ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1276.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1276/2011 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2011 dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 10 To 178/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 4/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 4 T 4/2011, byl obviněný M. K. uznán vinným, že
dne 11. 4. 2010 ve 21.10 hod řídil pod vlivem alkoholu, kdy tohoto měl v krvi nejméně 2,01 g/kg, osobní motorové vozidlo zn. Mitsubishi, po silnici III/10163 v km 11,177 v katastru obce P., okr. K., nejprve jel velmi pomalu, ale následně nedodržoval povolenou rychlost 40 km/hod, poté zrychlil a po silnici delší dobu kličkoval, následně na mokrém, rovném povrchu vozovky dostal s vozidlem smyk, přejel do protisměru a mimo vozovku, kde vozidlo levou zadní částí narazilo do oplocení domu bez čp., majitele společnosti T., s. r. o., IČ, K., P., které poškodilo.
Takto popsaný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvaceti čtyř měsíců.
Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 10 To 178/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu obviněný M. K. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru „rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ .
Obviněný uvedl, že Krajský soud v Praze zamítl podle §256 tr. ř. jeho odvolání, přičemž argumentaci rozvedenou v odůvodnění rozhodnutí na str. 2 a 3 připomněl. Vyslovil nesouhlas s tím, pokud odvolací soud učinil závěr, že skutková zjištění prvostupňového soudu jsou správná a správné je i právní posouzení tohoto jednání jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Namítl, že na skutková zjištění soudy obou stupňů neaplikovaly správnou hmotně právní normu a ani použitá judikatura nemůže v souladu s provedenými důkazy bezpečně potvrdit závěr o jeho vině. Konstatoval, že nezpochybňuje závěry dechové zkoušky ani naměřené množství alkoholu v krvi, od počátku však popírá, že by alkohol pil ještě před dopravní nehodou. Soudu prvního stupně vytkl, že svým rozhodnutím napravoval nedostatky přípravného řízení, kdy mu měla být opakovaně odebrána krev, což se nestalo. Na základě opakovaného odběru by naměřená křivka hladiny alkoholu v krvi byla diametrálně rozdílná v případě, že by alkohol konzumoval před nehodou nebo až po nehodě, jak tvrdil.
Dále obviněný poukázal na skutečnost, že pokud měl dechovou zkouškou naměřen alkohol v krvi, a to postupně 2,17 promile ve 22.10 hod., 1,89 promile ve 22.20 hod. a 2,04 promile ve 22.30 hod., tak toto plně koresponduje s jeho tvrzením, že alkohol pil až po nehodě. Jeho osobou uváděné množství je ve shodě se znaleckými závěry, kdy znalec odpovídal jednoznačně na otázku jaké množství a jaký alkohol by musel řidič vypít, kdyby pil až po dopravní nehodě. V dovolání vyslovil nesouhlas s tím, že by o množství a druhu zkonzumovaného alkoholu hovořil až po odpovědi znalce na shora naznačenou otázku; již dne 13. 12. 2010 uvedl, že vypil půllitr slivovice a několik piv prazdroje. Namítl, že pokud měl bezprostředně po dopravní nehodě uvést, že vypil dvě dvanáctistupňová piva a dvě dcl becherovky, nelze toto tvrzení jako důkaz použít, neboť první procesně použitelnou výpověď učinil až 13. 12. 2010. Poznamenal, že doba resorpce alkoholu je závislá na mnoha faktorech, které blíže zmínil.
Podle obviněného výsledky opakovaných dechových zkoušek vylučují, aby pil alkohol ještě před nehodou, neboť doba resorpce alkoholu ještě neskončila, ale spíše stoupala či kulminovala. Vzhledem k tomu, že se jako účastník dopravní nehody bránil tím, že alkohol požil až po dopravní nehodě, měla mu být obligatorně odebrána krev, a to opakovaně. Dodal, že pokud řidič uvádí, že pil alkohol až po nehodě, je nutné k potvrzení či vyvrácení tvrzení provést opakovaně třikrát po půlhodině odběr vzorku krve, přičemž podle jeho výsledku by měla křivka resorpce alkoholu ještě stále stoupat. V opačném případě by klesala. Pokud policejní orgán opomenul zajistit provedení opakovaného odběru krve ve zdravotnickém zařízení, nemůže jít tato okolnost k jeho tíži. Rovněž žádný z orgánů činných v trestním řízení neučinil dotaz, kdy po nehodě začal alkoholické nápoje požívat. Svou pozornost zaměřily toliko na zjišťování skutečností prokazujících, že měl pít alkohol již před jejím spácháním. Obviněný označil výsledky dokazování okresního soudu za nejednoznačné, neboť z nich není možno vyvodit bezpečný závěr o jeho vině. V podrobnostech konstatoval, že jako přímý důkaz k jeho usvědčení soudům sloužily dvě rozporné výpovědi svědka P. C.. Naproti tomu zdůraznil, že obhajobu, kterou uplatnil, potvrdil i svědek V. K. a znalecký posudek.
Závěrem obviněný zopakoval, že z dokazování Okresního soudu v Kolíně nelze vyvodit bezpečný závěr o jeho vině. Podotkl, že soud při hodnocení důkazů rovněž nepřihlédl k tomu, že dosud nebyl soudně trestán a ve svých x letech požívá dobré pověsti. Konstatoval, že ve skutku lze spatřovat toliko přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2011, č. j. 10 To 178/2011-144, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující. Dále učinil alternativní návrh, aby dovolací soud buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako přestupek podle §22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl. Taktéž požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 24. 8. 2011, č. j. 1 NZO 824/2011-11, uvedl, že Nejvyšší státní zastupitelství se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. K. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vadu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Kolíně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného M. K. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu (vše v podrobnostech na str. 2 až 4 rozsudku prvostupňového soudu). Se skutkovými a právními závěry se v dovoláním napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Praze, jak je zřejmé i z argumentace na str. 2 a 3 rozhodnutí. Současně je dána logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující zjištění, podle něhož obviněný M. K. spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Kolíně (následně i Krajský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. K., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohla ve smyslu znění §265h odst. 3 tr. ř. podat pouze samosoudkyně soudu prvního stupně, která jej ale neučinila. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k