ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1313.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1313/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. L., zastoupené JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Plzeň, Mikulášská tř. 9, proti žalovanému P. D., zastoupenému JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem Sušice, Nádražní 166, o zaplacení 1,262.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 55/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. září 2008, č. j. 11 Co 556/2007-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. září 2008, č. j. 11 Co 556/2007-193, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. srpna 2007, č. j. 4 C 55/2006-159, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je tudíž přípustné pouze k řešení právních otázek, jež se vyznačují zásadním významem (tj. těch, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení dovolatel zpochybnil). V dovolání lze proto zásadně samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno; skutkové závěry odvolacího soudu jsou v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, popř. ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07). Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního předpisu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Žalobkyně v dovolání uplatňuje výhradně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a jeho naplnění spatřuje v tom, že dokazování ve věci zůstalo neúplné. Důkaz výslechem svědka F. A. totiž nemohl být proveden, neboť v mezidobí zemřel, jeho zástupkyně, advokátka JUDr. R. H., odmítla ve věci vypovídat s odůvodněním, že nebyla klientem zbavena mlčenlivosti, důkaz revizním znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví soudy neprovedly s odůvodněním, že je nadbytečný, a ani jeden ze soudů nezjišťoval, jaké byly finanční možnosti žalovaného v době partnerského soužití účastníků. Žádná z výhrad dovolatelky nezpochybňuje výklad procesního práva, na němž by bylo rozhodnutí soudu založeno, a není tak splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu (nejde o spor o procesní právo).
Pro úplnost je namístě připomenout, že účastník zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky (§120 o. s. ř.) nemá - v procesním slova smyslu - právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a nejde-li o řízení uvedená v §120 odst. 2 o. s. ř. (tzv. nesporná), může podle §120 odst. 3 věty první o. s. ř. provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neúplně nebo nesprávně zjištěný skutkový stav věci může být dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. jen výjimečně, a to tehdy, jestliže v rozporu s §120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy) nebo jestliže nebyl proveden navržený důkaz a soud, aniž by učinil skutková zjištění, dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno. V dané věci odvolacímu soudu nelze vytýkat, že nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti žaloby. Ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. P. K., soudním znalcem z oboru kriminalistiky a písmoznalectví, se jednoznačně podává, že podpis žalovaného na smlouvě o půjčce, kterou žalobkyně předložila k důkazu, není jeho pravým podpisem, nýbrž se jedná o podpis napodobený, velmi nízké kvality provedení; tento údaj neodporuje závěru kriminalistické expertizy, kterou vypracovali pracovníci odboru kriminalistické techniky a expertiz Policie ČR – správy Západočeského kraje v Plzni dne 28. 7. 2006. Tvrzení žalobkyně, že jí sepsanou smlouvu o půjčce žalovaný dne 9. 8. 1999 večer v místě jejich bydliště osobně podepsal, bylo uvedenými důkazy spolehlivě vyvráceno a bylo nadbytečné doplňovat dokazování dalším (revizním) znaleckým posudkem za účelem ověření pravosti podpisu žalovaného. Protože sama žalobkyně vypověděla, že uzavření smlouvy o půjčce (při sepisu a podpisu) nebyl vedle účastníků nikdo další přítomen, nemohlo být její tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a peníze žalovanému předány, ověřeno výslechem svědků. Navíc svědci, jejichž výpovědí hodlala žalobkyně podpořit své tvrzení o půjčce, nemohli být vyslechnuti, neboť F. A. zemřel a JUDr. H. nebyla jako advokátka klientem zbavena mlčenlivosti. Zjišťovat „finanční možnosti žalovaného“ v době partnerského soužití účastníků bylo z hlediska tvrzené půjčky irelevantní, neboť i kdyby finanční situace žalovaného byla v době soužití účastníků nepříznivá, nedalo by se z toho bez dalšího usuzovat, že ji žalovaný řešil právě půjčkou od žalobkyně nebo v žalobě popsanou transakcí, při níž měl od J. A. získat movité věci v celkové hodnotě 812.860,- Kč s tím, že o tuto částku bude snížena kupní cena nemovitostí, které žalobkyně prodala F. A.
Protože odvolací soud nevycházel při rozhodování ze zjištění, že „mezi účastníky došlo k přesunu určitých částek či k jiným plněním, pro něž nebyla opora ve smluvním vztahu “ (tento skutkový závěr je mu žalobkyní v dovolání podsouván), nemohl ani - logicky vzato – takové zjištění „ vyhodnotit a posoudit dle příslušných ustanovení občanského zákoníku “ jako plnění bez právního důvodu.
Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než dovolání jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. ledna 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu