ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.521.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 521/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce R. K. , zastoupeného JUDr. Boženou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Vinohradská 1368/26, proti žalovanému Občanskému sdružení ŠK Smíchov , se sídlem Praha 5, Zubatého 10, zastoupeného Mgr. Pavlem Štrbíkem, advokátem se sídlem Praha 2, Ladova 2043/5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 197/2008, o odvolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219, takto:
I. Řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne ze dne 14. září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219 potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. ledna 2010, č.j. 32 C 197/2008-173, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný do sedmi dnů od právní moci rozsudku poskytl žalobci omluvu ve znění a způsobem uvedeným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, dále zamítl žalobu, aby se žalovaný zdržel slovních či písemných tvrzení difamující povahy o žalobci (výrok II.), dále zamítl žalobu na zaplacení částky 20.000,- Kč (výrok III.). Žalobu zamítl i co do požadavku, aby žalovaný byl povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku dát závazný pokyn Šachovému svazu ČR, aby 25 neoprávněně odečtených ELO bodů bylo zpětně přičteno žalobci a aby byl současně upraven jeho bodový rating (výrok IV.) a aby žalovaný byl povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku požádat písemně Šachový svaz ČR o anulování zápočtu turnaje Dr. W., později přejmenovaného na turnaj M. W., konaný ve dnech 10.4.2007 až 19.6.2007 a sdělit, že turnaj Dr. W., uvedený v zápočtové listině, se nehrál podle šachových pravidel Mezinárodní šachové federace (FIDE) a podle platného soutěžního řádu (výrok V.). Odvolací soud dále potvrdil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.360,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, zastoupený advokátem (dále též „dovolatel“). Opravný prostředek označuje jako „odvolání“ a výslovně napadá toliko výrok odvolacího soudu o nákladech řízení. Má za to, že je namístě užití ustanovení §150 Občanského soudního řádu, protože žalobce je starobní důchodce bez jakýchkoliv vedlejších příjmů a z těchto důvodů mu rovněž soud prvního stupně přiznal osvobození od placení soudních poplatků a ustanovil zástupce z řad advokátů. Navrhuje proto, aby náklady řízení procesně úspěšné straně nebyly výjimečně přiznány.
Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, postupoval podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání žalobce ze dne 11.10.2010, které lze podle jeho obsahu i výslovného označení považovat za odvolání proti vedlejšímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze (kterému bylo také adresováno) ze dne 14. září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219 (srov. §41 odst.2, §243c odst.1 o.s.ř.), musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (srov. §10 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §9 odst.1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
Podle ustanovení §25 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vrchní soudy rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy, které patří do jejich obvodu.
Podle ustanovení §10 odst. 1 o.s.ř., krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
Podle ustanovení §10 odst. 2 o.s.ř., o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud.
Podle ustanovení §10a o.s.ř., o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Odvolání je podle ustanovení §201 o.s.ř. řádným opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o.s.ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně. (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001).
Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, či ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby podání žalobce (výslovně označené jako odvolání) posoudil po obsahové stránce jako dovolání, nemohl by žalobce ani tak být úspěšný. Z ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, je-li přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku; přípustnost dovolání proti výrokům o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek těch zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. pak vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. 1. 2001 přípustné (srov. též právní názor uvedený např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003 a pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002).
Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, proto z výše uvedených důvodů řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil (§104 odst.2 o.s.ř., §243c odst.1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobce sice z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. června 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu