ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1134.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1134/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce PhDr. K. W., zastoupeného JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského 10, proti žalované T. W., nyní neznámého pobytu, zastoupené Mgr. Zdeňkem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rejskova 8/1995, jako opatrovníkem, o odporovatelnost právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 17/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008, č. j. 18 Co 92/2008-86, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zdeňka Kučery, advokáta se sídlem v Praze 2, Rejskova 8/1995.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2008, č.j. 18 Co 92/2008-86, k odvolání žalobce, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. listopadu 2007, č.j. 19 C 17/2006-69, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že smlouva o převodu obchodního podílu, na základě které žalovaná nabyla obchodní podíl ve výši 0,6% v obchodní společnosti PACOVSKÁ 7, s.r.o., je vůči žalobci právně neúčinná, změnil výrok o náhradě nákladů řízení placených státem a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem a právními závěry soudu prvního stupně o nemožnosti odporovat ve smyslu ustanovení §42a občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 4. března 2002 mezi žalovanou a K. G. Uvedl, že žalobou podle tohoto ustanovení může věřitel odporovat pouze těm právním úkonům, které učinil jeho dlužník, kterým je matka žalované M. W. Ta však není účastníkem předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu. K námitce žalobce, kterou brojil proti usnesení soudu prvního stupně, kterým při jednání soudu dne 7. listopadu 2007 nebyla připuštěna žalobcem navrhovaná změna žalobního návrhu, soud uvedl, že proti tomuto usnesení není přípustné odvolání a tudíž jej odvolací soud již nepřezkoumává. Postup soudu prvního stupně odvolací soud nepovažoval za vadný a nesouhlasil proto s argumentací žalobce, pokud namítal, že soud odepřel žalobci právo na spravedlivý proces.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce dne 3. července 2008 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Je přesvědčen, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženo závažnou procesní vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.), když soud nepřipustil navrhovanou změnu žaloby žalobcem. Domnívá se, že o této otázce Nejvyšší soud ČR ještě nerozhodoval. Tvrdí, že soudy nesprávně vykládají zásadu procesní ekonomie. Domnívá se, že mu v řízení u obou soudů byla odepřena spravedlnost. Současně brojí i proti přiznání nákladů řízení opatrovníkovi. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil zástupce žalované a uvedl, že Nejvyšší soud ČR vydal desítky rozhodnutí, ve kterých je řešena otázka zásady procesní ekonomie a navrhl, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. V posuzovaném případě odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vycházel z konstantní judikatury dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. září 2006, č.j. 30 Cdo 2175/2005). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Jestliže odvolatel brojí proti výrokům o náhradě nákladů řízení, pak dovolání v této části není přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. července 2009, sp.zn. 26 Cdo 1391/2009). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.550,- Kč (zástupce žalované nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu