ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.279.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 279/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2011 dovolání, které podal obviněný P.T. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 6 To 314/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 98/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 3 T 98/2009, byl obviněný P. T. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 6 To 314/2009, byl podle §258 odst. l písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a obviněného P. T. uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P.T. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá jednak na nesprávném právním posouzení jeho jednání, jež bylo kvalifikováno jako trestný čin podle §235 odst. 1 tr. zák., neboť jeho objektivní a subjektivní stránka byla stanovena na základě neúplného a nedostatečného dokazování a jednak na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Obviněný vytkl, že mu nebyla odvolacím soudem dána možnost vyjádřit se k věci v rozsahu svého odvolání, slovo dostal pouze státní zástupce a následně obhájce. Slovo dostal až v závěrečné řeči, kdy byl ze strany soudu poučen, že se již nemůže k důkazům vyjadřovat. Nemohl tak poukázat na konkrétní podněty v odvolání, se kterými se nevypořádal okresní soud a následně ani odvolací soud. Upozornil, že krajský soud nevzal v úvahu rozpory ve výpovědi svědka P. a neodstranil je, ačkoli bylo na ně poukazováno. Podotkl, že odvolací soud v odůvodnění rozsudku poukázal na skutečnost, že svým vozidlem způsobil překážku v silničním provozu, přestože to nebylo nikým prověřeno a jednalo se o účelové tvrzení policie. Tento fakt, který vyznívá v jeho neprospěch, však soud vzal za prokázaný. Rovněž nebyla prokázána ani ověřena skutečnost, že vozidlo bylo v areálu SOTES zajištěno prostředkem zabraňujícím v odjetí, ačkoli toto napadl a rozporoval i v odvolání.
Dále obviněný připomněl, že vinu popřel, svá tvrzení doložil důkazy a logicky je odůvodnil. Odkázal na obsah trestního spisu a vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů porušily základní zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Poznamenal, že v daném případě byly provedeny dva významné důkazy, a to výslechy poškozeného P. a jeho osoby. Jmenovaný vypovídal účelově ve snaze uhájit své pracovní místo v tom směru, že neporušil žádné pracovní povinnosti, a proto jeho výpověď byla policií vedena tak, že mu bránil v odjetí. Ačkoliv ani jedna z variant nebyla pravdivá, soud se s tímto důkazem a zejména rozpory nevypořádal. Obviněný zdůraznil, že výpovědi poškozeného se mění, obsahují rozpory, které nebyly odstraněny. Nevznikla mu ani žádná škoda, ačkoliv při obžalobou tvrzeném skutkovém ději by jednání muselo poškozenému způsobit újmu. Jedná se o důkazní situaci tvrzení proti tvrzení, přičemž s ohledem na nedostatek jiných důkazů mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo. Stanovení druhu a výše trestu soud odůvodnil způsobem, že odvolatel se již v minulosti dopustil trestních jednání, přestože na jeho osobu mělo být nahlíženo, jako by nebyla trestána.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů, a to po přezkoumání řízení, které jim předcházelo. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a podle §226 písm. c) tr. ř. jeho osobu zprostil obžaloby. Rovněž vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], aby rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném řízení.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatovala, že obviněným uplatněný dovolací důvod vymezuje rámec, podle kterého je možné úspěšně podat dovolání, pokud byl zjištěný skutek nesprávně právně posouzen jako trestný čin, přestože nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Státní zástupkyně připomněla, že dovolací soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení, přičemž není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, nemůže se od učiněného skutkového zjištění odchýlit a je jím v zásadě vázán. Dovolacímu soudu nepřísluší v rámci daného dovolacího důvodu hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování nebo se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno vytýkat toliko vady právní. Výhrady, které se týkají skutkového zjištění, a to především hodnocení důkazů a neúplnosti dokazovaní, nemají povahu právně relevantních námitek.
Jak státní zástupkyně poznamenala, zásah do skutkového zjištění lze připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad, respektive nesprávnost, předmětem dovolání, tudíž právně relevantně jej namítne. Zdůraznila, že obviněný dovolání zaměřil výhradně do oblasti skutkového zjištění, a proto nejde o právně relevantní námitky. Připomněla, že své jednání nedoznal a základní skutkové okolnosti, na nichž byl postaven závěr o vině, popřel. Brojí především proti tomu, že soudy vycházely z výpovědi poškozeného J. P., kterou sám vyhodnotil jako nevěrohodnou, nepravdivou a rozpornou, přičemž poukázal na to, že policie postupovala ve věci odstranění jeho vozidla neoprávněně. Dovolání neopřel o námitky právní, ale o výtky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
Dále státní zástupkyně v podrobnostech konstatovala, že právní kvalifikace zvolená soudy obou stupňů je nepřiléhavá, neboť v popisu skutku nejsou uvedeny okolnosti, ze kterých by bylo možno dospět k závěru, že obviněný by jiného násilím nutil, aby něco trpěl, přičemž na základě této verze jednání byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl:
- podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání, pokud neshledá, že dovolací důvod byl naplněn,
- v opačném případě zrušil rozsudky soudů obou stupňů a Okresnímu soudu v Sokolově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Současně navrhla, aby rozhodnutí o dovolání bylo za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. T. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný poukazuje na svá tvrzení a zpochybňuje svědeckou výpověď poškozeného J. P., kterou označuje za nepravdivou, účelovou a rozpornou. Uvádí, že se krajský soud nevypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání. Vytýká, že nebylo prověřeno, že by svým vozidlem způsobil překážku v silničním provozu a že by předmětný automobil byl v areálu společnosti SOTES, spol. s r. o., zajištěn prostředkem zabraňujícím v odjetí. S ohledem na důkazní situaci mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně vytýkají správnost skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Žádný dovolací důvod nenaplňují ani další dvě výtky obviněného. Předně, že na jeho osobu mělo být nahlíženo, jako by nebyla trestána. Dále jde o tvrzení, že odvolací soud mu nedal možnost k věci se vyjádřit. Zde lze zmínit, že z protokolu o veřejném zasedání, které Krajský soud v Plzni o odvolání konal dne 30. 10. 2009, vyplývá, že v rámci konečného návrhu se obviněný k věci vyjádřil (č. l. 329 spisu). Jelikož dovolání podal pouze obviněný, tak Nejvyšší soud nemohl přihlížet k části argumentace státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, pokud byla zjevně vznesena nad rámec toho, co dovolatel jako pochybení vytkl.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. T., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k