ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.346.2011.2
sp. zn. 6 Tdo 346/2011-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2011 o dovolání, které podal obviněný J. P . , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 5 To 589/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 162/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 5 To 589/2009, zrušuje .
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soud v Blansku ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 1 T 162/2008, byl obviněný J.P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným (v bodě 1/) trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a (v bodě 2/) trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „1/ v době od 10.00 hodin do 15.00 hodin dne 18. 10. 2007 se neoprávněně zmocnil a poté užil k jízdě osobní motorové vozidlo tovární značky ŠKODA 120L, majitelky A.F., a to tím způsobem, že využil své znalosti o tom, že vozidlo bylo zaparkováno na dvoře rodinného domu, na ulici B., v B., kde v uvedené době bydlel se souhlasem majitelky domu, a věděl, kde má majitelka uloženy klíče, kterých se i přes nesouhlas majitelky zmocnil, nasedl do vozidla a s tímto vozidlem odjel do obce H., okr. J., kde vozidlo odstavil pro technickou poruchu a tímto jednáním způsobil majitelce vozidla A. F. škodu v celkové výši 7.500,- Kč,
2/ v době od 13.15 hodin do 13.20 hodin dne 2. 3. 2008, po předchozí slovní rozepři, u plotu rodinného domu, na ulici B. v B., přeskočil zděný plot, vnikl na pozemek patřící k uvedenému rodinnému domu majitelky A. F., A.F. se z obavy před napadením obžalovaným schovala do domu, na což obžalovaný reagoval boucháním na dveře rodinného domu a okna do rodinného domu, které se nachází uvnitř dvora, přičemž rozbil skleněnou výplň tohoto okna a potom odešel stejnou cestou“. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti uhradit na náhradě škody poškozené A.F.částku 8.081,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 5 To 589/2009, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že v jeho trestní věci bylo porušeno ustanovení §263 odst. 3, 4 tr. ř., neboť veřejné zasedání o podaném odvolání bylo dne 3. 2. 2010 konáno v jeho nepřítomnosti za situace, kdy byl od 5. 1. 2010 ve výkonu trestu odnětí svobody, o předmětném veřejném zasedání nebyl informován, a tudíž ani neprohlásil, že se účasti na něm vzdává. Současně odvolacímu soudu vytkl, že přestože byl ve výkonu trestu odnětí svobody, neustanovil mu obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 5 To 589/2009, zrušil.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že po seznámení se s obsahem podání sděluje, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 5 To 589/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení §36 tr. ř. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy [čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)]. Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. ř.
V daných souvislostech je namístě připomenout, že podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, když v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mj. na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne.
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mj. ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Konečně s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované pod č. T 621 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu / C. H. Beck, svazku 26/2004).
Zatímco hlavní líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně (§202 odst. 2 tr. ř.), případně jej vůbec nelze konat (§202 odst. 4 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně vymezeny nejsou. Nutnost účasti obviněného při veřejném zasedání je dána buď tím, že jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. k veřejnému zasedání předvolá a dá tak zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže věc rozhodovat, anebo podle ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002).
Podle §263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené je možno označit dovolací argumentaci obviněného z pohledu uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. za formálně právně relevantní.
Nejvyšší soud, který neshledal důvod pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., dospěl po přezkumu podle §265i odst. 3 tr. ř. k níže uvedeným závěrům.
Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá, že obviněný se v období od 5. 1. 2010 do 6. 7. 2010 nacházel ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 182 dnů, jenž mu byl uložen na podkladě rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 1 T 230/2004.
S ohledem na tuto skutečnost je třeba zdůraznit, že v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu byl u obviněného dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a obviněný měl mít obhájce. To se však nestalo, obviněný, jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu konaném dne 3. 2. 2010, obhájce při tomto jednání, v němž bylo rozhodnuto o jeho odvolání, neměl. Tím bylo závažně porušeno jeho právo na obhajobu. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v tomto ohledu je nutno dovolací argumentaci obviněného označit za důvodnou.
Pokud jde potom o otázku o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud toliko stručně poznamenává, že pokud se v době probíhajícího řízení o podaném odvolání obviněný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, bylo konání veřejného zasedání nařízeného na den 3. 2. 2010 v nepřítomnosti obviněného podle §263 odst. 4 tr. ř. podmíněno jeho výslovným prohlášením, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Z předmětného trestního spisu se ovšem podává, že odvolací soud dne 3. 2. 2010 konal veřejné zasedání o řádném opravném prostředku obviněného v jeho nepřítomnosti, přestože tento žádné výslovné prohlášení ve smyslu shora uvedeném neučinil. Ze strany soudu druhé instance tak došlo k pochybení i v tom smyslu, že v důsledku jeho postupu byla obviněnému odňata možnost osobně se účastnit jednání, v němž bylo meritorně rozhodnuto. Z těchto důvodů a se zřetelem k výše vymezeným podmínkám konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, odvolací soud pochybil, když dne 3. 2. 2010 konal veřejné zasedání bez účasti obviněného.
Za tohoto stavu bylo nutno dovodit, že ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, v němž byl projednáván jeho řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, a že obviněný byl zbaven svého práva vyplývajícího z článku 38 odst. 2 Listiny.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 5 To 589/2009, a také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tedy vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který bude povinen znovu rozhodnout o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý