ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.782.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 782/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J.L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 31 To 614/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 36/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 1 T 36/2010, byl obviněný J. L. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „1) v době od 13.30 hodin dne 31. 12. 2009 do 01.27 hodin dne 1. 1. 2010 na parkovišti domů v ulici S. ve C. nezjištěným předmětem rozbil skleněnou výplň předních levých dveří zaparkovaného osobního automobilu zn. Peugeot 309, ze kterého poté odcizil autorádio s CD přehrávačem zn. Sony v hodnotě 4.000,- Kč, svazek klíčů v hodnotě 200,- Kč a nefunkční nabíječku k mobilnímu telefonu, čímž poškozenému J. Š., nar. 1. 2. 1971, způsobil škodu v celkové výši 4.200,- Kč a poškozením automobilu způsobil škodu ve výši 2.700,- Kč,
2) v době od 17.00 hodin dne 31. 12. 2009 do 03.00 hodin dne 1. 1. 2010 na parkovišti domů v ulici S. ve C. nezjištěným předmětem rozbil skleněnou výplň předních levých dveří zaparkovaného osobního automobilu zn. Nissan Sunny, ze kterého poté odcizil odnímatelný panel autorádia zn. Sony GT v hodnotě 1.500,- Kč a 10 ks hudebních CD disků v hodnotě 200,- Kč, zdravotní průkaz potravinářství, čímž poškozené J. V. způsobil škodu v celkové výši 1.700,- Kč a poškozením automobilu způsobil škodu ve výši 4.000,- Kč,
3) v době od 02.00 hodin do 02.15 hodin dne 1. 1. 2010 v ulici K. před domem ve C. nezjištěným způsobem rozbil skleněnou výplň pravých předních dveří zaparkovaného osobního automobilu zn. Seat Cordoba, ze kterého nic neodcizil, neboť byl vyrušen manželkou poškozeného M.K., kterému poškozením automobilu způsobil škodu ve výši 2.100,- Kč,
tohoto jednání se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech odsouzen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 1 T 136/2007 ze dne 9. 7. 2008, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2008, mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247/1b tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, který vykonal dne 19. 11. 2009“ .
Za tyto přečiny byl obviněný podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným J. Š. částku 6.700,- Kč, J.V. částku 5.700,- Kč a M. K. částku 2.100,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Rozsudkem ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 31 To 614/2010, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže dílem dokonaným podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť „1/ v době od 13,30 hod. dne 31. 12. 2009 do 01,27 hod. dne 1. 1. 2010 na parkovišti domů v ulici S. ve C. nezjištěným předmětem rozbil skleněnou výplň předních levých dveří zaparkovaného osobního automobilu zn. Peugeot 309, ze kterého poté odcizil autorádio s přehrávačem zn. Sony v hodnotě 4.000,- Kč, svazek klíčů v hodnotě 200,- Kč a nefunkční nabíječku k mobilnímu telefonu, čímž poškozenému J. Š., způsobil škodu v celkové výši 4.200,- Kč a poškozením automobilu způsobil škodu ve výši 2.700, - Kč,
2/ v době od 17,00 hod. dne 31. 12. 2009 do 03,00 hod. dne 1. 1. 2010 na parkovišti domů v ulici S. ve C. nezjištěným předmětem rozbil skleněnou výplň předních levých dveří zaparkovaného osobního automobilu zn. Nissan Sunny, ze kterého poté odcizil odnímatelný panel autorádia zn. Sony GT v hodnotě 1.500,- Kč a 10 ks hudebních CD disků v hodnotě 200,- Kč, zdravotní průkaz potravinářství, čímž poškozené J. V., způsobil škodu v celkové výši 1.700,- Kč a poškozením automobilu způsobil škodu ve výši 4.000, - Kč,
3/ v době od 02,00 hod. do 02,15 hod. dne 1. 1. 2010 v ulici K. před domem ve C. nezjištěným způsobem rozbil skleněnou výplň pravých předních dveří zaparkovaného osobního automobilu zn. Seat Cordoba, ze kterého nic neodcizil, neboť byl vyrušen manželkou poškozeného M. K., kterému poškozením automobilu způsobil škodu ve výši 2.100,- Kč,
a toho jednání se obžalovaný dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 7. 2008 sp. zn. 1 T 136/2007, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2008, mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který vykonal dne 19. 11. 2009“ . Za to obviněného podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným J. Š. částku 6.700,- Kč, J. V. částku 5.700,- Kč a M.K. částku 2.100,- Kč.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že odvolací soud konstatoval, že se v ustanoveních §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku jedná o dvě samostatné skutkové podstaty, a poněkud nepřiléhavě vytkl soudu prvního stupně, že nelze použít právní kvalifikace podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku neupravuje okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Vytýkané právní kvalifikace podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku totiž nalézací soud vůbec nepoužil. Současně odvolací soud vycházel z toho, že obě skutkové podstaty jsou v poměru speciality, neboť jsou určeny k ochraně týchž zájmů a jejich jednočinný souběh je vyloučen, přičemž ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku přísněji postihuje pachatele, který se dopustil recidivy krádeže, a nevyžaduje splnění žádné další podmínky, tedy ani způsobení škody nikoli nepatrné (5.000,- Kč). Z toho podle odvolacího soudu vyplývá, že nelze pachatele uznat vinným za jeden útok proti majetku přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a současně podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jednočinný souběh těchto přečinů je podle odvolacího soudu vyloučen i v případech, kdy je čin spáchán recidivujícím pachatelem při naplnění některého ze znaků uvedených alternativně v §205 odst. 1 písm. a) - e) tr. zákoníku. Současné naplnění některých znaků §205 odst. 1 písm. a) - e) tr. zákoníku podle krajského soudu přichází zohlednit toliko podle §39 odst. 2 tr. zákoníku. Proto (mimo kvalifikace přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku) souzený skutek kvalifikoval jen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce shledal, že názoru odvolacího soudu je nutno přisvědčit potud, že v §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty, s dalšími závěry odvolacího soudu však souhlasit nelze. Poté, co odcitoval dikci §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku, poznamenal, že konstrukce ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterou zákonodárce zvolil, je do značné míry specifická, nelze však dovodit, že by mezi oběma ustanoveními byl vztah speciality. V poměru speciality jsou ustanovení určená k ochraně týž zájmů, má-li být speciálním ustanovením postihnut určitý druh útoků proti týmž individuálním zájmům, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň škodlivosti takových útoků pro společnost. Prohlásil, že výše citovaná ustanovení by byla ve vztahu speciality v případě, že by §205 odst. 2 tr. zákoníku konkretizoval znaky skutkové podstaty uvedené v §205 odst. 1 tr. zákoníku, avšak ustanovení §205 tr. zákoníku v prvním a druhém odstavci upravuje dvě samostatné skutkové podstaty trestného činu krádeže, z nichž každá je naplněna při splnění zcela odlišných zákonných podmínek. V §205 odst. 1 tr. zákoníku jsou tyto zákonné znaky uvedeny pod písmeny a) - e), kde je jednání spočívající ve zmocnění se cizí věci blíže charakterizováno výší způsobené škody nebo okolnostmi, za kterých byl čin spáchán. Ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku postihuje zmocnění se cizí věci bez ohledu na výši škody a způsob spáchání činu, když jako jediná další podmínka je vyžadována tříletá zpětnost k odsouzení nebo potrestání pachatele. Znaky uvedené v §205 odst. 1 písm. a) - e) tr. zákoníku přitom toto ustanovení nijak blíže nekonkretizuje. Každá z obou skutkových podstat přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku může být naplněna samostatně, nezávisle na druhé. Zároveň však obě uvedené skutkové podstaty přečinu krádeže mohou být naplněny současně jedním jednáním.
Dále nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, které na něj dopadají. Jestliže se v konkrétním případě znaky ustanovení §205 odst. 1 písm. a) - e) tr. zákoníku a ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku navzájem překrývají, tj. jestliže pachatel, u kterého je splněna podmínka zpětnosti podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, se zmocní cizí věci za některé z okolností uvedených v §205 odst. 1 písm. a) - e) tr. zákoníku, pak povahu takového skutku vystihuje jeho právní posouzení jako jednočinného souběhu přečinů podle §205 odst. 1 písm. a) - e) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Smyslem §205 odst. 2 tr. zákoníku bylo nepochybně zpřísnění podmínek trestního postihu pachatelů - speciálních recidivistů. K naplnění podmínek zpětnosti podle tohoto ustanovení přitom postačuje jediné, resp. první odsouzení či potrestání pachatele za čin uvedený v §205 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by však bylo vycházeno z názoru o nemožnosti jednočinného souběhu přečinů podle §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, pak by opakované spáchání přečinu krádeže a odsouzení a potrestání pachatele za tento přečin ve lhůtě uvedené v §205 odst. 2 tr. zákoníku podmínku zpětnosti nikdy založit nemohlo. Takovýto opakovaně spáchaný krádežný skutek by mohl být právně posouzen toliko podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, byť by např. byl spáchán formou vloupání, na evakuovaném území apod. Odsouzení a potrestání pachatele za takto kvalifikovaný skutek by však podmínku zpětnosti z formálních důvodů nezakládalo, neboť v §205 odst. 2 tr. zákoníku se výslovně hovoří pouze o předchozím odsouzení nebo potrestání pachatele „za čin uvedený v odstavci 1“.
Následně Nejvyšší státní zástupce připomenul, že v předmětné trestní věci spočívaly jednotlivé dílčí útoky popsané pod body 1/ - 3/ výroku o vině v tom, že obviněný za překonání překážek vnikl do uzavřených prostor (zaparkované a uzamčené osobní automobily) a zde odcizil různé movité věci v hodnotě celkem 5.900,- Kč, popř. se věci pokusil odcizit, tedy přisvojil si cizí věci zmocněním, způsobil tak škodu nikoli nepatrnou a jednotlivé útoky spáchal formou vloupání. Současně se zmocnil cizích věcí, ačkoli byl v posledních třech letech odsouzen za jiný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), odpovídající přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na to, co bylo výše uvedeno o vztahu skutkových podstat podle §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, měl být obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchanými v jednočinném souběhu, a to popř. v souběhu i s dalším přečinem. Pokud tedy Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci skutek ve vztahu ke kvalifikaci přečinu krádeže posoudil pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, bylo jeho rozhodnutí zatíženo vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 31 To 614/2010, ve výrocích o vině, o trestu a o náhradě škody, jakož i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci, přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný. Uvedl, že s úvahami nejvyššího státního zástupce prezentovanými v podaném dovolání nesouhlasí, přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 23/2011, a ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 7 Tdo 248/2011. Z těchto rozhodnutí plyne, že v odstavci 1 i odstavci 2 přečinu krádeže, tak jak je jejich znění obsaženo v §205 tr. zákoníku, jde o samostatné skutkové podstaty. Obě ustanovení poskytují ochranu stejnému objektu před stejným jednáním. Připustit jednočinný souběh by v podstatě znamenalo to, že to, co je materiálně jednou krádeží, například odcizení jediné věci, by bylo dvěma přečiny krádeže. Taková konstrukce však vyznívá nelogicky a nedává žádný smysl. Naopak, konstrukce, na které jsou založena ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku, spočívá v tom, že zákonodárce z doprovodných okolností určujících spodní limit trestnosti krádeže vyčlenil tzv. zpětnost a nadřadil ji nad ostatní okolnosti. Tato konstrukce směřuje k tomu, aby v případě tzv. zpětnosti bylo aplikováno jen přísnější ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jestliže jsou, kromě tzv. zpětnosti, zároveň dány i okolnosti, které jinak odpovídají znakům uvedeným v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku nebo jen některé z nich, je na místě, aby je soud zhodnotil z toho hlediska, zda jde o obecné přitěžující okolnosti (§42 tr. zákoníku) a aby k nim takto přihlédl při ukládání trestu v rámci přísnější trestní sazby stanovené v §205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán zcela v souladu se zákonem a že o nesprávné právní posouzení v dané věci nejde. Proto navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V návaznosti na to je třeba konstatovat, že námitky obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce byly z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněny relevantně.
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchá vloupáním.
Ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku pak naplní pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu podaného dovolání je významná otázka právního posouzení skutku v případě, kdy jsou podle skutkových zjištění dány podmínky pro použití §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku [v konkrétním případě §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku] a současně i podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolatel nesouhlasil s jeho právním posouzením jen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (jak rozhodl v napadeném rozsudku odvolací soud) a tvrdil, že skutek má být posouzen jako jednočinný souběh přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že problematikou vzájemného vztahu skutkových podstat uvedených v §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku se již zabýval velký senát Nejvyššího soudu, a to jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011, jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I. Přitom dospěl k závěru, že jestliže pachatel, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchá čin též za existence některé z okolností uvedených v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, uvedené znaky se navzájem překrývají, a povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala jak znaky vyjádřené v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, tak i podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, ale jde o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku. Uvedená právní kvalifikace odpovídá smyslu trestní odpovědnosti pachatele a je v souladu s obecnými zásadami pojmu trestného činu a jeho znaků (§13 a §111 tr. zákoníku), přitom respektuje, že čin pachatele musí být posouzen vždy podle všech znaků vyjádřených v zákoně, jakož i to, že obviněný nemůže být uznán vinným dvakrát za materiálně jeden přečin krádeže. Současně je tímto právním posouzením eliminována nadměrná tvrdost zákona, neboť pachatel je za jedno jednání, jež se odráží jen v jednom trestném činu, odsouzen toliko za tento jeden trestný čin, a nedochází tak k nelogickému jednočinnému souběhu dvou stejných trestných činů. Za toto jednání je pachatel postižen pouze podle přísnější podoby vyjádřené ve zvláštní skutkové podstatě, která však odráží dostatečně nejen společenskou škodlivost, ale i povahu a závažnost spáchaného činu (§39 tr. zákoníku). V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené tak Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné potud, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek ve vztahu ke kvalifikaci přečinu krádeže pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, v důsledku čehož bylo jeho rozhodnutí zatíženo vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud se současně ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku by mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, popř. zda řešená právní otázka má po právní stránce zásadní význam .
Přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že projednání dovolání by v daném případě postavení obviněného výrazněji ovlivnit nemohlo. Třeba konstatovat, že popsaná vada by prakticky neměla vliv na otázku trestu. V této souvislosti je nutno znovu připomenout, že rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněnému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem odvolacího soudu byl pak odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s ostrahou. Přitom je nutno zdůraznit, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal toliko obviněný, takže odvolací soud byl a pro případné další řízení v této věci je vázán zákazem reformationis in peius. To pak znamená, že v případě zrušení rozhodnutí odvolacího soudu by tento v dalším řízení nemohl obviněnému uložit přísnější trest, než jaký mu uložil soud prvního stupně, tedy trest o pouhý měsíc odlišný. Nejvyšší soud tedy nezjistil podmínky, jež by s ohledem na existenci výše zjištěné a vytknuté vady v právní kvalifikaci skutku odůvodňovaly uložení podstatně odlišného trestu, než se stalo rozsudkem odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem – autoritativní rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu – je pak zřejmé, že dovoláním nastolená právní otázka již nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Z rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle citovaného ustanovení zákona dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý