ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4981.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4981/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Volksbank CZ a. s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, identifikační číslo 25083325, zastoupené Mgr. Alešem Vymazalem, advokátem se sídlem v Brně, Panská 12/14, proti žalované MORÁVKA CENTRUM, a. s. se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, identifikační číslo 46992316, o zaplacení 31,430.178,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 95/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 2009, č. j. 19 Co 419/2008-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 2009, č. j. 19 Co 419/2008-202, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. února 2008, č. j. 30 C 95/2003-171, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu jejího dovolání - zpochybnila právní závěry odvolacího soudu toliko skutkovými námitkami (jinak řečeno, výtku nesprávnosti právního posouzení věci založila výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění). Vytýká totiž soudům, že nesprávně, resp. neúplně zjistily skutkový stav věci, neboť nedoplnily dokazování znaleckým posudkem, jímž jedině mohlo být spolehlivě zjištěno, zda a příp. v jakém rozsahu byly jednotky č. 813/3 a 813/12 v budově označené jako M-Palác část A v době převodu, tj. k 17. 7. 1998, resp. 5. 10. 1998, poškozeny, a přecenily význam dopisu ze dne 17. 12. 1997, kterým jí žalovaná v době (předčasného) užívání části této nemovitosti oznamuje svou připravenost k odstraňování závady skleněné a keramické fasády způsobující nedostatečnou izolaci obvodového pláště budovy. Žalobkyně je přesvědčena, že bez vypracování znaleckého posudku soudy nemohly náležitě zjistit povahu vytčené vady, ani posoudit, zda ji předmět kupní smlouvy vykazoval již v době prodeje. Pokud je argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaná odpovídá za vadu spočívající v nedostatečné izolaci obvodového pláště budovy a že žalobkyni z tohoto důvodu vzniklo právo na slevu z kupní ceny.
Ani namítané vady řízení (tj. že soudy neprovedly všechny žalobkyní navrhované důkazy, že nedostály poučovací povinnosti podle §118a odst. 2 o. s. ř., že jejich rozhodnutí jsou nepředvídatelná a nepřezkoumatelná) - i kdyby byly dány - nemohou být pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní, neboť nemají přesah do roviny zásadního posouzení procesních předpisů, resp. otázka, zda je či není takových vad, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního předpisu (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10).
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. června 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu