ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1281.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1281/2011-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2011 o dovolání, které podal obviněný J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. 9 To 291/2011, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 218/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. F. byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 5. 2011 sp. zn. 6 T 218/2010 v bodu I. pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný v bodě 3), v souběhu s pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a v bodu II. tohoto rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
I.
1. dne 5. 12. 2010 kolem 02.00 hodin v O., S. n., kladivem rozbil skleněnou výplň výlohy prodejny cukrárny K. P. a skleněnou výplň ve výloze se nacházející chladící vitríny s vystavenými dorty, z níž odcizil dort v hodnotě 390,- Kč a dalších 8 dortů v hodnotě 3.120,- Kč znehodnotil střepy, poškozením výlohy způsobil škodu 2.000,- Kč a poškozením chladící vitríny škodu ve výši 28.097,- Kč ke škodě L. B.,
2. dne 6. 12. 2010 kolem 02.00 hodin v O., S. n., kladivem rozbil skleněnou výplň prodejny R.J., odkud ke škodě L. D. odcizil pánské rifle a šedý pánský svetr v celkové hodnotě 2.600,- Kč navlečené na torzu figuríny, figurína byla následně nalezena a vrácena L. D. a majiteli nemovitosti E. P. způsobil rozbitím skleněné výplně výlohy škodu ve výši 5.412,- Kč,
3. dne 7. 12. 2010 v 00.02 hodin v O., S. n., v úmyslu odcizit zboží a rozbít skleněnou výplň dveří kladivem prorazil tři otvory o průměru cca 4 cm do skleněné výplně dveří prodejny textilu a oděvů H., což se mu nepodařilo, jelikož sklo je opatřeno fólií proti rozbití, a navíc byl vyrušen alarmem, takže z místa utekl, aniž by vnikl do prodejny provozované A. A. a majiteli objektu Městu Ostrov, K., způsobil poškozením skleněné výplně dveří škodu 3.060,- Kč,
4. dne 8. 12. 2010 kolem 01.30 hodin v O., S. n., kladivem rozbil skleněnou výplň výlohy prodejny cukrárny K. P. a skleněnou výplň ve výloze se nacházející chladící vitríny s vystavenými dorty, z níž odcizil dort v hodnotě 390,- Kč a dalších 8 dortů v hodnotě 3.120,- Kč znehodnotil střepy, poškozením výlohy způsobil škodu 2.000,- Kč a poškozením chladící vitríny, která byla zcela znehodnocena, škodu ve výši 54.776,- Kč ke škodě L. B.
II.
dne 20. 3. 2011 okolo 14.00 hod. v O., J., okres K. V., na chodbě domu ve druhém patře využil okamžiku nepřítomnosti poškozeného M. G. a z místa odcizil zde odložený DVD přehrávač značky Philips, v hodnotě 1.000,- Kč, příruční tašku na doklady značky ST.PETRSBURG 98 v hodnotě 700,- Kč, kde měl poškozený rodný list, oddací list, rozvodový list a živnostenský list, vše na jeho jméno, satelitní přijímač značky DIGI, v hodnotě 1.500,- Kč, v němž byla vložena programová karta značky DIGI - standard v hodnotě 2.800,- Kč a s věcmi odešel do svého bytu, čímž způsobil na odcizených věcech poškozenému M. G. celkovou škodu ve výši 6.000,- Kč.
Za to byl obviněný J. F. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Obviněnému byl rovněž v souladu s §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – zajištěného kladiva. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému Městu Ostrov, K., zastoupen Odborem správy majetku města Městského úřadu v Ostrově, škodu ve výši 3.060,- Kč, přičemž byl tento poškozený se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, který usnesením ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. 9 To 291/2011 toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednicím svého obhájce dovolání s tím, že napadá výrok II. rozsudku nalézacího soudu a výrok o uložení úhrnného trestu a usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání obviněného zamítnuto, přičemž opřel dovolání o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že je přesvědčen o tom, že ze strany soudů obou stupňů došlo k porušení základních zásad trestního řízení ve smyslu ustanovení §2 tr. ř., jelikož nebyla náležitě prošetřena jeho obhajoba, když před soudy nebyl vyslechnut poškozený, správce domu a nebyla ani podle popisu obviněného zjištěna a vyslechnuta osoba, od níž měl podle svého tvrzení věci zakoupit. Pokud nebyla v hlavním líčení vina obviněného plně prokázána co se týče přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pod bodem II. rozsudku nalézacího soudu, měl být obviněný zproštěn obžaloby z tohoto přečinu a měl mu být uložen výrazně nižší úhrnný trest odnětí svobody za ostatní přečiny. Taktéž namítá, že ani odvolací soud dostatečným způsobem nepřihlédl ke skutečnostem uvedeným v odvolání obviněného a jeho odvolání zamítl. Výrok o vině pod bodem II. rozsudku nalézacího soudu a rozhodnutí odvolacího soudu se podle něj opírají o nedostatečně zjištěný skutkový stav a usnesení soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Obviněný proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud vydal „rozsudek, jímž by rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 5. 2011 sp. zn. 6 T 218/2010 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. 9 To 291/2011 zrušil a věc vrátil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Okresnímu soudu v Karlových Varech k novému projednání a rozhodnutí“.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem dovolání obviněného nevyužil svého práva a k věci se věcně nevyjádřil. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř., a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. 9 To 291/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. pak nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí tedy dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. ( Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaného dovolání shledal, že je sice označeno jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti není namítána nesprávnost právního posouzení skutku, ale jsou v něm fakticky napadena výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, protože nebyl vyslechnut poškozený, správce domu a osoba, o níž obviněný tvrdil, že od ní předmětné věci koupil, tedy že obviněný byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pod bodem II. rozsudku nalézacího soudu, aniž by byla jeho vina dostatečně prokázána a měl být proto ohledně tohoto přečinu zproštěn obžaloby. Výhrady dovolatele se tedy soustředily jen proti správnosti zjištění, že se skutečně dopustil vytýkané trestné činnosti. Druhým stěžejním nedostatkem, ve kterém obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení věci, je jeho tvrzení, že se odvolací soud dostatečně nezabýval skutečnostmi uvedenými v jeho řádném opravném prostředku a rozhodnutí soudů obou stupňů se v rozsahu, jakým se v dovolání napadá, opírají o nedostatečně zjištěný skutkový stav.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svou verzi průběhu skutkového děje, když ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neúplně provedeného dokazování. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů.
Nejvyšší soud podotýká, že pokud obviněný v dovolání namítá neúplně provedené dokazování, když podle tvrzení obviněného nebyl před soudy osobně vyslechnut poškozený, je nutné uvést, že nalézací soud provedl důkazy přečtením úředních záznamů o vysvětlení osob (svědeckých výpovědí poškozených L. B., L. D., E. P. a A. A.) podle §158 odst. 5 tr. ř. v souladu s §314d odst. 2 tr. ř. se souhlasem státního zástupce a obviněného a obviněný ke čteným výpovědím nic neuvedl (viz protokol o hlavním líčení ze dne 25. 2. 2011, č. l. 107) a v souladu s §314d odst. 2 tr. ř. se souhlasem obviněného a státního zástupce byl rovněž proveden důkaz svědeckou výpovědí poškozeného M. G. přečtením úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. (viz protokol o hlavním líčení ze dne 4. 5. 2011, č. l. 138). Navíc z protokolů o hlavním líčení, protokolu o veřejném zasedání a z jiných listin obsažených ve spisu je zřejmé, že obviněný nenavrhoval doplnění dalších důkazů a těchto nebylo ani k náležitému zjištění skutkového stavu třeba. Nejvyšší soud proto konstatuje, že se soud prvého stupně těmito důkazy náležitě zabýval, což vyplývá z odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku. V žádném případě se tak nemůže jednat o opomenuté důkazy, které by mohly zdůvodňovat průlom do zásady, že dovolací soud nemůže přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejedná se tedy o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).
Obviněný rovněž v dovolání poukázal na skutečnost, že mu měl nalézací soud uložit výrazně nižší úhrnný trest svobody, jelikož měl být obžaloby ohledně přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zproštěn a měl být potrestán jen za zbývající přečiny. Tato obviněným uplatněná námitka však taktéž není hmotně právního charakteru, neboť obviněný nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale pouze se dovolává toho, že mu měl být uložen nižší trest odnětí svobody, protože nalézací soud jeho vinu ohledně předmětného přečinu dostatečně neprokázal. Takto formulovaná námitka není souladná ani s dovolacím důvodem obsaženým v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněné osobě byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Nejen že obviněný tento dovolací důvod v dovolání neuplatnil, ale jeho prostřednictvím by mohl napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný či výměra trestu byla určena mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. K takovému pochybení v posuzovaném případě ale jednoznačně nedošlo.
Je tedy zřejmé, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž rozhodnutí o odmítnutí dovolání učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec