ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.982.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 982/2010 -38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 o dovoláních podaných obviněnými M. S. , a M. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 7 To 37/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 74/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se ohledně obviněných M. S. a M. S. zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 7 To 37/2010, a v odsuzující části rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 17 T 74/2009 .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
V rámci odsuzující části rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 17 T 74/2009, v trestní věci obviněných M. B., M. S. a M. S. , byli obvinění M. S. a M. S. (dále také jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) uznáni vinnými organizátorstvím podle §10 odst. 1 písm. a) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (spáchaného obviněným M. B.), na tom skutkovém základě, že „obžalovaní M. S. a M. S. jako jednatelé společnosti JATPEK, s. r. o., se sídlem L., společně ve Z., D., a jinde v blíže neupřesněné době, zejména od září 2007 do 1. 10. 2007, projednávali s Ing. F. M., jednatelem společnosti INTRAMO Z., s. r. o, se sídlem Z., N., podmínky odprodeje zařízení prodejny masa a uzenin v D., představující soubor movitých věcí za dohodnutou kupní cenu 350.000,- Kč s tím, že úhrada za tyto věci bude provedena zápočtem po splnění smluvních podmínek. Souběžně bylo vedeno jednání s NORMA, k. s., INTRAMO Z., spol. s r. o., a jednateli JATPEK, s. r. o., o skončení podnájmu k objektu prodejny v D., který byl sjednán smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 18. 12. 2006, přičemž dle následně uzavřené smlouvy jsou řešeny závazky firmy JATPEK, s. r. o., do 27. 9. 2007, přičemž součástí kupní smlouvy k zařízení prodejny masa a uzenin v D. je řešen dluh, jenž měl vzniknout do 27. 9. 2007. Jednáním mezi jednateli JATPEK, s. r. o., a zástupcem INTRAMO Z., spol. s r. o., byly alespoň částečně řešeny jejich dluhy vůči INTRAMO Z., spol. s r. o., kdy opakovaně výslovně prohlašovali, že se jedná o majetek společnosti JATPEK, s. r. o., nesdělili, že mají jednat o odkupu daného majetku, ačkoli věděli, že tento movitý majetek byl ve vlastnictví poškozené PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, se sídlem P., H., zastoupeným správcem konkurzní podstaty JUDr. Horskou, advokát, se kterou nejprve projednávali podmínky možného odkoupení, a to za cenu 142.800,- Kč, přičemž nepodepsali jim doručený návrh kupní smlouvy dne 7. 9. 2007, vypracovaný správkyní konkurzní podstaty, nezaplatili sjednanou kupní cenu, záměrně ji neinformovali o záměru převést obchodní podíly na obžalovaného B., rovněž jí nesdělili případné důvody nezaplacení. Současně řešili odprodej svých obchodních podílů a převod funkce jednatele společnosti na obžalovaného M. B., na kterého dne 1. 10. 2007 převedli funkci jednatele společnosti a následně dne 4. 10. 2007 své obchodní podíly a kterému jako následnému statutárnímu zástupci sdělili, že má již předjednanou kupní smlouvu s INTRAMO Z., spol. s r. o. Obžalovaný B. dne 5. 10. 2007 předmětnou smlouvu, jakož i dohodu o skončení podnájmu, sjednaného smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 18. 12. 2006, podepsal, přestože věděl, že se nachází ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku OS Teplice, č. j. 23 T 86/2006, ze dne 14. 6. 2006 a nesplňuje tedy podmínky pro výkon funkce jednatele a současně musel vědět, že se nejedná o majetek společnosti JATPEK, neboť společnost přebíral dne 1. 10. 2007 před zasedáním valné hromady a jednal o vstupu do společnosti se spoluobžalovanými S. a S. již od konce prázdnin 2007, zaměstnancům ve firmě nebyly minimálně měsíc zaplaceny řádně mzdy, které po něm požadovali, společnost měla více závazků než pohledávek a závazky nebyla schopna po dobu více jak šesti měsíců řádně hradit, byla vedena evidence majetku ve vlastnictví JATPEK, s. r. o., se kterou měl možnost se seznámit, čímž na majetku společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, se sídlem P., H., měli způsobit škodu ve výši 142.800,- Kč“.
Za tuto trestnou činnost byli obvinění M. S. a M. S. podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jejichž výkon jim byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále byl každému z nich podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. za použití §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud u obou náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců.
Naproti tomu byli podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěni obžaloby stran skutků, v nichž obžaloba spatřovala spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., neboť trestnost činu zanikla účinnou lítostí podle §147a tr. zák.
O odvoláních obou obviněných, jakož i odvolání obviněného M. B. proti předmětnému rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 7 To 37/2010, jímž podle §256 tr. ř. tato odvolání zamítl jako nedůvodná. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 3. 2010 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění M. S. a M. S. následně dovolání , jímž zároveň napadli i odsuzující část rozsudku soudu prvního stupně. Své dovolání opřeli o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř.
Bez ohledu na důvody „aprobované jednoduchým právem v §265b tr. ř.“ oba podali dovolání také z důvodu porušení jejich práva na spravedlivý proces, které mělo spočívat jednak v neodůvodnění a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. též v porušení principu volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a dále v ignoranci právního názoru Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho judikatuře ve věcech, kdy došlo k porušení práva na předvídatelnost a právní kontinuitu právních názorů.
Obviněný M. S. v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku předně namítl, že nebyl řádně předvolán k veřejnému zasedání odvolacího soudu původně nařízenému na den 18. 2. 2010 a následně přeloženému den 4. 3. 2010. Nebyla tak u něj zachována lhůta na přípravu na veřejné zasedání podle §233 odst. 2 tr. ř. V této souvislosti připomněl, že předvolání se podle §64 odst. 1 písm. a) tr. ř. zásadně doručuje do vlastních rukou. On sám však žádnou zásilku (předvolání) nepřevzal. Výše uvedené by v podstatě platilo i pro obviněného M. S., který se však vzdal svého práva na zachování lhůty pro přípravu na jednání.
Oba dovolatelé dále namítli, že jejich trestní stíhání nebylo řádně zahájeno tak, jak vyžaduje ustanovení §160 tr. ř., což znamená, že všechny následné úkony orgánů činných v předmětném trestním řízení je nutno považovat za vadné. Popis skutku v podobě uvedené v usnesení o sdělení obvinění totiž podle dovolatelů nezakládá jejich odpovědnost za trestný čin podvodu. Podle jejich názoru je popis skutku nedostatečně formulován tak, že v něm chybí dva znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to A/ úmyslné jednání, B/ způsobení škody v takové výši, aby naplňovala alespoň definici škody nikoliv nepatrné. Dovolatelé současně upozornili na to, že nedostatečný popis skutku byl oproti původnímu usnesení o zahájení trestního stíhání nepřípustně doplňován v rámci obžaloby a následně i v rozsudku soudu prvního stupně. Podle přesvědčení dovolatelů však přesto ani v obžalobě ani ve výroku rozsudku není - ve vztahu k jejich osobám - popsána subjektivní stránka jednání (zde úmysl). Na tyto vady přitom poukazovali již ve svém řádném opravném prostředku (odvolání) a nadále vycházejí z toho, že výše zmiňovaný postup orgánů činných v trestním řízení byl v rozporu nejen s judikaturou obecných soudů, ale též s judikaturou Ústavního soudu.
V další části dovolání obvinění poukázali na to, že z popisu skutku je patrná diskontinuita mezi jejich jednáním na straně jedné a jednáním již odsouzeného M. B. na straně druhé. Bylo jim kladeno za vinu, že měli předjednat inkriminované smlouvy jak se správkyní konkurzní podstaty JUDr. Horskou, tak se společností INTRAMO Z., spol. s r. o. Ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku však podle nich nevyplývá, že by se jakýmkoliv způsobem přičinili o dokončení transakce tak, jak ji dokončil právě odsouzený M. B. Po celé trestní řízení se jednak pokusili dokázat, že M. B. „se ujal vlády“ nad společností JATPEK, s. r. o. zcela dobrovolně, při znalosti skutečného stavu věci, kdy společnost byla v konkurzu a potřebovala investici nového společníka, kterou tento společník deklaroval, a jednak že jejich faktický vliv na chod společnosti byl po 1. 10. 2007 nulový, kdy po svém odvolání z funkce jednatelů neměli ve vztahu k výše uvedené společnosti již žádná oprávnění. Podle dovolatelů je podstatné, že nebylo především vůbec prokázáno, že by mezi nimi a odsouzeným M. B. došlo k jakékoli trestně relevantní kooperaci. Dovolatelé svým jednáním teoreticky mohli naplnit nejvýše skutkovou podstatu přípravy k trestnému činu podvodu, pokud by ovšem bylo spolehlivě zjištěno, že jednali v podvodném úmyslu. To se však v posuzovaném případě nestalo. Příprava k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. není navíc trestně postižitelná, neboť zde nejde o zvlášť závažný trestný čin (§41 odst. 2 tr. zák., §62 tr. zák.) předpokládaný v ustanovení §7 odst. 1 tr. zák. Dovolatelé dále poukázali na to, že po 1. 7. 2007 neměli k podvodnému jednání ve smyslu podané obžaloby žádný motiv. Své obchodní podíly ve společnosti převedli na M. B., opustili funkce jednatelů společnosti, když jednatelem zvolili výše jmenovaného v dobré víře, že se jedná o investora a osobu schopnou vykonávat jednatelská oprávnění. Neměli tedy důvod dál řešit problémy společnosti JATPEK, s. r. o. Podle nich je také zcela nelogické, proč by od léta 2007 ještě vyjednávali smlouvu se správkyní konkurzní podstaty, kterou již ani nechtěli uzavřít, když se majetku společnosti mohli „zbavit“ i bez této smlouvy.
Rozsudek soudu prvního stupně považují dovolatelé za nedostatečně odůvodněný a zároveň nepřezkoumatelný, neboť z něj podle nich nelze zjistit, jakým způsobem soud vlastně aplikoval základní princip procesního práva o volném hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. To, že v odůvodnění rozsudku je mechanicky konstatován obsah jednotlivých ve věci provedených důkazů, zároveň neznamená, že soud tyto důkazy také nějak hodnotil, a to jak jednotlivě, tak v jejich celku, přestože to bylo jeho povinností. Odvolacímu soudu pak oba dovolatelé vytýkají, že nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně svým zamítavým rozhodnutím ještě více zvýraznil.
Vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem obvinění závěrem navrhli, aby s ohledem na uplatněné dovolací důvody a namítané porušení jejich základních práv „ dovolací soud ve smyslu ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a sám rozhodl rozsudkem, kterým zprostí obžalovaného obžaloby“.
K dovolání obviněných se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
K námitce, že u obviněných nebyla zachována lhůta pro přípravu na veřejné zasedání podle §233 odst. 2 tr. ř., když jim nebylo řádně doručeno předvolání, státní zástupce uvedl, že ji je nutno z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. považovat za právně relevantní. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší státní zastupitelství nedisponovalo kompletním spisovým materiálem a nemohlo si ani ověřit skutečnost, zda se obvinění veřejného zasedání odvolacího soudu dne 4. 3. 2010 účastnili osobně, nebo bylo jednáno v jejich nepřítomnosti, vyjádřil se k této námitce pouze v hypotetické rovině.
Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle státního zástupce nelze subsumovat námitky, jimiž dovolatelé brojí jednak proti způsobu hodnocení důkazů oběma soudy a jednak obecně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, ať už jde o tvrzenou nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebo o údajné zahájení jejich trestního stíhání v rozporu s ustanovením §160 tr. ř. a v návaznosti na tom vadnost veškerých následných procesních úkonů ve věci. Za předpokladu, že by obvinění podali dovolání výlučně s poukazem na tyto vady, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podaná z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naopak podle názoru státního zástupce odpovídá námitka obviněných, že z popisu skutku a provedených důkazů je možno dovodit, že své jednání ukončili dnem 1. 10. 2007, přičemž není dána žádná souvislost s jednáním odsouzeného M. B. jako pachatele trestného činu podvodu. To podle nich znamená, že v teoretické rovině by sami mohli naplnit jedině skutkovou podstatu trestného činu podvodu ve fázi přípravy, kdy na straně jedné vyjednávali smlouvu se správkyní konkurzní podstaty JUDr. Horskou a na druhé straně pak i se společností INTRAMO, s. r. o. Důležitou právní skutečností by pak ovšem bylo, že v případě trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. „se nejedná o přípravné jednání v rozporu s trestní normou“.
Podle státního zástupce jde z hlediska shora uvedeného dovolacího důvodu o námitku nejen právně relevantní, ale i opodstatněnou. Současně poukázal na to, že podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. platí, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je také ten, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor). Tzv. skutková věta výroku rozsudku však i přes svoji rozsáhlost a komplikovanost neobsahuje taková skutková zjištění, ze kterých by bylo zřejmé, že obvinění M. S. a M. S. „zosnovali“ předmětný trestný čin, jak je uvedeno v tzv. větě právní výroku rozsudku. Nelze z ní totiž nijak dovodit úmysl dovolatelů směřující k účasti ve formě organizátorství na inkriminovaném činu, který podle pravomocného rozsudečného výroku spáchal obviněný M. B. Z popisu skutku vyplývá pouze to, že obvinění M. S. a M. S. při převodu obchodních podílů, ke kterému došlo dne 4. 10. 2007, sdělili obviněnému M. B., že je zde „předjednaná“ kupní smlouva se společností INTRAMO Z., spol. s r. o., což podle státního zástupce rozhodně nevystihuje pojmy „zosnování“ či řízení trestného činu, tak jak jsou vykládány v trestně právní teorii i praxi.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ad 1/ podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněných M. S. a M. S. usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 37/2010, ze dne 4. 3. 2010, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. 17 T 74/2009, ze dne 1. 10. 2009 a současně i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a ad 2/ postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zvlášť upozornil na to, že podle ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. může Nejvyšší soud navrhované rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obvinění M. S. a M. S. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jich bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř., §265f odst. 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadají rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřují proti rozhodnutí, jímž odvolací soud zamítl řádné opravné prostředky (odvolání) obviněných proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byli oba obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g), l ) tr. ř., na které oba v dovolání odkazují. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal podaná odvolání ve veřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2010 a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebo podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které je v dovolání rovněž odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je naplněn tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. To znamená, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného) , ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Zmíněný dovolací důvod však nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, s nímž je spojována bezpodmínečná přítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. V případech, kdy v nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání bylo jednáno, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, dochází ke zkrácení práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Obviněný M. S. opřel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. o námitku, že nebyl řádně předvolán k veřejnému zasedání původně nařízenému na den 18. 2. 2010 a následně přeloženému na den 4. 3. 2010, a proto u něj nebyla zachována lhůta na přípravu podle §233 odst. 2 tr. ř.
Této jeho námitce by s ohledem na shora uvedenou definici uplatněného dovolacího důvodu bylo možno přiznat opodstatnění pouze za předpokladu, že by se v důsledku vadného doručení (resp. nedoručení) předvolání podle §233 odst. 1 věty první tr. ř. vůbec osobně veřejného zasedání odvolacího soudu neúčastnil, a přesto by odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti.
Taková situace však v případě obviněného M. S. nenastala. Je mu sice nutno přisvědčit v tom, že mu předvolání (tedy nikoli toliko vyrozumění o jeho konání) k veřejnému zasedání nebylo podle §64 odst. 1 písm. a) tr. ř. doručeno do vlastních rukou, jak se Nejvyšší soud přesvědčil z dokladů o doručení předvolání založených na č. l. 573 procesního spisu. Nicméně z protokolu o veřejném zasedání je zřejmé, že se o něm přesto dozvěděl a osobně se jej zúčastnil . Vůči konstatování odvolacího soudu, že byl k němu předvolán řádně a včas, nadto ničeho nenamítl, a to ani prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Boučka, který byl u veřejného zasedání přítomen. Pokud jde o obviněného (dovolatele) M. S., ten sice konání veřejného zasedání přítomen nebyl, nicméně prostřednictvím obhájce Mgr. Boučka písemně požádal Krajský soud v Brně, aby konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, a současně uvedl, že se souhlasí se zkrácením lhůty pro přípravu na veřejné zasedání. Za těchto okolností nelze dovodit, že by v důsledku pochybení soudu při doručování předvolání k veřejnému zasedání došlo k vadě natolik zásadní, že by v posuzovaném případě vedla ke zbavení práva dovolatelů na konání veřejného zasedání odvolacího soudu v jejich přítomnosti.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá ryze procesní námitka nesprávného hodnocení ve věci provedených důkazů soudem prvního stupně (§2 odst. 6 tr. ř.). Pod tento důvod dovolání pak nelze podřadit ani argumentaci dovolatelů, že jejich trestní stíhání nebylo řádně zahájeno, jak požaduje ustanovení §160 tr. ř., protože popis skutku, jak byl formulován v usnesení o zahájení trestního stíhání, neobsahoval dva zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a sice úmyslné jednání a výši způsobené škody, přičemž v dalším řízení měl být skutek nepřípustně doplňován v rámci obžaloby a následně i v rozsudku soudu prvního stupně. Ani v uvedeném směru totiž dovolatelé neuplatnili žádné hmotně právní důvody.
Nejvyšší soud zde jako obiter dictum dodává, že názoru obviněných, že skutek byl v usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. formulován takovým způsobem, že z něj nevyplývalo ani jejich úmyslné jednání ve vztahu k trestnému činu podvodu, ani škoda, kterou jím měli způsobit, v posuzovaném případě nelze přisvědčit . Byť si lze jistě přestavit výstižnější formulaci stíhaného skutku, není především pravdou, že by z něj nevyplývala subjektivní stránka jejich účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. na trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V popisu skutku je uvedeno, že dovolatelé před převedením svých obchodních podílů a jednatelství ve společnosti JATPEK, s. r. o., na M. B. předjednali kupní smlouvu se společností INTRAMO Z., spol. s r. o., na soubor movitého majetku, který byl ve skutečnosti ve vlastnictví poškozené společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, zastoupené správkyní konkurzní podstaty JUDr. Horskou, a to v době, kdy s konkurzní správkyní souběžně jednali o nákupu těchto věcí za cenu 142.800,- Kč. Poté, co se pozice jednatele ujal M. B., měl „na základě popudu“ obviněných (dovolatelů) předjednanou smlouvu se společností INTRAMO Z., spol. s r. o., podepsat a tím způsobit společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, „tam uvedenou škodu“. Tuto škodu pak logicky představovala cena 142.800,- Kč, za kterou byla konkurzní správkyně ochotna společnosti JATPEK, s. r. o., inkriminovaný movitý majetek prodat. Za těchto okolností se jeví odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 6 Tdo 871/2007 jako nepřípadný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však obvinění uplatnili právně relevantní námitkou, že z popisu skutku v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá žádná souvislost jejich jednání, které ukončili dnem 1. 10. 2007, s následným jednáním nastoupivšího nového jednatele společnosti JATPEK - obviněného M. B., jenž pak sám spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Dovolatelé podle vlastního právního názoru mohli své vlastní (samostatné) jednání teoreticky dovést nejvýše do stadia přípravy k trestnému činu podvodu, avšak trestní odpovědnost za přípravu by v jejich případě nebylo možno uplatnit (srov. ustanovení §7 odst. 1 tr. zák.). Z této argumentace lze současně dovodit, že dovolatelé především nepřipouštějí právní kvalifikaci předmětného skutku použitou soudy obou stupňů, které v jejich jednání spatřovaly organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Poněvadž Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) až f) tr. ř. tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, a dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je nutno v obecné rovině připomenout, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou (tj. škodu ve výši nejméně 25.000 Kč /§89 odst. 11 tr. zák./).
Podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je ten, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor). Trestná činnost účastníka (organizátora, ale též návodce a pomocníka – srov. znění §10 odst. 1 písm. b/ a písm. c/ tr. zák.) bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, i když jeho znaky přímo nenaplňuje. Pro svůj význam jsou organizátorství, návod a pomoc v zákoně prohlášeny za formu trestného činu (§89 odst. 1 tr. zák.) a co do míry trestnosti jsou de facto postaveny na roveň pachatelství. Trestní odpovědnost účastníka závisí na trestní odpovědnosti hlavního pachatele (tzv. zásada akcesority účastenství). Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu či pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu. Mezi jednáním účastníka a spáchaným trestným činem (jeho pokusem) hlavního pachatele musí proto být příčinný vztah.
Organizátorem je ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil. Za „zosnování“ trestného činu je třeba považovat činnost spočívající v iniciování dohody o spáchání trestného činu, vymýšlení plánu jeho spáchání, vyhledávání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělení úkolů jednotlivým osobám před spácháním trestné činnosti, zabezpečování jejího utajení, zajišťování odbytu věcí získaných trestnou činností před jejím spácháním či v jejím průběhu apod. Za „řízení“ trestného činu je třeba považovat úkony spočívající v usměrňování všech osob na trestné činnosti se podílejících, vydávání konkrétních pokynů jednotlivým osobám, vyžadování jejich splnění atd. Skutkové okolnosti charakterizující znaky účastenství (zde organizátorství trestného činu) přitom musí být na základě výsledků provedeného dokazování spolehlivě zjištěny a musí být též ve výroku odsuzujícího rozsudku popsány způsobem předpokládaným v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
Dovolatelům lze pak přisvědčit v tom, že soudy obou stupňů se výše uvedenými zásadami důsledně neřídily.
Soudy vycházely ze skutkových zjištění, že dovolatelé při probíhajícím obchodním jednání neinformovali svědka Ing. F. M., jednatele společnosti INTRAMO Z., s. r. o., o tom, že společnost JATPEK, s. r. o., není vlastníkem zařízení prodejny masa a uzenin v D., a zároveň v rámci obchodního jednání neinformovali svědkyni JUDr. Miloslavu Horskou, správkyni konkursní podstaty společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, o svém záměru převést své obchodní podíly a funkci jednatele ve firmě JATPEK, s. r. o. na M. B. Z provedených důkazů také vyplynulo, že v kritické době souběžně jednali se svědkem Ing. F. M. o podmínkách odprodeje zařízení prodejny, respektive o skončení podnájmu k jejímu objektu, a se svědkyní JUDr. Miloslavou Horskou o podmínkách koupě zařízení předmětné prodejny, přičemž dotčené subjekty o probíhajících vzájemných jednáních rovněž neinformovali. Na straně druhé je však nepochybné, že smlouvy, o nichž ve stejném časovém období jednali se zástupci společností INTRAMO Z., s. r. o., a PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, nebyly dovedeny až do konečného stadia a žádná ze stran je také nepodepsala. V tomto smyslu s nimi nebylo možno spojovat žádné právní účinky.
Za této situace proto nelze dovodit, že by v důsledku úmyslného jednání dovolatelů existovala příčinná souvislost mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností), obohacením pachatele nebo jiné osoby, škodou na cizím majetku a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu (resp. učiněnou s uvedenou neznalostí) a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na cizím majetku.
V případě dovolatelů navíc z tzv. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, ale ani ze skutkových zjištění, tak jak byla rozvedena v odůvodnění tohoto rozhodnutí, nelze zřetelně (či vůbec) dovodit ani jejich úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství na konkrétním úmyslném trestném činu, který podle pravomocného rozsudečného výroku spáchal obviněný M. B. Vyplývá z nich toliko to, že dovolatelé při převodu svých obchodních podílů ze společnosti JATPEK, s. r. o.,, ke kterému došlo dne 4. 10. 2007, sdělili obviněnému M. B., že je zde „předjednaná“ kupní smlouva se společností INTRAMO Z., spol. s r. o. Taková formulace ovšem - bez dalšího - nepochybně pojem „zosnování“ (viz shora) trestného činu nevystihuje. Jestliže soud prvního stupně přesto dovodil, že obvinění (dovolatelé) se dopustili organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., je zřejmé, že tento jeho závěr nelze považovat za správný. Jeho rozhodnutí je tedy založeno na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací výše uvedené pochybení soudu prvního stupně nezjistil, a proto je ani nenapravil. Tím své rozhodnutí zatížil vadou předpokládanou ve druhé alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu obou důvodně podaných dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil ohledně obviněných M. S. a M. S. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 7 To 37/2010, současně ohledně nich zrušil v odsuzující části též rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 17 T 74/2009, a dále i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu mu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit v zasedání veřejném.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud ve Znojmě bude muset v rozsahu zrušení věc znovu projednat a rozhodnout. K vyřešení otázky, zda obvinění M. S. a M. S. zosnovali či řídili trestnou činnost obviněného M. B. jako hlavního pachatele, bude nezbytné, aby před svým rozhodnutím dokazování v nezbytném rozsahu doplnil, a to ke zjištění, v jakém rozsahu dovolatelé M. B. informovali o svých v rozsudku popsaných aktivitách ve vztahu ke společnosti INTRAMO Z., spol. s r. o., a poškozené společnosti PRIMA GROUP, a. s., v likvidaci, které předcházely převedení obchodních podílů ze společnosti JATPEK, s. r. o., na jeho osobu. Dále bude nutno zaměřit se na otázku, zda v době po převedení svých obchodních podílů dovolatelé vyvíjeli vůči obviněnému M. B. jakoukoli aktivitu směřující ke konečnému podpisu smlouvy se společností INTRAMO Z., spol. s r. o., nebo naopak zůstalo bez dalšího u prostého sdělení, že je smlouva již předjednaná a obviněný M. B. ji pak podepsal čistě z vlastního popudu. K výše naznačeným skutečnostem tedy bude nezbytné znovu vyslechnout oba obviněné a především podrobně vyslechnout spoluobviněného M. B., popř. podle potřeby provést důkazy další, a to i k návrhu stran.
Soud je v tomto směru pro další řízení vázán právním názorem, který k daným otázkám ve svém rozhodnutí v této věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Výsledek řízení nelze samozřejmě předjímat. Za předpokladu, že by soud prvního stupně po doplnění skutkových zjištění dospěl k závěru, že inkriminované jednání lze u obviněných M. S. a M. S. právně posoudit jako organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2, tr. zák., musel by skutek nově popsat (formulovat) s uvedením takového způsobu jednání obviněných, jež by zahrnovalo všechny nezbytné zákonné znaky účastenství na trestném činu, neboť dosavadní popis skutku ve výroku rozsudku použité právní kvalifikaci neodpovídá.
Protože dovolání podali pouze obvinění, je třeba závěrem připomenout zásadu zákazu reformationis in peius , tzn. zákazu změny k horšímu, kterou je v novém řízení vázán jak soud prvního stupně, tak případně odvolací soud či Nejvyšší soud (§259 odst. 4 tr. ř., §265s odst. 2 tr. ř.). Tato okolnost však podle názoru Nejvyššího soudu nápravě zjištěných vad v podstatě nijak nebrání. Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, atp. Zákaz reformationis in peius však není možno chápat tak, že z podnětu opravného prostředku podaného výlučně ve prospěch obviněného nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, a to o takové okolnosti, které dosud nebyly v tzv. skutkové větě výroku o vině dostatečně vyjádřeny a popř. nejsou ani rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tedy pokud použitá právní kvalifikace přichází v úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, popsaný skutek náležitě vyjadřoval. Takovéto doplnění rozhodných skutkových zjištění totiž samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl uznán vinným, nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod. (k těmto otázkám viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler