ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.651.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 651/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2012 dovolání, které podal obviněný K. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 4 To 324/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 66/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 19 T 66/2011, byli obvinění K. M. a J. B. uznáni vinnými pokusem přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Za to byl obviněný K. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč (třicettisíc), která sestává z 60-ti denních sazeb po 500,- Kč. Pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří měsíců nepodmíněně. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Rovněž bylo rozhodnuto i o trestu u obviněného J. B.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že obvinění dne 21. 1. 2011 z blíže nezjištěného místa v okrese Opava poté, co se na takovém postupu s cílem vylákat ke svému obohacení pojistné plnění z pojistné smlouvy č. ... o sdruženém pojištění vozidla tovární značky AUDI TT Coupe, 1.8T, sjednané jeho vlastníkem obžalovaným K. M. dne 11. 11. 2010 s Českou pojišťovnou, a. s., Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, IČ: 45272956 (dále jen pojišťovna), spolu předem dohodli, oznámil obžalovaný K. M. telefonicky pojišťovně pojistnou událost, k níž mělo dojít tak, že toho dne kolem 12.00 hodin na silnici III. třídy v km 0,739 v katastru obce B., okres Opava, směrem k obci J., okres Opava, obžalovaný J. B. jako řidič uvedeného vozidla v důsledku smyku sjel do příkopu na levém okraji vozovky, kde s vozidlem čelně narazil do stromu a došlo tak k poškození celé přední části vozidla a čelního skla, přestože ve skutečnosti obžalovaný J. B. s dotčeným vozidlem do předmětného stromu nejprve levým bokem vozidla a vzápětí jeho přední částí záměrně opakovaně najel, obezřetností pojišťovny však k výplatě pojistného plnění k její škodě ve výši 98.800,- Kč z titulu havarijního pojištění vozidla nedošlo, bylo vyplaceno toliko 4.063,- Kč z titulu pojištění asistenčních služeb v souvislosti s odtahem vozidla.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku obvinění K. M. a J. B. podali, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 4 To 324/2011, jímž podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítl.
Usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (odsuzující výrok o vině i trestu jeho osoby se týkající) obviněný K. M. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože ve vztahu k tomuto rozsudku byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku a v jiném nesprávném hmotně právním posouzení
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný vyjádřil přesvědčení, že skutek, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídá provedeným důkazům a nebylo jej tedy možné kvalifikovat jako pokus přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, neboť nenaplňuje znaky skutkové podstaty tohoto pokusu přečinu zejména po subjektivní stránce. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Opavě i usnesení Krajského soudu v Ostravě a přikázal prvostupňovému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného K. M. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného K. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný K. M. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom nejen z výpovědí obviněných, ale rovněž ze svědecké výpovědi I. K. a dále z celé řady listinných důkazů, které na tyto navazují a jsou s nimi v souladu, a to zejména protokolu o nehodě ze dne 21. 1. 2011, fotodokumentace, přepisu telefonického oznámení škodní události, fotokopie rukopisného dopisu podepsaného oběma obviněnými adresovaného České pojišťovně, a. s., agentuře Opava, písemných vyjádření České pojišťovny, a. s., ohledně registrovaných pojistných událostí ze dne 21. 1. 2011, týkajících se označeného vozidla, jakož i kopií pojistné smlouvy o sdruženém pojištění vozidla sjednané Českou pojišťovnou, a. s., s obviněným K. M. ze dne 11. 11. 2010. V daném kontextu je rovněž nutno poukázat na závěry znaleckého posudku z oboru dopravy a strojírenství, specializace doprava, silniční motorová vozidla, stroje a zařízení, zpracovaného Ing. Alešem Kaplánkem, Ph. D. a jeho výpověď u hlavního líčení. Z jeho obsahu lze zjistit, že k poškození předmětného vozidla značky Audi došlo tak, že vozidlo bylo ve skutečnosti poškozeno v důsledku dvou střetů. Při jednom došlo k tečnému střetu levého boku vozidla se stromem, při druhém pak k čelnímu střetu se stejným stromem. Tento svůj závěr znalec opřel o zjištění, že na vozidle se nacházely dvě izolované oblasti poškození, a to jedna v přední části a druhá na levém předním boku, přičemž k těmto poškozením nemohlo dojít jen při jednom nárazu do stromu. I u poškození boční části vozidla byly na fotografické dokumentaci zachyceny zbytky kůry stromu, na místě byly patrné i jízdní stopy vozidla, které byly vlastně dvojí. Podle znalce se tak nejprve vozidlo při kontaktu s předmětným stromem sesmeklo podél tohoto stromu, kdy došlo k tečnému poškození levé přední boční části, pak znovu najelo na vozovku a opakovaně do stejného stromu narazilo a již šlo o náraz čelní částí. Z fotodokumentace nebyly patrné ani žádné typicky smykové stopy, jedná se o stopy sestávající z dvou kolejí, které zanechává vozidlo, které se pohybuje jízdou. Lze tedy konstatovat, že soud prvního stupně v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. ř. zajistil dostatek důkazů potřebných k tomu, aby bylo ve věci možno rozhodnout, jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní bez důvodných pochybností.
Z příslušné části podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Opavě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného K. M., proč nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny, trestu a náhrady škody. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Ostravě, jak je zřejmé z podrobného odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (viz str. 3 až 6 rozhodnutí). Taktéž je nutno konstatovat, že z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
V posuzované trestní věci je tudíž pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Opavě (následně též Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného K. M., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík