ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.767.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 767/2010-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného R. Q. , proti povinnému R. H. , pro 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jíčíně pod sp. zn. 5 Nc 4133/2006, o dovolání JUDr. Igora Olmy , soudního exekutora se sídlem ve Svitavách, Náměstí Míru 50, zastoupeného Mgr. Lukášem Trefilem, advokátem se sídlem ve Svitavách, Soudní 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 28. 11. 2008, č. j. 25 Co 448/2008-63, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením z 11. 9. 2008, č. j. 5 Nc 4133/2006-51, okresní soud přiznal soudnímu exekutorovi náklady exekuce částkou 361.813,55 Kč (výrok I.) a soudního exekutora zavázal k vydání částky 1.975.224,13 Kč Ing. M. Š., jako správci konkursní podstaty úpadce R. H. s tím, aby, nebude-li použita v rámci konkurzního řízení, ji správce vrátil soudnímu exekutorovi, aby následně mohlo být provedeno rozvrhové řízení (výrok II.).
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že soudnímu exekutorovi náklady exekuce nepřiznal (výrok I.), a soudního exekutora zavázal, aby správci konkursní podstaty vydal částku 2.337.037,68 Kč s tím, aby ji vrátil soudu k provedení rozvrhového řízení. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia z 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, závěrem, že pohledávka exekutora na nákladech exekuce se v rozvrhu rozdělované podstaty uspokojí ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V dovolání soudní exekutor namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že pohledávka exekutora na nákladech exekuce se uspokojí teprve ve třetí skupině. Podle jeho názoru měl odvolací soud přihlédnout k ustanovení §68 odst. 2, vtělenému do exekučního řádu novelizací provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., podle něhož se pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce uspokojí ve skupině první podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora má být uspokojena ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu v souzené věci není.
K uvedené otázce Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 nebo nález téhož soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. (před 1. 1. 2008) je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná – exekuce byla nařízena usnesením z 3. 4. 2006, č. j. 5 Nc 4133/2006-5 – je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů odchýlit.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu