ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.464.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 464/2011-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2011 o dovolání, které podal obviněný L. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 3 To 523/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 69/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný L. H. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 6. 2010 sp. zn. 17 T 69/2010 uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb. v platném znění), jehož se dopustil tím, že od blíže neustanovené doby roku 2007 do 1. 9. 2009 ve Z. na Ú. ulici ve společně obývaném domě, zejména v podnapilém stavu, týral svou matku V. H. tak, že ji opakovaně fyzicky napadal, strkal do ní, urážel ji vulgárními nadávkami, kdy na ni křičel „že je stará piča, že tady už nemá co dělat, že je lenošná a že její žrádlo se nedá žrát“, kdy v jednom případě hodil talířem s jídlem na stěnu v kuchyni, dále po poškozené požadoval peníze na alkohol, přičemž toto jeho jednání vyvrcholilo dne 1. 9. 2009 kolem 18:00 hodiny, kdy v podnapilém stavu požadoval po poškozené další peníze na alkohol, vyčítal jí jeho ekonomickou situaci, hrubými slovy ji opakovaně urážel, strkal do ní s takovou intenzitou, že poškozená propadla skleněnou výplní dveří v kuchyni, která se rozbila a způsobila jí tržné řezné rány v obličeji a řeznou ránu levého bérce, když zranění si vyžádalo lékařské ošetření a následnou léčbu v trvání dvou týdnů.
Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu.
Dále mu byla uložena přiměřená omezení a povinnosti blíže specifikovaná ve výroku citovaného rozsudku.
Zároveň bylo obviněnému uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě.
Tento rozsudek okresního soudu obviněný napadl odvoláním. Ve věci následně jednal Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 3 To 523/2010 zrušil v rozsudku okresního soudu výrok o uložení přiměřených povinností a omezení a dále výrok o uložení ochranného opatření. Sám pak ve věci rozhodl tak, že obviněnému nově uložil přiměřená omezení a povinnosti v rozsahu, jak jsou uvedena ve výroku tohoto rozsudku.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně ( byť jej nesprávně označuje jako usnesení) podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání kromě citace předchozích rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně zjištěného skutkového děje poukázal na svoji nepříznivou osobní, rodinnou a sociální situaci, přičemž akcentoval zejména vzájemné neshody mezi ním a matkou, pramenící z její nesnášenlivosti. Odmítá, že by matku tyranizoval, je tomu právě naopak. Soudy nekriticky vycházely z výpovědi poškozené, pokud jde o svědkyni K., ta uváděla pouze to, co se dověděla od poškozené. V další části dovolatel zmiňuje těžkosti vzájemného soužití s matkou a zpochybňuje její schopnost si nastalé události řádně vybavit. Nesouhlasí s tím, že by jeho jednání bylo natolik intenzivní, aby se dopustil trestného činu, kterým byl uznán vinným. Předchozí soudy podle jeho názoru porušily celou řadu ustanovení trestního řádu a proto žádá, aby dovolací soud jejich závěry přezkoumal. Je si vědom, že v dovolacím řízení nemůže být předmětem přezkumu zjištěný skutkový stav, ale je přesvědčen, že rozhodnutí soudů obou stupňů nemá oporu v provedených důkazech. Nepožaduje proto nové hodnocení důkazů, ale nové právní posouzení jednání obviněného.
V závěru dovolání bylo navrženo, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten poukázal, že obviněný v dovolání převážně opakuje svoji obhajobu, uplatněnou již v rámci nalézacího řízení, resp. v již dříve podaném odvolání, když soudy se touto argumentací zabývaly a ve svých rozhodnutích vypořádaly. Současně konstatuje, že ačkoli obviněný namítá existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm.g) tr. ř., následně předkládá pouze takové námitky, které tento důvod nenaplňují, ale nenaplňují ani žádný jiný z dalších důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Právní posouzení je nutné vztahovat na skutková zjištění učiněná soudy činnými dříve ve věci a popsaná ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, a nikoli na skutkové závěry tvrzené obviněným. Z popsaných okolností je nepochybné, že obviněný po dlouhou dobu zle nakládal se svojí matkou, žijící s ním ve společném domě, když jeho agrese rostla pod vlivem alkoholu. Je tudíž zřejmé, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a právní kvalifikace vyslovená soudy je tak správná.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Navrhované rozhodnutí lze za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 3 To 523/2010 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nepostačuje ale pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud proto nejprve musel posoudit, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu předchozího trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch jiným dovolatelem v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti takové právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud se námitkami dovolatele zabýval a dospěl k závěru, že jejich podstatou jsou tvrzení odlišná od skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem. V dovolání je především činěn pokus relativizovat a zlehčovat chování a jednání obviněného vůči poškozené. Přitom je zároveň poukazováno na problematický přístup poškozené k obviněnému. Jsou zdůrazňovány těžkosti jejich vzájemného soužití, na čemž má podíl i neutěšená sociální situace obviněného. Taktéž je v dovolání napadáno hodnocení provedených důkazů a přezkumná činnost odvolacího soudu. Celkově lze konstatovat, že v dovolání je pouze opakována obhajoba obviněného, uplatněná již v předchozím řízení, přičemž naprostá většina výhrad byla obsažena v podaném odvolání a odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi ve svém rozhodnutí.
Podle Nejvyššího soudu lze konstatovat, že obviněný v dovolání předložil svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž v dovolání neuplatnil relevantní námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají výhradně povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištěného skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. V dovolání je též namítáno neobjektivní vyhodnocení provedených důkazů, což zapříčinilo, že soudy ve skutkových zjištěních stanovily nesprávně povahu a zejména intenzitu vadného jednání obviněného vůči poškozené. Takto formulované námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Nejvyšší soud přesto pokládá za nutné na některá tvrzení dovolatele reagovat. Pokud je namítáno, že v předmětné trestní věci nebylo prokázáno, že by se obviněný svým jednáním dopustil trestného činu, je třeba k tomu uvést následující. Trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) spáchá ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.
Pod pojmem „týrání“ je třeba rozumět zlé nakládání s osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti i určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. ( Může jít o tělesné poškozování, ale i psychické násilí, vydírání nebo zneužívání či vyhrožování.) Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné, po delší dobu trvající, ale může jít i o zlé nakládání působením fyzických útrap, ale i zlé nakládání v oblasti psychické. Nevyžaduje se, aby u týrané osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří.
Pokud tedy obviněný v místě společného bydliště po dobu přibližně dvou roků, čímž byl naplněn znak páchání „po delší dobu“, opakovaně napadal svoji matku, a to jak fyzicky, tak verbálně za použití vulgárních výrazů, požadoval po ní peníze na alkohol, a když mu je odmítala poskytnout, tak na ní zaútočil, což posléze dne 1. 9. 2009 vyústilo v poranění poškozené, které si vyžádalo lékařské ošetření, tak i při pominutí morálního a mravního rozměru celého případu lze prohlásit, že jednáním obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb. v platném znění) a aplikovaná právní kvalifikace je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. ( Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1160/2005, 8 Tdo 105/2008, 6 Tdo 1110/2009).
Z obsahu předloženého spisu je navíc zřejmé, že nalézací soud se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k jakýmkoli podstatným výtkám na jeho adresu. V podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně. Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
V samotném závěru tedy nelze než uvést, že d ovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny dovolatelem, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 2. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c