ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1176.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1176/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2011 dovolání, které podal obviněný J. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 2 To 34/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 8/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. 4 T 8/2010, byl obviněný J.P. uznán vinným pod bodem 1) výroku trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., platného a účinného do 31. 12. 2009 a pod bodem 2) a 3) výroku zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Obviněný byl odsouzen:
I. Za trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., platného a účinného do dne 31. 12. 2009) uvedeného v bodě 1) výroku rozsudku, a dále za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., platného a účinného do dne 31. 12. 2009), jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 146/2006, který byl obviněnému doručen dne 15. 10. 2006, podle §241 odst. 3, §35 odst. 2 a §40 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně . Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 146/2006, jenž byl obviněnému doručen dne 15. 10. 2006, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let a povinnost uhradit dluh na výživném a řádně platit běžné výživné. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
II. Za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného ode dne 1. 1. 2010) uvedeného v bodě 2) a 3) výroku rozsudku, a dále za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., platného a účinného do dne 31. 12. 2009), jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 17 T 177/2008, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 12 To 69/2009, a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 17 T 177/2008, podle §185 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně . Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 17 T 177/2008, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 12 To 69/2009, a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 17 T 177/2008, jímž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let, když u zbytku trestu zákazu činnosti bylo podle §419 tr. zákoníku rozhodnuto, že se zbytek nevykoná. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo protialkoholní ochranné léčení v ústavní formě.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný J. P. a v neprospěch obviněného státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 2 To 34/2011, bylo rozhodnuto:
I. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové napadený rozsudek ve výroku o trestu pod body I. a II. částečně zrušen. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a obviněného J. P. odsoudil při nezměněném výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a dále za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 146/2006, který mu byl doručen dne 15. 10. 2006, podle §241 odst. 3 tr. zák. a podle §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let , pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, jenž byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 4 T 146/2006, který byl obviněnému doručen dne 15. 10. 2006, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let a povinnost uhradit dluh na výživném a řádně platit běžné výživné. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Při nezměněném výroku o vině zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let , pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného J.P. zamítnuto.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obviněný J. P. napadl prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů.
Obviněný popřel, že by se vůči poškozené nezletilé A. M. v roce 2005, ale i v roce 2010 něčeho dopustil. Namítl, že se soudy nedostatečně vypořádaly se všemi důkazy a s jeho obhajobou. Konstatoval, že jmenovaná je postižena mentální retardací (její IQ je v rozmezí 42-47), většině položených otázek, a to včetně poučení o povinnosti mluvit pravdu či odepřít svoji výpověď, nerozuměla. Na stejnou otázku odpovídala několikrát a pokaždé jiným způsobem. Snažila se popsat situaci, jako by jí byla přítomna, přestože z výslechu ostatních svědků vyplývalo, že jí přítomna být nemohla (popis, jak se matka chovala, když přišla za obviněným do patra na zahradní chatce a dala mu facku). Otázky, jež byly při výslechu poškozené kladeny, obviněný označil za často návodné a sugestivní, přičemž byly pokládány tak dlouho, dokud neodpověděla, jak bylo žádáno. Skutečnost, že se jej poškozená bojí, a že byla při výslechu vystrašená, shledal v tom, že byla svědkem jeho rvačky s matkou, která trvala delší dobu, hodně se křičelo, matku několikrát udeřil a ona jej poškrábala. Obviněný poznamenal, že poškozená nesnáší křik, a když se někomu ubližuje, což potvrdila i její třídní učitelka. Namítl, že její výpověď je jediným přímým důkazem u skutků pod body 1) až 3), neboť výpovědi P. M. starší, P.M. a P.M. mladší mohou být považovány pouze za nepřímé důkazy. Nikdo z nich žádné sexuální obtěžování neviděl, všichni pouze popisovali rvačku mezi ním a P. M. starší a skutečnost, že poškozená plakala a klepala se. Též třídní učitelka Mgr. J.Z. nepotvrdila, že by se s poškozenou o případném sexuálním obtěžování obviněným bavila. Naopak uvedla, že nezletilá A. M. o něm občas mluvila a první slovo, které ji na písmeno T napadlo, bylo táta J. Obviněný tudíž dovodil, že pokud by poškozená z něho měla strach a trauma, tak je nelogické, aby o něm mluvila či vyslovila jeho jméno, když je známo, že se děti snaží negativní zážitky vytěsnit a osoby nebo nepříjemné věci ignorovat a vůbec je nepojmenovávat. Vytkl, že matka poškozené se ve svých výpovědích často rozcházela, její tvrzení nekorespondovaly s výpověďmi ostatních svědků, na které bylo odkazováno, a to MUDr. Z. K.-G., MUDr. L. K. či A. H. Taktéž se jej snažila od začátku očernit, své výpovědi stupňovala a gradovala. Její chování si vysvětluje tím, že jeho osobu již nepotřebovala, protože byt jí předělal, chatku a zahrádku upravil, a již nevydělával takové peníze jako dříve.
Dále obviněný namítl, že znalec MUDr. Jiří Vambera nebyl při výslechu u hlavního líčení schopen říci, kdy ke klínovitému defektu na panenské bláně poškozené došlo, a zda tento defekt existoval již při jejím vyšetření v roce 2005, když se o něm MUDr. K. ve své zprávě vůbec nezmínila. Jmenovaný nemohl vyloučit ani možnost, že k takovému poranění může dojít např. při pádu na nějaký předmět. Tato zjištění se vztahují zejména ke skutku pod bodem 1) rozsudečného výroku o vině, který se měl stát v roce 2005. Obviněný zopakoval, že poškozené nijak neublížil, do jejich ložnice se zakrváceným pyžamem přišla s tím, že spadla z palandy, na které spala. Proto ji odvedl za matkou, jež se koupala, a která s ní následně navštívila gynekoložku. Ačkoliv tyto argumenty uváděl již při předcházejících řízeních, soudy se s nimi nevypořádaly, nedokázaly vysvětlit a vypořádat se s rozpory ve výpovědích svědků. Prvostupňový soud dostatečně nevysvětlil, proč jako nevěrohodné svědky označil rodinu obviněného. Ani jeden ze soudů se neřídil zásadou in dubio pro reo a kauzu uzavřely s odůvodněním, že nejsou žádné pochybnosti o jeho vině. Jediným přímým důkazem proti jeho osobě bylo svědectví poškozené, a to prostřednictvím její matky, bývalé družky obviněného P. M., které obviněný označil za smyšlené. Protože se ničím neprovinil, sám se Policii ČR přihlásil s tím, že se musí celá záležitost vysvětlit.
Podle obviněného se soudy obou stupňů nezabývaly otázkou, jak mohl při jednání v bodě 1) výroku o vině okamžitě uspokojovat svůj sexuální pud ve stavu závažné opilosti na poškozené za situace, kdy její matka byla ve vedlejší místnosti. Upozornil, že znalci vyhodnotili, že netrpí žádnou sexuální deviací, a že zejména alkohol mohl mít vliv na jeho jednání, přičemž motivaci jeho činnosti spatřovali v okamžitém uspokojování sexuálního pudu ve stavu závažné podnapilosti. To však nekoresponduje s tím, že v šest hodin ráno nemohl být podnapilý, navíc v té době měli s družkou intimní styk velmi často, což P. M. potvrdila. I zpráva ošetřující lékařky MUDr. K. nevypovídá o nějakém sexuálním násilí. Jediné, co tehdy ráno udělal, bylo, že přivedl plačící poškozenou do koupelny k matce, kterou předtím hledala u nich v ložnici, s tím, že má na pyžamu krev. Za nepravdivé označil její tvrzení, že jí něco udělal, když byla menší, neboť nedokáže časově zařadit žádnou událost; neví totiž, co bylo před týdnem, rokem, pěti lety. Obviněný vyslovil domněnku, že s ní zejména matka neustále dokola tyto věci probírala, vše spojila dohromady a poškozená se to naučila. Dodal, že taktéž v bodě 2) rozsudečného výroku o vině soudy nehodnotily důkazy jednotlivě i v celém souhrnu a nedostatečně se vypořádaly s tím, co tvrdil a na co shora odkázal. V řízení připustil, že měl problémy s alkoholem, což vedlo i k problémům mezi ním a jeho přítelkyní. Sexuálního deliktu by se však na dítěti nikdy nedopustil, a to zejména, když poškozenou považoval za svoji dceru.
Uložené tresty obviněný označil za velmi přísné vzhledem k tomu, že jsou ukládány dva samostatné tresty podle dvou trestních předpisů a dohromady činí deset let odnětí svobody. Nadále setrval na tom, že se ničeho nedopustil a že soudy obou stupňů nesprávně posoudily žalované skutky, pokud jej uznaly vinným a uložily mu zmíněné tresty. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž obviněný uplatnil, vymezen v zákoně. Konstatoval, že s odkazem na tento dovolací důvod se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce předmětného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního.
Státní zástupce zdůraznil, že při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které soudy prvního a druhého stupně ve věci učinily. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tj. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však v dané věci nenastala. Jestliže obviněný v rámci svých námitek v podstatě pouze namítá, že provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny a byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci (neboť se údajně nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu), nelze k tomu přihlížet, neboť zmíněné námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a to ve spojení s odůvodněním rozsudku Vrchního soudu v Praze, plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného J. P. a jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákona či trestního zákoníku. Současně z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry o vině na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Hradci Králové (následně též Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., platného a účinného do 31. 12. 2009 [pod bodem 1) výroku] a zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., platného a účinného od 1. 1. 2010 [pod body 2) a 3) výroku].
Obviněný J. P.rovněž vytkl, že mu byly uloženy velmi přísné tresty.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný ani neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (§38 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného J. P., jež směřují proti nepřiměřené přísnosti jemu uloženého trestu, pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit. Lze jen stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu – odnětí svobody, přičemž konkrétní tresty byly vyměřeny v rámci příslušné trestní sazby stanovené v §241 odst. 3 tr. zák. a §185 odst. 3 tr. zákoníku.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. P., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k