Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2011, sp. zn. 6 Tdo 1475/2010 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1475.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1475.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1475/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 dovolání, které podal obviněný MUDr. A. M. P. , rozený M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 14 To 295/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 41/2006, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. A. M. P. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 T 41/2006, byli obvinění MUDr. A. M. a MUDr. O. E. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byli odsouzeni: - obviněný MUDr. A.M. podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků; podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné porodnické praxe na dobu dvou let; - obviněný MUDr. O.E. podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků; podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné porodnické praxe na dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená nezletilá zastoupená rodiči J. V., a J. V., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obvinění MUDr. A. M. a MUDr. O. E. a v neprospěch obou obviněných státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, bylo rozhodnuto: I. Z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného MUDr. O.E. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné MUDr. A. M. a MUDr. O. E. uznal vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byli odsouzeni: - obviněný MUDr. A. M. podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem; podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu čtyř let; - obviněný MUDr. O. E. podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let; podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená nezletilá zastoupená rodiči J. V., a J.V., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Odvolání obviněného MUDr. A. M.bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný MUDr. O. E. napadl naposledy citované rozhodnutí dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1212/2008, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Ministryně spravedlnosti podala dne 19. 11. 2009 proti výše konstatovanému rozsudku odvolacího soudu stížnost pro porušení zákona, a to jednak ve prospěch obviněného MUDr. A. M. P., (dříve M., který změnil své příjmení), jednak v neprospěch obviněného MUDr. O. E. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 4 Tz 101/2009-I., bylo podle §268 odst. 2 tr. ř. vysloveno, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, byl v neprospěch obviněného MUDr. A.M.P. porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., jakož i v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek v části týkající se jmenovaného obviněného zrušen, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 4 Tz 8/2010, byla podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná v neprospěch obviněného MUDr. O. E. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 14 To 295/2007, byl z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného MUDr. A. M. P. podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 7. 2007, č. j. 1 T 41/2006-598, v části týkající se tohoto obviněného. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný MUDr. A. M. P. je vinen přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento přečin obviněného odsoudil podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu čtyř let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená nezletilá zastoupená rodiči J. V., a J. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Vůči naposledy citovanému rozsudku odvolacího soudu (výrokům o vině a trestu) podal obviněný MUDr. A. M. P. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně v podrobnostech zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení. Obviněný uvedl, že usnesením Policie ČR, Okresního ředitelství SKPV H. B. ze dne 14. 10. 2005, ČTS: ORHB-168/OK-2005, byl spolu s MUDr. O. E. obviněn z trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. v souvislosti s poškozením plodu – novorozence. Při rozhodnutí policie vycházela především ze znaleckého posudku Doc. MUDr. Karla Citterbarta, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie, který ve svých závěrech poukázal na špatný postup obou lékařů, tj. obviněného i spoluobviněného a řadu úkonů označil za postup non lege artis. V průběhu řízení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě obviněný požádal z důvodů svých pochybností o správnosti závěrů výše zmíněného znaleckého posudku o vypracování znaleckého posudku znalce MUDr. PhDr. Pavla Čepického, CSc., který měl k dispozici veškerý důkazní materiál a posudek znalce Doc. MUDr. Karla Citterbarta, CSc., odmítl jako celek. Poukázal na řadu nesprávných závěrů tohoto znalce a uzavřel, že pochybení obviněného nebyla v přímé příčinné souvislosti s poškozením novorozence. Soud prvního stupně se s rozpornými závěry obou znalců vypořádal tak, že k podání revizního znaleckého posudku ustanovil ústav – Masarykovu univerzitu v Brně. Znalci ústavu uzavřeli, že znalecký posudek Doc. MUDr. Karla Citterbarta, CSc., je nutno odmítnout, je odborně sporný a dávají za pravdu závěrům znalce MUDr. PhDr. Pavla Čepického, CSc. Dále obviněný poukázal na rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 T 41/2006, proti kterému podal odvolání, neboť soud přejal do výroku o vině doslovný popis skutku z obžaloby, jež vycházela z odborně nepřijatelných závěrů znalce Doc. MUDr. Karla Citterbarta, CSc. Dodal, že státní zástupce podal odvolání do výroku o trestu. Současně uvedl, jak ohledně jeho osoby bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007. V dovolání obviněný rovněž připomněl výrok rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 4 Tz 101/2009-I., jímž bylo rozhodnuto o stížnosti pro porušení zákona, kterou ministryně spravedlnosti podala v jeho prospěch proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, a jak následně tento soud ve věci rozhodl. Jak obviněný poznamenal, krajský soud doplnil dokazování a v dovoláním napadeném rozsudku vzal za základ skutkových zjištění závěry znaleckého posudku Masarykovy univerzity v Brně. Vypustil část skutkové věty, jež popisovala jeho jednání při vedení porodu v době od 15.20 hod. do okamžiku pořízení patologického záznamu (v rozmezí 22.46 hod. – 23.10 hod.), neboť tento postup nebyl shledán jako non lege artis. Odvolací soud konstatoval, že na základě závěrů znaleckého posudku Masarykovy university neakceptoval obhajobu obviněného v části, kdy odmítl svou trestní odpovědnost za své jednání po 23.10 hod. s poukazem na závěry znaleckého posudku MUDr. PhDr. Pavla Čepického, CSc. V této souvislosti obviněný vytkl, že znalci ústavu opakovaně před soudy obou stupňů potvrdili shodu svých závěrů se závěry jmenovaného znalce. V odst. 12 posudku konstatovali, že zhodnocení porodnického nálezu prim. MUDr. O. E. dne 16. 12. 2004 ve 22.40 hod. a následně provedená opatření je možno považovat již za postup non lege artis. V této době také poškozená K. V. žádala jmenovaného o císařský řez. Obviněný zdůraznil, že poškozenou naposledy gynekologicky vyšetřoval v 21.30 hod. a o následných krocích nebyl informován. Prakticky od svého vyšetření ve 22.40 hod. převzal rodičku do své péče prim. MUDr. O. E., o čemž svědčí natočení CTG na jeho pokyn a následné vyšetření rodičky J. V. porodní asistentkou S. a její telefonická informace jmenovanému a jeho rozhodnutí, že o půlnoci přijde sám rodičku vyšetřit. Protože obviněný nebyl o dalším postupu prim. MUDr. O. E. informován, přišel dne 17. 12. v 00.00 hod. na porodní sál, kde byl informován, že je primář na cestě. Zapsal tedy pouze svou přítomnost do porodopisu v době, kdy již jmenovaný po kontrole dokumentace včetně CTG natočeného v době od 22.46 hod. do 23.10 hod. začal rodičku vyšetřovat. Podotkl, že v této době opětovně žádala rodička prim. MUDr. O. E. o císařský řez, přičemž odkázal na její výpověď. V dovolání obviněný konstatoval, že znalecký posudek ústavu příliš neřešil otázku nadřízenosti a podřízenosti a práv i povinností obou lékařů. Tímto problémem se více zabýval znalec MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc., jehož závěry ústav přijal. Obviněný zdůraznil, že vedoucím lékařem byl prim. MUDr. O. E. a on jediný mohl rozhodnout o ukončení porodu císařským řezem. Poznamenal, že pregnantně je to vysvětleno MUDr. PhDr. Pavlem Čepickým, CSc., v dodatku k jeho znaleckému posudku ze dne 11. 2. 2008 v bodě 11 písm. d). S odkazem na tyto závěry vyslovil nesouhlas s napadeným rozsudkem, který vychází z pravidla o nedělitelné odpovědnosti. Navíc zmíněný závěr není v rozporu se závěry ústavu. U soudu prvního stupně na dotaz, kdo mohl vydat rozhodnutí k operačnímu ukončení porodu a jestli nerozhodnutí ukončit operačně porod prim. MUDr. O.E. byl postup non lege artis, MUDr. Romana Gerychová uvedla, že rozhodnout o ukončení porodu mohl pouze vedoucí služby, tj. jmenovaný primář, a že neukončení porodu císařským řezem byl postup non lege artis. Obviněný opětovně poukázal na závěry znalce MUDr. PhDr. Pavla Čepického, CSc., a znaleckého posudku ústavu – Masarykovy univerzity, zejména na bod 12. Podle obviněného všechny soudy pominuly závěry, které učinil MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc., že „správné rozhodnutí prim. E. v 00.15 hod. mohlo zvrátit výsledek porodu. V té době byl plod živý a lze předpokládat, že v dobrém stavu (žil ještě v 01.30 hod., více než hodinu poté)“ . Upozornil, že tento závěr odsouhlasila i zástupkyně ústavu MUDr. Romana Gerychová při hlavním líčení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě dne 26. 7. 2007. Současně dovodil, že jeho jednání není v příčinné souvislosti s následkem. S poukazem na popsané skutečnosti obviněný konstatoval, že dovolání podává z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2010, č. j. 14 To 295/2007-798, ve výrocích, které napadl, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Samosoudkyně Okresního soudu v Havlíčkově Brodě nechala ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného MUDr. A. M. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný MUDr. A. M. P. uplatňuje výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V dovolání sice argumentuje tím, že v jeho případě není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem, avšak tuto hmotně právní námitku nespojuje se skutkovým stavem, jak byl Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v napadeném rozsudku zjištěn. Obviněný namítá, jak byly v soudním řízení hodnoceny provedené důkazy, a to zejména příslušné znalecké posudky a jaké konečné skutkové závěry z nich byly vyvozeny, přičemž z primárně tvrzených procesních nedostatků dovozuje vadu ve smyslu znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nad rámec podaného dovolání považuje Nejvyšší soud za vhodné stručně poukázat na v soudním řízení učiněná skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry. Příčinná souvislost je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu, mezi které patří též jednání a následek. Příčinný vztah spojuje jednání s následkem. Příčinou je každý jev, bez kterého by jiný jev buď vůbec nenastal anebo nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.). Není rozhodující, jestliže k následku došlo působením více okolností, nejen jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedla další jednání, okolnosti apod. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, pokud však jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez které by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost by se přerušila jen tedy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). V tzv. skutkové větě, jak je popsána ve výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 14 To 295/2007, a rozvedena v jeho odůvodnění, je obviněnému kladeno za vinu, že jako službu konající lékař s I. atestací na gynekologicko - porodnickém oddělení v Nemocnici Havlíčkův Brod, při vedení porodu rodičky J. V., neprovedl ani nenařídil nezbytná vyšetření rodičky a plodu, včetně vyšetření plodu pomocí intrapartálního oxymetru nebo lékařský zákrok, přesto, že kardiotokografický záznam pořízený v době od 22.46 hodin do 23.10 hodin dne 16. 12. 2004 byl patologický a v kontextu s ostatními dosavadními nálezy byla dána indikace k okamžitému ukončení porodu, přičemž kritické zhoršení stavu plodu nastalo minimálně dne 16. 12. 2004 ve 22.46 hodin a okamžité ukončení porodu téhož dne do 23.10 hod. by mohlo zabránit nezvratnému poškození mozku plodu z hypoxie a zamezit vzniku asfyxie, porod provedl přivolaný primář MUDr. O. E. až dne 17. 12. 2004 v 01.27 hodin, kdy kleštěmi porodil těžce asfyktického novorozence, která byla bez známek života předána do péče pediatra, resuscitována, převezena a hospitalizována na oddělení novorozenecké jednotky intenzivní a resuscitační péče Fakultní nemocnice Hradec Králové s vážným poškozením mozku hypoxicko - ischemickým postižením CNS III. stupně, jako následkem perinatální hypoxie při spontánním porodu v souvislosti s nedostatečným zásobením plodu kyslíkem, vyčerpání kompenzačních mechanismů plodu, délkou samotného porodu v trvání 26 hodin a 56 minut, jakož i samotným trváním II. doby porodní v délce minimálně 1 hodiny a 28 minut, tedy v důsledku nesprávného postupu MUDr. A. M. P. při vedení porodu, spočívajícího v bezdůvodném nevyužití dostupných diagnostických metod ke stanovení správné diagnózy, jeho nedostatečné aktivitě při péči o rodičku s komplikovaným průběhem porodu, nerozpoznáním porodnické patologie a podhodnocením celého stavu, čímž porušil ustanovení §55 odst. 1, odst. 2 písm. a) zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších právních předpisů; v současné době nezletilá trpí těžkou mozkovou obrnou, v jejím důsledku těžkou psychomotorickou retardací na úrovni patologického novorozence, spastickou obrnou všech končetin a celého těla včetně absence polykacích a jiných základních reflexů, léky neztišitelnou epilepsií, s křečemi vznikajícími spontánně i po sebemenším podnětu, vyžaduje nepřetržitou náročnou ošetřovatelskou péči, přičemž žádný ze zdravotních problémů dítěte nevznikl až po porodu z plného zdraví, stav jmenované je nevyléčitelný, změny organismu jsou trvalé a nezvratné. Z připomenutých skutkových zjištění, která jsou v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu blíže rozvedena, je podle Nejvyššího soudu evidentní jednak zaviněné (nedbalostní) opomenutí obviněného MUDr. A.M.P. v náležité odborné péči o rodičku J.V. a plod v jejím těle, jednak příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem i účinkem, kterým je zmíněné těžké poškození zdraví u novorozence. Svým jednáním obviněný naplnil všechny zákonné znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Současně je potřebné konstatovat, že přerušení příčinné souvislosti by bylo možno shledat jen v případě, pokud by spoluobviněný MUDr. O. E. jako primář oddělení a vedoucí služby dal zcela jednoznačně najevo, že od obviněného MUDr. A. M. P. – službu konajícího lékaře – zcela přebírá odpovědnost za vedení porodu u rodičky J.V. včetně úkonů, které v této souvislosti měl jako lékař provést. Ze skutkových zjištění však rozhodně nic takového nevyplývá. Pochybení obviněného sice mohlo být následně revidováno primářem MUDr. O. E., jak na tuto okolnost upozornil i znalec MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc., k čemuž však nedošlo. V této spojitosti je nutno zdůraznit, že příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem nebyla přerušena, byť k němu přistoupila další skutečnost (jednání spoluobviněného), která spolupůsobila při vzniku následku, neboť jeho jednání zůstalo takovou skutečností, bez které by k následku nedošlo. Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost (jednání spoluobviněného) působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání obviněného. Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného MUDr. A. M. P., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. března 2011 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:03/31/2011
Spisová značka:6 Tdo 1475/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1475.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Řízení o dovolání
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25