ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3734.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3734/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné FAST HYPO, a. s. , se sídlem v Praze, identifikační číslo osoby 264 85 893, zastoupené Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 6 , s adresou pro doručování Praha 1, Václavské náměstí 1, proti povinným 1) L. R. , zastoupené JUDr. Milanem Ježkem, advokátem se sídlem v Králíkách, Za Pilou 832, a 2) Č. E. , pro 2 124 500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 EXE 2359/2010, o dovolání obou povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, č. j. 19 Co 132/2011-73, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, č. j. 19 Co 132/2011-73, se ve vztahu k povinné 1) ruší a věc se vrací v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání povinného 2) se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení č. j. 0 EXE 2359/2010-55 ze dne 3. 12. 2010, jímž okresní soud zamítl návrh povinných 1) a 2) na zastavení exekuce sp. zn. 0 EXE 2359/2010, prováděné podle exekučního příkazu JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu Brno - venkov, č. j. 137 Ex 3076/10-35, ze dne 19. 4. 2010 a č. j. 137 Ex 3076/10-36 ze dne 19. 4. 2010. Uzavřel, že neutěšené sociální a zdravotní poměry povinných ani ztížení jejich bytových poměrů není důvodem pro zastavení exekuce prodejem nemovitostí a že pohledávku s ohledem na její výši nelze uspokojovat srážkami z důchodu povinného 2), což by trvalo neúměrně dlouho.
Rozhodnutí krajského soudu napadli dovoláním oba povinní.
Povinná 1) v dovolání, jehož přípustnost opírá o §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Tvrdí, že dluh splácela M. Š., na něhož FAST HYPO a. s. dluh postoupila. Dále uvádí, že podkladový notářský zápis není vykonatelným a způsobilým exekučním titulem, neboť zachycuje z podstatné části absolutně neplatný právní úkon – sjednání smlouvy o úvěru s oprávněnou. Oprávněná podle ní nemá podle hmotného práva nárok na plnění nesplacené části úroků ve výši 1,394.166,70 Kč. Ujednání ročních úroků ve výši 70.000,- Kč je v rozporu s hmotným právem (§497-507 obch. zák. a §55 odst. 1 a §56 odst. 1 obč. zák.), neboť ustanovení všeobecných obchodních podmínek u spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, a ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jsou neplatná. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Povinný 2) v dovolání namítá, že dluh splácel M. Š., na něhož FAST HYPO a. s. dluh postoupila.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání povinné 1) je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ (jenž byl k 31. 12. 2012 zrušen nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací soud otázku zastavení exekuce posoudil neúplně a v rozporu s dosavadní judikatorní praxí, a z téhož důvodu je dovolání i důvodné, jelikož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Takové vady však z obsahu spisu nevyplývají. Předmětem dovolacího přezkumu v souzené věci, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 3 o. s. ř.), je tedy závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce není dán.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že neutěšené sociální a zdravotní poměry povinných ani ztížení bytových poměrů nejsou důvodem pro zastavení exekuce. I když je tento závěr sám o sobě správný, je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tedy i nesprávné.
Povinná 1) ve prospěch názoru, že je dán důvod k zastavení exekuce mimo jiné uvedla i to, že plnila dluh postupníkovi (M. Š.) – srov. podání ze dne 15. 9. 2010 na čl. 50 spisu a dále odvolání proti usnesení 0 EXE 2359/2010-55, založené na čl. 59 spisu. Rovněž namítala i neplatnost smlouvy o úvěru, z níž vymáhaný závazek měl vzniknout – k tomu srov. podání ze dne 9. 6. 2010 na čl. 25 spisu.
Soudy se těmito námitkami povinné nijak nezabývaly, přestože z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§274 písm. e/ o. s. ř.) výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15, usnesení ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 977/2003, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1859/2005, usnesení ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3555/2007, usnesení ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1172/2009).
Nejvyšší soud rovněž tak ve své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že námitka splnění uložené povinnosti je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí případně exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101, usnesení ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 50/2008, usnesení ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3536/2008, či například usnesení ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 5337/2008).
Právní posouzení odvolacího soudu je tedy neúplné, a tím i nesprávné; a jelikož na nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání povinného 2) je opožděné.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1 věta první, odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 věty první o. s. ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o. s. ř.). V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu – obsahující správné poučení o opravných prostředcích – doručen povinnému 2) prostřednictvím pošty dne 8. 4. 2011. Dovolání podal povinný 2) k poštovní přepravě ve čtvrtek 9. 6. 2011. Posledním dnem lhůty, v níž mohl dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, byla středa 8. 6. 2011.
Protože dovolání povinného 2) bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1 větě první o. s. ř., Nejvyšší soud je – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (§241b odst. 2 o. s. ř.) – jako opožděné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218a o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu