodu jejího zániku spolu se zajišťovanou pohledávkou) a neexistence dluhu, pro který mohla být směnka vyplněna, je totožná s námitkou neexistence kauzy a vyplnění blankosměnky“. „Pokud byla směnka vystavena jako blankosměnka ke konkrétní kupní smlouvě a žalovaný namítá neexistenci dluhu z této kupní smlouvy, nemohla být blankosměnka vyplněna po právu“. „Uzavírá, že od počátku tvrdil, že žalovaná směnka je blankosměnkou, k níž existuje dohoda o vyplnění, a tuto označil ve vztahu k zaniklému závazku jako zaniklou, jedná se tedy o stejnou námitku, nikoli – jak uvedl soud – o námitku novou“.
„Příliš restriktivním jazykovým výkladem námitek odvolacího soudu“ – pokračuje dovolatel – „došlo k porušení principu spravedlnosti a k zásahu do práva na spravedlivý proces“; proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se s rozsudky soudů nižších stupňů „v plném rozsahu ztotožňuje“.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož lze správnost směnečného platebního rozkazu prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek, jednoznačně vyplývá z ustanovení §175 odst. 1 a 3 o. s. ř. (k tomu, že v takovém případě nejde o otázku zásadního právního významu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007, jakož i usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. 29 Odo 6/2006, jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti tomuto podanou Ústavní soud usnesením ze dne 17. března 2008, sp. zn. IV. ÚS 146/08, odmítl).
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, přitom zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.
Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení §175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.
Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu (tak jako v posuzované věci) původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).
O tom, že v poměrech dané věci včasné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. č. l. 12) shora vymezeným kritériím neodpovídají, pak není žádných pochyb.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu