ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.189.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 189/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 dovolání, které podal obviněný A. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 1/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 3 T 1/2010, byl obviněný A. Š. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to nože s délkou čepele 11,5 cm, zajištěného dne 20. 10. 2009 při ohledání místa činu (poznámka: ve výrocích o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, na účet Krajské pobočky pro P. kraj, Územní pracoviště P., na náhradě škody částku ve výši 9.441,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 22. 4. 2010 do 30. 6. 2010, a dále v každém kalendářním pololetí ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a zvýšené o sedm procentních bodů do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená právnická osoba odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch krajský státní zástupce v Plzni.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání krajského státního zástupce napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného A. Š. uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Pro výkon trestu obviněného zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci, a to vystřelovacího nože zn. Stainless s délkou čepele 11,5 cm, zajištěného dne 20. 10. 2009 při ohledání místa činu (poznámka: ve výrocích o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, na účet Krajské pobočky pro P. kraj, Územní pracoviště P., na náhradě škody částku ve výši 9.441,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 22. 4. 2010 do 30. 6. 2010, a dále v každém kalendářním pololetí ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a zvýšené o sedm procentních bodů, až do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená právnická osoba odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného A. Š. zamítnuto.
Vůči rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to výrokům o vině i trestu, podal obviněný A. Š. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když zjištěný skutkový stav neodpovídá užité právní kvalifikaci.
Obviněný konstatoval, že jeho jednání bylo soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikováno jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, neboť měl být aplikován trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, jehož použití by bylo pro něj příznivější. Uvedl, že skutkové okolnosti i závěry znalců svědčí o tom, že jednal v silném rozrušení ze zmatku, což je jedním ze znaků privilegované skutkové podstaty, ať už u trestného činu vraždy nebo ublížení na zdraví. Vyslovil přesvědčení, že soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy včetně závěrů znalců z oboru psychiatrie a psychologie nesprávně a účelově tak, aby aplikaci privilegovaných skutkových podstat vyloučily. Připustil, že bylo problematické přesné zjištění skutkového děje, zejména situace v baru K., která předcházela jeho útoku, a to jednak s ohledem na stav svědků, kteří téměř všichni byli pod vlivem alkoholu, a jednak, že většina svědků do skutkového děje zasahovala. Vyslovil nesouhlas s hodnocením svědeckých výpovědí soudy, neboť bylo třeba objasnit, jaká byla atmosféra v baru bezprostředně před napadením poškozeného, zejména, zda nastala taková situace, která mohla u dovolatele vyvolat pocity strachu, o kterých vypověděl ve svých tvrzeních. Z výpovědí svědků plyne, že se v průběhu celého večera nechoval před útokem agresivně; naopak byl napadán ze strany hostů baru a byl od nich hrubě urážen pro svoji sexuální orientaci. Byl jimi opakovaně vykazován, fyzicky vyhazován, celý večer urážen a bylo na něj i fyzicky útočeno. Byl sražen z barové stoličky, tahán za vlasy a z vlasů mu byla stržena gumička. Podle obviněného soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku záměrně devalvoval intenzitu výhrůžek a násilí užitého vůči němu osobami přítomnými v baru K. Vytkl argumentaci v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že na jeho adresu padla pouze ojedinělá výhrůžka zmiňovaná svědkem P. R. a že k fyzickému násilí vůči němu vůbec nedošlo.
Dále obviněný uvedl, že o výhrůžkách a násilném chování proti němu mluvili všichni svědci, zejména J.Š., R. K., M. H., R. K., J.P., M. K., jejichž tvrzení blíže připomněl. Z nich plyne, že v baru K. panovala velmi napjatá atmosféra negativně zaměřená na jeho osobu, která u něj mohla vyvolat velmi silné emoce, a to i vzhledem k jeho charakterovým vlastnostem a ke stavu komplikované opilosti, ve kterém se v té době nacházel. Pro náležité zhodnocení věci obviněný označil za stěžejní posouzení svého subjektivního vnímání, tj. skutečnost, jak na něj působila atmosféra v baru, což lze dovodit zejména z jeho výpovědí a podpůrně ze znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie. Poznamenal, že o pocitu strachu shodně vypověděl v přípravném řízení i u hlavního líčení, přičemž rozsudkem zdůrazňované rozpory v jeho postupně učiněných výpovědích, jež se týkají významu slova výhrůžky a nadávky, označil za irelevantní, a to i v souvislosti s tím, že o výhrůžkách a násilném jednání vůči němu hovoří i všichni svědci. Dodal, že znalec z oboru psychologie jej označil za pravdomluvného, když „…nebylo psychologicky prokázáno, že by vykazoval tendence k účelovému zkreslování poskytnutých informací, k blokování údajů ve svůj prospěch…“ . Obviněný upozornil, že znalci z oboru psychiatrie a psychologie se vyjádřili i k jeho stavu bezprostředně před napadením poškozeného, přičemž jejich závěry označil jako jednoznačné a přesvědčivé. Znalci dospěli k závěru, že se v době spáchání činu nacházel ve stavu komplikované opilosti, která byla důvodem jeho nepřiměřené reakce. Shledali, že není osobou agresivní a neprojevilo se, že by měl snížený práh pro spuštění fyzicky útočného jednání v zátěžových situacích, přímá agrese není pro něho typická ve střízlivém stavu ani ve stavu prosté opilosti. Agresi na taktilní dotyk způsobila v inkriminované době komplikovaná opilost. Motivace tudíž nevyvěrala z rysů osobnosti, které se u něho manifestují ve střízlivém stavu nebo v prosté opilosti. Pohnutky pramenily z abnormálního průběhu alkoholové opojenosti (z komplikované opilosti), v níž jednal zcela neadekvátně podnětu ve stavu snížené jasnosti vědomí, s prožívanou obavou z potenciálního napadení své osoby.
S odkazem na popsané skutečnosti obviněný vyslovil nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily závěry znaleckých posudků při posuzování subjektivní stránky činu. Nebylo prokázáno, že by měl se stavem komplikované opilosti předchozí zkušenost. Podle znalkyně z oboru psychiatrie nebylo dovoditelné, že by se již ve stavu komplikované opilosti někdy nacházel. Pokud soud argumentoval tím, že obviněný připustil v rámci rozhodování soudce o vazbě, že „stav, v němž se nacházel v rozhodné době, se u něho v souvislosti s požitým alkoholem dostavil opakovaně i v předchozí době“ , tak se jednalo o velmi nepřesnou citaci jeho vyjádření, kdy toliko obecně popisoval své předchozí zkušenosti s alkoholem; vyjádření se rozhodně nevztahovalo ke stavům obdobným jako při spáchání činu, ale k prosté opilosti. Nemohl si být vědom toho, že požití alkoholu může vyvolat u něj stav komplikované opilosti a předvídat, že se po požití alkoholu bude chovat zcela v rozporu se svou osobností, tj. agresivně a nemohl předvídat ani nepřiměřené reakce. Jeho jednání nemůže být právně kvalifikováno jako trestný čin, jímž byl uznán vinným. Odmítnutí návrhů obhajoby, které se týkaly právní kvalifikace (putativní nutná obrana, absence úmyslu usmrtit poškozeného, aplikace privilegovaných skutkových podstat), nebylo řádným způsobem odůvodněno.
Jak obviněný uvedl, oba soudy se podrobně zabývaly důvody, proč nebylo namístě užití privilegované skutkové podstaty podle §141 tr. zákoníku. K tomuto závěru je vedla absence tzv. omluvitelných hnutí mysli na straně obviněného, kterým má citované zákonné ustanovení na mysli strach, úlek nebo zmatek, a která pocházejí z polehčujících a pochopitelných duševních stavů pachatele. I když jde o otázku právní, jejíž zodpovězení přísluší soudu, je pro posouzení, zda pachatel jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, rozhodujícím podkladem posudek znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Ze závěrů znaleckých posudků vyplývá, že jednal ze strachu z potenciálního napadení. Znalec – psycholog PhDr. Jiří Jelen u soudu uvedl, že obviněný prožíval strach a úzkost. Jeho stav popsal jako typickou panickou reakci, přičemž uvedl, že v psychologické terminologii je tento výraz adekvátní pojmu zmatek. S ohledem na názory znalců lze podle mínění obviněného dovodit, že jednal v silném rozrušení, které pocházelo ze zmatku. V takovém případě mělo být použito „privilegované skutkové podstaty, ať už trestného činu vraždy či trestného činu ublížení na zdraví“ . Krajský soud odmítl závěry znalců a vrchní soud se s tímto názorem ztotožnil. Pokud odvolací soud nabyl dojmu, že nejsou přesvědčivé, logické, objektivní a nezávislé, měla být věc vrácena soudu prvního stupně s pokynem k vypracování nových znaleckých posudků či doplnění a vysvětlení posudků stávajících. K tvrzení vrchního soudu, že znalecké posudky nevycházely ze všech dostupných důkazů, ale toliko z jeho výpovědí, obviněný uvedl, že pokud se znalci měli vyjádřit zejména v jakém duševním rozpoložení byl před činem a při něm, tak logicky vycházeli z údajů, které jim sdělil. Není úkolem znalců hodnotit důkazní situaci a vyvozovat z ní skutkové závěry. Jejich závěry, které se týkaly jeho duševního stavu, obviněný označil za přesvědčivé. Pokud měl odvolací soud za to, že znalecké posudky měly vycházet i z jiných informací, měl iniciovat jejich doplnění, a nikoli je odmítnout a nahradit vlastními laickými závěry. Zjištěný skutkový stav neodpovídá použité právní kvalifikaci.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak vznesené námitky ve skutečnosti směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Uvedl, že skutkovými zjištěními, jak je soudy nižších stupňů učinily, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť zmíněný dovolací důvod je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že přezkoumáním ve shora naznačeném směru nebyly zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Dodal, že údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Dále státní zástupce upozornil, že dovolání nepřináší nic nového oproti dosavadní obhajobě obviněného, kterou uplatnil v odvolání, s níž se vrchní soud bezezbytku vypořádal. Podotkl, že obviněný namítá, že jednal ve zmatku vyvolaném nepřátelskou atmosférou v baru vůči jeho osobě a pramenící z jeho menšinové sexuální orientace a domáhá se posouzení skutku toliko jako pokusu zločinu zabití podle §21 odst. 1 k §141 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud však této verzi nepřisvědčil s tím, že obviněný pod vlivem alkoholu ostatní návštěvníky baru provokoval a vražedného útoku se dopustil až poté, co byl z toho důvodu z baru vyveden, aniž by však v této době došlo k nějakému napadení jeho osoby, které by obviněným nabízenou reakci připouštělo. Dovolání tudíž směřuje výlučně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného A. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný A. Š. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, pokud poukazuje zejména na výpovědi ve věci slyšených svědků přítomných v baru K. a polemizuje se závěry soudů ohledně znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Nutno zdůraznit, že všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně, že správně mělo být použito „privilegované skutkové podstaty, ať už trestného činu vraždy či trestného činu ublížení na zdraví“ . Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci evidentně nejedná.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to v návaznosti na příslušnou část odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni, plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané (byly ostatně vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině), o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (včetně výpovědí svědků a znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie i výpovědí jejich zpracovatelů před soudem, jejichž hodnocení je v dovolání zpochybňováno), zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného A. Š. (zahrnující především jeho tvrzení, že jednal v silném rozrušení ze strachu z potenciálního napadení a ve stavu komplikované opilosti) a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Současně je dána zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující zjištění, podle něhož obviněný A.Š.spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Vrchního soudu v Praze a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně do skutkových zjištění, na jejichž podkladě soud druhého stupně učinil právní závěr, že naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného A. Š., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k
6 Tdo 189/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 dovolání, které podal obviněný A. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 1/2010, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 3 T 1/2010, byl obviněný A. Š. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to nože s délkou čepele 11,5 cm, zajištěného dne 20. 10. 2009 při ohledání místa činu (poznámka: ve výrocích o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, na účet Krajské pobočky pro P. kraj, Územní pracoviště P., na náhradě škody částku ve výši 9.441,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 22. 4. 2010 do 30. 6. 2010, a dále v každém kalendářním pololetí ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a zvýšené o sedm procentních bodů do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená právnická osoba odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch krajský státní zástupce v Plzni.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání krajského státního zástupce napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného A. Š. uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Pro výkon trestu obviněného zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci, a to vystřelovacího nože zn. Stainless s délkou čepele 11,5 cm, zajištěného dne 20. 10. 2009 při ohledání místa činu (poznámka: ve výrocích o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, na účet Krajské pobočky pro P. kraj, Územní pracoviště P., na náhradě škody částku ve výši 9.441,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 22. 4. 2010 do 30. 6. 2010, a dále v každém kalendářním pololetí ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a zvýšené o sedm procentních bodů, až do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená právnická osoba odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného A. Š. zamítnuto.
Vůči rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to výrokům o vině i trestu, podal obviněný A. Š. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když zjištěný skutkový stav neodpovídá užité právní kvalifikaci.
Obviněný konstatoval, že jeho jednání bylo soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikováno jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, neboť měl být aplikován trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, jehož použití by bylo pro něj příznivější. Uvedl, že skutkové okolnosti i závěry znalců svědčí o tom, že jednal v silném rozrušení ze zmatku, což je jedním ze znaků privilegované skutkové podstaty, ať už u trestného činu vraždy nebo ublížení na zdraví. Vyslovil přesvědčení, že soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy včetně závěrů znalců z oboru psychiatrie a psychologie nesprávně a účelově tak, aby aplikaci privilegovaných skutkových podstat vyloučily. Připustil, že bylo problematické přesné zjištění skutkového děje, zejména situace v baru K., která předcházela jeho útoku, a to jednak s ohledem na stav svědků, kteří téměř všichni byli pod vlivem alkoholu, a jednak, že většina svědků do skutkového děje zasahovala. Vyslovil nesouhlas s hodnocením svědeckých výpovědí soudy, neboť bylo třeba objasnit, jaká byla atmosféra v baru bezprostředně před napadením poškozeného, zejména, zda nastala taková situace, která mohla u dovolatele vyvolat pocity strachu, o kterých vypověděl ve svých tvrzeních. Z výpovědí svědků plyne, že se v průběhu celého večera nechoval před útokem agresivně; naopak byl napadán ze strany hostů baru a byl od nich hrubě urážen pro svoji sexuální orientaci. Byl jimi opakovaně vykazován, fyzicky vyhazován, celý večer urážen a bylo na něj i fyzicky útočeno. Byl sražen z barové stoličky, tahán za vlasy a z vlasů mu byla stržena gumička. Podle obviněného soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku záměrně devalvoval intenzitu výhrůžek a násilí užitého vůči němu osobami přítomnými v baru K. Vytkl argumentaci v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že na jeho adresu padla pouze ojedinělá výhrůžka zmiňovaná svědkem P. R. a že k fyzickému násilí vůči němu vůbec nedošlo.
Dále obviněný uvedl, že o výhrůžkách a násilném chování proti němu mluvili všichni svědci, zejména J.Š., R. K., M. H., R. K., J.P., M. K., jejichž tvrzení blíže připomněl. Z nich plyne, že v baru K. panovala velmi napjatá atmosféra negativně zaměřená na jeho osobu, která u něj mohla vyvolat velmi silné emoce, a to i vzhledem k jeho charakterovým vlastnostem a ke stavu komplikované opilosti, ve kterém se v té době nacházel. Pro náležité zhodnocení věci obviněný označil za stěžejní posouzení svého subjektivního vnímání, tj. skutečnost, jak na něj působila atmosféra v baru, což lze dovodit zejména z jeho výpovědí a podpůrně ze znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie. Poznamenal, že o pocitu strachu shodně vypověděl v přípravném řízení i u hlavního líčení, přičemž rozsudkem zdůrazňované rozpory v jeho postupně učiněných výpovědích, jež se týkají významu slova výhrůžky a nadávky, označil za irelevantní, a to i v souvislosti s tím, že o výhrůžkách a násilném jednání vůči němu hovoří i všichni svědci. Dodal, že znalec z oboru psychologie jej označil za pravdomluvného, když „…nebylo psychologicky prokázáno, že by vykazoval tendence k účelovému zkreslování poskytnutých informací, k blokování údajů ve svůj prospěch…“ . Obviněný upozornil, že znalci z oboru psychiatrie a psychologie se vyjádřili i k jeho stavu bezprostředně před napadením poškozeného, přičemž jejich závěry označil jako jednoznačné a přesvědčivé. Znalci dospěli k závěru, že se v době spáchání činu nacházel ve stavu komplikované opilosti, která byla důvodem jeho nepřiměřené reakce. Shledali, že není osobou agresivní a neprojevilo se, že by měl snížený práh pro spuštění fyzicky útočného jednání v zátěžových situacích, přímá agrese není pro něho typická ve střízlivém stavu ani ve stavu prosté opilosti. Agresi na taktilní dotyk způsobila v inkriminované době komplikovaná opilost. Motivace tudíž nevyvěrala z rysů osobnosti, které se u něho manifestují ve střízlivém stavu nebo v prosté opilosti. Pohnutky pramenily z abnormálního průběhu alkoholové opojenosti (z komplikované opilosti), v níž jednal zcela neadekvátně podnětu ve stavu snížené jasnosti vědomí, s prožívanou obavou z potenciálního napadení své osoby.
S odkazem na popsané skutečnosti obviněný vyslovil nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily závěry znaleckých posudků při posuzování subjektivní stránky činu. Nebylo prokázáno, že by měl se stavem komplikované opilosti předchozí zkušenost. Podle znalkyně z oboru psychiatrie nebylo dovoditelné, že by se již ve stavu komplikované opilosti někdy nacházel. Pokud soud argumentoval tím, že obviněný připustil v rámci rozhodování soudce o vazbě, že „stav, v němž se nacházel v rozhodné době, se u něho v souvislosti s požitým alkoholem dostavil opakovaně i v předchozí době“ , tak se jednalo o velmi nepřesnou citaci jeho vyjádření, kdy toliko obecně popisoval své předchozí zkušenosti s alkoholem; vyjádření se rozhodně nevztahovalo ke stavům obdobným jako při spáchání činu, ale k prosté opilosti. Nemohl si být vědom toho, že požití alkoholu může vyvolat u něj stav komplikované opilosti a předvídat, že se po požití alkoholu bude chovat zcela v rozporu se svou osobností, tj. agresivně a nemohl předvídat ani nepřiměřené reakce. Jeho jednání nemůže být právně kvalifikováno jako trestný čin, jímž byl uznán vinným. Odmítnutí návrhů obhajoby, které se týkaly právní kvalifikace (putativní nutná obrana, absence úmyslu usmrtit poškozeného, aplikace privilegovaných skutkových podstat), nebylo řádným způsobem odůvodněno.
Jak obviněný uvedl, oba soudy se podrobně zabývaly důvody, proč nebylo namístě užití privilegované skutkové podstaty podle §141 tr. zákoníku. K tomuto závěru je vedla absence tzv. omluvitelných hnutí mysli na straně obviněného, kterým má citované zákonné ustanovení na mysli strach, úlek nebo zmatek, a která pocházejí z polehčujících a pochopitelných duševních stavů pachatele. I když jde o otázku právní, jejíž zodpovězení přísluší soudu, je pro posouzení, zda pachatel jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, rozhodujícím podkladem posudek znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Ze závěrů znaleckých posudků vyplývá, že jednal ze strachu z potenciálního napadení. Znalec – psycholog PhDr. Jiří Jelen u soudu uvedl, že obviněný prožíval strach a úzkost. Jeho stav popsal jako typickou panickou reakci, přičemž uvedl, že v psychologické terminologii je tento výraz adekvátní pojmu zmatek. S ohledem na názory znalců lze podle mínění obviněného dovodit, že jednal v silném rozrušení, které pocházelo ze zmatku. V takovém případě mělo být použito „privilegované skutkové podstaty, ať už trestného činu vraždy či trestného činu ublížení na zdraví“ . Krajský soud odmítl závěry znalců a vrchní soud se s tímto názorem ztotožnil. Pokud odvolací soud nabyl dojmu, že nejsou přesvědčivé, logické, objektivní a nezávislé, měla být věc vrácena soudu prvního stupně s pokynem k vypracování nových znaleckých posudků či doplnění a vysvětlení posudků stávajících. K tvrzení vrchního soudu, že znalecké posudky nevycházely ze všech dostupných důkazů, ale toliko z jeho výpovědí, obviněný uvedl, že pokud se znalci měli vyjádřit zejména v jakém duševním rozpoložení byl před činem a při něm, tak logicky vycházeli z údajů, které jim sdělil. Není úkolem znalců hodnotit důkazní situaci a vyvozovat z ní skutkové závěry. Jejich závěry, které se týkaly jeho duševního stavu, obviněný označil za přesvědčivé. Pokud měl odvolací soud za to, že znalecké posudky měly vycházet i z jiných informací, měl iniciovat jejich doplnění, a nikoli je odmítnout a nahradit vlastními laickými závěry. Zjištěný skutkový stav neodpovídá použité právní kvalifikaci.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak vznesené námitky ve skutečnosti směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Uvedl, že skutkovými zjištěními, jak je soudy nižších stupňů učinily, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť zmíněný dovolací důvod je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že přezkoumáním ve shora naznačeném směru nebyly zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Dodal, že údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Dále státní zástupce upozornil, že dovolání nepřináší nic nového oproti dosavadní obhajobě obviněného, kterou uplatnil v odvolání, s níž se vrchní soud bezezbytku vypořádal. Podotkl, že obviněný namítá, že jednal ve zmatku vyvolaném nepřátelskou atmosférou v baru vůči jeho osobě a pramenící z jeho menšinové sexuální orientace a domáhá se posouzení skutku toliko jako pokusu zločinu zabití podle §21 odst. 1 k §141 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud však této verzi nepřisvědčil s tím, že obviněný pod vlivem alkoholu ostatní návštěvníky baru provokoval a vražedného útoku se dopustil až poté, co byl z toho důvodu z baru vyveden, aniž by však v této době došlo k nějakému napadení jeho osoby, které by obviněným nabízenou reakci připouštělo. Dovolání tudíž směřuje výlučně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného A. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný A. Š. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, pokud poukazuje zejména na výpovědi ve věci slyšených svědků přítomných v baru K. a polemizuje se závěry soudů ohledně znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Nutno zdůraznit, že všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně, že správně mělo být použito „privilegované skutkové podstaty, ať už trestného činu vraždy či trestného činu ublížení na zdraví“ . Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci evidentně nejedná.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to v návaznosti na příslušnou část odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni, plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané (byly ostatně vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině), o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (včetně výpovědí svědků a znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie i výpovědí jejich zpracovatelů před soudem, jejichž hodnocení je v dovolání zpochybňováno), zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného A. Š. (zahrnující především jeho tvrzení, že jednal v silném rozrušení ze strachu z potenciálního napadení a ve stavu komplikované opilosti) a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Současně je dána zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující zjištění, podle něhož obviněný A.Š.spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Vrchního soudu v Praze a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně do skutkových zjištění, na jejichž podkladě soud druhého stupně učinil právní závěr, že naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného A. Š., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k