ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1343.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1343/2010 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2011 o dovolání podaném obviněným R. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 9 To 177/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 131/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2006, č. j. 12 T 131/2003-248, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že
1) „v přesně nezjištěné době od 9. 10. 2000 a v průběhu roku 2001 v P. a jinde částečně ještě předtím, než byl ústně pověřen Ing. M. U., jednatelem společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., Ž., divize B., T., k vymáhání pohledávek od firmy J.-M. J., Ú., převzal od dlužníka J. M. v několika případech celkovou částku nejméně 693.000,- Kč jako úhradu dluhu, převzaté peníze, kromě částky 60.000,- Kč, neodevzdal a ponechal si je pro svoji potřebu a takto o částku nejméně 593.000,- Kč poškodil nástupnickou organizaci KAPPA Packaging Czech, s. r. o., Ž.“,
2) „v době od 19. 2. do 13. 3. 2002 v B. na ul. G. na základě plné moci a příkazní smlouvy ze dne 1. 2. 2002 ve čtyřech případech vymohl od jednatele společnosti BUTRAN, s. r. o., celkovou částku 120.000,- Kč jako splátku dluhu pro společnost KAPPA Karton Morava, s. r. o., převzaté peníze neodevzdal a ponechal si je pro svoji potřebu, tímto v uvedené výši způsobil škodu nástupnické organizaci KAPPA Packaging Czech, s. r. o., Ž.,
3) „dne 25. 3. 2002 v B. na ul. G., v sídle společnosti BUTRAN, s. r. o., převzal výsekový stroj Slotr - Deritend 1350 včetně příslušenství s tím, že zajistí jeho opravu do 24. 4. 2002, stroj následně prodal a peníze si ponechal pro svoji potřebu, tímto způsobil společnosti KAPPA Packaging Czech, s. r. o., Ž., škodu ve výši 480.340.- Kč“.
Za tento trestný čin a sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 3 T 144/2004, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2004, byl obviněný podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) zařazen do věznice s ostrahou. Soud současně zrušil výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Kolíně a další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené KAPPA Packaging Czech, s. r. o., S., Ž., škodu ve výši 713.000,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal soud poškozenou společnost výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 2. 2007, č. j. 7 To 249/2006-314, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 2. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. M. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci jeho projednání Nejvyšší soud z předloženého spisu (viz č. l. 346 a násl.) zároveň zjistil, že obviněný R. M. byl pozdějším rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 4. 2007, č. j. 4 T 28/2005-300, uznán vinným pod bodem 1/ výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „poté, co na základě příkazní smlouvy ze dne 12. 7. 2002 a dohody o splátkách ze dne 28. 11. 2002 vymohl jako příkazník od dlužníka V. K., M. P., v době od 12. 8. 2002 do 15. 3. 2003 částku 1.117.000,- Kč, odevzdal příkazci a věřiteli společnosti Madok, s. r. o., se sídlem H. v P., H., pouze částku 210.000,- Kč, přestože měl podle uzavřené dohody ze dne 28. 11. 2002 odevzdat jmenované společnosti částku 800.000,- Kč, zbývající část financí si ponechal pro vlastní potřebu a uvedené společnosti tak způsobil škodu ve výši 590.000,- Kč“, a pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit skutky podrobně popsanými pod bodem 2/a) – e) výroku o vině. Za tuto trestnou činnost a sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 144/2004, ze dne 11. 11. 2004, a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2006, č. j. 12 T 131/2003-248, byl podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Výrokem podle §35 odst. 2 tr. zák. soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2006, č. j. 12 T 131/2003-248, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Kolíně byl poté z podnětu odvolání obviněného částečně zrušen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2007, č. j. 9 To 287/2007-332 (založen na č. l. 350 předloženého spisu), a to v bodě 2/ výroku o vině, ve výroku o trestu a částečně ve výroku o náhradě škody, a obviněný byl při nezměněném výroku o vině pod bodem 1/ a při částečném zachování výroku o náhradě škody, nově odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2006, č. j. 12 T 131/2003-248 , jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §259 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o uplatněných nárocích na náhradu škody, resp. o dalším projednání některých uplatněných nároků soudem prvního stupně.
Na základě dovolání obviněného Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 935/2008, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil shora uvedené usnesení Krajského soudu v Brně ze 1. 2. 2007, č. j. 7 To 249/2006-314, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2006, č. j. 12 T 131/2003-248. Podle §265k odst. 2 věta druhá současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující (k tomu v podrobnostech str. 7 cit. rozhodnutí/), pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l tr. ř. pak Nejvyšší soud Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zároveň rozvedl, jaké vady a pochybení ve výrocích o vině a trestu v rozsudku soudu prvního stupně zjistil, a soudu prvního stupně uložil, aby se z těchto hledisek věcí znovu zabýval a vytýkané vady odstranil (viz str. 6, 7, 8 cit. rozhodnutí).
V novém řízení se měl soud prvního stupně v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. §265s odst. 1 tr. ř.) věcí znovu zabývat a ujasnit si, zda v případě útoku (skutku) pod bodem 1) se obviněný mohl dopustit trestného činu zpronevěry jednáním uskutečněným též v období, kdy k vymáhání pohledávek neměl ze strany jednatele společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., Ing. M. U. ani ústní pověření. Soud měl dále objasnit, z jakého důvodu obviněnému dlužník peníze svěřil a především zda se tak stalo či nestalo v důsledku jeho uvedení v omyl, např. proto, že mu obviněný předstíral, že má k vymáhání pohledávky pověření, ačkoliv je ve skutečnosti neměl. Pokud by soud zjistil, že obviněný dílem jednal v podvodném úmyslu s cílem obohatit sebe nebo jiného, pak tuto část jeho jednání nepochybně nebylo možno podřadit pod znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. a z popisu skutku by tuto část bylo třeba vypustit. Ve vztahu k trestnému činu zpronevěry by zároveň bylo třeba nově stanovit dobu páchání tohoto trestného činu a výši způsobené škody. Nejvyšší soud zároveň upozornil na to, že pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru o podvodném jednání obviněného, musel by navíc posuzovat procesní otázku totožnosti skutku, otázku hmotně právní jednoty skutku (souběhu trestných činů) a především otázku zákazu reformace in peius.
Pokud jde o útok v bodě 3), bylo zapotřebí, aby formulace skutku ve výroku rozsudku (tzv. skutková věta) stručně vyjadřovala soudem zjištěný (faktický) skutkový stav věci, jak jej po rozboru provedených důkazů vyložil na str. 7, 8 rozsudku. Nejvyšší soud zdůraznil, že z popisu skutku musí být zřejmé, za jakých okolností a z jakých důvodů byl obviněnému inkriminovaný stroj s příslušenstvím svěřen, tj. že účelem svěření nebyla oprava tohoto stroje, jak se uvádí ve výroku rozsudku, nýbrž primárně úhrada pohledávky z výtěžku za prodej uvedené věci, a že obviněný jednal z pověření věřitele a v konečné fázi k jeho škodě či ke škodě jeho právního nástupce.
Městský soud v Brně poté ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 18. 1. 2010, č. j. 12 T 131/2003-479, jímž na zčásti pozměněném (upřesněném) skutkovém základě uznal obviněného R. M. znovu vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že:
1) „v přesně nezjištěné době od 9. 10. 2000 a v průběhu roku 2001 v P. a jinde, na základě ústního pověření Ing. M. U. , jednatelem společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., Ž., divize B., T., k vymáhání pohledávek od firmy J.-M. J., Ú., převzal od dlužníka J. M. v několika případech celkovou částku nejméně 693.000,- Kč jako úhradu dluhu, převzaté peníze, kromě částky 60.000,- Kč, neodevzdal a ponechal si je pro svoji potřebu a takto o částku nejméně 593.000,- Kč poškodil nástupnickou organizaci Smurfit KAPPA Czech, s. r. o., S., Ž. “,
2) „v době od 19. 2. do 13. 3. 2002 v B. na ul. G. na základě plné moci a příkazní smlouvy ze dne 1. 2. 2002 ve čtyřech případech vymohl od jednatele společnosti BUTRAN, s. r. o., celkovou částku 120.000,- Kč jako splátku dluhu pro společnost KAPPA Karton Morava, s. r. o., převzaté peníze neodevzdal a ponechal si je pro svoji potřebu, tímto v uvedené výši způsobil škodu nástupnické organizaci Smurfit KAPPA Czech, s. r. o., S., Ž.,
3) „dne 25. 3. 2002 v B. na ul. G., v sídle společnosti BUTRAN, s. r. o., převzal výsekový stroj Slotr - Deritend 1350 včetně příslušenství s tím, že stroj je určen na úhradu závazku společnosti BUTRAN, s. r. o., vůši společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o. Se strojem následně naložil nezjištěným způsobem a nepředal jej uvedené společnosti. Této nepředal ani odpovídající finanční hodnotu, ačkoliv jednal právě při vymáhání pohledávky společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., vůči společnosti BUTRAN, s. r. o., jako zástupce věřitele. Tímto způsobil společnosti Smurfit KAPPA Czech, s. r. o., S., Ž., škodu ve výši 480.340,- Kč. “
Za tento trestný čin a sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 144/2004, ze dne 11. 11. 2004, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2004, a za trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 5. 2007, sp. zn. 4 T 28/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 9 To 287/2007, byl obviněný podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Soud současně zrušil výroky o trestu z výše uvedených rozsudků Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze, jakož i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Smurfit KAPPA Czech, s. r. o., S., Ž., škodu ve výši 713.000,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal soud poškozenou společnost výrokem podle §229 „odst. 1“ tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla na řízení ve věcech občanskoprávních odkázána se svým nárokem na náhradu škody i společnost BUTRAN, s. r. o.
O odvoláních obviněného, který je podal do všech výroků předmětného rozsudku, a společnosti BUTRAN, s. r. o., která je podala proti výroku, jímž byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 9 To 177/2010, jímž obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 6. 2010 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Rovněž proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. M. dovolání , jímž současně napadl v celém rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl znovu důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel předně vyslovil přesvědčení, že ani v opakovaném řízení před soudem prvního stupně se nepodařilo odstranit nedostatky přípravného řízení ani předcházejících řízení před soudem, kdy nebyla učiněna skutková zjištění v rozsahu potřebném pro objasnění věci. Soudům především vytkl, že provedené důkazy nesprávně hodnotily a dospěly tak k chybným skutkovým a v důsledku toho i právním závěrům. Dovolatel zároveň vyslovil přesvědčení, že byly obstarávány pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch. Provedeným dokazováním nebylo podle něj bez jakýchkoli pochybností spolehlivě zjištěno, že se skutky staly tak, jak jsou popsány v obžalobě a poté i v rozhodnutí soudu. Tzv. skutkovou větu obžaloby dovolatel označil za nepravdivou a nevyplývající z důkazů shromážděných v dané trestní věci. Podle jeho názoru soudy v řízení následujícím po zrušení jejich rozhodnutí důsledně nesplnily ani závazné pokyny, které jim udělil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 935/2008.
Obviněný pak v dovolání formuloval své výhrady vůči každému z jednotlivých skutků (útoků) pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, zpochybnil, že by se jej dopustil tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě. Především podle něj nebylo prokázáno, jakou částku skutečně převzal od svědka M. a jakou odevzdal Ing. U. Ing. U. navíc vůbec nebyl oprávněn jednat za poškozenou společnost, neboť podle výpisu z obchodního rejstříku muselo být jednáno dvěma jednateli společnosti. Pověření k vymáhání dlužné částky bylo proto neplatné. Podle dovolatele Ing. U. současně věděl o tom, že souběžně probíhá také exekuce, a tím dovolatele uvedl v omyl. Ze strany orgánů činných v trestním řízení zůstalo opomenuto podezření, že takto jednal úmyslně, aby dosáhl vlastního obohacení. Jeho výpověď proto není možné hodnotit jako věrohodnou. Dovolatel vytkl soudům obou stupňů také to, jakým způsobem hodnotily výpověď svědka M. Hodnocení tohoto důkazu považuje za nekonzistentní, pokud na straně jedné byla tato výpověď považována za nepříliš věrohodnou, ale současně si z ní soud prvního stupně vybral ta tvrzení, která směřovala v neprospěch dovolatele. Svědek totiž především nikdy nevysvětlil, odkud měl získat peníze, které dovolateli údajně vydal. Spolehlivě pak nebylo prokázáno ani to, že by dovolatel skutečně podepsal sporné pokladní doklady. Ze všech těchto skutečností a podle zásady in dubio pro reo je proto možné učinit toliko závěr, že dovolatel vymohl toliko částku 390.000,- Kč a po dohodě s Ing. U. tomuto předal částku 290.000,- Kč a částku ve výši 100.000,- Kč si ponechal jako odměnu.
K bodu 2) výroku o vině dovolatel uvedl, že považuje za sporné, zda částka 70.000,- Kč byla zálohou na materiál nebo platbou na úhradu dluhu. Verze o úhradě dluhu je podle něj vážně zpochybněna údajem na dokladech o tom, že se jedná o zálohu. Vysvětlení svědka D. o důvodu zapsání tohoto údaje považuje za nepřesvědčivé a zjevně účelové. Je nepochybné, že společnost BUTRAN, spol. s r. o., byla v kritické situaci, neboť vůči ní probíhala exekuce. Proto je nutno vyslovit podiv nad tím, že soud uvěřil tvrzení dlužníků, kteří měli zjevně důvod pro své jednání. Proti svědku M. probíhala exekuce, měl dluhy, a proto nechtěl, aby se mu předmětné zálohy objevily v účetnictví. Doklady tedy vystavil „na dovolatele“ a místo úhrady dluhu byl do nich vyplněn pravý důvod - záloha na materiál. V důsledku finanční situace společnosti BUTRAN, s. r. o., byla záloha vyplacena v několika platbách. Svědek M. tak získal peníze, aniž by existoval doklad o jejich převzetí, a zboží zřejmě nedodal. Svědek D. pak byl v situaci, kdy si byl vědom, že po M. se ničeho nedomůže, a využil toho, že doklady byly vystaveny na jméno dovolatele. Začal tvrdit, že se jednalo o platbu na úhradu dluhu, aby se mohl domáhat vrácení finančních prostředků alespoň po něm, když vůči M. žádné doklady k dispozici neměl. Věrohodnost výpovědi svědka D. je podle dovolatele za daných okolností velmi nízká. Samotný popis skutku v rozsudku soudu je pak nepřesný a neodpovídá provedeným důkazům. Podle zásady in dubio pro reo bylo proto nutno i zde učinit maximálně ten závěr, že dovolatel převzal jen 50.000,- Kč. Nadále však setrvává na tom, že se ve skutečnosti trestného činu nedopustil a nebylo ani prokázáno, že by se skutek vůbec stal.
V případě skutku ad 3) dovolatel zdůraznil, že předmětný stroj předal svědku M. s tím, že svědek doplatí kupní cenu a z té bude U.zen dluh. Současně označil za nesprávné závěry soudů obou stupňů o způsobené škodě, neboť cena stroje byla stanovena dohodou mezi dlužníkem, tedy společností BUTRAN, s. r. o., a obviněným (dovolatelem) jako osobou jednající za věřitele, konkrétně na částku 200.000,- Kč. To znamená, že nelze vycházet z jiné teoretické hodnoty stroje jako kritéria pro stanovení výše škody. Dovolatel uvedl, že pokud jednal v dobré víře, že svědek M. stroj kupuje, pak jednal v souladu s dohodou se společností BUTRAN, s. r. o., že výnos bude použit na úhradu dluhu. Žádné jiné podmínky, za jakých by měl stroj zpeněžit, ujednány nebyly. Orgány činné v trestním řízení se ani nepokusily zjistit, co se vlastně dále se strojem stalo.
Dovolatel vyslovil konečně údiv také nad tím, proč nebyly stíhány další osoby, které byly vyslýchány pouze jako svědci, přičemž konkrétně poukázal na Ing. U., J. a R. D. Podle jeho názoru všichni uvedení přinejmenším v části svých výpovědí uvedli zcela zjevně nepravdivé skutečnosti. Soudy měly objektivně zjišťovat majetkové poměry dlužníků, což však neučinily. Dovolatel je přesvědčen o tom, že závěr o jeho vině je pouhou neprokázanou hypotézou a skutkové závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s důkazy, které byly ve věci provedeny.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto v závěru dovolání navrhl, „aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2010, č. j. 12 T 131/2003, byly zrušeny a Městskému soudu v Brně bylo přikázáno ve věci znovu jednat a rozhodnout.“ V rámci dovolání současně požádal, aby mu byl podle ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. odložen výkon napadeného rozhodnutí, a to výkon trestu odnětí svobody.
K podanému dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Za námitky hmotně právní ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle ní považovat pouze dvě výhrady obviněného, a to jednak tu, že jeho zmocnění k vymáhání dluhu pro společnost KAPPA Karton Morava, s. r. o., bylo neplatné, protože svědek Ing. U. nebyl oprávněn za společnost sám jednat, neboť společnost mohla jednat pouze oběma svými jednateli společně, z čehož obviněný dovozuje beztrestnost svého jednání, a jednak tu, v níž zpochybnil správnost určení výše škody u skutku (útoku) označeného pod bodem 3) výroku rozsudku Městského soudu v Brně, pokud bylo vycházeno z tzv. časové hodnoty věci, a nikoliv z konkrétní částky dluhu, která měla být předmětným strojem uhrazena.
K první námitce státní zástupkyně uvedla, že občanský zákoník působnost statutárního orgánu definuje tak, že ten je oprávněn jednat ve všech věcech, přičemž základním znakem jednatelského oprávnění je jeho neomezitelnost. Tato jeho neomezitelnost se projevuje ve vztahu k třetím osobám. Omezení jednatelského oprávnění společenskou smlouvou, stanovami nebo usnesením valné hromady společnosti s ručením omezeným je neúčinné vůči třetím osobám, neváže neúčinnost omezení na dobrou víru třetích osob, ale platí bez ohledu na to, zda třetí osoba o omezení jednatelského oprávnění věděla. Překročí-li statutární orgán takovéto omezení, vyplývající pro něj z vnitřních dokumentů či rozhodnutí, je právnická osoba z jeho jednání zavázána. Právní úkon se tedy nestává neplatným, samozřejmě pokud netrpí jinou vadou, která neplatnost způsobuje. Navíc je podle státní zástupkyně třeba zdůraznit, že ani případná neplatnost tohoto pověření by automaticky neznamenala zánik trestnosti jednání obviněného, a to především za situace, pokud by byla prokázána skutečná vůle poškozené společnosti, aby pro ni obviněný vymáhal dlužné částky od jejích dlužníků.
Ke druhé z výše uvedených námitek dovolatele o nesprávném stanovení výše škody státní zástupkyně uvedla, že při posuzování výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, přičemž tím se rozumí cena při legálním prodeji. Nelze-li ji takto zjistit, vychází se buď z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení věci v předešlý stav. Trestní zákon, a nyní i trestní zákoník, tedy určuje tři způsoby výpočtu škody, přičemž druhý způsob je podpůrný k prvému a třetí k druhému. Proto i v tomto konkrétním případě je podle státní zástupkyně nutno vycházet z ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodávala. Výše škody vzhledem k trestnému činu zpronevěry byla proto v posuzovaném případě stanovena správně.
Nad rámec dovolací argumentace obviněného státní zástupkyně poukázala na to, že ani v dalších rozhodnutích soudů obou stupňů se nepodařilo odpovídajícím způsobem reflektovat zrekonstruovaný skutkový děj ve smyslu správného ustanovení osoby poškozeného. Pokud je ve výrokové části rozsudku Městského soudu v Brně uvedeno, že obviněný převzal v sídle společnosti BUTRAN, s. r. o., od této společnosti předmětný výsekový stroj, včetně příslušenství, s tím, že tento stroj je určen na úhradu závazků společnosti BUTRAN, s. r. o., vůči společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., a s tímto naložil nezjištěným způsobem, pak takovým jednáním nezpůsobil škodu společnosti Smurfit KAPPA Czech, s. r. o., nýbrž společnosti BUTRAN, s. r. o., která v době skutku byla zřejmě oprávněným vlastníkem předmětného výsekového stroje Slotr-Deritend 1350. Právě tato společnost předala obviněnému (dovolateli) výsekový stroj, a to na úhradu dluhu pro společnost KAPPA Karton Morava, s. r. o., a pokud tento stroj nebyl předán v souladu s jeho určením právě společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., byla tím způsobena škoda společnosti BUTRAN, s. r. o., která v důsledku jednání obviněného v rozporu se svojí vůlí neuhradila dluh vůči společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., ačkoliv se domnívala, že tak učinila. Z dokazování totiž podle státní zástupkyně nevyplynulo, že by došlo k přechodu vlastnictví stroje před jeho odevzdáním do dispozic věřitele. Společnost BUTRAN, s. r. o., tedy svěřila předmětný stroj obviněnému proto, aby tímto způsobem uhradila svůj dluh vůči společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o. V tomto případě by podle státní zástupkyně bylo na straně dovolatele možné zvažovat i právní kvalifikaci trestným činem podvodu, avšak pouze tehdy, pokud by se podařilo prokázat, že měl v úmyslu si stroj přisvojit již v době, kdy mu věc byla svěřována. Takové posouzení by ale zjevně bylo v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius.
Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení toho, jaký subjekt měl v posuzovaném případě postavení poškozeného, státní zástupkyně uzavřela své vyjádření k dovolání návrhem, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně a aby Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný R. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Dále je třeba upozornit na to, že na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je dovolací soud oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání (v judikatuře viz R 29/2004 SbRt.).
Jak již Nejvyšší soud konstatoval ve svém předcházejícím rozhodnutí ve věci, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že obviněný z podstatné části zopakoval argumentaci, jíž odůvodnil své předchozí dovolání ve věci, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 935/2008. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky, jimiž dovolatel polemizoval s rozsahem, v jakém soud prvního stupně prováděl dokazování, a se způsobem, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy (zejména věrohodnost výpovědí svědků D., M. a Ing. U.) a zjišťovaly skutkový stav věci, včetně výše škody, kterou měl svým jednáním způsobit (a to i v případě útoku pod bodem 3/, neboť zde dovolatel svou argumentaci o nesprávném určení výše škody opírá o vlastní, důkazně (resp. skutkově) nepodložené tvrzení, že se s dlužníkem - společností BUTRAN dohodli na ceně stroje ve výši 200.000,- Kč, a proto nelze vycházet z jiné teoretické hodnoty předmětné věci). Dovolatel v uvedeném směru totiž ve skutečnosti neuplatnil žádné hmotně právní důvody, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) skutkových závěrů, ze kterých oba soudy při rozhodování o jeho vině vycházely.
Tento závěr Nejvyšší soud přijal s tím, že v předmětné trestní věci nezjistil nesoulad mezi obsahem provedených důkazů na straně jedné a z nich vyvozenými skutkovými závěry soudů na straně druhé, tím méně nesoulad flagrantní (extrémní), který by se zřetelem k judikatuře Ústavního soudu (k tomu srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09) odůvodňoval zásah do skutkového stavu věci i v rámci dovolacího řízení. Extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy je dán pouze tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. skutková zjištění soudů zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V nyní posuzované trestní věci však nelze soudům vytknout, že by skutkový stav věci, pokud jde o způsob spáchání trestné činnosti obviněným a výši škody, kterou jí způsobil, zjišťovaly povrchně, nebo že by v tomto směru byla jejich rozhodnutí toliko projevem nepřípustné libovůle. Soud prvního stupně v řízení následujícím po přikázání věci Nejvyšším soudem k novému projednání a rozhodnutí, doplnil řízení a s ve věci provedenými důkazy se vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal v tomto směru za prokázané (viz str. 4 - 8 odůvodnění rozsudku). Na základě výsledků dokazování a zároveň se zřetelem k pokynům Nejvyššího soudu obsaženými ve zrušujícím usnesení sp. zn. 3 Tdo 935/2008 dospěl ke skutkovým zjištěním, která již náležitě vyjádřil také ve skutkové větě výroku rozsudku, jak bylo Nejvyšším soudem požadováno. Odvolací soud v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení jednání obviněného jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., plně navázal, což rovněž v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnil (viz str. 2 napadeného usnesení).
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně pouze v té části dovolání, v níž dovozoval beztrestnost svého jednání z tvrzení, že jeho zmocnění k vymáhání dluhu pro tehdejší společnost KAPPA Karton Morava, s. r. o., bylo neplatné, protože svědek Ing. U. nebyl oprávněn za společnost jednat (a tedy ho pověřit k vymáhání dluhů) samostatně, ale pouze společně s druhým jednatelem.
Tuto námitku však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
Z ustanovení §133 odst. 2 věty druhé obchodního zákoníku lze totiž dovodit, že omezení jednatelských práv společenskou smlouvou, stanovami nebo valnou hromadou, má účinky pouze dovnitř společnosti, avšak vůči třetím osobám je neúčinné. Jestliže jednatel poruší stanovené omezení, odpovídá za toto excesivní jednání v souladu s §66 odst. 2 cit. zák. jako při porušení mandátní smlouvy. Právní úkony ve vztahu k třetí osobě, při kterých jednatel poruší omezení svého jednatelského oprávnění, jsou však platné. Přisvědčit lze ovšem i vyjadřující se státní zástupkyni, že ani případná neplatnost pověření k vymáhání pohledávek ze strany Ing. U., by obviněného za situace, kdy byla prokázána skutečná vůle společnosti KAPPA Karton Morava, s. r. o., aby pro ni vymáhal dlužné částky od dlužníků, nezbavovala trestní odpovědnosti za zpronevěru pro ni vymožených a přisvojených si peněžních částek (či stroje určeného ke zpeněžení a zaplacení části dluhu z výtěžku z jeho prodeje).
Za výše uvedených (tzn. soudy zjištěných) skutkových okolností lze uzavřít, že obviněný (dovolatel) byl trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. uznán vinným právem. Nejvyšší soud mu tedy nepřisvědčil v názoru, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu (či jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně) bylo založeno na jím vytýkaných pochybeních jako důsledku nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného R. M. bylo dílem opřeno o námitky, které nejsou podřaditelné pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř., a v jeho relevantně uplatněné části nebylo shledáno jakkoliv opodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
K námitce státní zástupkyně obsažené v jejím písemném vyjádření k dovolání obviněného, že ani po zrušení věci Nejvyšším soudem se nepodařilo odpovídajícím způsobem reflektovat zrekonstruovaný skutkový děj ve smyslu ustanovení poškozeného, Nejvyšší soud jako obiter dictum podotýká, že předmětná hmotně právní otázka by mohla být předmětem dovolacího přezkumu jedině tehdy, že by státní zástupce (přesněji nejvyšší státní zástupce) byl sám dovolatelem (§265d odst. 1 písm. a/ tr. ř.), nebo pokud by ji v rámci svého dovolání uplatnil obviněný. To se ovšem v posuzované věci nestalo.
V obecné rovině je nutno dále poznamenat, že chybné ustanovení poškozeného subjektu, a to ani za předpokladu, že by námitky státní zástupkyně bylo možno považovat za důvodné, by postavení dovolatele - jako pachatele trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. - nemohlo v podstatě nijak ovlivnit. Zároveň se nejedná ani o otázku po právní stránce zásadního významu (srov. §265i odst. 1 písm. f/ tr. ř.).
Pokud jde o žádost, přesněji podnět dovolatele k odkladu výkonu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud (resp. předseda senátu) neshledal důvody, aby sám v projednávané věci postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř. K podání procesně relevantního návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Předseda senátu Městského soudu v Brně však v projednávané trestní věci takový postup nezvolil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler