ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.368.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 368/2011 -73
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2011 dovolání, které podal obviněný Ing. J.L. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 10 To 367/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 120/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 1 T 120/2006, byli uznáni vinnými:
obviněný Ing. J. L. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 1/ – 3/ výroku] a trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 1/ výroku],
obviněný P. S. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 2/ a 4/ výroku],
obviněný M. H. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodě 1/ výroku],
obviněný R. L. trestným činem podplácení podle §161 odst. l, 2 písm. b) tr. zák. [v bodě 1/ výroku].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný Ing. J. L. podle §160 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok,
obviněný P. S. podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku,
obviněný M. H. podle §158 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku,
obviněný R. L. podle §161 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 40.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění Ing. J. L., P. S., M. H. a R. L., a jednak v neprospěch obviněných Ing. J. L., P. S. a M. H. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 10 To 313/2007, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněných Ing. J. L., P. S. a M. H. v celých výrocích o trestech. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl, že se odsuzují :
obviněný Ing. J. L. podle §160 odst. 3 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok; podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné moci spojených s rozhodováním o právech a povinnostech třetích osob na dobu pěti roků,
obviněný P. S. podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku; podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné moci spojených s rozhodováním o právech a povinnostech třetích osob na dobu dvou roků,
obviněný M. H. podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
II. Odvolání obviněných Ing. J. L., P. S., M. H. a R. L. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podali obvinění Ing. J. L. a P. S. dovolání, která byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 Tdo 906/2008, byla podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, byly z podnětu ústavní stížnosti obviněného Ing. J. L. zrušeny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 Tdo 906/2008, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 10 To 313/2007, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 1 T 120/2006.
Následně rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 1 T 120/2006, byli obvinění Ing. J. L., P. S., M. H. a R. L. uznáni vinnými, že
obviněný Ing. J. L. jako tehdejší vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v R. nad K.,
obviněný P. S. jako tehdejší zástupce vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v R. n. K. (vedoucí oddělení správy dopravy a pozemních komunikací odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v R. nad K.),
obviněný M. H. jako tehdejší referent správy dopravy a pozemních komunikací odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v R. nad K.,
obviněný R. L. jako účastník přestupkového řízení – obviněný přestupce,
v řízení o přestupcích vedeném odborem dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v R. nad K. jako orgánem příslušným k projednávání přestupků:
1/ obvinění Ing. J. L., M. H. a R. L. :
v řízení č. j. OD2/24/06/H přestupce R. L., poté, co M. H. vypracoval a jménem správního orgánu vydal dne 1. 3. 2006 rozhodnutí, podle kterého byl R. L. uznán vinným přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi dle §30/1ch) zákona o přestupcích, za který mu byla uložena sankce spočívající jednak v pokutě ve výši 7.500,- Kč a jednak v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 měsíců, když vyhlášené rozhodnutí vzal R. L. dne 1. 3. 2006 na vědomí, současně se vzdal práva odvolání a rozhodnutí se tak stalo dne 1. 3. 2006 pravomocným,
Ing. J. L. dne 7. 3. 2006 prostřednictvím společného známého P. D., pozval R. L. do své kanceláře, během schůzky mu nabídnul možnost, že vydané pravomocné rozhodnutí bude ve prospěch R. L. korigováno tak, že uložený 12. měsíční zákaz řízení bude snížen na 4 měsíce zákazu řízení, a to za předpokladu, že R. L. jako zeměměřič pracující ve firmě svého otce Ing. R. L. provede za sníženou cenu pro potřeby zápisu do katastru nemovitostí zaměření objektů Sportovního klubu A.XX Č., jehož je Ing. J. L. představitelem, s čímž R. L. vyslovil souhlas a pro potřeby provedení zakázky převzal od Ing. J. L. potřebné podklady, mezi Ing. J. L. a R. L. tak došlo k dohodě, že za Ing. L. zajištěné snížení trestu zákazu činnosti zajistí R. L. výhodnější cenu zeměměřičské zakázky, v dohodě bylo zdůrazněno, že faktická doba trvání sníženého trestu zákazu činnosti bude pouze poloviční, neboť po výkonu poloviny sníženého trestu bude vyhověno žádosti přestupce o upuštění od výkonu zbytku trestu,
Ing. J. L. posléze dne 7. 3. 2006 M. H. uložil, aby vydané pravomocné rozhodnutí s ohledem na dohodu s R. L. změnil ve prospěch R. L. tak, že zákaz řízení původně v trvání 12. měsíců bude snížen na 4 měsíce, což M. H. učinil a ve vydaném pravomocném rozhodnutí pozměnil listy s údaji o uloženém zákazu řízení motorových vozidel, v této konečné podobě pak bylo vydané rozhodnutí prezentováno a zapsáno do příslušných evidencí,
R. L. do 24. 4. 2006 dle objednávky Ing. L. provedl zakázku pro A. Č., přičemž po dohodě s Ing. L. bylo namísto skutečné ceny zakázky ve výši 8.000,- Kč účtováno Sportovnímu klubu A. Č. dle faktury č. ze dne 2. 5. 2006 vystavené Ing. R. L.– G. 4.990,- Kč,
na základě žádosti R. L. ze dne 3. 5. 2006 bylo rozhodnutím č. j. OD2/8/20/06/H ze dne 9. 5. 2006 , jež téhož dne nabylo právní moci, vydaným M. H. upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
2/ obvinění Ing. J. L. a P. S.:
v řízení č. j. OD2/407/05/H přestupce J. K. K., poté, co u Ing. L. intervenoval ve prospěch přestupce náměstek ředitele Okresního ředitelství Policie ČR v R. n. K. mjr. Bc. P. F. , pozval Ing. L. J. K. K. dne 10. 11. 2005 do své kanceláře na městském úřadě, kde v přítomnosti mjr. Bc. P. F. zjišťoval, jakou sankci by přestupce byl ochoten přijmout, přičemž po licitaci o výši zákazu řízení motorových vozidel, jehož uložení přestupce nejprve kategoricky odmítal, se zúčastnění dohodli na tom, že přestupci bude vedle pokuty uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 měsíců, jehož počátek má možnost přestupce ovlivnit tím, že se na úřad dostaví k projednání přestupku tak, aby následně po vydání rozhodnutí s dohodnutým obsahem doba výkonu trestu připadla na období, kdy J. K. K. bude na dovolené mimo území České republiky a zákaz řízení se jej tak nedotkne, v dohodě bylo zdůrazněno, že faktická doba trvání trestu zákazu činnosti bude pouze poloviční, neboť po uplynutí poloviny trestu bude vyhověno žádosti přestupce o upuštění od výkonu zbytku trestu,
Ing. J. L. vzápětí dne 10. 11. 2005 , a dále opětovně dne 14. 11. 2005 na poradě seznámil s uvedenou dohodou P. S. s tím, že je třeba rozhodnout ve smyslu uvedené dohody, a S. poté, co se J. K. K. dostavil dne 4. 1. 2006 k projednání přestupku, jako vedoucí oddělení vydal dne 27. 1. 2006 rozhodnutí, kterým byl J. K. K. uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22/1f) zákona o přestupcích a přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle §30/1h), i) pododstavec 2 zákona o přestupcích, za které mu byla uložena jako sankce jednak pokuta ve výši 15.000,- Kč a jednak zákaz řízení všech motorových vozidel v trvání 2 měsíců, rozhodnutí nabylo právní moci 18. 2. 2006,
na základě žádosti J. K. K. ze dne 22. 3. 2006 bylo rozhodnutím č. j. OD2/14/06/H ze dne 22. 3. 2006 , které nabylo právní moci dne 23. 3. 2006, vydaným M. H. upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
3/ obviněný Ing. J. L.:
v řízení č. j. OD2/308/05/H přestupce J. L. , jenž se dopustil přestupku tím, že dne 4. 8. 2005 v době kolem 17.00 hod. na pozemní komunikaci I. třídy č. v obci J. jako řidič osobního motorového vozidla Škoda F. jel rychlostí 69 km/hod, když při kontrole policejní hlídkou odmítnul uhradit blokovou pokutu 400,- Kč za překročení nejvyšší povolené rychlosti a požadoval pouze pokutu 200,- Kč, čemuž policisté nevyhověli, a proto postoupili věc k projednání správnímu orgánu, Ing. J. L. po dohodě se spolupracovnicí z úřadu J. L. , která je manželkou přestupce, vydal dne 13. 10. 2005 v příkazním řízení jménem úřadu rozhodnutí, jímž J. L. uznal vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22/1f) zákona o přestupcích a přestupci s ohledem na známostní vztah k J. L. uložil pouze napomenutí ve smyslu §11/1a) zákona o přestupcích, příkaz nabyl právní moci dne 1. 11. 2005,
4/ obviněný P. S.:
v řízení č. j. OD2/394/05/H přestupce Ing. J. M., která se dopustila přestupku tím, že dne 19. 9. 2005 v 07.10 hod. jako řidička osobního motorového vozidla Škoda F. v R. n. K. při vjíždění na křižovatku z místní komunikace J. alej nedala přednost zprava jedoucímu vozidlu Opel Astra, které řídila M. H., a které jelo po místní komunikaci A. D., když v důsledku nedání přednosti došlo zaviněním Ing. M. ke střetu obou vozidel, poté, co se P. S. setkal dne 1. 11. 2005 se svou švagrovou Ing. J. M. a s ohledem na příbuzenský vztah přislíbil, že vyřídí přestupek osobně v příkazním řízení, aby Ing. M. nemusela hradit náklady řízení, a uloží mírnou peněžitou sankci do 2.000,- Kč, aby přestupek nebyl zaznamenán v kartě řidiče, když sděloval, že obvyklá pokuta za uvedený typ přestupku je 2.100,- Kč – 4.000,- Kč, P. S. Ing. M. nadiktoval text prohlášení poškozeného o tom, že po přestupci nepožaduje náhradu škody, jež bylo s podpisem poškozeného dodáno správnímu orgánu dne 24. 11. 2005 a P. S. téhož dne v příkazním řízení jménem úřadu vydal rozhodnutí, jímž Ing. J. M. uznal vinnou přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle §22/1c) zákona o přestupcích, za který jí byla uložena pokuta ve výši 1.000,- Kč, rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 11. 2005,
obviněný Ing. J. L. v případech ad 1/, 2/, 3/ a obviněný P. S. v případech ad 2/ a 4/ tak postupovali v rozporu s povinnostmi úředníka ve smyslu §16/1c), f), h) zák. č. 312/2002 Sb., o úředních územních samosprávných celcích a o změně některých zákonů a v rozporu s ust. §3/1 a §9/1 zák. č. 71/1967 Sb., správní řád, a to do 31. 12. 2005, od 1. 1. 2006 v rozporu s §2/1,4 a §14 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád,
obviněný Ing. J. L. v případě ad 1/ navíc v rozporu s povinností úředníka dle §16/1i) zák. č. 312/2002 Sb., o úředních územních samosprávných celcích a o změně některých zákonů,
obviněný M. H. v případě ad 1/ v rozporu s povinnostmi úředníka ve smyslu §16/1 písm. c), d) zák. č. 312/2002 Sb., o úředních územních samosprávných celcích a o změně některých zákonů.
Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
obviněný Ing. J. L. trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 1/ – 3/ výroku] a trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 1/ výroku],
obviněný P. S. trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodech 2/ a 4/ výroku],
obviněný M. H. trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. l písm. a) tr. zák. [v bodě 1/ výroku],
obviněný R. L. trestný čin podplácení podle §161 odst. l, 2 písm. b) tr. zák. [v bodě 1/ výroku].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný Ing. J. L. podle §160 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok,
obviněný P. S. podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku,
obviněný M. H. podle §158 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku,
u obviněného R. L. bylo podle §24 odst. 1 tr. zák. upuštěno od potrestání.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění Ing. J. L., P. S. a M. H., jednak v neprospěch obviněných Ing. J. L., P. S. a R. L. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v R. n. K..
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 10 To 367/2010, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněných Ing. J. L. a P. S. v celých výrocích o trestech a ohledně obviněného R. L. ve výroku o upuštění od potrestání. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl, že se odsuzují :
obviněný Ing. J. L. podle §160 odst. 3 tr. zák. – zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) a §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok; podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné moci spojených s rozhodováním o právech a povinnostech třetích osob na dobu pěti roků,
obviněný P. S. podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku; podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v orgánech veřejné moci spojených s rozhodováním o právech a povinnostech třetích osob na dobu dvou roků,
obviněný R. L. podle §161 odst. 2 a §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 40.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce.
II. Odvolání obviněných Ing. J. L., P. S. a M. H. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči naposledy citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obviněný Ing. J. L. podal prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody zakotvené §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodoval ve věci v prvním i druhém stupni vyloučený orgán a rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení významu nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, který byl ve věci vydán.
Obviněný konstatoval, že v řízení před okresním soudem a při jeho zahájení se samosoudce vyjádřil tak, že předmětem opakovaného projednání v rámci hlavního líčení po rozhodnutí Ústavního soudu je případ, který lze označit jako případ „Rychnovské chobotnice“. Tento výraz použil i po vyhlášení rozsudku v rámci tiskové konference, kterou svolal. V jejím rámci se samosoudce vyjadřoval k jeho vině, trestu a činnosti, ve které se má spatřovat trestný čin, a to s vědomím, že proti nepravomocnému rozhodnutí bylo podáno odvolání. Podle obviněného svědčí tyto skutečnosti o tom, že samosoudce přistupoval k projednání a rozhodnutí věci podjatě. Předem totiž označil projednávanou činnost za trestnou, za níž je třeba uložit trest. Jeho zcela nepokrytě vyjádřený vztah k projednávané věci a osobám obviněných vylučoval samosoudce z projednání věci. Námitka, že věc rozhodoval vyloučený soudce, byla uplatněna v písemném odvolání ze dne 30. 6. 2010, které bylo proti rozsudku soudu prvního stupně podáno prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Dvořáčka.
Dále obviněný připomněl, že v odvolání vznesl i námitku podjatosti všech soudců trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové. Důvodem byla skutečnost, že součástí dokazování před prvostupňovým soudem se stal tzv. úřední záznam ze dne 11. 5. 2005, kterým byla prokazována hmotně právní odůvodněnost žádostí o povolení odposlechů telekomunikačního provozu a odposlechů prostorových, jejich oprávněnost jako omezujícího zásahu do Ústavou chráněných práv a svobod občanů a odůvodněnost vydaných rozhodnutí, jímž byly odposlechy povoleny nebo jimiž bylo povolováno jejich prodloužení. Součástí úředního záznamu, jenž se stal nejen formou, ale především obsahem významným důkazem, bylo shromáždění poznatků Policie ČR, které měly odůvodňovat oprávněnost podezření, že nejméně jedna osoba v záznamu uváděná, je osobou, jež provádí rozsáhlou trestnou činnost, při které využívá známostí a pomoci dalších osob, které jsou v tomto záznamu označovány a záznamem jsou s trestnou činností hlavního pachatele spojovány. Obviněný podotkl, že mezi těmito osobami jsou uváděni vysocí justiční funkcionáři, a to předseda Krajského soudu v Hradci Králové a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Při provádění důkazu tímto záznamem a především jeho poznatky, které měly odůvodňovat legitimitu provedených odposlechů, bylo nutně akceptováno podezření, že se na činnosti, v krajním případě i trestné, mohli podílet justiční funkcionáři v záznamu uvedení. Jelikož se jedná o funkcionáře nadřízené soudcům trestního úseku, vzniká podle obviněného nutně obava, že vztah služební organizační podřízenosti a vědomí, že některý z kolegů je označován za možného spolupachatele nebo pomocníka nějaké trestné činnosti, ovlivní rozhodovací činnost soudce. Proto jde o důvodnou obavu, že soudce bude mít určitý vztah k projednávané věci přes osoby ve spise uváděné, a tudíž bude při rozhodování hrozit ovlivnění jeho profesionálního vztahu k dané věci. Obviněný označil za lhostejné, o jaký druh vztahu v takovém případě půjde nebo jaký druh obavy tyto skutečnosti z hlediska ryze profesionálního vztahu projednávané věci vzbuzují. Dodal, že pouhá možnost, že takovýto vztah může existovat, je při náležitém přístupu k věci důvodem k vyloučení z jejího projednávání.
-
Jak obviněný uvedl, prostřednictvím obhájců opakovaně navrhoval postoupení věci z důvodů vhodnosti mimo působnost soudů regionu. Návrh odůvodňoval i tím, že celá věc byla široce a opakovaně medializována, názory obhájců obviněných a rozhodujících soudců byly dávány do vzájemné konfrontace, a to nejenom v regionálním tisku, ale rovněž v celostátním vysílání České televize. Medializaci obstaral i obsah tiskové konference, kterou svolal soudce rozhodující v prvním stupni, a o níž rozsáhle informovaly regionální deníky. K medializaci přispěl i článek vydaný ještě v průběhu vyšetřování, jehož autorem byl okresní ředitel Policie ČR a jehož obsahem bylo komentování trestní věci, která se stala předmětem projednávání v namítaných řízeních a kde se tento policista o osobách obviněných vyjadřoval jako o „gaunerech“. Předneseným námitkám podjatosti však soudy nevyhověly, stejně jako návrhu na delegaci věci. Obsah námitek ale svědčí o tom, že je splněna podmínka přípustnosti dovolání z hlediska důvodů ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud jde dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný konstatoval, že soudy rozhodovaly o vině a trestu, aniž se vypořádaly zejména s hmotně právními částmi nálezu Ústavního soudu o přípustnosti a nepřípustnosti použití důkazu. Vytkl, že nesprávným výkladem výroků tohoto nálezu a jeho důvodů dospěly k závěru, že lze dodatečným dokazováním o faktické existenci důvodů odůvodňujících podezření, pro která bylo možno požadovat povolení odposlechů a vydávat povolovací rozhodnutí, ospravedlnit legitimitu opatření důkazů těmito odposlechy. Uvedl, že v průběhu řízení, které se ještě stane samostatně důvodem pro podání ústavní stížnosti, byla předkládána a obsahem spisu je obsáhlá argumentace o nesprávnosti tohoto hmotně právního posouzení. V jeho důsledku soudy dospěly k nesprávnému závěru o použitelnosti odposlechů jako důkazu a své závěry o vině a trestu opřely právě o důkazy, o nichž v jiném nálezu Ústavní soud výslovně prohlásil, že vytýkaná procesní pochybení z nich činí důkazy jednou provždy nepoužitelné.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí:
- zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a tomuto soudu uložil, aby se v novém odvolacím řízení náležitě vypořádal s námitkou podjatosti soudce, který rozhodoval v prvním stupni,
- popř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů s tím, že věc bude v prvním stupni projednána a rozhodnuta jiným soudcem, nebo jiným prvostupňovým soudem mimo působnost Krajského soudu v Hradci Králové, popř. vyslovil právní názor, který vyloučí možnost opřít skutková zjištění a skutkové i právní posouzení věci o záznamy prostorových odposlechů.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul, jak bylo soudy napadenými rozsudky rozhodnuto a obsah uplatněných dovolacích námitek.
Státní zástupce připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. vymezen v zákoně, přičemž formální podmínky pro jeho uplatnění byly splněny, když námitky podjatosti samosoudce okresního soudu i soudců Krajského soudu v Hradci Králové obviněný uplatňoval již ve stadiu odvolacího řízení. Po obsahové stránce však tyto námitky označil za nedůvodné. Upozornil, že podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce nebo přísedící, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Poznamenal, že v případě samosoudce prvostupňového soudu obviněný spatřuje okolnost zakládající jeho vyloučení v jeho poměru k věci. Pro poměr k věci bude soudce vyloučen zejména tehdy, když on sám nebo osoba jemu blízká byli projednávanou trestnou činností poškozeni, když byl svědkem trestného činu apod. Trestná činnost obviněného spočívala v podstatě v tom, že jako vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou nezákonně zasahoval do některých přestupkových řízení v tom směru, aby došlo k velmi mírnému postihu přestupců. Ze skutkových zjištění a ani z obsahu dovolání však nevyplývá, že by samosoudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byl projednávanou trestnou činností sám poškozen, nebo že by k ní měl jakýkoli jiný vztah, třeba i značně vzdálený (např. že by sám nebo některý jeho rodinný příslušník byl u Městského úřadu v R. nad K. projednáván pro přestupek v dopravě a na rozdíl od osob obviněným zvýhodněných by byl přísně sankcionován). Podle státního zástupce tudíž neexistuje takový poměr uvedeného samosoudce k věci, který by mohl založit důvod jeho vyloučení ve smyslu znění §30 odst. 1 tr. ř. Samotné použití poněkud expresivního výrazu k charakteristice projednávané trestné činnosti, když navíc samosoudce v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně obsáhle vysvětlil důvody, které ho k použití takového výrazu vedly (str. 28 rozhodnutí), důvod jeho vyloučení z vykonávání úkonů v předmětné trestní věci nezakládá.
Dále státní zástupce uvedl, že pokud obviněný spatřuje okolnost zakládající vyloučení soudců Krajského soudu v Hradci Králové z důvodu poměru k věci v obsahu úředního záznamu Policie ČR ze dne 11. 5. 2005, tak ve spisu se skutečně nachází záznam, podle kterého osoby podezřelé z trestné činnosti (zřejmě L F. a Ing. J. L.) měly mít vazby na osobu státního zástupce JUDr. Bužgy a předsedu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Bořka. Tento záznam se však svým obsahem absolutně nedotýká předsedy senátu JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Zdeňka Korfa a JUDr. Jany Chládkové, ze kterých byl složen senát 10 To označeného soudu, který ve věci rozhodoval. Obviněný ani netvrdí žádné jiné skutečnosti zakládající jakýkoli osobní vztah jmenovaných soudců k předmětné trestní věci. V hypotetické rovině by snad existence zmíněného záznamu mohla být důvodem k vyloučení JUDr. Bořka, pokud by on sám měl v trestní věci obviněného provést nějaký úkon. Obsah záznamu však nemůže být důvodem pro vyloučení soudců odvolacího soudu rozhodujících ve věci nebo dokonce všech soudců trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové. Státní zástupce poukázal i na rozhodnutí č. 40/1991 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že okolnost, že vyloučený soudce je současně funkcionářem soudu, nezakládá důvod vyloučení všech soudců toho soudu, u kterého vyloučený soudce působí. Rovněž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 1 To 180/2010, v němž se soud zabýval obsahově shodnými námitkami obviněného Ing. J. L., které se týkaly podjatosti soudců odvolacího soudu, přičemž s použitou argumentací se plně ztotožnil. Dodal, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové není funkcionářem nadřízeným soudcům trestního úseku odvolacího soudu, a proto v tomto směru označil tvrzení obviněného za bezpředmětné. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. shledal jako irelevantní námitky, že obviněnému nebylo vyhověno návrhu na delegaci věci mimo východočeský region.
Pokud jde o dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce upozornil, že slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, které spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Připomněl, že v jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jiná procesní pochybení. Konstatoval, že v rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný v podstatě vytýká nerespektování právního názoru plynoucího z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kterým bylo vyhověno jeho ústavní stížnosti proti dřívějším odsuzujícím rozhodnutím v předmětné trestní věci. Uvedl, že vázanost obecných soudů právním názorem Ústavního soudu je stanovena ustanovením §314h odst. 1 věty druhé tr. ř., a tedy námitka obviněného svým obsahem směřuje do oblasti procesní, nikoli hmotně právní, a dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Dodal, že výhrady týkající se pouze nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně nebo Ústavního soudu nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod, přičemž citovaný nález Ústavního soudu se nezabýval otázkami hmotného práva, ale procesní otázkou použitelnosti důkazů – záznamů prostorových odposlechů kanceláře obviněného. Zcela kategorický závěr o procesní nepoužitelnosti předmětných záznamů Ústavní soud nevyslovil.
S ohledem na rozvedené skutečnosti státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky, které obviněný uplatnil jednak podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jsou zjevně nedůvodné, jednak podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než je navrhováno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Ing. J. L. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze úspěšně uplatnit za předpokladu, že ve věci samé rozhodoval orgán, který byl z rozhodování vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. rozhodnuto, a současně tato skutečnost nebyla dovolateli v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Protože již v původním řízení obviněný Ing. J. L. vytýkal, že samosoudce prvostupňového soudu a soudci odvolacího soudu měli být z rozhodování trestní věci vyloučeni, což nyní tvrdí i v mimořádném opravném prostředku, je zmíněný důvod dovolání obsahově naplněn. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda trestní řízení je zatíženo tvrzenou procesní vadou.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat . Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Účelem citovaného ustanovení zákona je upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Zákon vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení ten orgán činný v trestním řízení, u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti z taxativně vyjmenovaných důvodů. Současně je nutno zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 věta první Listiny základních práv a svobod).
Z hlediska ustálené judikatury může poměr k projednávané věci záležet např. v tom, že soudce sám nebo osoba jemu blízká byli projednávanou trestnou činností poškozeni, případně byli jinak této činnosti účastni (např. jako svědci, tlumočníci). Mezi důvody vyloučení však nemůže patřit otázka úrovně odborné způsobilosti např. soudce (předsedy senátu, členů senátu) rozhodujícího ve věci (srov. rozhodnutí č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Z ustanovení §30 tr. ř. vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu, musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům jí se dotýkajících objektivně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tvo 157/2001). Důvodem pro vyloučení soudce nemohou být ani okolnosti spočívající v jeho procesním postupu v řízení o projednávané věci, nejde-li o případy stanovené v §30 odst. 2 až odst. 4 tr. ř.
Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském. Negativní vztah soudce např. k obviněnému však nelze vyvozovat toliko ze subjektivního pocitu obviněného, že je soudce vůči němu zaujat, ale musí být podložen konkrétními objektivními skutečnostmi.
Je potřebné připomenout, že námitky ohledně podjatosti samosoudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou JUDr. Jiřího Fukse, které byly v dovolání vzneseny, obviněný Ing. J. L. uplatnil již v rámci předchozího soudního řízení, a to předně dne 20. 12. 2006 (č. l. 351 spisu). Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 12. 2006, č. j. 1 T 120/2006-371, bylo podle §31 odst. 1 tr. ř. se zřetelem k ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. a contrario rozhodnuto, že jmenovaný samosoudce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007, č. j. 11 To 84/2007-407, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného Ing. J. L. do zmíněného rozhodnutí zamítnuta. Dále obdobnou výhradu obviněný uplatnil i v odvolání (č. l. 580 a násl. spisu) proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 T 120/2006-547, které bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2008, č. j. 10 To 313/2007-623, zamítnuto. V rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 5. 2010, č. j. 1 T 120/2006-857, bylo na str. 28 uvedeno, proč při ústním odůvodnění tohoto rozhodnutí samosoudce v přeneseném slova smyslu použil výraz „zájmově lobistická chobotnice“. Následně obviněný Ing. J. L. v odůvodnění odvolání (č. l. 876 a násl., č. l. 901 a násl. spisu) proti tomuto rozhodnutí opět vznesl námitku podjatosti JUDr. Jiřího Fukse, kterou se zabýval rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2010, č. j. 10 To 367/2010-1042. V tomto dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud oprávněně konstatoval: „Je třeba připustit, že okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku použil některé expresivní výrazy, např. „zájmově lobistická chobotnice“ (str. 28 rozsudku), odvolatelé však z těchto výroků neodůvodněně dovozují podjatost soudce. V procesním, skutkovém i právním jádru věci posuzoval okresní soud věc pečlivě a nestranně. Je to patrné již z toho, že pokud by obžalované skutečně považoval za součást „zájmově lobistické chobotnice“, jistě by jim neuložením trestu zákazu činnosti nehodlal umožnit další práci v orgánech veřejné moci.“ V návaznosti na to soud druhého stupně důvodně zdůraznil: „Z toho plyne, že některé výroky okresního soudu nebyly míněny doslova, resp. tak, jak si je vyložil odvolatel. Nic – ani tresty uložené okresním soudem – nenasvědčuje tomu, že by okresní soud rozhodoval podjatě pod mediálně prezentovaným tlakem veřejného mínění na přísný postih korupčních jednání. Ani z průběhu hlavního líčení, jenž měl krajský soud možnost sledovat v protokolech o hlavním líčení i na zvukových záznamech, nebyla zjištěna podjatost soudce“ (vše na str. 12 rozhodnutí odvolacího soudu).
I podle názoru Nejvyššího soudu nevznikly pochybnosti, že by samosoudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou JUDr. Jiří Fuks nemohl, a to pro poměr k projednávané věci nebo k osobám (obviněnému Ing. J. L., ostatním obviněným, obhájcům obviněných nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení) nestranně rozhodovat. Ze skutečnosti, že v rámci soudního řízení a na tiskové konferenci použil výše citovaná slova nelze usuzovat na jeho negativní vztah k osobě obviněného (ostatním obviněným) a na jeho poměr k projednávané věci. Lze rovněž poznamenat, že samosoudce ani osoba jemu blízká nebyli projednávanou trestnou činností poškozeni, a ani jinak nebyli této činnosti účastni (např. jako svědci, apod.).
Námitku ohledně podjatosti všech soudců trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové obviněný Ing. J. L. vznesl již v odůvodnění odvolání (č. l. 876 a násl. spisu). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2010, č. j. 10 To 367/2010-909, bylo rozhodnuto, že soudci téhož soudu JUDr. Josef Mazák, JUDr. Jana Chládková a JUDr. Zdeněk Korf nejsou podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci. Stížnost obviněného do tohoto rozhodnutí byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, č. j. 1 To 180/2010-926, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Z úředního záznamu Policie České republiky, Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování v R. n. K. ze dne 11. 5. 2005, ČTS: ORRK-207/OHK-2005 (č. l. 808 – 813 spisu), který byl sepsán k prověřování informací získaných operativní cestou k podezření z protiprávního jednání osob v něm uvedených (zahrnoval i Ing. J. L.), nelze dovozovat, že by pro podjatost měli být vyloučeni všichni soudci trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové. Předně je nutno uvést, že tento úřední záznam se nijak nedotýká předsedy senátu JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Jany Chládkové a JUDr. Zdeňka Korfa, kteří podle rozvrhu práce Krajského soudu v Hradci Králové jako senát 10 To rozhodovali o odvolání obviněného. Dále je potřebné konstatovat, že předseda krajského soudu sice vykonává státní správu příslušného soudu, avšak při rozhodování jsou soudci zásadně nezávislí. Pro úplnost lze v obecné rovině poznamenat, že i v případě, že by byl předseda konkrétního soudu pro podjatost z rozhodování konkrétní trestní věci vyloučen, nebylo by možno bez dalšího dovozovat, že i ostatní soudci téhož soudu jsou z rozhodování dané věci vyloučeni. Okolnost, že soudkyně vyloučená z projednávání věci pro podjatost z důvodu jejího poměru k osobě obviněného zastává funkci místopředsedkyně soudu, sama o sobě není důvodem, pro který by měli být vyloučeni z projednávání věci i ostatní soudci téhož soudu (§30 odst. 1 tr. ř.), a nemůže být proto sama o sobě ani důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., resp. rozhodnutí odvolacího soudu podle §262 věta druhá tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 40/1991-I. Sb. rozh. tr.). Tvrzení obviněného, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové je funkcionářem nadřízeným soudcům trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové, je nepatřičné, jak důvodně upozorňuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k mimořádnému opravnému prostředku. Z takovéto dovolací argumentace rozhodně nelze dovozovat podjatost soudců trestního úseku daného krajského soudu a ani soudců, kteří ve věci o odvolání konkrétně rozhodovali.
Dovolací námitku obviněného, že v soudním řízení mělo být vyhověno jeho návrhům na postup podle §25 tr. ř., nelze podřadit pod jím uplatněný a ani žádný jiný důvod dovolání. Nejvyšší soud však považuje za potřebné se k této výhradě stručně vyjádřit.
V průběhu trestního řízení obviněný Ing. J. L. navrhoval, aby trestní věc byla odňata Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou a přikázána jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové [viz podání ze dne 22. 5. 2007 (č. l. 442 a násl. spisu) a v odůvodnění odvolání ze dne 30. 6. 2010 (č. l. 901 a násl. spisu)]. O těchto návrzích bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2007, č. j. 11 Nt 357/2007-474, a rozsudkem téhož soudu ze dne 19. 11. 2010, č. j. 10 To 367/2010-1042. Obviněný rovněž navrhl, aby trestní věc byla odňata Krajskému soudu v Hradci Králové a přikázána jinému krajskému soudu (č. l. 913 a násl. spisu), přičemž o návrhu bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, č. j. Ntd 20/2010-931. Žádný z těchto návrhů nebyl akceptován.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen .
Rozhodnutí podle §25 tr. ř. je podmíněno existencí důležitých důvodů, které zákon blíže neuvádí. Podle ustálené soudní judikatury je základním hlediskem pro posouzení důvodnosti takového postupu potřeba tímto způsobem zajistit dodržení všech v úvahu přicházejících základních zásad trestního řízení a vyloučení pochybnosti o nestrannosti soudu, přičemž je třeba uvážit princip, který je zakotven v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci . Takové rozhodnutí neodůvodňuje skutečnost, že o trestní věci proběhly informace v tisku a televizi. Je totiž třeba, aby byly objektivně zjištěny překážky, jež by mohly ohrozit buď náležité zjištění skutkového stavu věci, nebo její nestranné a objektivní projednání, které navíc musí být tak významné, že buď brání příslušnému soudu věc projednat a rozhodnout vůbec, nebo je zřejmé, že podmínky řízení u jiného soudu jsou při dodržení všech zákonných požadavků výrazně příznivější než u soudu příslušného. V dané trestní věci by byl postup podle §25 tr. ř. namístě, pokud by všichni soudci Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (Krajského soudu v Hradci Králové) byli z provádění úkonů ve věci z důvodu podjatosti, a to pro konkrétní překážky vztahující se jmenovitě ke každému z nich, vyloučeni. Zmíněná okolnost však nebyla v předmětné trestní věci dána (viz argumentace popsaná výše). Příslušným soudům nelze vytýkat, že nepostupovaly ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, které obviněný Ing. J. L. s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. formálně relevantně uplatnil, jsou zjevně neopodstatněné.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Ing. J. L. namítá, že soudy rozhodovaly o vině a trestu, aniž by se vypořádaly zejména s hmotně právními částmi nálezu Ústavního soudu o přípustnosti a nepřípustnosti použití důkazu. Vytýká, že nesprávným výkladem výroků tohoto nálezu a jeho důvodů dospěly k závěru, že lze dodatečným dokazováním o faktické existenci důvodů odůvodňujících podezření, pro která bylo možno požadovat povolení odposlechů a vydávat povolovací rozhodnutí, ospravedlnit legitimitu opatření důkazů těmito odposlechy. Tyto výhrady uplatněný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Primárně je totiž namítáno vadné hodnocení důkazů z hlediska jejich zákonnosti a použitelnosti v trestním řízení, a nikoliv nesprávné právní posouzení skutku, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S těmito námitkami je však nutno se i v dovolacím řízení zabývat, jak bylo s poukazem na čl. 4 Ústavy zdůrazněno na str. 9 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kterým bylo v této trestní věci rozhodnuto. Ostatně závaznost právního názoru, jenž byl v tomto nálezu vysloven, a to i pro Nejvyšší soud, plyne z ustanovení §314h odst. 1 věty druhé tr. ř. Dovolací soud tudíž posuzoval, zda trestní řízení je zatíženo tvrzenou vadou.
Podstatou námitek obviněného Ing. J. L. je tvrzení, že v případě záznamu prostorových odposlechů, které byly uskutečněny v kanceláři vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství v budově Městského úřadu v R. nad K., z nichž soudy zejména usuzovaly na jeho vinu, nebylo postupováno v souladu se zákonem, a tudíž nemohou být jako důkaz v trestním řízení použity. V této souvislosti lze souhlasit se soudy obou stupňů, že ve výše označeném nálezu Ústavního soudu nebyl vysloven zcela kategorický závěr o nepoužitelnosti předmětných záznamů. Nutno připomenout, že Ústavní soud na str. 8 a 9 rozhodnutí zdůraznil: „…aby bylo možno použít jako důkaz záznamy ať už odposlechnutého telekomunikačního provozu nebo prostorového odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byly nařízeny, resp. povoleny, je nezbytné, aby jejich nařízení, resp. povolení bylo ústavně souladné. Proto musí z příslušných opatření vyplývat, na základě jakých konkrétních indicií je dán vztah mezi sledovanou osobou (jí užívaným telefonním číslem nebo jí užívaným prostorem) a podezřením ze spáchání určité trestné činnosti. Pokud je nařizováno, resp. přikazováno a povolováno prodloužení těchto odposlechů, je pak nezbytné, aby bylo posilováno, resp. trvalo podezření existence této souvislosti. Obecné soudy jsou přitom povinny i z vlastní povinnosti provést ty důkazy, které legitimitu nařízených, resp. povolených odposlechů a záznamů osvědčují, pokud návrhy v tomto směru nečiní s ohledem na své povinnosti v trestním řízení již samy orgány veřejné žaloby.“
Před rozhodnutím Nejvyšší soud považoval za potřebné vyžádat mimo jiné trestní spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 12 T 29/2008, týkající se obviněného L. F..
Sledováním osob a věcí (dále jen „sledování“) se rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít (§158d odst. 1 tr. ř.).
Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce (§158d odst. 2 tr. ř.).
Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků (§158d odst. 3 tr. ř.).
Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců (§158d odst. 4 tr. ř.).
Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v §55 a 55a tr. ř. (§158d odst. 7 tr. ř.).
V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno (§158d odst. 10 tr. ř.).
Lze předeslat, že po zrušení soudních rozhodnutí nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, soud prvního stupně v hlavním líčení doplnil dokazování jednak přečtením celé řady listinných důkazů (jsou podrobně popsány na str. 8 a násl. rozsudku), jednak výslechem svědka npor. Ing. R. N., policejního komisaře Policie ČR, ÚO SKPV, z jehož výpovědi vyplynuly skutečnosti rozvedené na str. 9 rozsudku. Dále je potřebné uvést, že Krajský soud v Hradci Králové v napadeném rozsudku přiléhavě poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 615/06, který se zabýval i náležitostmi odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž jeho závěry lze vztáhnout i na postup podle §158d tr. ř. Ústavní soud v rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že v odůvodnění příkazů (povolení) musí být vyloženo, o jaké indicie se opírá, a musí být alespoň v minimální míře konkrétně uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být takto zjištěny a z čeho je to vyvozováno. Jen takto vydaný příkaz (povolení) odpovídá ústavněprávním požadavkům. Je samozřejmé, že těmto požadavkům musí dostát i příslušný návrh (žádost) státního zástupce a musí být k němu přiloženy odpovídající důkazy. Nelze tedy připustit praxi, která setrvává stroze na formálních náležitostech a zcela rezignuje na posouzení materiálních podmínek pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (přiměřeně platí i pro povolení sledování osob a věcí). Posouzení těchto podmínek musí být patrné v odůvodnění příkazu (povolení). Pouze záznam, který byl proveden na základě příkazu plně vyhovujícího uvedeným požadavkům, je v souladu s ústavním pořádkem a je procesně použitelným důkazem v trestním řízení. Ústavní soud rovněž zdůraznil, že postup soudu, který posléze věc projednával, je třeba „…označit za korektní a ústavně souladný, pokud reagoval na námitky stěžovatele ve vztahu k tomuto důkazu tím, že výslechem příslušných policistů přezkoumával postup policejního orgánu předcházející vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Takový postup totiž plně zapadá do principu, podle něhož je i porušení základních práv a svobod ze strany soudu v souladu s čl. 4 Ústavy napravitelné obecnými soudy…“.
Opatřeními státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13. 7. 2005, č. j. V 8/2005-59 (č. l. 36 spisu), a ze dne 13. 7. 2005, č. j. V 8/2005-61 (č. l. 41 spisu), bylo podle §158d odst. 1, 2 tr. ř. povoleno předmětné sledování osob a věcí (tzv. prostorové odposlechy), jehož výsledky byly jako důkaz v posuzované trestní věci použity. V žádostech Policie ČR, Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování R. nad K. ze dne 13. 7. 2005, č. j. V 9-26/2005-ORRK/KPV-OHK (č. l. 35-36 spisu), a ze dne 13. 7. 2005, č. j. V 9-25/2005-ORRK/KPV-OHK (č. l. 40-41 spisu), o povolení sledování osob a věcí se bez bližšího odůvodnění uvádí, že prováděným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu se potvrdilo podezření z páchání trestných činů v původní trestní věci (obviněného L. F.), a že o povolení sledování osob a věcí se žádá za účelem získání dalších informací. Je rovněž skutečností, že ze samotného povolení státního zástupce nevyplývá, zda se nějaká konkrétní podezření potvrdila a zda povolení vydaná dne 13. 7. 2005 na nějaká konkrétní nová zjištění navazují. Není ani tvrzeno, že z protokolů o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za období od 27. 5. 2005 do 13. 7. 2005 vyplývá, že by za tuto, a to ovšem poměrně krátkou dobu (v poměru k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti), byly pomocí telefonních odposlechů zjištěny nějaké nové skutečnosti zesilující dané podezření, jak tyto okolnosti Krajský soud v Hradci Králové připomněl v odůvodnění napadeného rozsudku. Současně ale důvodně konstatoval, že z obsahu spisů o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, z úředního záznamu npor. Ing. R. N. ze dne 11. 5. 2005 a svědecké výpovědi jmenovaného (tj. z důkazů podrobně rozvedených v předchozí části rozhodnutí odvolacího soudu, a to zejména na str. 16 a násl., ale též i v odůvodnění rozsudku okresního soudu) plyne, že podezření bezpochyby trvalo. Prodleva jednoho a půl měsíce mezi nařízením telefonních odposlechů a povolením prostorových odposlechů byla způsobena spíše neobratností na straně orgánů činných v trestním řízení, když stejně dobře mohlo dojít nejprve k povolení prostorových odposlechů, u nichž byla z povahy věci větší naděje na to, že přispějí k objasnění trestné činnosti. Odvolací soud oprávněně zdůraznil, že důvodnost povolení prostorových odposlechů se opírá nejen o operativní zjištění policejních orgánů, ale rovněž o závěr - který se dal předpokládat již dříve - že po telefonu podezřelí komunikují pouze v náznacích a že objasnění trestné činnosti umožní spíše prostorové odposlechy. Právem uzavřel, že i když se samotnými odposlechy telefonních hovorů v tomto krátkém meziobdobí nepodařilo prokázat trestnou činnost (v původní trestní věci obviněného L. F.) – výsledky takových odposlechů alespoň nebyly krajskému soudu předloženy a nebyly ani tvrzeny - je prokázáno, že důvodné podezření na základě konkrétních skutečností trvalo a byl odůvodněn předpoklad, že tzv. prostorové odposlechy budou z hlediska opatření důkazů efektivnější, přičemž stále šlo o šetření ve věci velmi závažné trestné činnosti (vše na str. 21 rozhodnutí soudu druhého stupně).
Pokud Krajský soud v Hradci Králové shledal povolení prostorových odposlechů dne 13. 5. 2005 za důvodné, podložené, zákonné a ústavně souladné, když na základě těchto povolení, vydaných na dobu šesti měsíců, byla (jako vedlejší produkt) prokázána trestná činnost pod body 2/, 3/ a 4/ výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 1 T 120/2006, nelze dovoláním napadenému rozhodnutí vytknout pochybení.
V napadeném rozsudku odvolací soud na str. 21 a 22 rovněž poukázal na období od 13. 7. 2005 do 5. 1. 2006, kdy byly podávány další návrhy na telefonní odposlechy, konkrétně dne 27. 7. 2005 návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu – dalšího účastnického čísla užívaného L. F.. Z odůvodnění návrhu vyplynulo nezměněné a trvající podezření na jmenovaného i na osoby úzce s ním kooperující při opravách a následném prodeji dovezených vozidel a na úředníky odborů dopravy a silničního hospodářství městských úřadů v R. n. K. a v D.. Podle učiněných zjištění tito přijímají od L. F. výhody za to, že při schvalovacím procesu v rozporu se svými povinnostmi umožňují tzv. omlazování vozidel. Krajský soud upozornil, že v tomto období se potvrdily (vedle operativních šetření i přímo záznamy o odposleších) úzké styky obviněného Ing. J. L. s L. F. [viz vlastní přílohový spis - příloha. č. 1, přepisy záznamů č. l. 29 a 32 (záznamy ze dne 10. 10. 2005) a č. l. 41 této přílohy (záznam ze dne 11. 10. 2005)]. Přímo o jednání souvisejícím s trestnou činností L. F. hovoří obviněný Ing. J. L. na záznamu ze dne 13. 10. 2005 (č. l. 57 - 58 uvedeného přílohového spisu). Odvolací soud zmínil i záznam rozhovoru obviněných Ing. J. L. a P. S. ze dne 11. 10. 2005 (přepis tohoto záznamu nebyl k dispozici ve spise ani v jeho přílohách, ale soud si jej opatřil vyžádáním původního trestního spisu ve věci obviněného L. F. sp. zn. 12 T 29/2008). Z provedených záznamů byla jako vedlejší produkt zjištěna i trestná činnost, která je předmětem současného trestního řízení. Poté bylo dne 18. 11. 2005, sp. zn. Nt 142/2005, nařízeno prodloužení odposlechu (a záznamu) telefonu Městského úřadu v R. nad K., o němž se dříve soudilo, že jej užívá obviněný Ing. J. L.; dosud provedeným odposlechem však bylo zjištěno, že jej užívá především obviněný P. S.. Přesto byl odposlech na základě návrhu státního zástupce ze dne 16. 11. 2005 prodloužen s cílem další dokumentace prověřované trestné činnosti. Soud druhého stupně důvodně zdůraznil, že se stále jednalo mimo jiné o podezření na spáchání trestných činů podle §158 odst. 1 a §160 odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Poznamenal, že následně byly dne 5. 1. 2006 prodlouženy i prostorové odposlechy [viz opatření státního zástupce Okresního státního zastupitelství v R. n. K. ze dne 5. 1. 2006, č. j. V 8/2005-153 (č. l. 39 spisu), a ze dne 5. 1. 2006, č. j. V 8/2005-152 (č. l. 42 spisu)]. Oprávněně konstatoval, že toto prodloužení bylo kromě shora uvedených poznatků materiálně odůvodněno mimo jiné i zjištěnými korupčními případy z října a listopadu 2005, jež jsou předmětem tohoto řízení. Taktéž bylo zdůvodněno i později potvrzeným předpokladem reakce L. F. na to, že se dozví o policejním šetření.
Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí na str. 22 rovněž uvedl: „…prověřovaná podezření, že na „omlazování“ vozidel se aktivně podíleli i úředníci správního orgánu nebo že schválení technické způsobilosti příslušných fiktivně „omlazených“ dovezených vozidel prostřednictvím pozměněného technického průkazu vozidel prováděli tito úředníci s vědomím, že k takovému fiktivnímu „omlazení“ došlo a že předkládaný zahraniční technický průkaz byl pozměněn, však nebyla prokázána v takové míře, aby mohlo dojít v souvislosti s ustanovením §160 odst. 1 tr. ř. k obvinění konkrétní osoby pro vymezený skutek“ . Připomněl, že dne 19. 5. 2006 bylo zahájeno trestní stíhání L. F., aniž se dostatečně průkazně potvrdilo také podezření na spáchání trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele a přijímání úplatku. Nicméně v popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání nelze přehlédnout pasáže týkající se pozměněných zahraničních technických průkazů ve vztahu k rozhodování uvedeného správního orgánu (č. l. 999 a násl. spisu).
Ve shodě s odvolacím soudem lze považovat prostorové odposlechy provedené na základě opatření o prodloužení jejich povolení ze dne 5. 1. 2006 (prokazující skutek popsaný pod bodem 1/ výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) za důvodné, podložené, zákonné a ústavně souladné. S krajským soudem je potřebné se ztotožnit i v tom směru, že popsaným procesním postupem v dané trestní věci, a to důkazním použitím zvukových záznamů o sledování a připojených protokolů, nedošlo k porušení zásady přiměřenosti (zdrženlivosti) vyjádřené v §2 odst. 4 tr. ř. Toto ustanovení mimo jiné zakotvuje, že orgány činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. V této souvislosti soud druhého stupně na str. 23 rozsudku důvodně zdůraznil: „V rámci vyšetřování jiné závažné trestné činnosti bylo v rámci sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. zjištěno a dokumentováno podezření z opakovaného korupčního jednání obžalovaných jakožto veřejných činitelů, tedy vyšla najevo trestná činnost nejen úmyslná ve smyslu ustanovení §158d odst. 10 tr. ř., ale trestná činnost poměrně závažná a vykazující vysokou míru latence, jejíž prokázání by bez použití zvukových záznamů bylo nemožné nebo jen velmi obtížné.“ Oprávněně dodal, že postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo k porušení ústavních práv obviněných včetně čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem .
Soudy obou stupňů byla věnována náležitá pozornost tomu, zda realizované záznamy prostorových odposlechů je možno jako důkaz při rozhodování o obžalobě použít či nikoliv.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Ing. J. L., neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k