ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2185.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2185/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci Ing. J. H., zastoupeného opatrovnicí JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 18, za účasti Okresního státního zastupitelství Nový Jičín, o změnu způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.zn. 91 Nc 1907/2007, o dovolání vyšetřovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2010, č.j. 13 Co 484/2009-114, takto:
I. Dovolání vyšetřovaného se zamítá.
II. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 15. června 2009, č.j. 91 Nc 1907/2007-85, výrokem I. omezil Ing. J. H. ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není oprávněn navazovat a rozvazovat pracovní smlouvy, smlouvy o hmotné odpovědnosti, uzavírat leasingové smlouvy, smlouvy o půjčkách a úvěru, nemůže disponovat z finančními prostředky nad 1.500,- Kč týdně, nemůže nakládat s movitým a nemovitým majetkem, jehož hodnota převýší částku 10.000,- Kč. Výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení státu.
Věc posoudil podle ustanovení §10 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle kterého jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. Přihlédl mimo jiné ke znaleckému posudku a výslechu znalkyně, ze kterých vyplynulo, že vyšetřovaný trpí závažnou duševní chorobu paranoidní schizofrenií, která u něj dospěla do chronické fáze, která je však léčitelná. Od jara roku 2008 se vyšetřovaný léčí ambulantně, jeho zdravotní stav se stabilizoval. Soud s ohledem na okolnosti případu přistoupil u vyšetřovaného k omezení způsobilosti k právním úkonům ve zmíněném rozsahu.
K odvolání vyšetřovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. února 2010, č.j. 13 Co 484/2009-114, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně změnil a rozhodl, že se Ing. J. H. omezuje ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý činit pracovněprávní úkony, samostatně hospodařit s finančními prostředky v částce přesahující 11.000,- Kč měsíčně, jakož i samostatně disponovat movitým a nemovitým majetkem, jehož hodnota přesahuje částku 11.000,- Kč a v tomtéž rozsahu se smluvně zavazovat a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení státu před soudem prvního stupně. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení státu před odvolacím soudem.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními provedenými soudem prvního stupně, ze kterých vyplynula potřeba zásahu do způsobilosti k právním úkonům vyšetřovaného. Neztotožnil se však zcela s rozsahem omezení způsobilosti vyšetřovaného, neboť po doplnění dokazování bylo zjištěno, že v nakládání s finančními prostředky do výše důchodu je vyšetřovaný naprosto soběstačný. Proto v tomto směru příslušnou část výroku změnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal vyšetřovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť se domnívá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávné právním posouzení věci. Jeho nesprávnost spatřuje v předjímání jeho možné neuvážené investice do ověřování teorií, na nichž pracuje, v důsledku čehož by se mohl podle soudu neúměrně zadlužit a třetí osoby by mohly zneužít jeho situace. Domnívá se, že investování je vždy spojeno s určitou mírou rizika. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Z ustanovení §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly.
Uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel však ve skutečnosti ve svém dovolání neuvádí takové okolnosti, které by svědčily pro naplnění předpokladů obsažených v citovaném ustanovení.
Institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně omezení způsobilosti k právním úkonům není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především ochraně zájmu samotných fyzických osob, které pro svůj duševní stav nejsou schopny činit s dostatečnou vlastní odpovědností právní úkony. Jedná se rovněž o ochranu osob, které s takovými fyzickými osobami vstoupily do právních vztahů. Pokud totiž fyzická osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 1 obč. zák., nebo osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena podle §10 odst. 2 téhož zákona, učiní právní úkon, ke kterému je podle rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nezpůsobilá, půjde o právní úkon neplatný (absolutně) podle §38 odst. 1 o.z. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. února 2009, sp.zn. 30 Cdo 2542/2008). Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům znamená opatření, které představuje nezbytné omezení, jež může trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud důvody, které k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vedly, trvají (srovnej usnesení NS ČR ze dne 19. února 2009, sp.zn. 30 Cdo 4582/2008). Je současně nutno připomenout, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. prosince 2007, sp.zn. II. ÚS 2630/07 mimo jiné fakticky vycházel z úvah, že je třeba se vyvarovat zásahu do ústavně chráněných práv, konkrétně do způsobilosti mít práva (čl. 5 Listiny základních práv a svobod), a je nezbytné vyloučit postup, který by nesl rysy charakterizované formálním, schématickým pohledem na projednávaný případ, bez snahy o individuální přístup ke každému jednotlivému případu s naprosto nekritickým přejímáním závěrů znaleckých posudků, v nichž jsou mnohdy formulovány odpovědi na dotazy soudů, které překračují meze odborného posouzení a zasahují přímo do rozhodování soudů tím, že dávají přímý návod, jak má soud ve věci rozhodnout. Soudní rozhodnutí pak není rozhodnutím nezávislého soudu, ale soudního znalce. Vyloženým zásadám se pak napadené rozhodnutí nepříčí.
Z obsahu spisu, stejně tak jako z dovoláním napadeného rozsudku je nutno konstatovat, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou zřetelně z tohoto rozhodnutí seznatelné, což platí i o v rámci důkazního řízení shromážděných, a tak tím zjištěných skutečnostech, které byly pro odvolací soud podkladem těchto závěrů. Odvolací soud současně logicky vyložil svůj postup, na základě něhož k příslušným skutkovým závěrům na základě provedených důkazů dospěl, přičemž dovolací soud neshledal, že by uvedený soud pokládal za zjištěné něco, co není ve spisu obsaženo, resp., že by opomenul něco podstatného, co se ve spisu nachází, ani že by v jeho úvahách existovaly logické rozpory. Zjištěný skutkový stav byl pak přiléhavě podřazen odpovídající právní úpravě (§10 odst. 2 obč. zák.), která byla zákonu odpovídajícím způsobem aplikována (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Vzhledem k již zmíněné vázanosti podaným dovoláním, lze konstatovat, že napadené rozhodnutí je možno považovat za správné. Nejvyšší soud ČR dovolání vyšetřovaného proto podle ustanovení §243b odst.2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., když vyšetřovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu těchto nákladů právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu