ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1901.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1901/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci Ing. J. C. , zastoupeného opatrovnicí JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, za účasti manželky vyšetřovaného M. C. a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, o způsobilosti k právním úkonům , vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. 0 Nc 1748/2008, o dovolání vyšetřovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 13 Co 370/2009-58, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 13 Co 370/2009-58, se zrušuje , a věc se vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 9. března 2009, č.j. 0 Nc 1748/2008-35, výrokem I. zbavil Ing. J. C., způsobilosti k právním úkonům a výroky II. – IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení, náhradě nákladů řízení placených státem a o odměně znalce. Věc posoudil podle ustanovení §10 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle kterého jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. Soud prvního stupně přihlédl mimo jiné především ke znaleckému posudku a k výslechu znalkyně, ze kterých podle něj vyplynulo, že vyšetřovaný trpí duševní chorobou, a to schizoafektivní poruchou, která má u vyšetřovaného dlouhodobý ráz, přičemž je medicínskými prostředky obtížně ovlivnitelná. V důsledku tohoto onemocnění není podle soudu vyšetřovaný schopen hospodařit se svým majetkem a finančními prostředky v žádném rozsahu, aniž by si přivodil újmu.
K odvolání vyšetřovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 13 Co 370/2009-58, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve věci samé tak, že Ing. J. C. se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý činit právní úkony, vyjma dispozice s finančními prostředky do částky 2.000,- Kč měsíčně a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady státem placených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a náhradě nákladů řízení placených v odvolacím řízení státem. Po doplnění dokazování odvolací soud vyšel ze zjištění, že vyšetřovaný se v současné době nachází v uspokojivé remisi a podle znalkyně je schopen nakládat s finančními prostředky a hmotným majetkem v rozsahu částky 2.000,- Kč měsíčně. Poukázal na ustanovení §10 odst. 2 obč. zák. podle něhož, jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. Odvolací soud za tohoto stavu změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé tak, že vyšetřovaný není způsobilý činit právní úkony vyjma dispozice s finančními prostředky, co do částky 2.000,- Kč měsíčně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal vyšetřovaný dne 25. března 2010 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť se domnívá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávné právním posouzení věci. Současně uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., takže má za to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jeho nesprávnost spatřuje v tom, že podle závěru znaleckého posudku není nutné zbavit vyšetřovaného zcela způsobilosti k právním úkonům a ponechat mu jen dispozici s finančními prostředky do částky 2.000,- Kč měsíčně. Předmětná duševní porucha nepostihuje intelekt dovolatele, dovolatel je doposud schopen sám cestovat, dojíždí sám bez doprovodu na pravidelné kontroly do psychiatrické ambulance, v současné době již nepožívá žádné alkoholické nápoje, dodržuje léčebný režim. S tímto závěrem se ztotožňuje i manželka dovolatele, která s ním žije ve společné domácnosti. Současně i ošetřující psychiatr se vyjádřil, že by bylo možné pouze částečné omezení vyšetřovaného ve způsobilosti k právním úkonům. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolací soud poté napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jej nelze považovat za správný (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.
Institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně omezení způsobilosti k právním úkonům není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především ochraně zájmu samotných fyzických osob, které pro svůj duševní stav nejsou schopny činit s dostatečnou vlastní odpovědností právní úkony. Jedná se rovněž o ochranu osob, které s takovými fyzickými osobami vstoupily do právních vztahů. Pokud totiž fyzická osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 1 obč.zák., nebo osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena podle §10 odst. 2 téhož zákona, učiní právní úkon, ke kterému je podle rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nezpůsobilá, půjde o právní úkon neplatný (absolutně) podle §38 odst. 1 o.z. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. února 2009, sp.zn. 30 Cdo 2542/2008). Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům znamená opatření, které představuje nezbytné omezení, jež může trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud důvody, které k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vedly, trvají (srovnej usnesení NS ČR ze dne 19. února 2009 , sp.zn. 30 Cdo 4582/2008). Je současně nutno připomenout, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. prosince 2007, sp.zn. II. ÚS 2630/07, mimo jiné fakticky vyšel z úvah, že je třeba se vyvarovat zásahu do ústavně chráněných práv, konkrétně do způsobilosti mít práva (čl. 5 Listiny základních práv a svobod), a je nezbytné vyloučit postup, který by nesl rysy charakterizované formálním, schématickým pohledem na projednávaný případ, bez snahy o individuální přístup ke každému jednotlivému případu s naprosto nekritickým přejímáním závěrů znaleckých posudků, v nichž jsou mnohdy formulovány odpovědi na dotazy soudů, které překračují meze odborného posouzení a zasahují přímo do rozhodování soudů tím, že dávají přímý návod, jak má soud ve věci rozhodnout. Soudní rozhodnutí pak není rozhodnutím nezávislého soudu, ale soudního znalce.
Při aplikaci ustanovení §10 odst. 2 obč. zák. v dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že vyšetřovaný není způsobilý činit právní úkony vyjma dispozice s finančními prostředky, co do částky 2.000,- Kč měsíčně. Jako důvod pro toto opatření uvedl, že vyšetřovaný trpí závažnou duševní chorobou, která postihuje jeho intelekt, přičemž však současně měl přihlédnout k déletrvající uspokojivé remisi. V tomto případě uvedené zdůvodnění však vyznívá jako jen povrchní soud, který se nezabývá jednotlivými aspekty duševního zdraví vyšetřovaného a jejich odrazem na schopnost činit právní úkony; fakticky tak nevysvětluje, co jej vedlo k rozhodnutí o konkrétním omezení vyšetřovaného ve způsobilosti k právním úkonům v popsaném rozsahu za situace konstatované uspokojivé remise u vyšetřovaného.
Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) rozsudek odvolacího soudu s přihlédnutím k ustanovení §243b odst. 2 a 3 o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. září 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu