ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3720.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3720/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Z. S. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem ve Zlíně, Osvoboditelů 91, proti žalovanému Mysliveckému sdružení Bažant Osoblaha, IČO 45210811, se sídlem v Osoblaze, Za Řekou 57, zastoupenému Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 320/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2009, č.j. 1 Co 250/2008-106, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Josefa Tobiáška, advokáta se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a.
Stručné odůvodnění
(243 odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. května 2009, č.j. 1 Co 250/2008-106, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 2008, č.j. 23 C 320/2007-77, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci 900.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud druhého stupně se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a shodně uzavřel, že vyloučením žalobce dne 28. listopadu 2004 z mysliveckého sdružení, které bylo učiněno v rozporu se stanovami sdružení, se žalovaný dopustil protiprávního zásahu do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením §11 obč. zák., konkrétně do práva na čest, důstojnost a soukromí. Vzniklo mu tak v souladu s ustanovením §13 odst. 1 obč. zák. právo na přiznání morální satisfakce, např. formou omluvy. Omluva byla poskytnuta žalovaným žalobci dne 31. května 2007 ještě před podáním žaloby. Na druhé straně odvolací soud konstatoval (shodně se soudem prvního stupně), že protiprávním vyloučením ze sdružení nedošlo u žalobce ke snížení jeho vážnosti i důstojnosti ve společnosti a k zásahu do jeho soukromí ve značné míře (§13 odst. 2 obč. zák.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 17. srpna 2009 dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odkazuje na dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že se odvolací soud nezabýval potřebou osobní satisfakce žalobce za jednání žalovaného, že omluva žalovaného byla fakticky formální a falešná, když byl opětovně vyloučen bez udání důvodů ze sdružení a nebylo mu tak umožněno v pokračování dlouhodobé myslivecké zálibě v obci. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 24. srpna 2009 a navrhl jeho odmítnutí.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §13 odst. 1 a 2 obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. dubna 2006, sp.zn. 30 Cdo 1882/2005). Pokud žalobce uplatňuje i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč /srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2000 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu