ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4073.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4073/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobkyně obchodní společnosti Linde Praha akciová společnost, se sídlem v Praze 1, Opletalova 35, IČO 41196287, zastoupené JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, proti žalované obchodní společnosti Poradce s.r.o., se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 2020/28, IČO 25836200, zastoupené Mgr. Richardem Karkó, advokátem se sídlem ve Slovenské republice, Žilina, D. Dlabača č. 35, adresa pro doručování, Straka & Žák, advokáti, s.r.o., Praha 10-Vinohrady, Vlašimská 1876/13, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2.128.948,- Kč a o povinnosti zveřejnit rozsudek , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 408/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2009, č.j. 1 Co 179/2008-79, ve znění usnesení ze dne 13. července 2009, č.j. 1 Co 179/2008-87, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II.Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyni částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Aleše Ondruše, advokáta se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované náhrady bezdůvodného obohacení podle ustanovení §40 odst. 2 a 3 zákona č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“) a současně povinnosti zveřejnit rozsudek vydaný v této věci v publikaci Poradce. V žalobě uvedla, že uzavřela dne 20. 3. 2005 s autorem JUDr. R. O. licenční nakladatelskou smlouvu na vydání jeho autorského díla – knihy „Správní řád – nový zákon č. 500/2004 Sb. s důvodovou zprávou s poznámkami“. Tím udělil žalobkyni výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít. Žalovaná vydala v prosinci 2005 publikaci „Poradce 12/2005“, obsahující nový správní řád s komentářem, označený jako dílo autora JUDr. M. P. Porovnáním textů od odborníka žalobkyně zjistila, že texty obou knih se shodují a že se zřejmě jedná o plagiát. Vzhledem k tomu, že žalovaná neoprávněně nakládala s dílem JUDr. R. O. vydaným žalobkyní bez potřebné licence, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládaní s dílem.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ze dne 4. 4. 2008, č.j. 23 C 408/2007-19, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2.128.948,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §40 autorského zákona. Výrokem II. uložil žalované uveřejnit písemné vyhotovení tohoto rozsudku na první straně publikace Poradce, a to v jejím prvním vydání následujícím po právní moci tohoto rozsudku a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č.j. 1 Co 179/2008-79, ve znění usnesení ze dne 13. července 2009, č.j. 1 Co 179/2008-87, podle ustanovení §219 o.s.ř. rozsudek pro uznání soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a náhradě nákladů řízení státu.
Odvolací soud konstatoval, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 a §114b odst. 5 o.s.ř, neboť soud prvního stupně usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 23 C 408/2007-13, žalované uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení ve věci samé písemně vyjádřila, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu, popřípadě aby před uplynutím této lhůty sdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, takže ve věci bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání (§153a odst. 3 o.s.ř.). Usnesení bylo doručeno žalované do vlastních rukou dne 19. února 2008. Žalovaná se vyjádřila ve věci samé podáním ze dne 25. března 2008, tedy po uplynutí zákonné třicetidenní lhůty. Odvolací soud po doplnění dokazování neshledal důvodnou námitku žalované, že usnesení jí nebylo řádně doručeno do vlastních rukou z důvodu, že jeho pracovnice Š. H. nebyla k tomuto úkonu žalovanou zmocněna. Odkázal na ustanovení §23 odst. 6 zákona č. 29/2000 Sb. o poštovních službách ve znění poštovních podmínek, podle jehož ustanovení čl. 21 odst. 3 písm. a) „za osobu, která je oprávněna za adresáta, který je právnickou osobou poštovní zásilku převzít se pro účely tohoto dílu považuje fyzická osoba, která vykonává činnost v prostorách označených názvem adresáta na pracovišti za podatelnu a která má k dispozici razítko adresáta“. V řízení bylo prokázáno, že tyto podmínky byly u pracovnice Š. H. dodrženy. K námitce žalované, že věc by bylo třeba předložit pro rozpor ustanovení §114b odst. 5 o.s.ř. s Ústavou ČR, odvolací soud zároveň odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11 2006 sp. zn. III. ÚS 91/06, ve kterém bylo připomenuto, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním určité zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ani s článkem VI. bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, který s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá. K námitce žalované, že rozsudek pro uznání nebyl vyhlášen veřejně, odkázal odvolací soud na protokol o jednání, ze kterého vyplynulo, že krajský soud vyhlásil dne 4. dubna 2008 rozsudek pro uznání veřejně v souladu s ustanovením §156 o.s.ř.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala žalovaná dne 10. srpna 2009 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod uvádí s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Jako otázky zásadního významu předkládá především procesní otázky týkající se okolností doručení usnesení ze dne 12. 2. 2008, naplnění předpokladů vyplývajících z ustanovení §114b o.s.ř.; nastoluje též otázku, zda soudy obou stupňů porušily právo žalované na spravedlivý soudní proces a postupovaly v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřila žalobkyně, která se s napadeným rozhodnutím ztotožnila, přičemž nemá za to, že by dovolatelka zmínila otázky, které by po právní stránce měly zásadní význam. Navrhla proto jeho odmítnutí event. zamítnutí. Současně požádala o přisouzení náhrady nákladů dovolacího řízení.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §114b o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle §114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v §120 odst. 2 (odst. 1). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle §114c nebo po prvním jednání ve věci (odst. 3). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (odst. 5).
Podle ustanovení §153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5 a §114c odst. 6). Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
Podle ustanovení §205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v §205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§153a, 153b).
Z napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených zákonných zásad vyšel. Uplatňuje-li dovolatelka v této souvislosti fakticky dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, přičemž jím výslovně zmíněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. není naplněn. Pokud byl případně fakticky uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 12.360,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu