ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.447.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 447/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. K., zastoupené JUDr. Oldřichem Vodákem, advokátem se sídlem Brno, Bulharská 6, proti žalované Mercedes-Benz Česká republika s. r. o. se sídlem Praha 4, Daimlerova 2296/2, identifikační číslo osoby 48024562, zastoupené JUDr. Evou Koubovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, o zaplacení 1,617.530,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 217/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2008, č. j. 21 Co 144/2008-382, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Evy Koubové, advokátky se sídlem Praha 2, Vinohradská 6.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 26. srpna 2008, č. j. 21 Co 144/2008-382, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. prosince 2007, č. j. 8 C 217/2003-341, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1,617.530,- Kč s úroky z prodlení ve výši 3,5% od 12. 12. 2002 do zaplacení oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované osobní vozidlo Chrysler 300 M 3,5, číslo podvozku 1C3AEB6G1-1H, číslo motoru 1H515019, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (soud prvního stupně ve svém v pořadí druhém rozsudku nerozhodl jinak v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu, neboť jeho předchozí žalobě vyhovující rozsudek ze dne 5. září 2006, č. j. 8 C 217/2003-267, odvolací soud usnesením ze dne 1. března 2007, č. j. 21 Co 45/2007-286, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost a s pokynem k doplnění dokazování); dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Pro závěr, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, jsou nerozhodné výhrady žalobkyně, že soud neprovedl jí navržené důkazy výslechy svědků a ani nezdůvodnil, proč tak neučinil, a že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu neodpovídá §157 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která těmito námitkami uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., přehlíží, že tento dovolací důvod, jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09). O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a není tak splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu.
Další námitky žalobkyně, obsáhle zdůvodněné, směřují proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, z nichž při právním posouzení věci vyšel. Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že ze všech provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že Ing. P. žalobkyni při koupi vozu pouze zastupoval, brojí proti nesprávně a neúplně zjištěnému skutkovému stavu věci, případně proti vadnému hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud vyšel z její skutkové verze, dospěl by k odlišnému právnímu závěru, a sice, že je ve sporu aktivně věcně legitimována. Žalobkyně tak uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Dovolací soud dovolání žalobkyně pro jeho nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávně formulované poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání proti rozsudku. Není-li totiž možnost podat dovolání stanovena v zákoně (§236 odst. 1 o. s. ř.), jde vždy bez ohledu na to, jakého poučení se účastníkům ze strany soudu dostalo, o dovolání nepřípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 809/2001).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu