ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1458.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1458/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 dovolání, které podal obviněný Š. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 9 To 358/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 39/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 1 T 39/2011, byl obviněný Š. B. uznán vinným, že
dne 21. 12. 2010 v době mezi 01:20 hod až 01:40 hod. v B., okres K. V., v H. - v prostorách penzionu A. vstoupil do pokoje číslo 5, kde spal oprávněný uživatel pokoje - zaměstnanec restaurace poškozený J. D., který po probuzení obviněného vyzval, aby pokoj opustil, na což obžalovaný reagoval slovy „nebuď drzej nebo ti rozbiju hubu a vymlátím ti všechny zuby“, a po poškozeném požadoval drogu pervitin a finanční hotovost nebo nějaké cennosti, načež po sdělení poškozeného, že žádné peníze nemá, poškozenému odcizil mobilní telefon zn. Sony Ericsson K770i, černé barvy, se slovy „nikam nechoď a zůstaň tady“ zabránil poškozenému v opuštění pokoje a se slovy „koukej to navalit nebo bude zle“ a „koukej navalit nějaký peníze“, prohledal pokoj, přičemž našel bankovku v nominální hodnotě 5,- EURO, dvě mince v nominální hodnotě 2,- EURO a jednu minci v nominální hodnotě 1,- EURO, které odcizil, a z pokoje odešel.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle §173 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost uhradit poškozenému J. D., způsobenou škodu ve výši 2.250,- Kč.
Proti konstatovanému rozhodnutí podali odvolání obviněný Š.B. a v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 9 To 358/2011, byl k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o uloženém trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Š. B. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadl obviněný Š. B. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodl odvolací soud. Popřel, že by zvlášť závažný zločin loupeže spáchal a uvedl, že soud neměl pro závěr o jeho vině dostatek usvědčujících důkazů. Nepopřel, že poškozeného v nočních hodinách dne 21. 12. 2010 navštívil v jeho pokoji v penzionu A., a to za účelem zakoupení drog. Na J.D. jej odkázal P. S., který mu sdělil, že pro případ, že by on nebyl doma, má se obrátit právě na poškozeného. Konstatoval, že v předmětném pokoji nebyl poprvé, ale byl zde již v minulosti s přítelem, rovněž za účelem nákupu drog. Jelikož se s poškozeným znal z předchozích obchodů s drogami, ten neměl důvod se jej obávat a nesvolit ke vstupu do jeho pokoje. Obviněný popřel, že by proti poškozenému použil násilí nebo by mu bezprostředním násilím vyhrožoval. Přiznal, že v pokoji vzal okolo 8 EUR a mobilní telefon; ke zmocnění předmětných věcí však nepoužil násilí ani pohrůžky bezprostředního násilí, poškozený jej sám vyzval, ať si peníze vezme. Co se týká mobilního telefonu, ten si přisvojil způsobem, že ho vzal z poličky spolu s drobnými mincemi, aniž by o tom poškozený věděl. Dodal, že prvostupňový soud považoval skutek, jenž byl popsán v obžalobě, za prokázaný především z výpovědi poškozeného, kterého však měl shledat za nevěrohodného. Je totiž osobou, jež se zabývá prodejem omamných a psychotropních látek. Tuto skutečnost, jež vyplývala z výpovědi obviněného, měl soud prověřit výslechem svědka P. S., avšak provedení tohoto důkazu bylo zamítnuto. Ze žádného dalšího důkazu nevyplývá, že by vůči poškozenému použil násilí či pohrůžky bezprostředního násilí.
Dále obviněný namítl, že pokud byl okresním soudem uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na základě provedených důkazů, jedná se o nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Skutek měl být kvalifikován jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku nebo jako přestupek proti majetku podle §50 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (škoda byla způsobena ve výši 2.250,- Kč, a tudíž nejde o škodu nikoli nepatrnou).
Jelikož byl odvolacím soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, tak podle obviněného se jedná o výši nepřiměřenou, když délka trvání trestu byla zdvojnásobena, aniž by proto existovaly objektivní důvody. Protože výrok o trestu navazuje na nesprávný výrok o vině, je rovněž nesprávný.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 21. 10. 2011, č. j. 1 NZO 1052/2011 - 9 , konstatoval, že Nejvyšší státní zastupitelství se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Š. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Š. B. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V podstatě tvrdí, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a že jeho vina nebyla nepochybně prokázána. V této souvislosti nesouhlasí se svědeckou výpovědí poškozeného J. D. Současně předkládá vlastní verzi události. Rovněž vytýká, že nebyl soudem vyslechnut jím označený svědek. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného Š. B. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny. S těmito závěry se, a to s výjimkou uloženého trestu, ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Plzni, jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku (str. 3 až 6 rozhodnutí). Z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry o vině na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný Š. B. nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Karlových Varech (následně též Krajský soud v Plzni) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřadit ani výtku obviněného Š. B., kterou s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) uplatnil ohledně uloženého trestu.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný ani neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Lze však poznamenat, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl obviněnému uložen přípustný druh trestu – odnětí svobody, a to podle §43 odst. 1 tr. zákoníku trest úhrnný v rámci trestní sazby dané ustanovením §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Š. B., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k