ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1551.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1551/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. prosince 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 8 To 375/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 10/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 8. 2011 sp. zn. 3 T 10/2011 uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
1) v přesněji nezjištěné době od 11.00 hodin dne 16. 4. 2011 do 06.10 hodin dne 18. 4. 2011 v úmyslu zmocnit se cizí věci, se pokusil vloupat do prodejny Jednota Boskovice v obci Ž., okres B., a to tím způsobem, že za užití nezjištěného nástroje páčil vstupní dveře do prodejny, tímto se mu nepodařilo dveře překonat, následně na místě nalezenou betonovou dlaždicí rozbil skleněnou výplň výkladní skříně, přičemž byl vyrušen hlukem, svého jednání zanechal a z místa utekl, poškozením zařízení prodejny způsobil škodu ve výši 5.893,90 Kč poškozené firmě J., spotřební družstvo Boskovice, se sídlem B., 9.k.,
2) v přesněji nezjištěné době od 15.00 hodin dne 9. 4. 2011 do 19.00 hodin dne 29. 4. 2011, v úmyslu zmocnit se cizí věci, provedl vloupání do rekreační chaty v obci S., okres B., a to tím způsobem, že za použití nalezené tyče vypáčil vstupní dveře chaty, vnikl dovnitř, kde stejným způsobem překonal další dveře vedoucí do místnosti kuchyně, odkud z likérníku odcizil 1 kus lahve alkoholického nápoje značky Becher o objemu 1 litr v obvyklé hodnotě 300,- Kč, kterou na místě zkonzumoval, poškozením zařízení chaty způsobil škodu ve výši 2.200,- Kč, následně klíčem, který nalezl v chatě, odemkl dveře do obývacího pokoje, kde neoprávněně po přesně nezjištěnou dobu setrval, tímto jednáním způsobil škodu poškozené B. J., ve výši 2.500,- Kč,
3) v přesněji nezjištěné době od začátku měsíce května 2011 do 17.00 hod. dne 3. 5. 2011, neoprávněně vnikl bez užití násilí do nedostatečně zajištěné rekreační chaty v obci S., okres B., kde neoprávněně setrval po přesně nezjištěnou dobu, v chatě byl vyrušen majitelkou, před kterou utekl oknem, tímto jednáním nezpůsobil majetkovou újmu poškozené B. J.,
4) v přesněji nezjištěné době od 20.00 hodin dne 23. 4. 2011 do 17.30 hodin dne 6. 5. 2011 neoprávněně za užití násilí vnikl do rekreační chaty v chatové oblasti „V B.“ v obci S., okres B., a to tím způsobem, že nezjištěným nalezeným předmětem vypáčil vstupní dveře, čímž je překonal, avšak nedošlo k jejich poškození, poté vnikl do chaty, kde po blíže nezjištěnou dobu neoprávněně setrval a užíval její vnitřní zařízení a vybavení, tímto jednáním nezpůsobil majetkovou újmu poškozenému M. D.,
5) v přesněji nezjištěné době od 16.10 hodin dne 5. 5. 2011 do 05.55 hodin dne 6. 5. 2011 v úmyslu zmocnit se cizí věci, provedl vloupání do prodejny Jednoty Boskovice v obci S., okres B., a to tím způsobem, že použil na místě nalezený betonový úlomek, kterým rozbil skleněnou výplň vstupních dveří, poškozením zařízení způsobil škodu ve výši nejméně 8.000,- Kč, vzniklým otvorem vnikl do prodejny, odkud z prostoru za pokladnou odcizil nezjištěné množství cigaret různých značek v obvyklé hodnotě nejméně 49.548,- Kč, tímto jednáním způsobil škodu nejméně ve výši 53.668,- Kč poškozené firmě Jednota, spotřební družstvo Boskovice, se sídlem B., 9. k.,
přičemž uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), písm. e) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009, v uplynulých třech letech odsouzen nebo potrestán, a to rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 4. 2009, č. j. 3 T 39/2009, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2009, a jímž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, trest vykonal dne 25. 9. 2010.
Za to byl obviněný odsouzen podle §178 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice ostrahou. Současně byla obviněnému stanovena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody Jednotě, spotřebnímu družstvu Boskovice částku 59.561,90 Kč a B. J. částku 2.500,- Kč, přičemž se zbytkem požadavku na náhradu škody byla posledně jmenovaná podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání a o věci rozhodoval Krajský soud v Brně. Ten usnesením ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 8 To 375/2011 odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání ( podáními ze dne 25. 10. 2011 a následně ze dne 16. 11. 2011 ), které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný rozvedl, že nesouhlasí s výrokem o vině pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu, jakož i s výrokem o trestu a o náhradě škody. Pokud odvolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k jím vysloveným závěrům ohledně zmíněných výroků, tak řádně nezdůvodnil své rozhodnutí a není z něj patrné, jak se vypořádal s argumenty obhajoby. Soud prvního stupně pak nepřipustil důkaz svědeckou výpovědí J. H., jenž mohl potvrdit, že obviněný se na místě bodu č. 1 rozsudku nenacházel, přičemž jiný důkaz svědčící o opaku k dispozici nebyl. Obviněný tak nemohl způsobit škodu uvedenou v bodu 1). Taktéž vznáší výhrady k bodu 5), kdy hodnotu odcizených cigaret pokládá za nedostatečně prokázanou. Odvolací soud se navíc ve svém rozhodnutí škodou nezabývá. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný a v rozporu s obecnými zásadami pro ukládání trestu. V závěru proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí krajského soudu v části výroku o vině (bod 1) zrušil a zrušil i výrok o trestu a o náhradě škody a tomuto soudu uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělila, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat a zároveň vyslovila souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 8 To 375/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které s určitými výhradami a formálními nepřesnostmi splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou obsahové správnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. ( Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněného shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně soudy učiněná skutková zjištění, konkrétně ohledně výroku o vině v bodech 1) a 5) s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když neučinily odpovídající skutková zjištění, protože obviněný se předmětného jednání nedopustil (ad 1), případně neodcizil takové množství cigaret a tudíž nezpůsobil škodu v rozsahu, jak je v rozsudku uvedeno (ad 5).
Obviněný tak v dovolání u zmíněných dílčích skutků uplatnil pouze svoji verzi průběhu skutkového děje. Ve skutečnosti v něm neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu. Vůči právnímu posouzení skutku pak konkrétní výhrady v podstatě nevznáší. Dovolatel též částečně zpochybňuje rozsah provedeného dokazování (bod 1 výroku o vině), a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů a to i ve vztahu k bodu 5 výroku o vině. Zde je ale nutné poznamenat, že výhrady k dokazování, jež bylo provedeno před soudy nižších stupňů, resp. k hodnocení důkazů těmito soudy, nejsou obecně způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a k takovým námitkám z pohledu takto uplatněného dovolacího důvodu není dovolací soud oprávněn přihlížet.
Tentýž závěr je třeba vyslovit i ohledně výhrad uvedených v dovolání vůči výroku o trestu, k němuž byl obviněný odsouzen. V prvé řadě je třeba konstatovat, že vznesená námitka je zcela obecná a tudíž nekonkrétní. Navíc v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze brojit pouze vůči nesprávnostem při ukládání úhrnného, souhrnného případně společného trestu, nikoli proti druhu, výměře, případně proti způsobu výkonu uloženého trestu.
Na základě obsahu spisu a napadených rozhodnutí je pak pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný závažný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Pokud se týká výroků o vině pod bodem 1), 5) rozsudku, nalézací soud v odůvodnění podrobně vysvětlil, proč nepokládal za potřebné vyslýchat obviněným navrženého svědka H., a z jakého důvodu neuvěřil změněné výpovědi obviněného stran rozsahu a množství odcizených cigaret. Pokud se v tomto odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ve svém rozhodnutí ztotožnil, nelze tento jeho postoj úspěšně napadat jenom proto, že takovýto závěr není příznivý pro obviněného.
Z obsahu spisu je tedy zřejmé, že se nalézací soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a odvolací soud (po přezkoumání podaného odvolání) s jeho závěry vyslovil souhlas. Nejvyšší soud proto rovněž neshledal důvody k podstatnějším výtkám na jejich adresu, snad kromě potřeby větší úplnosti a podrobnosti obou rozhodnutí pokud jde o výrok o náhradě škody, jenž ale přezkumu dovolacího soudu na základě uplatněného dovolacího důvodu nepodléhá. V ostatních podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětných rozhodnutí soudů nižších stupňů. Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
D ovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.)
V Brně dne 20. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c