ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1394.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1394/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. března 2011 dovolání, které podal obviněný D. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 42 To 316/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 230/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 1 T 230/2007, byl obviněný D.H.uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – samonabíjecí pistole Colt 22, ráže .22 Long Rifle, vzor CC5140, se zásobníkem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení střelných zbraní na dobu pěti let.
Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný D. H., v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou a poškození J.H., M. H.a A. H.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 42 To 316/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušen. Podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného D. H.uznal vinným, že:
dne 10. 3. 2007 v době kolem 00.45 hod. v bytě v domě na nám. T. G. M. v B. n. P., okr. Ž.n. S.,
v podnapilém stavu po předchozím zkonzumování blíže nezjištěného množství lihoviny přesně nezjištěným způsobem manipuloval s legálně drženou nabitou samonabíjecí pistolí Colt 22, ráže .22 Long Rifle, vzor CC5140, ze které vystřelil takovým způsobem, že střela zasáhla přítomného P. H., do oblasti přední strany hrudníku, přičemž došlo k průstřelu hrudní kosti, pravé srdeční komory a aorty, v důsledku čehož P. H. na místě zemřel,
čímž jako držitel zbrojního průkazu pro skupiny oprávnění B, E porušil ustanovení §29 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu ve znění pozdějších předpisů.
Takto zjištěný skutek krajský soud právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 a obviněného odsoudil podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s dohledem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – samonabíjecí pistole Colt 22, ráže .22 Long Rifle, vzor CC5140, se zásobníkem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení střelných zbraní na dobu pěti let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- J. H., částku ve výši 240.000,- Kč,
- M. H., částku ve výši 240.000,- Kč,
- J.H., částku ve výši 175.000,- Kč,
- manželům J. a M. H., společně částku ve výši 18.348,- Kč (poznámka: všichni jmenovaní poškození shodně bytem).
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. H., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J.H., a M. H., odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Do rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že dne 10. 3. 2007 došlo k zahájení trestního stíhání pro trestný čin podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a bylo mu sděleno obvinění. Při následném výslechu popřel, že by zranění poškozenému způsobil, neboť v době, kdy došlo k výstřelu, spal. K celé události došlo v uzavřeném bytě, takže zranění poškozeného buď způsobil on, nebo si ho poškozený způsobil sám.
Obviněný pod body 1) až 9) dovolání v podrobnostech poukázal na některé ve věci zajištěné a provedené důkazy. Předně na odborné vyjádření Policie ČR, Kriminalistického ústavu v P. z oboru chemie, odvětví kriminalistická fyzikálně – chemická expertiza ze dne 18. 6. 2007 . S poukazem na vystoupení Ing. L. F. na Semináři forensních balistiků, fyziků a lékařů (dále jen „seminář“), který se konal ve dnech 15. – 16. 4. 2008 v P., namítl, že fyzikálně – chemickou analýzou povýstřelových částic nelze zjistit vzdálenost střelby. Počet zachycených částic povýstřelových zplodin již hodinu po výstřelu při běžné činnosti výrazně klesá a po omytí nebo otření dochází ke ztrátám většiny částic. Odkázal na vystoupení Mgr. T. K. na semináři, že „při detekci části povýstřelových zplodin, když jsou nalezeny částice obsahující jen dva nebo jediný těžký kov (což v tomto případě bylo) , tak tyto nejsou řazeny mezi jednoznačně indikující povýstřelové zplodiny a výsledek této analýzy má výrazně nižší vypovídací schopnost a důkazní hodnotu, protože nikdy nelze vyloučit kontaminaci z jiného zdroje“ [bod 2) dovolání]. V tomto shledal zpochybnění důkazní hodnoty expertizy povýstřelových zplodin, kterou právě jmenovaný v odborném vyjádření provedl. Konstatoval, že v zásobníku bylo osm nábojů zn. Selier Bellot a jeden neznámého výrobce; nábojnice zajištěná na místě činu sice byla zn. Selier Bellot, avšak zmíněná skutečnost svědčí o promíchání střeliva a možnosti použití náboje z jiné výrobní série, a proto zkušební střelba nebyla v rámci odborného vyjádření realizována shodným střelivem. Upozornil, že v odborném vyjádření je uvedeno, že „někdo s vložkou ve vestě manipuloval tak, že předložený stav vesty neodpovídal stavu v okamžiku výstřelu, tzn. že tato vložka tam byla zastrčena opačně“ , což podle jeho názoru výrazně zkresluje celkovou důkazní hodnotu. Jelikož z následného vyšetřovacího pokusu vyplynulo, že poškozený (představovaný figurantem se stejnou délkou paží) mohl držet zbraň proti sobě pod stejným úhlem a ústí její hlavně bylo 50,5 cm od přední části vesty figuranta, tak nebylo vyvráceno, že si zranění mohl poškozený způsobit sám. Dále obviněný vyslovil nesouhlas s tím, pokud se na č. l. 6 odborného vyjádření Policie ČR, Kriminalistického ústavu v P. z oborů kriminalistika, odvětví balistika a chemie, odvětví kriminalistická fyzikálně – chemická expertiza ze dne 5. 11. 2007 tvrdí, že rozptylový obrazec s obsahem olova na přední straně pláště „neprůstřelné“ vesty nevykazuje příznaky nasvědčující předchozí manipulaci. Ze záznamů Policie ČR je totiž zřejmé, že s lícovým dílem vesty musely přijít do kontaktu tři osoby (obviněný, lékař a zdravotník), kteří prováděli resuscitaci. Obviněný se pozastavil nad skutečností, že zkušební výstřely byly provedeny druhově shodnými náboji z pracovní sbírky kriminalistického ústavu a že k manipulaci s nástřely (simulace masáže srdce pět minut) nebyl přizván obhájce, aby mohl posoudit, zda simulace byla dostatečná (z hlediska intenzity a časové délky) s realitou z kritického dne. Vytkl, že obrazec povýstřelových zplodin před simulací masáže srdce je zcela odlišný od obrazce těchto zplodin po této simulaci, a tudíž odmítl názor na č. l. 8 odborného vyjádření, že „při silném tření materiálu se zvýšilo plošné pokrytí povrchu tkaniny, ale charakter, rozměry a viditelnost hlavních částí obrazce zůstaly zachovány“ . Jelikož se zde hovoří výlučně o pokrytí tkaniny olovem, tak podle obviněného přítomnost tohoto samotného kovu nesvědčí o tom [viz bod 2)], že jde o povýstřelové zplodiny. S poukazem na znalecký posudek Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva namítl, že je nutno použít stejné střelivo, musí být známa historie použité zbraně (tj. jakým střelivem a v jakém množství se střílelo, zda byla čištěna, případně uložena). Připomněl diskusní příspěvek Ing. L. F. na semináři, že počet zachycených částic z povýstřelových zplodin rychle klesá. Vyslovil domněnku, že „když byla vesta zkoumána, byl počet povýstřelových zpodin výrazně nižší, a proto se mohla jevit jejich koncentrace nižší, a tudíž odpovídající střelbě z větší vzdálenosti“ . I přesto byl závěr odborného vyjádření pro jeho obhajobu příznivý, neboť dolní mez vzdálenosti střelby 60 cm, při připuštění chybovosti 10 cm, znamenal opět vzdálenost 50 cm. Následně vypracovanému znaleckému posudku Policie ČR, Kriminalistického ústavu v P. z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická balistika a z oboru chemie, odvětví kriminalistická fyzikálně – chemická expertiza ze dne 19. 2. 2009 obviněný vytkl, že nevzal v úvahu zmíněný názor Ing. L. F. na semináři, že počet zachycených částic z povýstřelových zplodin rychle klesá, ačkoli jmenovaný byl jeho spolutvůrcem. V posudku shledal rozpory jednak ohledně úhlu, pod kterým střela vnikla do těla poškozeného, jednak týkající se figuranta (na rozdíl od poškozeného měl vystouplé břicho), což mohlo ovlivnit zjištěnou vzdálenost ústí hlavně zbraně od vesty. Ke zjištěné vzdálenosti ústí hlavně zbraně od vesty v době výstřelu 60 – 80 cm vznesl výhradu, že již nezmiňuje možnou chybovost tohoto určení o 10 cm. Zpochybnil i zjištění uvedené v posudku, že při manipulaci s tkaninou vesty nedochází k odstranění zplodin výstřelu z jejího povrchu. Nesouhlas vznesl k vlivu nečištění zbraně na tvorbu obrazců a ke způsobu, jakým znalci určili průměr ze zkušebních výstřelů z jednotlivých vzdáleností s tím, že nemohlo jít o průměr ze tří výstřelů. Upozornil, že k těmto nesrovnalostem se podrobněji vyjádřil znalecký posudek Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva z oboru střelivo, výbušniny a technické obory ostatní z dubna a srpna 2007, který vypracoval Ing. Z. Štěpánek.
Okolnost, že nábojnice nebyla nalezena na místě činu, lze vysvětlit manipulací s poškozeným (resuscitace, odvoz do nemocnice). Podle mínění obviněného je jediným usvědčujícím důkazem znalecký posudek Policie ČR, Kriminalistického ústavu v P. ze dne 19. 2. 2009, který však shledal jako chybný a zpochybňovaný znaleckými posudky Ing. Z. Štěpánka. Za nedostatek odvolacího soudu označil skutečnost, že když byly na jeho kalhotách, trenýrkách, tílku, obuvi a ponožkách nalezeny stejné povýstřelové zplodiny, které jednoznačně indikují povýstřelové zplodiny vzniklé ze zápalky náboje předmětné pistole a stejné na vestě, obličeji, rukou a dalších částech těla poškozeného P.H., svědčí to o tom, že poškozený i obviněný byli v době zranění v bezprostředním fyzickém kontaktu. Toto konstatování označil za extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněným právním závěrem. Od počátku tvrdil, že v kritický den byl z této pistole střílet, a to mnohokrát. Je proto logické, že na celém jeho těle byly povýstřelové zplodiny. Rovněž odmítl výpověď matky poškozeného, že se jí údajně doznal. Vyslovil názor, že poškození mají snahu za každou cenu získat peníze a vymysleli si i družku poškozeného, aby nárok mohli uplatnit.
Podle obviněného nebyl skutkový děj správně, úplně a bez pochybností zjištěn. Ohledně pachových stop předložil odvolacímu soudu vyjádření Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, oddělení služební kynologie ze dne 14. 1. 2010, kde je uvedeno, že se pachová stopa nemusí udržet na doličném předmětu, když se jedná např. o předmět kovový a dotyčný jej držel krátce. Soud však tento důkaz vyhodnotil v jeho neprospěch s tím, že je jednoznačně prokázáno, že poškozený pistoli v ruce nedržel, když na ní nejsou jeho pachové stopy.
Dále obviněný připomněl, že v rámci dovolacího řízení z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem, neboť dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl v trestním řízení zjištěn a je vyjádřen ve výroku rozsudku (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1332/2008). Namítl, že v trestní věci existuje extrémní rozpor mezi právními závěry soudů obou stupňů a učiněnými, resp. neučiněnými skutkovými zjištěními. Extrémní rozpor shledal v tom, že nebyl v průběhu dokazování vůbec zjištěn tzv. modus operandi, tj. okolnosti, za kterých došlo či mohlo dojít k výstřelu. Dodal, že ačkoliv skutková věta výroku o vině konstatuje, že přesně nezjištěným způsobem manipuloval s legálně drženou nabitou pistolí, průběh dokazování tomu neodpovídá. Převážná část dokazování se zaměřila na jiné otázky (pachové stopy, vzdálenost zbraně při výstřelu od těla poškozeného), mající za cíl vyloučit, že ze zbraně vystřelil sám poškozený. Obviněný vytkl, že nebylo prováděno dokazování ohledně způsobu manipulace se zbraní jeho osobou a jakou manipulací zbraní došlo k výstřelu. Soudy opřely skutkový děj o zdánlivě logické závěry, že pokud v místnosti nikdo jiný než poškozený a obviněný nebyl, a když se podařilo vyloučit, že by ze zbraně vystřelil sám poškozený (ovšem nepřihlédly k výše popsaným výhradám), pak z ní zřejmě nějakou neopatrnou manipulací vystřelil on. Sice zjistily, že v místnosti nikdo třetí nebyl, že se poškozený sám nezastřelil, a že na zbrani i na těle poškozeného jsou pachové stopy obviněného (ale nenasvědčující jeho vině), avšak nezjistily, nýbrž pouze předpokládaly, že ze zbraně vystřelil v důsledku vůbec nezjišťované manipulace. Tato otázka je ale rozhodující pro posouzení subjektivní stránky trestného činu.
Jak obviněný konstatoval, ve výroku o vině ani v odůvodnění rozsudků není uvedeno zjištění, které by vysvětlovalo, jak k výstřelu došlo, zda nemohlo jít o nešťastnou náhodu (pád obviněného po zakopnutí, reflexivní obrana proti hozenému předmětu, leknutí, napadení poškozeným, krátkodobý spánek a nevědomá manipulace se zbraní). Zopakoval, že se domáhá extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními (absentujícími) a učiněnými závěry soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu, který zakládá dovolací důvod. V této spojitosti poukázal na několik rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu. Podle jeho mínění soudy nedodržely požadavek, aby rozpory mezi jednotlivými důkazy byly popsány a logicky i věcně přesvědčivě zdůvodnily, jak se s nimi vypořádaly, z jakých důvodů jedné skupině důkazů uvěřily a druhé nikoli (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/04). Jestliže nelze jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, je třeba při zachování zásady „in dubio pro reo“ zvolit variantu pro obžalovaného nejpříznivější.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to eventuálně v jiném složení senátu. Pro případ, že již bude vykonávat trest odnětí svobody, navrhl, aby bylo rozhodnuto, že se nebere do vazby. Přílohou podání je Sborník prezentací – povýstřelové zplodiny palných zbraní, dvoudenní vědecký seminář forensních balistiků, fyziků a lékařů konaný 15. – 16. 4. 2008.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul dosavadní soudní řízení ve věci i obsah obviněným uplatněných dovolacích námitek.
Státní zástupce připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovoláním lze vytýkat výlučně vady právní, tj. vady, které se týkají právního posouzení skutku nebo spočívají v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V rámci zmíněného dovolacího důvodu (ani jiného) se nelze domáhat změn ve skutkových zjištěních, jež v předchozím řízení soudy učinily, stejně jako namítat neúplnost provedeného dokazování.
Dále státní zástupce přisvědčil obviněnému, že aktuální judikatura připouští určitý průlom do výkladu obsahu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom směru, že rozhodnutí soudu je možno považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Jde o případy, kdy závěry soudů zjevně nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů, tj. skutková zjištění jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem jimi provedeného dokazování, případně skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Podle státního zástupce však výše popsaný extrémní nesoulad nelze v předmětné trestní věci dovodit. Zdůraznil, že oba soudy se zabývaly provedenými důkazy a jejich závěry o vině obviněného nejsou v logickém rozporu s jejich obsahem. Pokud se obviněný domáhá jiného, a to pro něj příznivějšího, způsobu jejich hodnocení, pak s ohledem na skutečnost, že nebyl zjištěn popsaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a právními závěry soudů, nelze jeho námitku „extrémního nesouladu“ považovat za takovou, která by naplňovala deklarovaný dovolací důvod. Státní zástupce konstatoval, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině odvolacího soudu, naplňuje všechny zákonné znaky ustanovení §224 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud jde o v dovolání zpochybňovaný závěr krajského soudu, že poškozený a obviněný byli v době zranění v bezprostředním fyzickém kontaktu, k čemuž soud dospěl na základě shody povýstřelových zplodin na oblečení obviněného a na vestě a těle poškozeného, ve vyjádření upozornil, že nešlo o jediný důkaz svědčící o vině dovolatele, a to ani při připuštění jeho argumentace, že by na základě prokázané shody povýstřelových zplodin mohl být učiněn opačný závěr.
Za relevantní a naplňující deklarovaný dovolací důvod státní zástupce označil námitku o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, když podle obviněného nebylo provedeným dokazováním vyloučeno, že mohlo jít o nešťastnou náhodu (pád obviněného po zakopnutí, reflexivní obranu proti hozenému předmětu, leknutí, napadení poškozeným, krátkodobý spánek a nevědomá manipulace se zbraní apod.). Uvedl, že z hlediska subjektivní stránky se u trestného činu ublížení na zdraví podle §224 tr. zák. vyžaduje nedbalost (vědomá či nevědomá), přičemž připomněl zákonné vymezení ustanovení §5 písm. a), b) tr. zák. Současně dodal, že zavinění z nedbalosti není vyloučeno spoluzaviněním jiné osoby (např. poškozeného) a že mezi zaviněným jednáním pachatele a způsobeným následkem (účinkem) musí být příčinná souvislost. Konstatoval, že již soud prvního stupně dovodil naplnění nedbalostní formy zavinění podle §5 písm. a) tr. zák., neboť obviněný věděl, že manipuluje se zbraní, kdy jeho schopnost k této činnosti byla snížena požitím alkoholických nápojů a současně porušil důležitou povinnost vyplývající z ustanovení §29 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu. Pokud soudy dospěly ke zjištění, že obviněný manipuloval se zbraní způsobem, že z ní vystřelil a usmrtil poškozeného, tak státní zástupce vyslovil souhlas se závěrem, že z jeho strany šlo o jednání zaviněné v nedbalostní formě. Dodal, že kritériem nedbalosti v obou jejích formách je totiž zachování určité míry opatrnosti, která je určována jednak objektivními okolnostmi spojenými se skutkem, a jednak subjektivními dispozicemi konkrétního pachatele při předvídání možnosti způsobení poruchy. Objektivní vymezení míry opatrnosti při manipulaci s nabitou zbraní nepochybně vyžaduje od každého zvýšenou opatrnost, přičemž pokud obviněný měl podle skutkových zjištění se zbraní manipulovat a vystřelit za situace, kdy byl prokazatelně v podnapilém stavu, nelze než konstatovat, že je plně odpovědný za způsobený následek, a to smrt poškozeného. Obviněným příkladmo tvrzené varianty nešťastné náhody nebyly prokázány, když mimo jiné uplatnil obhajobu, že v okamžiku způsobení smrtelného zranění poškozeného spal, a navíc nelze jednoznačně vyloučit, že by i při jejich existenci šlo o takové okolnosti, které by nevylučovaly protiprávnost jeho jednání.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ jiného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného D. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný D. H. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že skutkový děj nebyl správně, úplně a bez pochybností zjištěn. Soudům obou stupňů v podrobnostech vytýká, že vadně hodnotily provedené důkazy (zejména v podání zmiňovaná odborná vyjádření, příslušné znalecké posudky, svědeckou výpověď M. H., matky poškozeného a další důkazy) a nedodržely požadavek, aby rozpory mezi jednotlivými důkazy byly popsány a logicky i věcně bylo zdůvodněno, jak se s nimi vypořádaly. Současně z primárně vytýkaných procesních nedostatků včetně tvrzeného nedodržení zásady „in dubio pro reo“ až následně dovozuje, že v jeho jednání nelze shledat trestný čin. Nutno zdůraznit, že obviněný nenamítá, že předmětný skutek, jímž byl uznán vinným a blíže rozvedený v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Navíc v podstatné části svého dovolání rovněž argumentuje odbornými názory některých osob, jak je zachycuje Sborník prezentací – povýstřelové zplodiny palných zbraní, dvoudenní vědecký seminář forensních balistiků, fyziků a lékařů konaný 15. – 16. 4. 2008, který však nebyl jako důkaz v původním soudním řízení proveden. V tomto směru ani žádná ze stran řízení takový návrh neučinila a obhájce obviněného jej předložil až při podání dovolání (je jeho přílohou). Ke zmíněnému důkazu tudíž nelze vůbec přihlížet, a ani není možné ho považovat za opomenutý důkaz. Dále Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě, je závěrem právním. I v tomto případě však obviněný nespojuje v dovolání tvrzenou absenci zavinění ve svém jednání se skutkovým zjištěním, jak bylo v soudním řízení učiněno.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Obviněný D. H. sice zmíněný rozpor vytýká, vlastně je výlučně podkladem jeho dovolání, avšak v předmětné trestní věci se o takovou situaci nejedná.
Podle tvrzení obviněného D. H., které nezměnil ani při výslechu u hlavního líčení a jež nebylo v rozporu s dalšími důkazy, byli v kritické době v jeho bytě s poškozeným P. H. pouze sami dva. Je tudíž logické, že dokazování před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou bylo mimo jiné zaměřeno především na zjištění, co se kritického dne v tomto bytě skutečně událo, a to zejména, jak došlo k výstřelu z pistole, kterým byl poškozený smrtelně zraněn. Soudu prvního stupně proto nelze oprávněně vytýkat, že v podstatné části zaměřil dokazování na zjištění, zda se mohl či nemohl poškozený sám zastřelit. Lze připomenout, že okresní soud provedl nejen důkazy zajištěné v přípravném řízení a státním zástupcem spolu s obžalobou předložené, případně, které předložil obhájce obviněného. V průběhu soudního řízení byl totiž v důsledku opatření soudu mimo jiné vypracován dne 19. 2. 2009 znalecký posudek Policie ČR, Kriminalistického ústavu v P. z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická balistika a z oboru chemie, odvětví kriminalistická fyzikálně – chemická expertiza (č. l. 314 - 325 spisu), přičemž uvedený ústav již dříve podal ve věci dvě odborná vyjádření (č. l. 125 - 139, 159 - 174 spisu). V rámci provedení tohoto důkazu u hlavního líčení dne 4. 8. 2009 byl vyslechnut jak zástupce Kriminalistického ústavu v P. – plk. Ing. B.P., CSc., tak i Ing. Zdeněk Štěpánek, který vypracoval čtyři znalecké posudky Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva z oboru střelivo, výbušniny a technické obory ostatní (č. l. 151 - 155, 272 - 274, 329 - 331 a 365 - 367 spisu), jež předložila obhajoba. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, a to ve spojení s příslušnou částí podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané (byly ostatně vyjádřeny i v rozsudečném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně), o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného D.H. (zahrnující především jeho tvrzení, že v době výstřelu, kterým byl poškozený P.H. smrtelně zraněn, spal), proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se odvolací soud řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Současně je dána logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
Nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud považuje za potřebné poukázat na ve věci učiněná skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt a tento čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Ustanovení §5 písm. a) tr. zák. zakotvuje, že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí .
Podle §88 odst. 1 tr. zák. platí, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (poznámka: vše trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31.12. 2009).
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu
v Brně, pobočka v Jihlavě (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a blíže rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, vyplývají skutečnosti, které naplňují v jednání obviněného D. H. skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, jímž byl uznán vinným. Toto konstatování je důvodné, neboť obviněný manipuloval v podnapilém stavu přesně nezjištěným způsobem s legálně drženou nabitou samonabíjecí pistolí Colt 22, ráže .22 Long Rifle, vzor CC5140, ze které vystřelil takovým způsobem, že střela zasáhla přítomného poškozeného P. H. a způsobila mu mimořádně závažné zranění (v rozhodnutí blíže specifikované), v důsledku něhož na místě zemřel. Je tudíž dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobeným následkem (účinkem). Současně obviněný porušil ustanovení §29 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. Jako držitel zbrojního průkazu pro skupiny oprávnění B, E byl totiž povinen dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní a jakkoliv s ní manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, což vše podle skutkových zjištění očividně porušil. Tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. V jednání obviněného je naplněn i obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. – zavinění z nedbalosti, v daném případě ve formě nedbalosti vědomé [§5 písm. a) tr. zák.]. Pokud v podnapilém stavu a v přítomnosti poškozeného manipuloval
s nabitou pistolí způsobem, že z ní vystřelil a smrtelně přítomného zranil, tak věděl, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem, kterým je lidské zdraví, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Obviněný nedodržel vyšší míru povinné opatrnosti, jež ohledně manipulace se střelnou zbraní konkrétně zakotvují zmíněná ustanovení zákona č. 119/2002 Sb. Rovněž nedodržel i míru opatrnosti, kterou měl a byl schopen jako držitel zbrojního průkazu v konkrétním případě vynaložit. Byť obviněný trestnou činnost nedoznal, tak na nedbalostní zavinění a jeho formu, bylo již soudem prvního stupně usuzováno ze skutečností, za nichž ke spáchání skutku došlo (viz str. 13 rozsudku).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného D. H., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k