ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.786.2011.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 dovolání, které podala obviněná M.L. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 11 To 441/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 153/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 3 T 153/2008, byla obviněná M. L. uznána vinnou skutkem právně posouzeným jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byla uznána vinnou pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 1. 2003, č. j. 3 T 7/2003-56, maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byla uznána vinnou pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 13. 3. 2003, č. j. 2 T 34/2003-28, a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byla uznána vinnou pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 30. 9. 2003, č. j. 2 T 78/2003-81, byla obviněná odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 1. 2003, č. j. 3 T 7/2003-56, trestním příkazu Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 13. 3. 2003, č. j. 2 T 34/2003-28, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 30. 9. 2003, č. j. 2 T 78/2003-81. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozhodnutí obviněná M. L. podala odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 11 To 441/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušen výrok, jímž byl obviněné uložen trest zákazu řízení motorových vozidel.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná M. L. prostřednictvím obhájce dovoláním včetně jeho doplnění datovaného dnem 28. 5. 2011, které předně opřela o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru došlo napadeným usnesením k nesprávnému právnímu posouzení skutku, nesprávnému hmotně právnímu posouzení a nedostatečnému hodnocení důkazů.
Obviněná namítla, že skutková zjištění byla interpretována zkresleně nebo nahrazena domněnkami, trestní věc nebyla posouzena v celkovém kontextu a na základě takto zjištěných skutkových okolností byly vyvozeny nesprávné závěry o vině a byl uložen neoprávněný trest. Podle jejího mínění došlo při opětovném projednávání předmětné věci ze strany státního zastupitelství k porušení základních zásad trestního řízení upravených v §2 odst. 5 tr. ř., a ačkoli její vina nebyla dokázána, soudy obou stupňů nepostupovaly ve smyslu zásady in dubio pro reo.
Dále obviněná uplatnila i důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a vytkla, že proti její osobě bylo vedeno trestní stíhání ve věci, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Podle prvního rozsudku okresního soudu bylo třeba vyřešit, zda peníze skutečně převzala či nikoliv, když podle druhé její výpovědi se mohlo zdát jasné, že peníze převzala. Byla usvědčována výpověďmi manželů P. opírajících se o účelově provedenou konfrontaci obviněné s M. P. ze dne 22. 4. 2008. Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti LADS, spol. s r. o., byla jmenovaná její jednatelkou pouze od 17. 6. do 8. 10. 2002 a stejně krátkou dobu byla její společnicí. Za tuto dobu však stihla pozemky uvedené společnosti podle smlouvy prodat dne 24. 6. 2002 společnosti ČIKITAL IMPORT EXPORT, s. r. o., kde též působila jako jednatelka, přičemž podle výpisu z obchodního rejstříku označené společnosti její funkce vznikla až dne 10. 6. 2003. Je tudíž otázkou, zda za popsané situace byla či nebyla M. P. oprávněna smlouvu o prodeji pozemků uzavřít i za stranu kupující. Přestože byl vklad práva katastrálním úřadem povolen, nikdo se tímto dosud nezabýval a nijak to neprověřil. Jmenovaná vypověděla, že společnost LADS, spol. s r. o., měla exekuce, a proto schválně nedala peníze na účet. Je tedy zarážející, proč za čtyři měsíce po převzetí peněz (podle kupní smlouvy je měla za společnost LADS, spol. s r. o., převzít při podpisu smlouvy v červnu 2002) dluhy nezaplatila, i když exekucí bylo ohroženo sídlo společnosti LADS, spol. s r. o., tj. v Dobrém Poli čp. 86, 1. patro, kde – jak obviněná při konfrontaci konané dne 22. 4. 2008 uvedla – tento byt používala rodina P. jako trvalé bydliště. V dovolání namítla, že na uvedené adrese nikdy nebyla a v době, kdy zde mělo k předání zmíněných peněz dojít, tam P. již nebydleli. Pravdivost její první výpovědi z ledna 2008, že peníze nepřevzala, dokládá výpověď svědka M., podle níž se měla M. P. zmínit o nějaké ztrátě právě čtyř milionů korun. Rovněž z výpovědi obviněné při konfrontaci dne 22. 4. 2008 vyplývá, že v lednu 2003 ji jmenovaná navštívila a požadovala na ní zaplacení daně z převodu nemovitostí (předmětných pozemků) ve výši 360 tisíc Kč. Po jejím sdělení, že žádné peníze nemá, tuto daň sama M. P. uhradila. Ačkoliv uhrazenou sumu jako daň z převodu nemovitostí po obviněné nevymáhala, soudy nechaly tuto skutečnost bez povšimnutí. Pokud se jmenovaná a svědek Ch. navzájem obviňují, lze se domnívat, že důvodem je předchozí odsouzení M.P. k trestu odnětí svobody. Důvodů ke změně výpovědi obviněné mohlo být více, a to náklonnost vyvolaná silným sugestivním tlakem jmenované na její osobu již v době společného výkonu trestu (zřejmě i smyšlenými poměry v rodině), tak jejími sliby a určitým strachem, který u ní vyvolala. Uvedená fakta byla při hodnocení skutkových zjištění pominuta.
Pokud jde o právní kvalifikaci ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak obviněná označila rozhodnutí soudu a jeho odůvodnění za nedostatečné. Rovněž neobstojí, že se soud nově opřel o zjištění vyplývající z protokolů o ústním jednání její osoby u Finančního úřadu v Českém Brodě ve dnech 16. 11. 2005 a 18. 4. 2006. Z obsahu ani jednoho
z protokolu nevyplývá, že by spáchala či měla v úmyslu spáchat jakýkoliv trestný čin a je zde patrná absence důkazů o jejím zavinění. Její trestní stíhání bylo zahájeno až o rok později dne 15. 11. 2007. Stejně neobstojí jako důkaz o převzetí finanční hotovosti jako ceny za prodej pozemků antidatovaný peněžní předávající list, kde jsou uvedeny pouze kusové sumy nominálních hodnot bankovek a nikoliv cena za prodej zmíněných pozemků či jiné vyúčtování společnosti LADS, spol. s r. o., a ani účelové výpovědi manželů P. v hlavním líčení, jimiž je usvědčována v návaznosti na konfrontaci s M. P. Soud pominul i finanční a majetkové poměry jmenovaných manželů (exekuce) a následně nákup nemovitostí v P., okr. K. H., ve srovnání s majetkovými poměry obviněné a následné zaplacení daně z převodu nemovitostí Finančnímu úřadu v Č. B. M. P. za obviněnou, která byla bez finančních prostředků. Dostatečně se nevěnoval otázce věrohodnosti této svědkyně, její pověsti a předchozímu odsouzení k trestu odnětí svobody.
Závěrem podání obviněná shrnula, že prvostupňový soud (ani odvolací soud) při druhém rozhodování nedisponoval žádnými jinými důkazy a svá tvrzení opřel o protokoly z jednání obviněné u finančního úřadu. Za této důkazní nouze měl soud postupovat podle zásady in dubio pro reo a opětovně ji podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprostit. Současně označila uložený trest za neodůvodněný. Z popsaných důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a případně věc podle §265 l tr. ř. přikázal k novému projednání.
Před rozhodnutím Nejvyšší soud obdržel sdělení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 1 NZO 455/2011, že se k obsahu dovolání obviněné M. L. nebude Nejvyšší státní zastupitelství věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas, aby za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné M. L. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro nějž trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, avšak příslušný orgán činný v trestním řízení o zastavení trestního stíhání obviněné osoby nerozhodl podle §172 odst. 1 písm. d), §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. l, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. a ani podle §314c odst. l písm. a) tr. ř., čímž došlo k jinému, pro obviněného méně příznivému rozhodnutí. Zvláštní případy nepřípustnosti trestního stíhání jsou stanoveny v §11a tr. ř.
Nejvyšší soud musí konstatovat, že z textu dovolání nevyplývají žádné námitky, které by byly alespoň obsahově podřaditelné pod ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., a tudíž v této části se nelze dovoláním věcně zabývat. Naplnění zmíněného důvodu dovolání totiž obviněná M. L. zjevně dovozuje pouze ze svého tvrzení, že provedené důkazy neumožňovaly ve věci rozhodnout odsuzujícím rozsudkem, přičemž není ani vytýkáno porušení některého z ustanovení §11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř., kde jsou zakotveny důvody nepřípustnosti trestního stíhání.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, pokud namítá, že její vina nebyla státním zastupitelstvím dokázána. Uvádí, že soudy nesprávně hodnotily výpovědi manželů P., přičemž zpochybňuje převzetí peněz jako ceny za prodej pozemků od M. P. Rovněž polemizuje s tím, zda jmenovaná byla oprávněna smlouvu o prodeji pozemků uzavřít i za stranu kupující. Odmítá zjištění z protokolů o ústním jednání u Finančního úřadu v Č. B., jakož i důkaz peněžním předávajícím listem. Vytýká, že její úmysl spáchat trestný čin ze skutkových zjištění neplyne a soudy měly aplikovat zásadu in dubio pro reo. Nutno zdůraznit, že všechny námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněná dovozuje vady ve smyslu znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je obviněného zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. I v tomto případě však obviněná spojuje tvrzenou absenci úmyslného zavinění ve svém jednání s jinými skutkovými zjištěními, než byla v soudním řízení pravomocně zjištěna.
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen zcela výjimečně, a to existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však o takovou situaci nejedná. Z podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Kolíně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané (byly ostatně vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině na str. 1 rozhodnutí), o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněné M. L. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil Krajský soud v Praze, což je zřejmé z argumentace na str. 2 a 3 napadeného usnesení. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující zjištění, podle něhož obviněná spáchala skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. Obviněná nenamítá, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Kolíně (následně Krajský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V dovolání obviněná M. L. vznesla též výtku spočívající v tvrzení, že uložený trest je neodůvodněný. Tato námitka však uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod obsahově nenaplňuje. Nejde-li o situaci, kdy byl uložen trest odnětí svobody na doživotí nebo že výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze jej dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Nejvyšší soud však považuje za potřebné poznamenat, že výrok o trestu není žádnou z takovýchto vad zatížen.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné M. L., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k