ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3092.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3092/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně R. R. , zastoupené Mgr. Lukášem Hrabcem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Smetanovo náměstí 7, proti žalované PIRS CZ, s. r. o. se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Žerotínova 1099, zastoupené JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Masná 10, o zaplacení 97.013,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 61/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2009, č. j. 71 Co 44/2009-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 30 C 61/2008-71, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 97.013,38 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Bez významu je tudíž výhrada vůči zjištění soudů obou stupňů, co bylo obsahem smlouvy ze dne 28. 11. 2005 (závazek žalované provést dílo), stejně jako námitka vůči závěru, že na straně žalované neexistovala překážka vedoucí k prodlení se zhotovením stavby. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Posouzení jaká práva a povinnosti vyplývají pro smluvní strany ze smluv ze dne 28. 11. 2005 (o smlouvě budoucí kupní a o vázaném účtu), zejména vliv smlouvy o vázaném účtu na místo plnění jednotlivých splátek na budoucí kupní cenu, nemá zobecňující přesah, neboť jde o výklad konkrétních právních úkonů (mající jedinečný charakter), je významné právě a jen pro projednávanou věc, a nikoli pro celou řadu případů stejného druhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, nebo ze dne 9. ledna 2001 sp. zn. 29 Odo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71).
Ze stejného důvodu není zásadně právně významným rozhodnutí odvolacího soudu pro posouzení toho, zda v projednávané věci jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák., neboť řešení této otázky je významné jen pro projednávanou věc a postrádá tak atribut judikatorního přesahu.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. června 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu