ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3287.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3287/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo 24729035, proti žalovanému F. Z., zastoupenému JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Mohelnice, Nádražní 9, o zaplacení částky 179.108,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 116/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2009, č. j. 12 Co 621/2008-332, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2009, č. j. 12 Co 621/2008-332, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2008, č. j. 25 C 116/2007-281, ve znění opravného usnesení ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 25 C 116/2007-319, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. května 2008, č. j. 25 C 116/2007-281, ve znění opravného usnesení ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 25 C 116/2007-319, uložil žalovanému povinnost zaplatit původní žalobkyni ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Děčín, Teplická 874/8, identifikační číslo 27232425, částku 179.108,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení v pravidelných měsíčních splátkách po 8.000,- Kč s tím, že první splátka se stane splatnou třetího dne od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. února 2009, č. j. 12 Co 621/2008-332, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a o nákladech řízení státu potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení účastníků a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaný se přihláškou ze dne 24. 8. 1981 přihlásil u Severomoravských energetických závodů n. p. Ostrava k odběru elektřiny v domě na adrese L. Dne 4. 4. 2006 bylo v odběrném místě zjištěno, že elektroměr je opatřen falzem plomby, že chybí jistící prvky na svorkovnicích a že jsou patrny známky přetáčení jednotlivých kotoučů číselníků elektroměru. Účelem tohoto zásahu bylo, aby elektroměr, který se nachází v domě a není volně přístupný cizím osobám, měřil spotřebu elektřiny v množství nižším než skutečně spotřebovaným, tedy ve prospěch žalovaného. Při posledním odečtu spotřebované elektřiny provedeném dne 22. 7. 2005 nebyly na elektroměru zjištěny žádné změny. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 256.223,- Kč sestávající z náhrady škody za neoprávněný odběr ve výši 237.781,- Kč a z nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 18.442,- Kč (vyúčtovaného podle ceníku platného od 1. 1. 2006). Žalovaný na tuto částku nic neuhradil. V průběhu řízení původní žalobkyně vzala žalobu zpět do částky 77.115,- Kč s příslušenstvím, v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno a předmětem řízení zůstala náhrada škody za neoprávněný odběr elektřiny od 23. 7. 2005 do 4. 4. 2006 ve výši 160.666,- Kč a nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 18.442,- Kč (obojí s příslušenstvím). Žalovaný za naměřenou a vyúčtovanou spotřebu elektřiny zaplatil ve sledovaném období 42.624,- Kč.
Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že mezi žalovaným a původní žalobkyní, která vstoupila do práv a povinností dodavatele elektrické energie Severomoravské energetické, a. s. na základě smlouvy o vkladu části podniku ze dne 1. 1. 2006, je založen právní vztah podle §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), resp. §50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) - dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“, popř. „energetický zákon“. Žalovaný objektivně odpovídá za škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektřiny podle §51 odst. 1 písm. f/ bod 1. a 3. energetického zákona a je povinen ji nahradit ve smyslu §51 odst. 2 věty druhé tohoto zákona. Protože v důsledku manipulace s číselníky nelze zjistit skutečné množství elektřiny spotřebované žalovaným v odběrném místě podle §51 odst. 2 věty první energetického zákona, bylo nutno při výpočtu škody vzniklé v období od 23. 7. 2005 do 28. 2. 2006 postupovat podle vyhlášky č. 297/2001 Sb., ve znění účinném do 28. 2. 2006 (dále jen vyhláška č. 297/2001 Sb.), a v období od 1. 3. 2006 do 4. 4. 2006 podle vyhlášky č. 51/2006 Sb., v rozhodném znění (dále jen vyhláška č. 51/2006 Sb.). Jelikož se účastníci řízení o náhradě škody nedohodli, určil odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) její výši výpočtem podle vzorce uvedeného v §8 vyhlášky č. 297/2001 Sb., resp. v §14 vyhlášky č. 51/2006 Sb.; vzal přitom v úvahu vyjádření Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 5. 2008. Náhradu škody za neoprávněný odběr vyčíslil na částku 176.304,16 Kč a náhradu nutných výdajů spojených se zjištěním neoprávněného odběru, které byly skutečně vynaloženy, na částku 18.442,- Kč (§15 vyhlášky č. 51/2006 Sb.). Při vázanosti žalobou, přiznal odvolací soud původní žalobkyni požadovanou částku 179.108,- Kč (s úroky z prodlení). Odvolací soud nepřisvědčil žalovanému, že na vypočtenou škodu za neoprávněný odběr měly být započteny platby, které uhradil v období od 23. 7. 2005 do 4. 4. 2006 za vyúčtovaný odběr naměřené elektřiny, s tím, že se jedná o zcela odlišné nároky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení vadou spočívající v tom, že jeho rozhodnutí vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, neboť skutková tvrzení žalobkyně považoval za dostatečná, ačkoli žalobkyně netvrdila skutečnosti potřebné k závěru o naplnění všech pojmových znaků neoprávněného odběru elektřiny podle §51 odst. 1 písm. f/ bodu 1. a 3. energetického zákona (tj. že měřící zařízení zaznamenávalo odběr nesprávně ke škodě výrobce, obchodníka, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy, a že měřící zařízení vykazovalo chybu spotřeby ve prospěch odběratele). Ani neuváděla skutečnosti potřebné ke správnému výpočtu výše škody. Nesprávné právní posouzení spatřuje v chybném způsobu stanovení výše škody, k němuž odvolací soud došel v důsledku nesprávné aplikace vyhlášek č. 297/2001 Sb., č. 18/2002 Sb. a č. 51/2006 Sb. a závěrů odborného vyjádření Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 5. 2008. Pro výpočet neoprávněného odběru elektřiny měly být správně aplikovány všechny tři uvedené právní předpisy, tedy i vyhláška č. 18/2002 Sb. pro období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006, jelikož v tomto období již nebyl chráněným zákazníkem, ale zákazníkem oprávněným (§21 odst. 2 písm. e/ energetického zákona). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) pochybil, vycházel-li při výpočtu výše škody z cen uvedených v odborném vyjádření Energetického regulačního úřadu, který v něm deklaroval, že jím uvedené částky jsou pouze ilustrativní, jelikož neměl k dispozici údaje potřebné k určení správné ceny pro výpočet. Žalobkyně přitom vstupní údaje nezbytné k správnému výpočtu škody netvrdila, obdobně netvrdila, že náklady potřebné ke zjištění neoprávněného odběru skutečně vynaložila. Žalovaný není srozuměn s názorem, že nelze od vyčíslené škody za neoprávněný odběr odečíst platby, které v rozhodném období zaplatil za odběr naměřené elektřiny. Má za to, že škoda vypočtená podle uvedených vyhlášek je vlastně výpočtem fiktivní spotřeby elektřiny v daném období, a jestliže za toto období již byla část spotřeby uhrazena, měla být odečtena. V opačném případě by byl znevýhodněn ten, který by v daném období neuhradil nic, oproti tomu, který alespoň částečně plnil. Takový postup, zvýhodňující „úplné neplatiče“, považuje za příčící se dobrým mravům. Žalovaný rovněž namítá nesprávnost posouzení otázky aktivní věcné legitimace původní žalobkyně. Poukazuje na to, že do práv a povinností původního dodavatele elektřiny Severomoravské energetiky, a. s. vstoupila až v důsledku smlouvy o vkladu části podniku Distribuce dne 1. 1. 2006. Ačkoli se smlouva týkala jen části podniku, soudy se nezabývaly tím, jaká část podniku na původní žalobkyni přešla a zda na ni přešly i nároky na náhradu škody vzniklé před tímto datem. Za nesprávný považuje i závěr, že původní žalobkyně vstoupila do práv a povinností dodavatele elektřiny; je zřejmé, že dodavatelem (tj. prodejcem elektřiny) je ČEZ Prodej, s. r. o., a nikoli původní žalobkyně, která pouze provádí distribuci elektřiny prostřednictvím své distribuční sítě. Náhrada škody by tak měla zahrnovat nejen škodu způsobenou vlastníkovi distribuční sítě, ale od 1. 1. 2006 i škodu způsobenou prodejci elektřiny za spotřebování jím dodané, ale odběratelem neuhrazené elektřiny. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Původní žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Zpochybňování výše náhrady škody a nákladů potřebných ke zjištění neoprávněného odběru žalovaným považuje za účelové. Vyjadřuje názor, že periodické vyúčtování spotřeby elektřiny vychází ze stavu odečteného na elektroměru a příslušné sjednané sazby. Protože stáčením elektroměru neoprávněným zásahem dochází ke snížení naměřeného stavu spotřeby, je vystavená faktura za odebranou elektřinu dle údajů stočeného číselníku pouze dílčím vyjádřením spotřeby a nezahrnuje neoprávněně odebranou elektřinu. Celkovou odebranou elektřinu lze proto vyjádřit jako součet dvou dílčích faktur - faktury periodické a faktury na náhradu škody za neoprávněný odběr. Ani energetický zákon ani prováděcí právní předpis v metodách stanovení náhrady škody neuvádějí, že by se od neoprávněně odebrané elektřiny měla odečíst elektřina změřená elektroměrem. I nadále zastává názor, že v tomto sporu je aktivně věcně legitimována coby provozovatel distribuční soustavy, jemuž vzniká škoda, neboť neoprávněným odběrem dochází ke ztrátě z distribučního zařízení. Dovolání navrhuje zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
V průběhu dovolacího řízení dosavadní žalobkyně ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Usnesením ze dne 29. března 2011, č. j. 33 Cdo 3287/2009-405, Nejvyšší soud rozhodl, že v dovolacím řízení bude místo dosavadní žalobkyně pokračováno se společností ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo 24729035.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) se proto zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně, se řídí §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. mířícího na pochybení ve skutkovém zjištění, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu věci, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Žalovaný sice v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., v rámci něhož odvolacímu soudu vytkl vadu řízení spočívající v nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu věci, avšak podle obsahového vylíčení této námitky (§41 odst. 2 o. s. ř.), je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a s postupem, jakým k nim odvolací soud (resp. soud prvního stupně) dospěl. Taková výhrada ovšem vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (i kdyby byla podřaditelná pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., nebyla by způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť tvrzená vada řízení není otázkou zásadního právního významu ve smyslu střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu).
Žalovaný v dovolání zpochybnil správnost právního závěru, že původní žalobkyně je v tomto sporu aktivně věcně legitimovaná a že mu vznikla povinnost k náhradě škody za neoprávněný odběr elektřiny a nákladů vynaložených ke zjištění neoprávněného odběru. Dále namítá, že výše škody byla nesprávně vypočtena v důsledku chybných, resp. neúplných vstupních údajů. Učinil tak ovšem prostřednictvím výhrad mířících proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud zpochybňované právní závěry založil. Výtky žalovaného, že odvolací soud nesprávně, popř. neúplně zjistil, jaké konkrétní práva a povinnosti původní žalobkyně podle obsahu smlouvy o vkladu části podniku Distribuce ze dne 1. 1. 2006 převzala od Severomoravské energetiky, a. s., že došlo k zásahu do elektroměru, že byl zaznamenán odběr elektřiny ke škodě provozovatele distribuční soustavy ve prospěch odběratele, a že původní žalobkyně vynaložila náklady nutné ke zjištění neoprávněného odběru, obsahově vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalovaný oproti skutkovým závěrům odvolacího soudu prosazuje svou skutkovou verzi, na jejímž základě teprve prosazuje od odvolacího soudu odlišné právní závěry, a to že původní žalobkyně nebyla aktivně věcně legitimována ve sporu, že mu nevznikla odpovědnost za škodu za neoprávněný odběr elektřiny podle §51 odst. 1 písm. f/ bodu 1. a 3. energetického zákona a povinnost nahradit náklady nutné na zjištění neoprávněného odběru podle §15 vyhlášky č. 51/2006 Sb. Obdobně je tomu, vytýká-li žalovaný nesprávnost výpočtu výše škody za neoprávněný odběr elektřiny argumentací, že odvolací soud (a před ním soud prvního stupně) vycházel z cen uvedených v odborném vyjádření Energetického regulačního úřadu a že žalobkyně údaje nezbytné k správnému výpočtu škody netvrdila. Ani těmito výhradami, naplňujícími dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., se dovolací soud neměl možnost zabývat v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Z dále uvedených důvodů dovolací soud shledal dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro řešení otázky aplikovatelnosti vyhlášky č. 18/2002 Sb. při stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny a otázky započitatelnosti uhrazených plateb za naměřenou elektřinu na vyčíslenou náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, nebo ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Žalovaný namítl, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně aplikoval při výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006 nesprávně vyhlášku č. 297/2001 Sb., ačkoli měl správně aplikovat vyhlášku č. 18/2002 Sb.; v tomto období již nebyl chráněným zákazníkem, na nějž se vztahuje vyhláška č. 297/2001 Sb., ale oprávněným zákazníkem podle §21 odst. 2 písm. e/ energetického zákona, na nějž se vztahuje vyhláška 18/2002 Sb. Tvrdí, že použití nesprávného právního předpisu mělo za následek nesprávný způsob určení ceny, kterou se spotřeba elektřiny (oběma vyhláškami stejným způsobem vypočtená) násobí.
Podle §21 odst. 2 písm. e/ energetického zákona je trh s elektřinou otevírán tak, že od 1. ledna 2006 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci.
Podle §1 vyhlášky č. 297/2001 Sb. tato vyhláška stanoví podmínky pro postup chráněného zákazníka a provozovatele distribuční soustavy při připojování a dodávce elektřiny v elektrizační soustavě České republiky a při uzavírání příslušných smluv nebo při odmítnutí žádosti o připojení nebo dodávky elektřiny ze strany provozovatele distribuční soustavy. Dále upravuje způsob stanovení účasti chráněného zákazníka na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu, a způsob výpočtu náhrady škody vzniklé provozovateli distribuční soustavy neoprávněným odběrem elektřiny chráněným zákazníkem a postup při změně parametrů elektřiny.
Podle §1 vyhlášky č. 18/2002 Sb. tato vyhláška stanoví podmínky připojení a dopravy elektřiny v elektrizační soustavě pro oprávněného zákazníka , obchodníka s elektřinou, výrobce, provozovatele přenosové soustavy a provozovatele distribučních soustav, způsob stanovení podílu na oprávněných nákladech provozovatele přenosové soustavy spojených s připojením k přenosové soustavě nebo způsob stanovení podílu na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením k distribuční soustavě, způsob výpočtu náhrady škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy a způsob výpočtu náhrady škody vzniklé neoprávněnou dodávkou elektřiny do elektrizační soustavy.
Vzhledem k tomu, že žalovaný se stal ze zákona (§21 odst. 2 písm. e/ energetického zákona) k 1. 1. 2006 oprávněným zákazníkem, bylo na místě aplikovat pro výpočet náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006 vyhlášku č. 18/2002 Sb., která byla zrušena vyhláškou č. 51/2006 Sb., jež nabyla účinnosti 1. 3. 2006. Jestliže se způsob určení ceny, kterou se násobí spotřeba elektřiny ve vyhláškách č. 297/2001 Sb. a č. 18/2002 Sb. liší (srovnej §8 odst. 6 vyhlášky č. 297/2001 Sb. a §8 odst. 2 písm. d/ vyhlášky č. 18/2002 Sb.), a odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně určil výši škody v období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006 podle vyhlášky č. 297/2001 Sb., která se již na žalovaného coby oprávněného zákazníka nevztahovala, lze přisvědčit žalovanému, že rozhodnutí odvolacího soudu v otázce způsobu stanovení výše škody vzniklé v období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006 spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že od vypočtené náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny nelze odečíst platby, které v období, v němž k neoprávněnému odběru došlo, uhradil za odběr elektřiny naměřené v tomtéž odběrném místě. Nesouhlasí s názorem, že jde o zcela odlišné nároky.
Podle §51 odst. 1 písm. f/ bodu 1. a 3. energetického zákona neoprávněným odběrem elektřiny je odběr měřený měřicím zařízením, které nezaznamenává odběr nebo zaznamenává odběr nesprávně ke škodě výrobce, obchodníka, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a měřící zařízení vykazuje chybu spotřeby ve prospěch odběratele.
Podle §51 odst. 2 energetického zákona při neoprávněném odběru je odběratel povinen uhradit skutečně vzniklou škodu. Nelze-li vzniklou škodu stanovit, je náhrada škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.
Nejvyšší soud již dříve vyjádřil názor, že nárok dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny i jeho výše se neřídí podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě skutečné škody a ušlého zisku, nýbrž se stanoví podle zvláštních právních předpisů, které jsou ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální (srovnej rozhodnutí ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, a ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4024 a C 4271, a ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008). V rozsudku ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5302/2008 (a v dalších na něj navazujících rozhodnutích), pak Nejvyšší soud v souvislosti s řešením otázky, zda je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny v případě neoprávněného odběru, nezaplatí-li odběratel náhradu za takový odběr, dospěl k právnímu závěru, podle něhož situace, kdy odběratel nezaplatí vyúčtované náhrady za neoprávněný odběr, je podřaditelná pod případ porušení platební povinnosti vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru (§51 odst. 1 písm. c/ energetického zákona). Vyčíslená náhrada (škoda) je vlastně platbou za „skutečný odběr“, pokud elektrická energie je skutečně odebírána, přičemž pro protiprávní zásah do měřícího přístroje nelze reálně určit - oproti číselnému stavu poškozeného měřícího přístroje - tu její část, která byla, nad měřícím přístrojem uváděným stavem, celkem odebrána. Jestliže je nezaplacení odběru z pohledu §25 odst. 7 energetického zákona příčinou, pro kterou lze přerušit dodávku elektřiny, pak takovou příčinou odůvodňující přerušení dodávky musí být nutně i nezaplacení škody, vyčíslené v souvislosti s neoprávněným odběrem.
V daném případě nebylo možno zjistit skutečně vzniklou škodu a bylo ji nutno stanovit v souladu s §51 odst. 2 energetického zákona podle prováděcích právních předpisů. I když energetický zákon ani jeho prováděcí předpisy v souvislosti s výší náhrady škody nepamatují na platby, které případně odběratel v období neoprávněného odběru již za spotřebu elektřiny poskytl, např. formou předepsaných záloh, a nijak je nezohledňují, dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, že není možné o tyto platby snížit vyčíslenou náhradu škody. Tu je totiž ve světle shora citované judikatury třeba pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období. Protože její skutečný stav v důsledku protiprávního zásahu do měřícího zařízení nelze přesně stanovit, je určena fiktivně postupem upraveným v příslušných právních předpisech. Jestliže odběratel poskytl dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody; v opačném případě, jak správně argumentuje žalovaný, by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil. Nelze připustit situaci, aby se dodavateli v případě, že odběratel hradil platby za měřenou spotřebu, dostalo o tyto platby více, než v případě, kdy odběratel na těchto platbách ničeho neuhradil.
Protože se žalovanému prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolací soud je zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Poněvadž důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. prosince 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu