ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.269.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 269/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mgr. A. R. , zastoupené JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Mánesova 13, proti žalované Thorit-servis, s. r. o. se sídlem ve Františkových Lázních, Žirovická 146 (identifikační číslo 25232983), o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 C 98/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2009, č.j. 18 Co 195/2009-102, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.560,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 14. 1. 2009, č.j. 13 C 98/2008-70, kterým Okresní soud v Chebu povolil obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 13 C 112/2005 tak, že žalobu na obnovu řízení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že listina, již žalovaná nepoužila v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 112/2005, není takovým důkazem, který má na mysli ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), neboť v době, kdy probíhalo původní řízení, neexistovala. I kdyby nešlo o důkaz z doby po vyhlášení (vydání) rozhodnutí v původním řízení, mohla žalovaná skutečnost listinou prokazující uplatnit; okolnost, že Y. H., jednatel žalované společnosti, byl v době, kdy probíhalo původní řízení, ve vazbě, tomu nebránila.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá, že jediná osoba, která byla v původním řízení oprávněna za ni jednat a činit procesní úkony, byl jednatel Y. H.; byl-li však z možnosti jednat vyloučen, nemohl použít důkaz listinou. Navrhla, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – není důvodné.
Protože řízení ve věci povolení obnovy řízení netrpí vadami uvedenými v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř., je předmětem dovolacího přezkumu posouzení (právního) závěru o absenci předpokladů vyjmenovaných v §228 odst. 1 o.s.ř.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z hlediska skutkového stavu, který nebyl zpochybněn, vycházel odvolací soud z toho, že Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č.j. 13 C 112/2005-28, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované vydání osobního automobilu „tov. zn. Mercedes 350 SLC WDB107023 zlaté barvy, rok výroby 1986, SPZ CHI 21-29,“ a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 505.700,- Kč. Rozsudek nabyl 23. 8. 2006 právní moci. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že částka 505.700,- Kč je hodnotou vozidla, k níž dospěl znalec Ing. B. M. v posudku č. 1524/032/06, jímž soud provedl důkaz jako listinou. Protože nebylo prokázáno, že žalovaná vozidlo zadržuje, uložil ji soud povinnost zaplatit žalobkyni jeho hodnotu. Potvrzením ze dne 5. 5. 2008, vydaným společností Mercedes-Benz, Česká republika, s. r. o., žalovaná v řízení o povolení obnovy prokazuje, že uvedený typ vozidla byl vyráběn v období od června 1972 do března 1980, takže cena, z níž v původním řízení soud na základě posudku Ing. B. M. vycházel, neodpovídá skutečnému stáří vozidla.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. může účastník žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou být ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. důvodem obnovy jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 1. vydání 2009, II. díl, str. 1804 - 1805, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, a ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090/2006). Z uvedeného je zřejmé, že potvrzení ze dne 5. 5. 2008 není listinným důkazem existujícím v době, kdy probíhalo u Okresního soudu v Chebu řízení pod sp. zn. 13 C 112/2005; při splnění procesních podmínek mohlo jít o důkaz uplatnitelný v odvolání nebo za odvolacího řízení podle §205a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003).
I když z hlediska výsledku dovolacího řízení je shora uvedený závěr dostačující, je třeba vyslovit souhlas i s tím, že naplněn není ani další předpoklad vyjádřený v ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Účastnicí řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 C 112/2005 byla obchodní společnost; okolnost, že její jednatel byl v době tohoto řízení ve vazbě, neznamená, že žalovaná nemohla v původním řízení bez své viny použít skutečnost vyplývající z potvrzení ze dne 5. 5. 2008.
Lze uzavřít, že dovolatelce se nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalobkyně představují odměnu advokátky za zastupování ve výši 3.500,- Kč (§10 odst. 1, 3, §18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění), paušální částku náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění) a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 760,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. června 2011
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu