ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3749.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3749/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) D. B. a b) M. B. , zastoupených JUDr. Pavlem Cyrnerem, advokátem se sídlem Prostějov, Havlíčkova 7, proti žalovaným 1) Ing. J. Z., Ph.D. a 2) MUDr. M. Z. , zastoupeným JUDr. Ivo Pavlů, advokátem se sídlem Prostějov, T. G. Masaryka 11, o zaplacení 61.905,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 283/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. dubna 2009, č. j. 21 Co 432/2006-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 7.678,- Kč k rukám JUDr. Pavla Cyrnera, advokáta se sídlem Prostějov, Havlíčkova 7.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku ze dne 28. dubna 2009, č. j. 21 Co 432/2006-172, kterým Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek ze dne 2. března 2006, č. j. 6 C 283/2002-147, jímž Okresní soud v Prostějově uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 61.905,80 Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Námitky žalovaných, že soudy nesprávně vyložily smlouvu ze dne 11. 3. 1999, že investice žalobců do nových inženýrských sítí předmětem této smlouvy nebyly a že ji uzavřeli „pod hrubým nátlakem a diktátem žalujících“, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. I otázka, co bylo obsahem smluvního ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, a jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, v nichž byl vysloven názor, podle něhož činí-li soud z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje právní závěry). Námitky skutkového charakteru jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nevýznamné, neboť skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zpochybnit a pro dovolací soud je závazný (srovnej §241a odst. 3 o. s. ř.).
Obdobně je tomu s výhradami, že všichni, kdo smlouvu uzavřeli, měli v tu dobu živnostenský list, popř. licenci opravňující k podnikání či samostatné výdělečné činnosti, a že v nemovitosti, o kterou se jednalo, podnikali oba smluvní partneři. I jimi žalovaní zpochybňují správnost skutkového stavu, na němž odvolací soud založil právní závěr, že závazkový právní vztah účastníků se řídí režimem občanského zákoníku, včetně promlčení pohledávky, kterou žalovaní započetli na žalovanou pohledávku. Prostřednictvím své verze skutku se tak snaží prosadit právní názor (odlišný od odvolacího soudu), že v dané věci je třeba aplikovat obchodní zákoník, neboť šlo o závazkový vztah mezi podnikateli. Žalovaní při své argumentaci navíc pominuli, že pro řešení otázky, který právní předpis je nutno v dané věci použít, je rozhodující nejen to, zda účastníci jsou podnikatelé, ale i to, jaká je podstata společenského vztahu, v němž tito podnikatelé vystupovali (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 140/99, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 15, ročník 1999, díl I. pod číslem 101). Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že v posuzovaném případě není možno aplikaci obchodního zákoníku dovodit; žalobkyně a žalovaná sice v nemovitosti realizovaly svou podnikatelskou činnost, avšak nároky uplatněné v tomto řízení souvisely výlučně se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti jejím reálným rozdělením, a nikoli s jejich podnikáním. Nejde tudíž o práva a povinnosti ze závazkového vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který svým pojetím odpovídá §261 odst. 1 až 3 a §262 obch. zák., a nejde ani o tzv. absolutní obchod.
Výtky žalovaných, že soud nevzal v úvahu žádný z jejich důkazních návrhů, že nevyslechl žalovanou a žalovanému odvolací soud neumožnil ani „jediný projev“, naplňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlížet nemůže, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Protože žalovaní neotevřeli k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, dovolací soud jejich dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 5.798,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.280,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. června 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu