ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.731.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 731/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2011 o dovolání obviněné R. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 To 825/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 10/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 6 T 10/2010, uznal obviněnou R. B. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že
„1. dne 8. 10. 2009 v době od 01.45 hodin do 02.10 hodin v Č. B., ul. A. B., v prostoru baru C., využila opilosti J. E., který spal v suterénu v chodbě u zaměstnaneckého WC, prohledávala jej, ohmatávala mu kapsy v úmyslu odcizit mu věci a z jedné z kapes kalhot se mu pokusila vytáhnout peněženku, v níž měl uloženy osobní doklady, platební kartu České spořitelny vedenou na své jméno, kartu pojištěnce VZP, dvě stravenky, jízdenku MHD a další písemnosti, přičemž když se J.E. probudil, utekla po schodišti směrem do baru, kam ji poškozený následoval a poté zde byl dalšími osobami fyzicky napaden,
2. dne 8. 10. 2009 v době kolem 4:00 hodin v Č. B., v ulici M. H., v baru M. poté, kdy zde přítomný S. P., si nechal od barmanky vyplatit výhru na hracím automatu ve výši 11.000,- Kč, požadovala po barmance, aby jí alespoň částku 1.000,- Kč z toho dala a když si S. P. hotovost stočil do ruličky a uložil do levé kapsy kalhot, R. B. do něho začala agresivně strkat a opakovaně na něho sahala, načež byli oba ochrankou vykázáni z baru, poté chtěl S. P. odejít domů, R. B. jej následovala, sahala na něho a pokoušela se mu z kapsy vyjmout hotovost, S. P. ji od sebe několikrát odstrčil, následně se snažila jednou rukou mu sáhnout do kapsy a přitom mu druhou rukou šermovala před obličejem, posléze po něm hodila půllitrem od piva s tím, že "nejradši by všechny bílý svině pozabíjela", následně mu opět jednou rukou šermovala před obličejem, tahala jej za košili a opakovaně jej udeřila rukou do obličeje a druhou rukou na něho sahala, mj. i na mobilní telefon a pokoušela se mu sáhnout do kapsy s hotovostí, S. P. ji opakovaně odstrkoval, pokusil se utéci k nedaleké čerpací stanici, R. B. jej doběhla a v útocích stejným způsobem pokračovala, následně se ji S. P. v obraně pokusil zastavit tím, že ji položil na zem a chvíli ji škrtil, načež z místa odcházel, ona jej doběhla a opět tahala za košili a pokoušela se mu dostat do kapsy a když pak se S. P. v prostoru čerpací stanice pokoušel mobilním telefonem volat policii, udeřila jej opakovaně rukou do obličeje, vsunula mu ruku do levé kapsy u kalhot a uchopila bankovky v hodnotě 11.000,- Kč, a když ji za tuto ruku chytil, vyškubla se mu držíc hotovost a z místa utekla“ .
Takto zjištěné jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval pod bodem 1) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku, oba ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 2) jednak jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), a jednak jako trestný čin hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to jí uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí současně uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému S. P. částku ve výši 11.000,- Kč.
Týmž rozsudkem soud prvního stupně zároveň podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby M. Z., a Z. A., které měly společným jednání popsaným na str. 4 citovaného rozsudku spáchat trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Současně podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené J. E. a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podali obviněná R. B. a státní zástupce odvolání, která Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 To 825/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněná však s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a prostřednictvím obhájkyně Mgr. Jitky Frejlachové podala proti němu dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla v něm, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a učinily nesprávná skutková zjištění, a proto došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Soudu prvního stupně v této souvislosti vytkla, že prokazoval její vinu pouze na základě výpovědi poškozeného, která však byla – podle jejího názoru – vyvrácena výpověďmi dalších svědků (zejména pracovnic obsluhy čerpací stanice, barmanky a ostrahy baru). Soud druhého stupně se následně otázkou její viny již vůbec nezabýval, když toliko konstatoval, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí neshledal závažné procesní vady a že je výsostným právem soudu prvního stupně hodnotit důkazy, které provedl zákonným způsobem.
Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, č.j. 6 T 10/2010-90 ve výroku pod bodem 2. o vině a o trestu a dále v plném rozsahu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 4 To 825/2010-132, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby ji sám podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby z trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřil, pouze vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu námitky, které obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formulovala, nemohly obstát, neboť neobsahují žádnou hmotněprávní argumentaci. Dovolatelka brojila výlučně proti způsobu, jakým soudy nižšího stupně prováděly a hodnotily důkazy, zejména svědecké výpovědi poškozeného, pracovnic obsluhy čerpací stanice, barmanky a ostrahy baru. Tím zásadně napadala správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhala jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byla uznána vinnou. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněnou vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelka neuplatnila žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska jí uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by výhrady obviněné měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a