ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.991.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 991/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2012 o dovolání obviněného R. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 3 To 37/2012, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 69/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 9 T 69/2011, byl obviněný R. Č. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené spol. EUREPOL, spol. s r. o., se sídlem Ostrava – Vítkovice, Výstavní 604/111 , škodu ve výši 14.384,- Kč.
Stalo se tak zejména na podkladě zjištění, že obviněný dne 26. 1. 2010, aniž by měl oprávnění jednat jménem obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r. o., mimo rámec dohody o provedení práce, opravňující jej jen k provádění technického dozoru nad stavbami, a mandátní smlouvy a plné moci, jež jej opravňovaly jen k zařizování stavebních prací, zajišťování subdodavatelů, stavebního materiálu a stavební techniky, a tedy nemaje oprávnění uzavírat jménem obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r. o., písemné smlouvy vyjma uvedené náplně činnosti, veden záměrem obohatit se v souvislosti s jednáním s obchodní společností EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s r. o., která zastupovala obchodní společnost EUREPOL, spol. s r. o., při řešení pojistné události - havárie jejího automobilu, a v této souvislosti obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r. o., rovněž zapůjčila náhradní vozidlo, předložil K. L. , zaměstnanci obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r. o, majícímu na starosti vydávání a přijímání pokladní hotovosti, pokladní doklad ze dne 26. 1. 2010 na částku 14.384,-Kč a ze dne 26. 1. 2010 na částku 2.877,-Kč, kteréžto částky měly představovat půjčovné náhradního vozidla, přičemž prohlásil, že tyto částky za obchodní společnost EUREPOL, spol. s r. o., zaplatil k rukám obchodní společnosti EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., z vlastních prostředků, a domáhal se proplacení těchto částek, ač ve skutečnosti zaplatil obchodní společnosti EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., z vlastních prostředků pouze částku 2.877.-Kč, neboť závazek obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r.o., zaplatit obchodní společnosti EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o. zbytek půjčovného za vozidlo ve výši 14.384,-Kč již předtím zanikl uzavřením smlouvy o půjčce peněz a o postoupení pohledávky, na jejímž základě získala obchodní společnost EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s r .o., nárok na část pojistného plnění ve výši 14.384,- Kč, kterou by jinak pojišťovna hradila přímo obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r. o., přičemž o této skutečnosti věděl, neboť smlouvu o půjčce peněz a o postoupení pohledávky sám dne 26. 1. 2010 podepsal, a takto uváděje zaměstnance obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r. o. v omyl, dosáhl na úkor obchodní společnosti EUREPOL, spol. s r. o., se sídlem Ostrava – Vítkovice, Výstavní 604/1111, výplaty částky 14.384,- Kč.
O odvolání obviněného R. Č. rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 3 To 37/2012, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 219/04. V návaznosti na to konstatoval, že jeho jednání, jak je popsáno v žalobním návrhu, bylo nesprávně kvalifikováno, když se nejedná o trestný čin a pokud je soudy obou dvou stupňů jako trestný čin kvalifikovaly, pochybily. Rovněž odmítl názor Krajského soudu v Ostravě, podle kterého Okresní soud v Ostravě učinil ve věci správná skutková zjištění. Vytkl, že krajský soud nesprávně vyhodnotil jeho námitky směřující vůči skutkovým zjištěním, týkající se zejména skutečnosti, že rozhodnutí o jeho vině bylo založeno zejména na základě výpovědí svědkyň M. V. , L. Š. a B. Š. , které, stejně jako výpověď svědka P. P. , jej neusvědčují z vytýkaného jednání. Rovněž popřel, že by jednal nad rámec pověření, když jednal se společností EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o, ohledně pojistné události vztahující se k motorovému vozidlu spol. EUREPOL, s r. o., neboť vyřizováním těchto záležitostí byl pověřen svým otcem J. Č. , který výše uvedené osvědčil čestným prohlášením a jako tehdejší jednatel společnosti veškeré obviněným učiněné úkony schválil. Svědek P. byl uvědoměn i bratrem obviněného M. Č. , společníkem spol. EUREPOL, s r. o., že za tuto společnost bude se spol. EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o. jednat vždy obviněný. Nebylo tedy prokázáno, že by uvedl svědka P. P. v omyl a že by se na něčí úkor obohatil, když svědek dle své výpovědi prokazatelně věděl, že za společnost EUREPOL, s r. o., bude obviněný jednat. Obviněný poznamenal, že dle platné právní úpravy je případné překročení rozsahu oprávnění „zhojeno“ dodatečným schválením ze strany zmocnitele, k čemuž v tomto případě prokazatelně došlo.
Pokud se jedná o listinné důkazy v řízení provedené, obviněný zmínil obsah smlouvy o půjčce peněz a postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2010. Uvedl, že existují dvě pohledávky, jedna, kterou má spol. EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., z titulu půjčky a druhá, kterou má spol. EUREPOL, spol. s r. o. z titulu postoupené pohledávky, kdy cena této pohledávky, jak je patrno z bodu III. citované smlouvy, byla rovněž dohodnuta na částku 14.384,- Kč bez DPH. Dále je ve shora uvedené listině konstatována dohoda zúčastněných stran, že provedou vzájemný zápočet, po jehož provedení tyto pohledávky zanikají. S ohledem na tyto listinné důkazy v řízení provedené, jakož i z příjmového dokladu znějícího na částku 14.384,- Kč, kdy jako účel platby je uvedeno „půjčovné“, vyplývá, že tato obviněným realizovaná platba byla provedena v hotovosti z jeho finančních prostředků, které vybral dne 26. 1. 2010 ze svého osobního účtu vedeného u Raiffeisenbank. Není tak pravdou, že by částka ve výši 14.384,- Kč, kterou si spol. EUREPOL, spol. s r. o., měla půjčit od spol. EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., zanikla z titulu pojistného plnění ze strany spol. Kooperativa, a. s., neboť z textu smlouvy je zřejmé, že k zaplacení dané částky mělo dojít výše zmiňovaným vzájemným zápočtem.
Co se týče vad právních, obviněný namítl, že skutková zjištění neodpovídají zákonnému znaku objektivní stránky přečinu podvodu dle ust. §209 odst. 1 tr. zákoníku, uvedení jiného v omyl, ani nelze dovodit subjektivní stránku, tedy jeho úmysl uvést někoho v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti, a takto se na něčí úkor obohatit. Nesprávné hmotně právní posouzení shledal i v rozhodnutí soudu o náhradě škody, neboť plnění ze strany pojišťovny bylo nižší než 14.384 Kč. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu taktéž namítl, že na dané jednání měla být aplikována zásada ultima ratio. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
K dovolací argumentaci obviněného uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak v podstatě jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Taková situace však v dané věci nenastala. Konstatoval, že při hodnocení správnosti vyslovené hmotně právní kvalifikace bude nutné zohlednit skutkové závěry, které jsou vyjádřeny zejména v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně dále rozvedeny a upřesněny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Dodal, že pokud se v předmětných soudních rozhodnutích mimo jiné uvádí, že obviněný, veden záměrem obohatit se, předložil pokladní doklady na částku 14.384 Kč a na částku 2.877 Kč, kteréžto částky měly představovat půjčovné náhradního vozidla, přičemž prohlásil, že tyto částky z vlastních prostředků zaplatil a domáhal se tak jejich následného proplacení od společnosti EUREPOL, spol. s r. o., ač ve skutečnosti z vlastních prostředků platil pouze částku 2.877 Kč, a uvedená společnost mu obě zmíněné částky proplatila, jsou v rámci takto popsaného skutku dostatečně vyjádřeny všechny znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze tak přisvědčit argumentaci obviněného, že jeho jednání, jak bylo soudy obou stupňů zjištěno, nelze kvalifikovat jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Podle státního zástupce k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo a navrhl tedy, aby Nejvyšší soud dovolání jako neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného R. Č. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného směřují výhradně právě do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká pouze nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (tvrdí, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil). Toliko z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů a z těchto pak učinily i odpovídající skutkový závěr. Vycházely přitom zejména ze svědeckých výpovědí B. Š. , L. Š. , K. N. , M. V. , P. P. , K. L. a dále z celé řady listinných důkazů, které na svědecké výpovědi navazují a jsou s nimi v souladu. Jedná se zejména o smlouvu o půjčce peněz a postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2010, z jejíhož obsahu se podává, že spol. EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., jako věřitel a postupník poskytla společnosti EUREPOL, spol. s r.o., jako dlužníku a postupiteli půjčku ve výši 14.384,- Kč bez DPH, která byla určena k úhradě nájemného, které dlužník zaplatil za užívání náhradního osobního automobilu v souvislosti se škodní událostí na jeho vlastním vozidle. Z obsahu této smlouvy dále vyplývá, že EUREPOL, spol. s r. o., má peněžitou pohledávku vůči pojišťovně Kooperativa, pojišťovna a. s., ve výši 14.384,- Kč bez DPH z titulu náhrady účelně vynaložených nákladů za užívání náhradního vozidla obchodní společnosti EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., v souvislosti se škodní událostí. Tuto pohledávku za pojišťovnou Kooperativa, a. s., ve výši 14.384,- Kč bez DPH pak postoupila na spol. EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o. Dále je ve shora uvedené listině konstatováno, že se zúčastněné strany dohodly na tom, že provedou vzájemný zápočet, po jehož provedení předmětné pohledávky zanikají. Mimo citovanou smlouvu o půjčce, lze též zmínit smlouvu o nájmu dopravního prostředku – osobního vozidla Renault Mégan, uzavřenou mezi pronajímatelem spol. EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., a nájemcem EUREPOL, spol. s r. o., příjmové a výdajové doklady, faktury za opravu a odtah havarovaného vozidla, výpisy z účtu obviněného u Raiffeisen banky a z pokladní knihy společnosti EUREPOL, s r. o., oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o registraci škodní události, oznámení o poskytnutí pojistného plnění, dohodu o provedení práce jakož i mandátní smlouvu uzavřené mezi EUREPOL, spol. s r. o., a obviněným. Na druhé straně soud prvního stupně přesvědčivým způsobem odůvodnil, z jakých důvodů oprávněně neshledal věrohodnou verzi obviněného R. Č. , pokud uvedl, že na jedné straně uhradil z vlastních finančních prostředků částku 14.384,- Kč a zároveň podpisem smlouvy o půjčce a postoupení pohledávky potvrdil, že si finanční částku ve výši 14.384,- Kč nad to i zapůjčil, převzal a pohledávku, kterou měla společnost EUREPOL, spol. s r. o., ve výši 14.384,- Kč za pojišťovnou Kooperativa, a. s., postoupil na společnost EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o. K tomu soud poznamenal, že pokud by se takto stalo, byla by společnosti EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., částka 14.384,- Kč zaplacena dvakrát (obviněným i pojišťovnou Kooperativa), k čemž však nedošlo. Jestliže by obviněný skutečně částku 14.384,- Kč hradil z vlastních prostředků, jeví se jako nelogické, aby zároveň podepisoval smlouvu o půjče a postoupení pohledávky, z jejíhož bodu I. vyplývá, že obviněný podpisem této potvrzuje rovněž i přijetí finančních prostředků. Lze dodat, že k postoupení pohledávky skutečně platně došlo, jak vyplývá ze sdělení pojišťovny Kooperativa, a. s., kdy ve prospěch společnosti EXPERT znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., bylo bankovním převodem hrazeno 12.512,- Kč a zbylý rozdíl do částky 14.384,- Kč byl společností EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., dobropisován v hodnotě 2.246,- Kč dne 9. 2. 2010, tedy čtyři dny po oznámení o plnění společnosti Kooperativa, přičemž i na tomto dokladu se nachází podpis obviněného.
Vytýká-li obviněný nesprávnost výroku o náhradě škody s poukazem na nesprávné vymezení rozsahu škody, neboť plnění ze strany pojišťovny bylo nižší než částka 14.384,- Kč, ani této námitce nelze přisvědčit. Ostatně v tomto směru již přiléhavě argumentoval prvostupňový soud, pokud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že faktura za zapůjčení vozidla zní na částku 14.384,00 Kč a 20 % DPH ve výši 2.877,- Kč. Ve smlouvě o půjčce uzavřené dne 26. 1. 2010 obviněný v bodě I. vlastoručně stvrdil, že před podpisem smlouvy jako půjčku převzal v hotovosti částku 14.384,- Kč, určenou k úhradě nájemného za užití náhradního motorového vozidla. Z bodu II. smlouvy vyplývá, že dlužník, tedy společnost EUREPOL, spol. s r. o., má pohledávku vůči pojišťovně Kooperativa ve výši 14.384,- Kč z titulu nároku vynaloženého na zapůjčení náhradního vozidla. Pokud z bodu III. smlouvy o půjčce vyplývá, že se smluvní strany dohodly na vzájemném zápočtu pohledávek ve výši 14. 384,- Kč ze smlouvy o půjčce a o postoupení pohledávky, je na základě tohoto smluvního ujednání společnost EXPERT - znalecká a poradenská kancelář, s. r. o., oprávněna požadovat nájemné za užití motorového vozidla ve výši 14.384,- Kč přímo od pojišťovny Kooperativa a společnost EUREPOL , spol. s r. o., není povinna vyjma DPH ve výši 2.877,00 Kč hradit nic. Pokud rovněž odvolací soud na podkladě těchto skutkových zjištění dospěl k přesvědčení, že odvoláním napadený rozsudek je správný i ve výroku o náhradě škody, lze se podle Nejvyššího soudu s tímto ztotožnit, když závady ve výroku o náhradě škody nebyly shledány.
Je zjevné, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze bezvýhradně akceptovat. Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, že obviněný R. Č. po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž jednal v úmyslu přímém podle ust. §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Za relevantní výhradu nelze považovat ani tvrzení obviněného, že posuzované jednání má soukromoprávní základ, do něhož by neměly zasahovat prostředky trestní represe s poukazem na princip „ultima ratio“. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že lze bezpochyby přisvědčit názoru, podle něhož není namístě trestní stíhání, jestliže se jednání obviněného (škůdce či jiného porušovatele práva) pohybovalo výhradně v rovině vztahů občanskoprávních či obchodněprávních, resp. že v právním státě je nepřípustné, aby prostředky trestní represe nahrazovaly jiné, mimotrestní možnosti vynucení porušeného práva, které nebyly využity, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestní odpovědnosti. V posuzovaném případě však zároveň nelze přehlédnout, že čin spáchaný obviněným, jak byl v soudním řízení zjištěn, se zcela jednoznačně nepohyboval jen v rovině občanskoprávních vztahů, ale dostal se již do oblasti trestněprávní regulace. Obviněný totiž svým jednáním naplnil všechny znaky jedné ze skutkových podstat trestných činů proti majetku. Podstatné je, že jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákonem k tomu, aby jím spáchaný skutek mohl být posouzen jako trestný čin, za který lze uložit trest podle zákona.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany odvolacího soudu v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. Odvolací soud (a před ním též soud prvního stupně) podrobně rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení vzájemně si odporujících důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík