ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1595.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1595/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 dovolání, které podal obviněný F. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 10 To 54/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 253/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 2 T 253/2009, byl obviněný F. M.uznán vinným trestným čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodech 2), 4) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných P. H., J. L. a J. H.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným P. H. a J. L. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Integrované střední škole S. 17.140,-Kč a obviněným J. L. a F. M. společně a nerozdílně 12.905,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J.Č., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Integrovaná střední škola S. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění P. H. a F. M.odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 10 To 54/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný F. M. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Podle jeho názoru neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž připomněl rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci.
Obviněný konstatoval, že byl zadržen policií dne 14. 6. 2009 pro podezření, že se dopustil krádeže a zadržován byl od 14. 6. 2009 až do 16. 6. 2009, kdy byl vozidlem rychlé záchranné služby převezen do Nemocnice v S. Důvodem nebyl zdravotní stav, který by se mu náhle změnil v době zadržení a pobytu v zařízení Policie České republiky, ale zdravotní stav, v němž se nacházel v době zadržení, kdy byl jiným občanem fyzicky napaden s následky poruchy zdraví. V době pobytu v nemocnici, kdy byl upoután na lůžko s diagnózou zlomenina nosních kůstek, zlomenina lícní kosti, zlomenina čelisti a zlomenina zadní části lebky, byl příslušníky Policie České republiky navštíven a vyslechnut jako obviněný a bylo mu předáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro krádež lešenářských trubek.
Dále obviněný uvedl, že jeho zdravotní stav, kdy objektivní lékařské zjištění stanovovalo diagnózu výše popsaných zlomenin, byl popsán v propouštěcí zprávě Nemocnice v S. ze dne 17. 6. 2009, která byla doložena Okresnímu soudu v S. spolu s podáním ze dne 20. 11. 2009. V tomto podání byla namítána nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména, že protokol o výslechu obviněného neobsahoval místo, kde byl sepsán (tedy lůžkové zařízení nemocnice), stav vyslýchaného obviněného, ani vyjádření lékařů k jeho zdravotnímu stavu. Vzhledem k tomu, že opis usnesení o zahájení trestního stíhání byl zřejmě v souladu s ustanovením §160 odst. 2 tr. ř. doručen ve lhůtě 48 hodin státnímu zástupci, musely být tyto skutečnosti zřejmé i jemu. Přesto nedošlo k žádné nápravě v tom směru, že protokol neobsahoval pravdivé údaje o místě a způsobu konání výslechu. Podle obviněného měl a mohl státní zástupce v rámci dozorové činnosti zjistit, v jakém stavu se v době výslechu nacházel, neboť povinností orgánů policie bylo jej informovat o zadržení jeho osoby a následném propuštění do zdravotnického zařízení. Za této situace bylo povinností orgánů činných v trestním řízení, a to konkrétně státního zástupce, ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. ustanovit mu obhájce s ohledem k jeho tělesným vadám (zlomeninám orgánů hlavy), kdy bylo více než pravděpodobné, že jsou zde pochybnosti o způsobilosti se hájit. Ačkoliv od měsíce listopadu 2009 až do doby odvolacího řízení byl soud na tuto okolnost upozorňován (obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít), k nápravě nedošlo.
Jak obviněný vytkl, bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv je to podle zákona nepřípustné, a to s použitím analogie k ustanovení §11 tr. ř. Uvedl, že trestní stíhání bylo vedeno proti osobě, které nebylo řádným způsobem podle §160 tr. ř. sděleno obvinění. Odmítl postoj orgánů činných v trestním řízení při návštěvě jeho osoby v nemocnici dne 17. 6. 2009, neboť protokol o tomto úkonu není veřejnou listinou a nelze mít zato, že pravdivě uvádí skutečnosti v něm uvedené [§55 tr. ř. odst. 1 písm. b), c), e), d) tr. ř.]. V průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že úkon byl prováděn v nemocnici s těžce zraněnou osobou, aniž by o tom byla v protokole zmínka. Obviněný namítl, že z tohoto pohledu není důkaz o tom, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo předáno osobě, která byla v daném okamžiku a čase schopna vnímat význam a dosah tohoto usnesení. Nejméně poté, co na tuto skutečnost byl Okresní soud v Semilech upozorněn, a to později zvoleným obhájcem podáním ze dne 20. 11. 2009 a byla doložena lékařská zpráva (příloha č. 1 zmíněného podání), měl soud zjednat nápravu a zacházet s podanou obžalobou, jako by byla podána bez toho, aniž by jí předcházelo usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání pokračující nejméně po 20. 11. 2009 bylo tudíž nepřípustné.
Ll
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a s ohledem na to, že před soudem probíhalo trestní řízení na základě obžaloby, které nepředcházelo usnesení o zahájení trestního stíhání, zrušil též rozhodnutí soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul dosavadní průběh řízení a obsah obviněným uplatněných námitek. Konstatoval, že obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by však navrhl další postup ve věci. Takto formulovaný petit dovolání označil za neúplný a neodpovídající znění §265f odst. 1 tr. ř. Z hlediska zmiňovaného zákonného ustanovení shledal dovolání za vadné i v tom ohledu, že nevymezuje přesně, kterých výroků se dotýká, ačkoli výslovně vyjádřené námitky směřují pouze proti jednomu ze dvou dílčích výroků o pokračujícím trestném činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák.
Dále státní zástupce upozornil, že námitky shromážděné v dovolání jsou pouhým opakováním argumentace uváděné obviněným v rámci jeho obhajoby jak v řízení před okresním soudem, tak i v podaném odvolání. Podotkl, že oba ve věci činné soudy se těmito námitkami dostatečně zabývaly (str. 6 rozsudku okresního soudu; str. 4 a 5 usnesení odvolacího soudu), vyrovnaly se s nimi zcela zákonným způsobem a k jejich konstatováním vyjádřeným v důvodech rozhodnutí není třeba ničeho dalšího dodávat. Současně zmínil, že na straně obviněného, byť u něho údajně došlo k traumatickému porušení skeletu lebky, zcela zřejmě nedošlo k žádnému vážnějšímu poškození zdraví a již vůbec ne k „těžkému zranění“, jak poněkud nadneseně uvádí. Nasvědčuje tomu skutečnost, že byl hospitalizován jediný den, což odpovídá sotva lehké komoci mozku. Podle státního zástupce takový stav naprosto nebrání účasti obviněného na procesním úkonu, zejména pokud byl výslech po předešlém předání usnesení o zahájení trestního stíhání proveden v nemocničním zařízení a po opakovaném souhlasu lékaře. Z těchto skutečností je evidentní, že zákonná podmínka vyjádřená v §36 odst. 2 tr. ř. naplněna nebyla a řízení proti obviněnému není zatíženo vadou namítanou v dovolání, jež by naplňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
K souběžně deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce poznamenal, že obviněný neuvedl žádné argumenty a nenamítl žádnou konkrétní vadu v aplikaci norem hmotného práva. Taktéž nelze pomíjet ani skutečnost, že dovolací námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatnil již ve své dosavadní obhajobě a bylo na ně zákonným a věcně správným způsobem odpovězeno. Dovolání nelze chápat jako nějaký třetí stupeň trestního řízení či opakovanou možnost odvolání, neboť jde o značně formalizovaný mimořádný opravný prostředek určený ke zjišťování a nápravě specifických, v zákoně přesně vymezených vad meritorních rozhodnutí. Nejvyšší soud není povinen opakovaně přezkoumávat rozhodnutí soudu druhého stupně na podkladě týchž námitek, s nimiž se v řízení o řádném opravném prostředku správně a úplně vypořádal odvolací soud.
Závěrem vyjádření státní zástupce konstatoval, že v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně neshledal žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného F. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Byť podání vykazuje určité formální nedostatky, na které upozorňuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, tak rozhodně nejde o nedostatky takového charakteru, aby o mimořádném opravném prostředku nemohlo být rozhodnuto.
Podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dopadá nejen na případy porušení ustanovení o nutné obhajobě (§36 a §36a tr. ř.), ale i na případy, kdy obviněný sice zvoleného nebo soudem ustanoveného obhájce má, avšak orgány činné v trestním řízení neplní zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil.
Obviněný F. M. v podrobnostech vytýká, že s ohledem na jeho zdravotní stav v době zadržení Policií České republiky a následném pobytu v nemocnici nebyl schopen se sám hájit. Proto měl mít již v přípravném řízení ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. ustanoveného obhájce. Z toho dovozuje, že byl trestně stíhán, ačkoli to podle zákona bylo nepřípustné, neboť nebylo řádným způsobem zahájeno trestní stíhání. Uvedené tvrzení obsahově uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. naplňuje. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda trestní řízení je zatíženo namítanými procesními vadami.
Podle §36 odst. 2 tr. ř. platí, že obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
Lze připomenout, že F. M. byl podle §76 odst. 1 tr. ř. zadržen příslušníky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, územním odborem vnější služby S., jak vyplývá z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 14. 6. 2009, č. j. KRPL-7211-6/TČ-2009-041114. Ze záznamu učiněného v tomto protokolu plyne, že byl od 15. 6. 2010 umístěn v policejní cele u ÚO VS S. a při jeho převzetí nebyly u něj shledány zřejmé známky nemoci, zranění, požití alkoholu nebo drog (č. l. 10 spisu). Do protokolu o výslechu osoby podezřelé ve smyslu §76 odst. 3 tr. ř. ze dne 15. 6. 2009 k dotazu ohledně svého zdravotního stavu zadržený uvedl, že má chronickou žloutenku typu C a dále problém s hlasivkami, kde má nález a příští týden ve čtvrtek má nastoupit hospitalizaci. Jiné problémy neuvedl s tím, že v případě potřeby je schopen vykonávat veřejně prospěšné práce (č. l. 13 spisu). Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, územní odbor SKPV, oddělení obecné kriminality S. ze dne 16. 6. 2009, č. j. KRPL-7211-36/TČ-2009-041171, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání mimo dalších osob i obviněného F. M. pro trestný čin krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. (č. l. 1 – 2 spisu). Toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 16. 6. 2009 (č. l. 2 spisu) před jeho výslechem (č. l. 22 – 24 spisu), který byl zahájen téhož dne ve 14.10 hod. Před započetím výslechu byl obviněný řádně poučen podle ustanovení trestního řádu včetně práva zvolit si obhájce a radit se s ním, přičemž této možnosti nevyužil. Ke své osobě se vyjádřil tak, že je výslechu schopen (č. l. 24 spisu). Poté souvisle vylíčil své vyjádření ke skutku, pro který mu bylo obvinění sděleno a protokol jako správný podepsal dne 16. 6. 2009 v 15.25 hod. (č. l. 25 spisu; poznámka: v tomto odstavci je odkazováno na trestní spis ve věci Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 256/2009, jež byla usnesením téhož soudu ze dne 14. 10. 2009 podle §23 odst. 3 tr. ř. spojena s trestní věcí sp. zn. 2 T 253/2009 a pod touto spisovou značkou byla nadále vedena).
Dále je potřebné poukázat na obsah výpovědí svědků M.L. a D. M., příslušníků Policie České republiky, učiněné při hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Semilech dne 25. 11. 2009. Svědek M. L. mimo jiné vypověděl, že byl kolegou B. požádán, aby doručil usnesení o zahájení trestního řízení F. M., který byl jako zadržená osoba hospitalizován v Nemocnici v S. Od nemocničního personálu zjistil, kdo je ošetřujícím lékařem zadrženého. Lékaře neznal, dnes si už jméno nepamatuje, byl to mladší doktor. Po dotazu na zdravotní stav F. M., zda mu může doručit uvedené usnesení a zda je eventuálně schopen dalšího výslechu, lékař mu sdělil, že ano. Na pokoji předal jmenovanému usnesení o zahájení trestního stíhání a určitě si je nechal podepsat. Svědek rovněž konstatoval: „S M. jsem mluvil, zda je schopen výslechu, že bych ho za hodinu přijel vyslechnout, on říkal, že ano. Zhruba po hodině jsem se vrátil znovu do nemocnice, opět jsem hovořil s ošetřujícím lékařem, ten mi potvrdil, že výslech M. je možný.“ Podle názoru svědka byl obviněný po psychické stránce v pořádku, při výslechu vylíčil celou věc sám, pokud bylo třeba, byla mu položena i doplňující otázka. Sepsaný protokol si přečetl . V nemocnici byl s kolegou (vše na č. l. 277 spisu). Svědek D. M., příslušník Policie České republiky, mimo jiné vypověděl, že když šli s M. L. provést výslech F.M., tak se stavili u zdravotnického personálu s tím, zda mohou za obviněným. Podle jeho názoru byl obviněný jak fyzicky, tak psychicky v pořádku. Při výslechu se k věci normálně vyjádřil, po výslechu si protokol přečetl a sám ho podepsal. Po dobu výslechu byl obviněný na lůžku a také zde podepisoval protokol (vše na č. l. 278 spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 253/2009).
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze akceptovat tvrzení obviněného F. M., že s poukazem na utrpěné poranění musel mít ve smyslu ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. obhájce, tj. že vzhledem k jeho tělesným nebo duševním vadám byly pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit. V této souvislosti soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí v podrobnostech poukázaly na výše zmíněné svědecké výpovědi příslušníků Policie České republiky M.L. a D. M., z nichž je zřejmé, že výslech obviněného byl proveden po konzultaci s lékařem, přičemž i subjektivně se jim jevil jako osoba evidentně schopná výslechu. Okresní soud v Semilech rovněž upozornil, že z obviněným předložené lékařské zprávy nevyplývá, že by jeho osobě byla, a to kromě léků, které běžně užívá na své nemoci, podávána i sedativa (str. 6 rozsudku). Krajský soud v Hradci Králové důvodně uzavřel: „Není pravdou, že by bylo porušeno právo obžalovaného na obhajobu a že bylo zahájeno trestní stíhání contra legem (nezákonně)“ (str. 5 usnesení).
Námitku obviněného F.M. ohledně nedodržení ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., kterou s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. formálně relevantně uplatnil, Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou. Nelze se ztotožnit s obviněným vysloveným názorem, že trestní stíhání jeho osoby bylo nepřípustné.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/07). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněný F. M. neuvedl v dovolání žádné argumenty ohledně nesprávné právní kvalifikace dílčích skutků, jimiž byl uznán vinným, a ani nevznesl žádnou konkrétní výhradu, že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Lze se toliko domnívat, že nesprávnost výroku o vině dovodil z jeho osobou tvrzených procesních vad, které však nebyly, jak bylo výše zdůvodněno, akceptovány. Proto ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo ani formálně relevantně uplatněno.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
6 Tdo 1595/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 dovolání, které podal obviněný F. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 10 To 54/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 253/2009, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 2 T 253/2009, byl obviněný F. M.uznán vinným trestným čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodech 2), 4) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných P. H., J. L. a J. H.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným P. H. a J. L. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Integrované střední škole S. 17.140,-Kč a obviněným J. L. a F. M. společně a nerozdílně 12.905,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J.Č., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Integrovaná střední škola S. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění P. H. a F. M.odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 10 To 54/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný F. M. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Podle jeho názoru neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž připomněl rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci.
Obviněný konstatoval, že byl zadržen policií dne 14. 6. 2009 pro podezření, že se dopustil krádeže a zadržován byl od 14. 6. 2009 až do 16. 6. 2009, kdy byl vozidlem rychlé záchranné služby převezen do Nemocnice v S. Důvodem nebyl zdravotní stav, který by se mu náhle změnil v době zadržení a pobytu v zařízení Policie České republiky, ale zdravotní stav, v němž se nacházel v době zadržení, kdy byl jiným občanem fyzicky napaden s následky poruchy zdraví. V době pobytu v nemocnici, kdy byl upoután na lůžko s diagnózou zlomenina nosních kůstek, zlomenina lícní kosti, zlomenina čelisti a zlomenina zadní části lebky, byl příslušníky Policie České republiky navštíven a vyslechnut jako obviněný a bylo mu předáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro krádež lešenářských trubek.
Dále obviněný uvedl, že jeho zdravotní stav, kdy objektivní lékařské zjištění stanovovalo diagnózu výše popsaných zlomenin, byl popsán v propouštěcí zprávě Nemocnice v S. ze dne 17. 6. 2009, která byla doložena Okresnímu soudu v S. spolu s podáním ze dne 20. 11. 2009. V tomto podání byla namítána nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména, že protokol o výslechu obviněného neobsahoval místo, kde byl sepsán (tedy lůžkové zařízení nemocnice), stav vyslýchaného obviněného, ani vyjádření lékařů k jeho zdravotnímu stavu. Vzhledem k tomu, že opis usnesení o zahájení trestního stíhání byl zřejmě v souladu s ustanovením §160 odst. 2 tr. ř. doručen ve lhůtě 48 hodin státnímu zástupci, musely být tyto skutečnosti zřejmé i jemu. Přesto nedošlo k žádné nápravě v tom směru, že protokol neobsahoval pravdivé údaje o místě a způsobu konání výslechu. Podle obviněného měl a mohl státní zástupce v rámci dozorové činnosti zjistit, v jakém stavu se v době výslechu nacházel, neboť povinností orgánů policie bylo jej informovat o zadržení jeho osoby a následném propuštění do zdravotnického zařízení. Za této situace bylo povinností orgánů činných v trestním řízení, a to konkrétně státního zástupce, ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. ustanovit mu obhájce s ohledem k jeho tělesným vadám (zlomeninám orgánů hlavy), kdy bylo více než pravděpodobné, že jsou zde pochybnosti o způsobilosti se hájit. Ačkoliv od měsíce listopadu 2009 až do doby odvolacího řízení byl soud na tuto okolnost upozorňován (obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít), k nápravě nedošlo.
Jak obviněný vytkl, bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv je to podle zákona nepřípustné, a to s použitím analogie k ustanovení §11 tr. ř. Uvedl, že trestní stíhání bylo vedeno proti osobě, které nebylo řádným způsobem podle §160 tr. ř. sděleno obvinění. Odmítl postoj orgánů činných v trestním řízení při návštěvě jeho osoby v nemocnici dne 17. 6. 2009, neboť protokol o tomto úkonu není veřejnou listinou a nelze mít zato, že pravdivě uvádí skutečnosti v něm uvedené [§55 tr. ř. odst. 1 písm. b), c), e), d) tr. ř.]. V průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že úkon byl prováděn v nemocnici s těžce zraněnou osobou, aniž by o tom byla v protokole zmínka. Obviněný namítl, že z tohoto pohledu není důkaz o tom, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo předáno osobě, která byla v daném okamžiku a čase schopna vnímat význam a dosah tohoto usnesení. Nejméně poté, co na tuto skutečnost byl Okresní soud v Semilech upozorněn, a to později zvoleným obhájcem podáním ze dne 20. 11. 2009 a byla doložena lékařská zpráva (příloha č. 1 zmíněného podání), měl soud zjednat nápravu a zacházet s podanou obžalobou, jako by byla podána bez toho, aniž by jí předcházelo usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání pokračující nejméně po 20. 11. 2009 bylo tudíž nepřípustné.
Ll
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a s ohledem na to, že před soudem probíhalo trestní řízení na základě obžaloby, které nepředcházelo usnesení o zahájení trestního stíhání, zrušil též rozhodnutí soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul dosavadní průběh řízení a obsah obviněným uplatněných námitek. Konstatoval, že obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by však navrhl další postup ve věci. Takto formulovaný petit dovolání označil za neúplný a neodpovídající znění §265f odst. 1 tr. ř. Z hlediska zmiňovaného zákonného ustanovení shledal dovolání za vadné i v tom ohledu, že nevymezuje přesně, kterých výroků se dotýká, ačkoli výslovně vyjádřené námitky směřují pouze proti jednomu ze dvou dílčích výroků o pokračujícím trestném činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák.
Dále státní zástupce upozornil, že námitky shromážděné v dovolání jsou pouhým opakováním argumentace uváděné obviněným v rámci jeho obhajoby jak v řízení před okresním soudem, tak i v podaném odvolání. Podotkl, že oba ve věci činné soudy se těmito námitkami dostatečně zabývaly (str. 6 rozsudku okresního soudu; str. 4 a 5 usnesení odvolacího soudu), vyrovnaly se s nimi zcela zákonným způsobem a k jejich konstatováním vyjádřeným v důvodech rozhodnutí není třeba ničeho dalšího dodávat. Současně zmínil, že na straně obviněného, byť u něho údajně došlo k traumatickému porušení skeletu lebky, zcela zřejmě nedošlo k žádnému vážnějšímu poškození zdraví a již vůbec ne k „těžkému zranění“, jak poněkud nadneseně uvádí. Nasvědčuje tomu skutečnost, že byl hospitalizován jediný den, což odpovídá sotva lehké komoci mozku. Podle státního zástupce takový stav naprosto nebrání účasti obviněného na procesním úkonu, zejména pokud byl výslech po předešlém předání usnesení o zahájení trestního stíhání proveden v nemocničním zařízení a po opakovaném souhlasu lékaře. Z těchto skutečností je evidentní, že zákonná podmínka vyjádřená v §36 odst. 2 tr. ř. naplněna nebyla a řízení proti obviněnému není zatíženo vadou namítanou v dovolání, jež by naplňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
K souběžně deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce poznamenal, že obviněný neuvedl žádné argumenty a nenamítl žádnou konkrétní vadu v aplikaci norem hmotného práva. Taktéž nelze pomíjet ani skutečnost, že dovolací námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatnil již ve své dosavadní obhajobě a bylo na ně zákonným a věcně správným způsobem odpovězeno. Dovolání nelze chápat jako nějaký třetí stupeň trestního řízení či opakovanou možnost odvolání, neboť jde o značně formalizovaný mimořádný opravný prostředek určený ke zjišťování a nápravě specifických, v zákoně přesně vymezených vad meritorních rozhodnutí. Nejvyšší soud není povinen opakovaně přezkoumávat rozhodnutí soudu druhého stupně na podkladě týchž námitek, s nimiž se v řízení o řádném opravném prostředku správně a úplně vypořádal odvolací soud.
Závěrem vyjádření státní zástupce konstatoval, že v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně neshledal žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného F. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Byť podání vykazuje určité formální nedostatky, na které upozorňuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, tak rozhodně nejde o nedostatky takového charakteru, aby o mimořádném opravném prostředku nemohlo být rozhodnuto.
Podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dopadá nejen na případy porušení ustanovení o nutné obhajobě (§36 a §36a tr. ř.), ale i na případy, kdy obviněný sice zvoleného nebo soudem ustanoveného obhájce má, avšak orgány činné v trestním řízení neplní zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil.
Obviněný F. M. v podrobnostech vytýká, že s ohledem na jeho zdravotní stav v době zadržení Policií České republiky a následném pobytu v nemocnici nebyl schopen se sám hájit. Proto měl mít již v přípravném řízení ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. ustanoveného obhájce. Z toho dovozuje, že byl trestně stíhán, ačkoli to podle zákona bylo nepřípustné, neboť nebylo řádným způsobem zahájeno trestní stíhání. Uvedené tvrzení obsahově uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. naplňuje. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda trestní řízení je zatíženo namítanými procesními vadami.
Podle §36 odst. 2 tr. ř. platí, že obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
Lze připomenout, že F. M. byl podle §76 odst. 1 tr. ř. zadržen příslušníky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, územním odborem vnější služby S., jak vyplývá z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 14. 6. 2009, č. j. KRPL-7211-6/TČ-2009-041114. Ze záznamu učiněného v tomto protokolu plyne, že byl od 15. 6. 2010 umístěn v policejní cele u ÚO VS S. a při jeho převzetí nebyly u něj shledány zřejmé známky nemoci, zranění, požití alkoholu nebo drog (č. l. 10 spisu). Do protokolu o výslechu osoby podezřelé ve smyslu §76 odst. 3 tr. ř. ze dne 15. 6. 2009 k dotazu ohledně svého zdravotního stavu zadržený uvedl, že má chronickou žloutenku typu C a dále problém s hlasivkami, kde má nález a příští týden ve čtvrtek má nastoupit hospitalizaci. Jiné problémy neuvedl s tím, že v případě potřeby je schopen vykonávat veřejně prospěšné práce (č. l. 13 spisu). Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, územní odbor SKPV, oddělení obecné kriminality S. ze dne 16. 6. 2009, č. j. KRPL-7211-36/TČ-2009-041171, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání mimo dalších osob i obviněného F. M. pro trestný čin krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. (č. l. 1 – 2 spisu). Toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 16. 6. 2009 (č. l. 2 spisu) před jeho výslechem (č. l. 22 – 24 spisu), který byl zahájen téhož dne ve 14.10 hod. Před započetím výslechu byl obviněný řádně poučen podle ustanovení trestního řádu včetně práva zvolit si obhájce a radit se s ním, přičemž této možnosti nevyužil. Ke své osobě se vyjádřil tak, že je výslechu schopen (č. l. 24 spisu). Poté souvisle vylíčil své vyjádření ke skutku, pro který mu bylo obvinění sděleno a protokol jako správný podepsal dne 16. 6. 2009 v 15.25 hod. (č. l. 25 spisu; poznámka: v tomto odstavci je odkazováno na trestní spis ve věci Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 256/2009, jež byla usnesením téhož soudu ze dne 14. 10. 2009 podle §23 odst. 3 tr. ř. spojena s trestní věcí sp. zn. 2 T 253/2009 a pod touto spisovou značkou byla nadále vedena).
Dále je potřebné poukázat na obsah výpovědí svědků M.L. a D. M., příslušníků Policie České republiky, učiněné při hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Semilech dne 25. 11. 2009. Svědek M. L. mimo jiné vypověděl, že byl kolegou B. požádán, aby doručil usnesení o zahájení trestního řízení F. M., který byl jako zadržená osoba hospitalizován v Nemocnici v S. Od nemocničního personálu zjistil, kdo je ošetřujícím lékařem zadrženého. Lékaře neznal, dnes si už jméno nepamatuje, byl to mladší doktor. Po dotazu na zdravotní stav F. M., zda mu může doručit uvedené usnesení a zda je eventuálně schopen dalšího výslechu, lékař mu sdělil, že ano. Na pokoji předal jmenovanému usnesení o zahájení trestního stíhání a určitě si je nechal podepsat. Svědek rovněž konstatoval: „S M. jsem mluvil, zda je schopen výslechu, že bych ho za hodinu přijel vyslechnout, on říkal, že ano. Zhruba po hodině jsem se vrátil znovu do nemocnice, opět jsem hovořil s ošetřujícím lékařem, ten mi potvrdil, že výslech M. je možný.“ Podle názoru svědka byl obviněný po psychické stránce v pořádku, při výslechu vylíčil celou věc sám, pokud bylo třeba, byla mu položena i doplňující otázka. Sepsaný protokol si přečetl . V nemocnici byl s kolegou (vše na č. l. 277 spisu). Svědek D. M., příslušník Policie České republiky, mimo jiné vypověděl, že když šli s M. L. provést výslech F.M., tak se stavili u zdravotnického personálu s tím, zda mohou za obviněným. Podle jeho názoru byl obviněný jak fyzicky, tak psychicky v pořádku. Při výslechu se k věci normálně vyjádřil, po výslechu si protokol přečetl a sám ho podepsal. Po dobu výslechu byl obviněný na lůžku a také zde podepisoval protokol (vše na č. l. 278 spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 253/2009).
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze akceptovat tvrzení obviněného F. M., že s poukazem na utrpěné poranění musel mít ve smyslu ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. obhájce, tj. že vzhledem k jeho tělesným nebo duševním vadám byly pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit. V této souvislosti soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí v podrobnostech poukázaly na výše zmíněné svědecké výpovědi příslušníků Policie České republiky M.L. a D. M., z nichž je zřejmé, že výslech obviněného byl proveden po konzultaci s lékařem, přičemž i subjektivně se jim jevil jako osoba evidentně schopná výslechu. Okresní soud v Semilech rovněž upozornil, že z obviněným předložené lékařské zprávy nevyplývá, že by jeho osobě byla, a to kromě léků, které běžně užívá na své nemoci, podávána i sedativa (str. 6 rozsudku). Krajský soud v Hradci Králové důvodně uzavřel: „Není pravdou, že by bylo porušeno právo obžalovaného na obhajobu a že bylo zahájeno trestní stíhání contra legem (nezákonně)“ (str. 5 usnesení).
Námitku obviněného F.M. ohledně nedodržení ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., kterou s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. formálně relevantně uplatnil, Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou. Nelze se ztotožnit s obviněným vysloveným názorem, že trestní stíhání jeho osoby bylo nepřípustné.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/07). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněný F. M. neuvedl v dovolání žádné argumenty ohledně nesprávné právní kvalifikace dílčích skutků, jimiž byl uznán vinným, a ani nevznesl žádnou konkrétní výhradu, že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Lze se toliko domnívat, že nesprávnost výroku o vině dovodil z jeho osobou tvrzených procesních vad, které však nebyly, jak bylo výše zdůvodněno, akceptovány. Proto ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo ani formálně relevantně uplatněno.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k