ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1353.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1353/2011 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2011 dovolání, které podal obviněný V. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 14 To 178/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 139/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 3 T 139/2010 , bylo rozhodnuto, že „ podle §45 odst. 1 trestního zákoníku se zrušuje z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 9. 2010, č. j. 1 T 91/2010-53 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 19. 11. 2010, č. j. 2 To 340/2010-66 výrok o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se obžalovaný V. T. dopustil tak, že dne 26. května 2010 kolem 10:30 hodin řídil ve Š., okres Š., po městě osobní vozidlo zn. Audi, přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 3 T 175/2007 ve znění rozsudku Krajského soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 14 To 296/2007 odsouzen za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §180d a §171 odst. 1 písm. c) k peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč, který zaplatil a k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidle na 3 roky se započtením od 6. 10. 2008, celý výrok o trestu , jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad “.
Obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že :
a) „ dne 26. května 2010 kolem 10:35 hodin řídil ve Š., okres Š., po městě osobní vozidlo zn. Audi.
b) dne 22. 6. 2010 kolem 15.20 hodin v Č. V., okres Ú., řídil osobní automobil zn. Audi 80 1,6D ,
a to přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 3 T 175/2007-27 ze dne 27. 9. 2007 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Hradec Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 14 To 296/2007-40 ze dne 5. 12. 2007 uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Za použití §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 (čtyř) roku.
Obviněný proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podal odvolání, které směřoval toliko do výroku o trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 14 To 178/2011 , a to tak, že z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému V. T. podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 14 To 178/2011, podal obviněný prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání (č. l. 83, 89), přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř ., maje za to, že soud odvolací zcela přehlédl procesní pochybení soudu prvého stupně, který v jeho neprospěch přičítal zprávu o pověsti z místa bydliště, ze které se prý podávalo, že údajně je o něm známo, že zákaz řízení nerespektuje, ačkoliv tato skutečnost nebyla v žádném řízení před správním orgánem prokázána, a naopak je zřejmé, že tato zpráva o pověsti se nezakládá na pravdě, když pro žádný přestupek ve správním řízení projednáván nebyl, a bylo tak třeba na něho hledět jako na osobu bezúhonnou.
Dále obviněný poukázal na to, že trest, který mu byl uložen za dílčí skutek bezprostředně předcházející skutku, který byl předmětem řízení před soudem prvého stupně, byl zcela dostačující a další zpřísnění uloženého trestu tak nebylo namístě. Dle jeho přesvědčení je třeba vzít v úvahu ekonomickou stránku věci, když dalším zbytečným vězněním jeho osoby se jen zvyšují náklady, které jsou s tím spojené. Daleko výchovněji by na něho zapůsobilo, pokud by mu soud vedle nyní vykonávaného trestu odnětí svobody uložil trest propadnutí osobního automobilu, který je pro něho prostředkem k páchání trestné činnosti, když pokud by osobní automobil k dispozici neměl, nemohl by se stíhaného jednání dopustit.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. v napadené části výroku o trestu zrušil a ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvého stupně k novému projednání.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky . Dne 19. 10. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 17. 10. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 14 To 178/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (kdy došlo toliko ke změně ve výši uloženého trestu). Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Zde je namístě uvést, že pokud se jedná o přípustnost mimořádného opravného prostředku obviněného V. T., nutno upozornit, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V daném případě odvolací soud nemohl přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 3 T 139/2010, ve výroku o vině obviněného, neboť obviněný odvolání proti rozsudku nalézacího soudu podal toliko a výhradně do výroku o trestu z rozsudku nalézacího soudu.
Vzhledem k této skutečnosti, když bylo shledáno, že v projednávané věci odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině obviněného vůbec věcně nepřezkoumával a ani tak učinit nemohl, Nejvyšší soud uzavírá, že proti rozhodnutí soudu druhé instance je dovolání obviněného přípustné pouze a toliko v té části, jíž obviněný brojí proti trestu, jenž mu byl uložen rozsudkem soudu druhého stupně.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedeným pod písm. g).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Námitky procesního charakteru, které též uplatnil obviněný (týkající se namítaného procesního pochybení soudu, resp. zprávy o pověsti z bydliště obviněného) tedy nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod, kterýžto však nebyl obviněným uplatněn.
Nad rámec těchto skutečností je nutno poznamenat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata