ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3808.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3808/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. A. G., CSc. , zastoupeného JUDr. Blankou Holou, advokátkou se sídlem Brno, Malinovského náměstí 4, proti žalované Ing. M. P. , zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 4, o zaplacení částky 310.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 40/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2010, č. j. 19 Co 229/2009-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Blanky Holé, advokátky se sídlem Brno, Malinovského náměstí 4.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 3. února 2010, č. j. 19 Co 229/2009-127, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. února 2009, č. j. 52 C 40/2008-83, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 310.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2005 do zaplacení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“, a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Výhradou, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, namítá žalovaná zmatečnost ve smyslu §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Jak vyplývá z doslovného znění §242 odst. 3 o. s. ř., je dovolací soud oprávněn zabývat se zmatečnostmi pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; zmatečnostní vada není sama o sobě způsobilá přípustnost dovolání založit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě zmatečnostních vad slouží žaloba pro zmatečnost (§229 a násl. o. s. ř.). Sluší se poznamenat, že o požadavku na vyloučení soudce odvolacího soudu rozhodoval již Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. srpna 2009, č. j. Nco 73/2009-121.
Způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nejsou ani další námitky žalované, neboť podle jejich obsahového vylíčení je lze podřadit jedině pod dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů žalovaná vytkla odvolacímu soudu nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že vůle účastníků směřovala k uzavření smlouvy o půjčce. Namítá-li žalovaná nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud uvěřil jejím skutkovým tvrzením a správně vyhodnotil výpovědi jednotlivých svědků a účastnickou výpověď žalobce, že vůle účastníků směřovala k uzavření darovací smlouvy, musel by nutně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy že jí vůči žalobci závazek na zaplacení žalované částky ze smlouvy o půjčce nevznikl.
Obdobně je tomu i s výhradou k právnímu závěru, že právo na zaplacení žalované částky se nepromlčelo, jehož správnost žalovaná zpochybňuje argumentací, že účastníci smlouvy si sjednali splatnost do 22. 11. 2004, a nikoli k datu 31. 12. 2004, z něhož vyšel odvolací soud.
Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vystihuje dovolací námitka, že odvolací soud pochybil při posouzení otázky důkazního břemene, jestliže dovodil, že důkazní břemeno ohledně prokázání sjednání smlouvy o půjčce nese žalovaná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá opak, neboť odvolací soud v něm konstatuje, že žalobce ohledně této skutečnosti unesl důkazní břemeno.
Prosadit se nemůže ani námitka nesprávného právního posouzení, kterou žalovaná spatřuje v tom, že odvolací soud měl posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, na něž dopadá dvouletá promlčecí doba (a ta již uplynula). Jestliže odvolací soud na podkladě zjištěného skutkového stavu věci (který nelze v poměrech dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zpochybnit) dovodil, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o půjčce, na základě níž žalobce žalované poskytl částku 310.000,- Kč, nemohl věc poměřovat ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Žalovaná totiž netvrdila a v řízení ani nevyšly najevo právně významné skutečnosti, jež by umožnily posoudit věc podle §451 a násl. obč. zák.
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. dubna 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu