ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.1300.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 1300/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2012 o dovolání obviněného M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 5 To 184/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 262/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 101 T 262/2011, byl obviněný M. T. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a byl mu za to uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Dále byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 40 (čtyřiceti) denních sazeb ve výši 1.000,- (jedentisíc) Kč, tedy celkem 40.000,- (čtyřicettisíc) Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Rovněž byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 1 (jeden) rok a 6 (šest) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 8. 2011, č. j. 5 T 46/2011-63, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že přesněji nezjištěného dne po 16. 12. 2010 v A. , okres K. , v úmyslu získat neoprávněný prospěch jako jednatel obchodní společnosti CMM Elektro, s. r. o., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, ul. Pobřežní č. 74, poté, co mu byly společností ČSOB Leasing doručeny výpovědi leasingových smluv z důvodu prodlení s úhradou leasingových plateb, tak v rozporu s ujednáním v leasingové smlouvě a v rozporu s postavením leasingového nájemce si neoprávněně ponechal předměty leasingu, tedy 2 ks forem na výrobu plastových JB rozvaděčů a VN rozvaděčů používaných v důlním průmyslu tak, že tyto předměty leasingové společnosti na výzvu řádně neodevzdal, jak byl povinen, a s těmito naložil nezjištěným způsobem, přičemž aby zakryl uvedenou skutečnost, pověřenému pracovníkovi leasingové společnosti předal jiné, avšak bezcenné zařízení, čímž způsobil poškozené společnosti ČSOB Leasing, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 60, celkovou škodu 233.333,- Kč bez DPH po odečtení akontace a 38 čistých splátek na pořizovací cenu leasingu od hodnoty zařízení.
O odvolání obviněného M. T. rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 5 To 184/2012, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. T. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že podle odvolacího soudu ani řízení ani rozsudek soudu prvního stupně netrpí vadami, které by odůvodňovaly postup podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle jeho názoru však z provedeného dokazování nelze jednoznačně dovodit závěr, že svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry ve smyslu §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Poukázal, že ve výpovědích smluv je samotnou poškozenou společností poznamenáno, že došlo k vrácení zařízení na výrobu rozvaděčů. Je nepochybné, že v době od převzetí zařízení do jejího předání svědku V. D. nebylo žádným ze svědků ani z podání poškozené společnosti uvedeno, kde se tato zařízení po tuto dobu nacházela. Odvolací soud se touto jeho námitkou blíže nezabýval na rozdíl od výměny štítku na vstřikovacích lisech, které měla provádět svědkyně K. , přestože lisy neměly žádný vztah k předmětným zařízením - formám na výrobu rozvaděčů. Rovněž nevyhodnotil správně svědeckou výpověď Ing. P. S. , který formy vyráběl, avšak předmětná zařízení nebyl schopen specifikovat, protože fotografie nezabíraly celou formu a pouze pokud by formy shlédl fyzicky, mohl určit, zda se jedná o předmětné formy, když zvenčí vypadají stejně. Svědek vyjádřil toliko domněnku, že forma není kompletní. Rovněž tak znalec Ing. Rozlivka bez dokumentace nebyl schopen specifikovat zařízení a určit jeho cenu a obdobně se vyjádřil znalec Ing. Stanislav Mika. Svědkyně K. předala k odvozu zařízení na výrobu rozvaděčů, které jí byly označeny a z její svědecké výpovědi nevyplývá, že by se jednalo kus plechu o rozměrech uvedených svědkem D.
Obviněný rovněž odmítl tvrzení soudu, že spoléhal na to, že pouze firma CMM Elektro disponovala technickou dokumentací k zařízení na výrobu plastových JB a VN rozvaděčů, které měl vrátit pro nesplnění podmínek leasingových smluv, že formy byly funkční, tyto si neoprávněně ponechal a aby toto zakryl, předal bezcenné zařízení a s příslušnými formami naložil nezjištěným způsobem. Z uvedeného však není zřejmé, jaký význam má tvrzení, že dokumentaci na formy měla pouze uvedená společnost, a zda taková okolnost má mít význam ve vztahu k vrácení zařízení či k jeho jednání nebo k průkazu jeho viny event. jaký jiný závěr má být z toho vyvozen. Rovněž odmítl, že původně netvrdil, že předměty, které odevzdal jsou zařízeními - formami na výrobu plastových JB a VN rozvaděčů, ale že zařízení nebyla vrácená v důsledku situace ve firmě, která byla v insolvenci a pohybovali se v ní různí lidé s ohledem na ukončení činnosti. V návaznosti na to soud nesprávně usoudil, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tímto činem větší škodu. Vytkl, že se odvolací soud nezabýval ani tím, zda předmětné zařízení je shodné s tím, které je předmětem leasingových smluv a s tím, které bylo dovezeno V. D. Z výpovědí ostatních svědků i z fotografií, které jsou součástí trestního spisu, není možné spolehlivě určit všechny detaily či části forem, neboť obviněný mohl spolehlivě potvrdit to, že tato zařízení se již v prostorách po datu odvozu nenacházejí.
Z žádné svědecké výpovědi nevyplynulo, že by zařízení byla používána k výrobě rozvaděčů v jiné společnosti, která se nachází v příslušných prostorách. Není správný závěr odvolacího soudu, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřená. Z jeho jednání totiž nevyplývá základní znak, kterým je přisvojení si cizí věci - zařízení na výrobu rozvaděčů, protože nebylo prokázáno, že by se tak skutečně stalo a jakým konkrétním jednáním si uvedená zařízení přisvojil. I v této okolnosti shledal obviněný nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu příslušného ustanovení trestního zákoníku. Odvolací soud nesprávně posoudil jednání obviněného po stránce skutkové, pokud jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Rovněž z provedených důkazů ve vztahu k právnímu posouzení skutku vyvodil nesprávné právní závěry, pokud učinil závěr, že si ponechal neoprávněně předměty leasingových smluv a naložil s nimi nezjištěným způsobem a aby zakryl tuto skutečnost, předal pověřenému pracovníkovi příslušné agentury jiné, bezcenné zařízení. Z výpovědi uvedených svědků totiž nevyplývá, že by předmětná zařízení byla bezcenná a tento závěr činí toliko svědek V. D. I on však jeden z předmětů označuje jako formu a takovou bezcennost nepotvrdil samotný výrobce takového zařízení ani obviněný. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že obviněným namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože obviněný formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka skutečně směřující proti vadné právní kvalifikaci činu. Obviněný soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení ve věci provedených důkazů. Ve skutečnosti tedy napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování, čímž se v podstatě domáhá přehodnocení skutkových závěrů, které měly vyplynout z provedeného dokazování pro něj výhodnějším způsobem, než učinily soudy obou stupňů. Námitky, které obviněný v rámci dovolání uplatnil, jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom z výpovědí nejen obviněného, ale rovněž ze svědeckých výpovědí V. D. , K. S. , Z. Z. , V. Š. , I. B. , Z. K. , Ing. P. S. , JUDr. T. Z. - likvidátora CMM Elektro, J. N. , z opatřené fotodokumentace a dále též z celé řady listinných důkazů, které na svědecké výpovědi navazují a jsou s nimi v souladu, a to zejména ze žádosti o financování leasingu, faktury firmy Sotallia, a. s., leasingové smlouvy, původně uzavřené na společnost Dainpo, s. r. o., později na CMM Elektro, splátkových kalendářů, žádosti o změnu subjektu leasingu aj. V daném kontextu lze poukázat zejména na výpověď svědkyně Z. K. , která vyměnila štítky na všech čtyřech strojích, které byly používány ve výrobě. Přestože dle shora zmiňovaných leasingových smluv byl rok výroby vstřikovacích lisů 2007, dle svědka V. D. i znalce z oboru doprava, ekonomika – ceny a odhady všeobecného strojírenství Ing. T. R. , šlo o zařízení ze 70. a 80. let minulého století, které svědkyně K. na pokyn obviněného označila novými štítky s datem výroby 2007 po odstranění původních, které byly nepoškozené a čitelné. Rovněž ze zápisu o převzetí, který pořídil svědek V. D. a z jeho výpovědi soud zjistil, že co se týče dovezených předmětů, kterými mělo být zařízení – formy k výrobě krabic JB a VN, ve skutečnosti se jednalo o kus plechu o rozměrech 50x50 cm a formu o rozměrech 50x50 cm, bez jakéhokoliv označení, které nepřevzal, protože měly hodnotu šrotu.
Lze konstatovat, že soud prvního stupně v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. ř. zajistil dostatek důkazů potřebných k tomu, aby bylo ve věci možno rozhodnout, jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní bez důvodných pochybností. Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, že obviněný M. T. si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil činem větší škodu, neboť v úmyslu získat neoprávněný prospěch jako jednatel obchodní společnosti CMM Elektro, s. r. o., poté, co mu byly společností ČSOB Leasing doručeny výpovědi leasingových smluv z důvodu prodlení s úhradou leasingových plateb, tak v rozporu s ujednáním v leasingové smlouvě a v rozporu s postavením leasingového nájemce si neoprávněně ponechal předměty leasingu, tedy 2 ks forem na výrobu platových JB rozvaděčů a VN rozvaděčů tyto předměty leasingové společnosti na výzvu řádně neodevzdal a s těmito naložil blíže nezjištěným způsobem a aby zakryl uvedenou skutečnost, pověřenému pracovníkovi leasingové společnosti předal jiné, avšak bezcenné zařízení, čímž způsobil poškozené společnosti ČSOB Leasing celkovou škodu 233.333,- Kč bez DPH. Popsaným jednáním tak obviněný naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
Je zjevné, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze bezvýhradně akceptovat.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany odvolacího soudu v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. Odvolací soud (a před ním též soud prvního stupně) podrobně rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení vzájemně si odporujících důkazů. V tomto směru nemalou pozornost věnoval posouzení jednotlivých důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík