ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.13.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 13/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) S. T. a b) J. T., zastoupených JUDr. Miloslavou Šmokovou, advokátkou se sídlem v Uherském Brodě, 28. října 976, proti žalovanému J. T. , zastoupenému Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem se sídlem v Ostravě - Svinově, U Rourovny 556/3, o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 149/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2010, č. j. 8 Co 241/2010-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaromíra Jaroše, advokáta se sídlem v Ostravě - Svinově, U Rourovny 556/3.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2010, č. j. 8 Co 241/2010-100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 8. února 2010, č. j. 11 C 149/2008-64, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Správnost právního posouzení věci zpochybňují žalobci dovolací námitkou, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže v řízení zjištěné chování žalovaného (konkrétně nedostatečnou péči žalovaného o darovaný dům, v němž žalobci bydlí na základě výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, jeho postoj při dočasném odpojení domu od elektrické energie v důsledku neplacení úhrady za její odběr nájemcem nebytových prostor a zejména jeho komunikaci s žalobkyní prostřednictvím textových zpráv typu „ty už pro mě matka prostě nejsi“) nekvalifikovaly jako hrubé porušení dobrých mravů. Připomínají, že zákon stanoví dětem povinnost rodiče ctít a respektovat, což žalovaný nečiní, přestože oni jako rodiče neselhali, a vyjadřují obavy, že žalovaný nebude schopen, ani ochoten se o ně postarat ve stáří a nemoci, neboť již nyní se vůči nim chová sobecky a bezohledně.
Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 obč. zák. podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. jeho rozsudky ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 28. 11. 2000, a sp. zn. 33 Odo 538/2003 ze dne 25. 10. 2004, které se vyjadřují obecně k aplikovatelnosti §630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty §630 obč. zák.
Odvolací soud v posuzovaném případě rozhodl v intencích uvedeného výkladu a jeho rozhodnutí tudíž nelze posoudit jako zásadně právně významné.
Lze uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 5.000,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. b/, ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu