ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1354.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1354/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 dovolání, které podal obviněný G. C. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 13 To 290/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 39/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 2 T 39/2011, byl obviněný G. C. uznán vinným skutky, které byly právně kvalifikovány:
- jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě 1) výroku],
- jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě 2) výroku].
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění, a to na dobu neurčitou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl zabrán 1 ks zavíracího nože délky 24 cm s rukojetí v kombinaci dřevo - kov se zabudovaným otevíracím mechanismem a bodovým osvětlením.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Krajská pobočka pro P., K. P. a Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, H. , M. B., odkázány s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Vůči tomuto rozhodnutí obviněný G. C. podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 13 To 290/2011, byl z podnětu odvolání obviněného podle 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o uloženém trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému G. C. za zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dva přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstaly výroky o vině v napadeném rozsudku nezměněny, uložil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na dobu tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění, a to na dobu pěti let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Výše citovaný rozsudek odvolacího soudu obviněný G. C. napadl prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný konstatoval, že se k jednáním uvedeným v rozsudku okresního soudu nedoznal a svou vinu popřel. Vytkl, že vyšetřovatelem i soudem byly opakovaně zamítnuty jeho návrhy na doplnění dokazování, mimo jiné na rekonstrukci věci a výpověď svědka M. –S. M.. Ten jediný měl u sebe nůž a mohl předmětná zranění poškozeným způsobit, a to na rozdíl od dovolatele, který u sebe prokazatelně nůž neměl. Rovněž nebylo vyhověno jeho žádosti, aby byl podroben testu na detektoru lži. Vše soud odůvodnil způsobem, že shromážděné důkazy shledal za dostačující. Taktéž neuvěřil jeho nevině, ačkoliv nebylo prokázáno, že se uvedeného jednání dopustil; mohl se toliko dopustit přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku tím, že se účastnil předmětné potyčky. Podle obviněného měl za situace, kdy byly značné pochybnosti o jeho vině, soud při rozhodování vycházet ze zásady in dubio pro reo. Namítl, že při svém rozhodování soudy obou stupňů vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, tj. že se dopustil jednání uvedených v rozsudku, v důsledku čehož došlo i k nesprávnému posouzení skutku, respektive jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 23. 8. 2011, č. j. 13 To 290/2011-388, i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 5. 2011, č. j. 2 T 39/2011-313, a to ve výroku o vině a trestu.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 2. 11. 2011, č. j. 1 NZO 1069/2011-8, konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. byla věc projednána v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného G. C. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný G. C. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci zjevně nejedná.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, a to ve spojení s příslušnou částí odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného G. C. a jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny (vše v podrobnostech na str. 3 až 4 rozsudku okresního soudu a na str. 3 a 4 rozsudku krajského soudu). Odvolací soud rovněž na str. 4 a 5 rozhodnutí zdůvodnil, proč nebylo vyhověno návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, z jakých důvodů zrušil výrok prvostupňového soudu o trestu a jakými úvahami se řídil, když nově rozhodl o trestu. Současně je dána logická návaznost mezi v soudním řízení provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
V posuzované trestní věci je tudíž pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný G. C. spáchal předmětné skutky tak, jak jsou popsány v tzv. skutkové větě výroku o vině pod body 1) a 2) v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeny v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ústí nad Orlicí (následně i Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích) učinil právní závěr, že svým jednáním popsaným v rozsudku naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě 1) výroku] a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě 2) výroku].
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného G. C., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k