ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.1499.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1499/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2012 dovolání podané obviněným J. O., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 3 To 1075/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 82/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. O.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 1 T 82/2010, byl J. O. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo dále obviněnému uloženo během zkušební doby vést řádný život, zejména podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 6. 3. 2010 kolem 2.00 hodin na služebně Horské služby K. v obci L. n. V., okres Č. K., na odpočinkové místnosti po předchozí slovní rozepři napadl několika údery pěstí do obličeje a hrudníku V. P., ležícího na posteli, a způsobil mu tak zranění spočívající v zhmoždění hrudníku, zhmoždění měkkých částí obličeje a tržné rány spodního rtu s následnou dobou pracovní neschopnosti do 15. 3. 2010.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 3 To 1075/2010, podle
§256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Davida dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na nesprávném posouzení hmotněprávních ustanovení.
Podle obviněného nesprávné právní posouzení skutku spočívá v nesprávném posouzení okolností, které mají vliv na hodnocení doby, po kterou měl být poškozený omezen v obvyklém způsobu života, v nesprávném posouzení námitky, že jednal v nutné obraně ve smyslu §29 tr. zákoníku a také že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Poškozený u hlavního líčení uvedl, že zranění ho omezovalo po dobu tří až čtyř dnů. Měl vycházky od rána do večera a nehovořil o žádné bolestivosti či jiných potížích. Není proto zřejmé, jak oba soudy dospěly k závěru, že ho zranění omezovalo po dobu, která přesáhla jeden týden. Dále pak obviněný namítá, že poškozený je fyzicky daleko zdatnější než on, je o 24 let mladší, o dvě hlavy vyšší a o 20 kg těžší, takže s ním nemohl žádnou fyzickou potyčku vyvolat. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově není podle obviněného zřejmé, zda hodnotil jím předložený znalecký posudek jako znalecký posudek nebo pouze jako listinu. Okresní soud nemohl podle obviněného odmítnout výslech tohoto znalce, neboť s takovým postupem neprojevil ve smyslu §211 odst. 5 tr. ř. souhlas. Nelze také odmítnout výslech svědků L. D., K. B., MUDr. H. a M. D., protože se tito svědci měli vyjádřit k chování poškozeného bezprostředně po jeho zranění i k tomu, jak poškozený sexuálně obtěžoval manželku obviněného. Kdyby soudy hodnotily důkazy tak, aby nedošlo ke zkreslení jejich obsahu, musely by z výpovědi svědka K. zjistit, že přišel do místnosti, ve které se odehrál incident, ihned asi po třiceti vteřinách, jakmile zaslechl z této místnosti „kravál“. Když do místnosti vkročil, bylo již po incidentu, protože poškozený ležel na posteli, takže tento konflikt neskončil tím, že by obviněný přestal, když tam přišli „všichni kluci“, jak uvádí poškozený. Soudy nehodnotily tvrzení poškozeného z přípravného řízení a jeho dopis, kde uvádí, že měl do něj obviněný kopat, když ležel na posteli, a vysvětluje, že to byla jeho domněnka, neboť byl k němu otočen zády. Tento postoj změnil u hlavního líčení, kdy uvedl, že obviněný postel obešel a byl k němu čelem. Obviněný žádá, aby si Nejvyšší soud vyžádal opis protokolu o výslechu svědkyně D. od Okresního soudu v Českém Krumlově a opis rejstříku trestů poškozeného.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 3 To 1075/2010, a rozsudek Okresního sodu v Českém Krumlově, sp. zn. 1 T 82/2010, a věc vrátil Okresnímu soudu v Českém Krumlově k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. To se týká i námitky, že jednal v nutné obraně, neboť tuto námitku obviněný zakládá na zcela jiném skutkovém stavu, než v řízení vyšel najevo.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Nad rámec dovolacího řízení tak Nejvyšší soud pouze dodává, že soudy obou stupňů svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily, nalézací soud také logicky vysvětlil, jak dospěl k daným skutkovým zjištěním a toto odůvodnění nebudí pochybnosti. Obviněný ve svém dovolání předkládá vlastní verzi hodnocení jednotlivých důkazů, zejména výpovědi poškozeného. Opomíjí přitom například to, že poškozeného podle jeho výpovědi stehy v ústech nejen omezovaly po dobu tří až čtyř dnů, než mu splaskl otok, ale následně o ně zadrhával zuby. Poškozený ale také zmínil, že v důsledku napadení utrpěl psychickou újmu a také přestal působit jako záchranář na K.. Výpověď poškozeného pak korespondovala s tím, co k trvání doby omezení v obvyklém způsobu života uvedl znalec MUDr. Čech. Nalézací soud také zdůraznil, že obviněný jako záchranář horské služby musel vědět, že opakované údery pěstí do obličeje mohou přivodit napadenému zranění. I v případě, že by tedy poškozený nebyl v důsledku napadení omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší jednoho týdne, hodnotil by soud jednání obviněného jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. O. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch